U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 9. 2016 o dovolání
obviněného J. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2016, sp.
zn. 5 To 80/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou
pod sp. zn. 2 T 180/2015 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. N.
odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19. 1. 2016, sp.
zn. 2 T 180/2015, byl obviněný J. N. – poté, co byl podle § 45 odst. 1 tr.
zákoníku zrušen výrok o vině a trestu v pravomocném trestním příkaze Okresního
soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 1 T 137/2014 – uznán
vinným dvěma přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1
písm. a) tr. zákoníku a přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1
tr. zákoníku a odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr.
zákoníku, § 45 odst. 1 tr. zákoníku, § 60 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr.
zákoníku k úhrnnému společnému trestu domácího vězení na dva roky a podle § 73
odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení
všech motorových vozidel na čtyři roky. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a
podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu
nemajetkové újmy.
Podle zjištění Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou spočíval
- první přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1
písm. a) tr. zákoníku v podstatě v tom, že obviněný v době od 3. 11. 2013 do
12. 11. 2014 ve V. B. – J., okr. Ž. n. S., po účelové pozemní komunikaci řídil
ve čtyřech případech oranžovou motorovou travní sekačku nezjištěné značky, z
toho ve třech případech s připojeným vozíkem, ve dvou případech červený
motorový traktůrek s připojeným vozíkem a v jednom případě po silnici č. … z J.
směrem do O. B., okr. Ž. n. S., osobní automobil zn. Ford Mondeo registrační
značky … (body 1-7 výroku o vině),
- druhý přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1
písm. a) tr. zákoníku v podstatě v tom, že obviněný v době od 12. 11. 2014 do
8. 10. 2015 ve V. B. – J., okr. Ž. n. S., po účelové pozemní komunikaci řídil v
šesti případech oranžovou motorovou travní sekačku nezjištěné značky, z toho ve
třech případech s připojeným vozíkem, ve třech případech červený motorový
traktůrek nezjištěné značky a v jednom případě osobní automobil zn. Ford Mondeo
registrační značky … (body 8-17 výroku o vině),
- přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku v podstatě v
tom, že obviněný dne 29. 6. 2015 ve V. B. – J. při jízdě oranžovou motorovou
travní sekačkou vyhrožoval poškozené Ji. R. a jejímu synu Ja. R. zapálením
domu, což u nich vyvolalo důvodnou obavu o život a zdraví vzhledem k
dlouhodobému, opakovanému a stupňujícímu se napadání spoluobčanů obce obviněným
(bod 13 výroku o vině).
Ze zjištění Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou je patrno, že obviněný ve
všech případech uvedených v bodech 1-17 výroku o vině řídil uvedená vozidla
přesto, že mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení
motorových vozidel na tři roky, a to pravomocným trestním příkazem Okresního
soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 30. 9. 2013, sp. zn. 3 T 130/2013.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením
Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 5 To 80/2016, podle § 256
tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na
důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl, že jeho
jednání „nenaplňuje znaky trestného činu“ a že „není dána škodlivost popsaného
jednání“. Konkretizoval to tím, že jízdy motorovou sekačkou a traktůrkem byly
velmi krátké, že je uskutečnil výlučně mimo obec za účelem obhospodařování
pozemků a že není nijak podložen závěr soudů, že šlo o účelovou komunikaci.
Uvedl, že soudy nevysvětlily, zda k řízení motorové travní sekačky a traktůrku
bylo vůbec třeba řidičského oprávnění. Vytkl, že skutková zjištění soudů
ohledně jeho jízd měla podklad ve videozáznamech, které byly pořízeny podle
jeho názoru neoprávněně, neboť při tom byla porušena jeho osobnostní práva
zaručená Listinou základních práv a svobod. Namítl také porušení ustanovení § 2
odst. 4 tr. ř., pokud mezi důkazy byla petice občanů. Obviněný se dovoláním
domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně
a rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, aby zrušil také další obsahově
navazující rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání
nevyjádřil.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst.
1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo maří nebo podstatně
ztěžuje výkon rozhodnutí soudu tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým
rozhodnutím zakázána.
Jestliže zakázanou činností je řízení motorových vozidel, pak podstatou
uvedeného přečinu je takové jednání, při kterém pachatel řídí motorové vozidlo,
k jehož řízení je podle § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., zákon o
provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o
silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, třeba řidičského oprávnění
pro příslušnou skupinu motorových vozidel. Podmínkou trestnosti činu zásadně
není žádná zvláštní charakteristika komunikace, po které pachatel řídí motorové
vozidlo, a pokud řídí vozidlo na pozemní komunikaci, není rozhodné o jakou
kategorii pozemní komunikace se jedná. Trestnost činu zásadně není podmíněna
ani nějakou minimální délkou neoprávněně podniknuté jízdy.
V posuzovaném případě obviněný řídil – kromě osobního automobilu – také
motorovou travní sekačku a traktůrek, tedy vozidla, která mají povahu
motorových vozidel podle § 2 písm. g) cit. zákona a která jsou podle § 80a
odst. 2 cit. zákona zařazena do skupiny T, tj. traktory a pracovní stroje
samojízdné, ke kterým smí být připojeno přípojné vozidlo.
Na velikosti, výkonu či jiných technických parametrech traktoru nezáleží, neboť
skupina T zahrnuje všechny traktory, které mají povahu motorového vozidla.
Vozidlo, které soudy ve svých rozhodnutích označily za „motorový traktůrek“, je
vozidlem, k jehož řízení je třeba řidičského oprávnění.
Vozidlo, které soudy označily za „motorovou travní sekačku“, má povahu
motorového vozidla, protože motor u této sekačky plní funkci její pohonné
jednotky a je zdrojem kinetické energie zajišťující pohyb celé sekačky. Nejedná
se tedy o to, že by motor zajišťoval jen chod sekacího nože a že by pohyb celé
sekačky byl zajišťován jinak, např. lidskou silou při tlačení sekačky. Šlo o
sekačku, na které řidič sedí a řídí ji podobně jako traktor, což ji jasně
charakterizuje jako motorové vozidlo, a to jako samojízdný pracovní stroj, ke
kterému smí být připojeno přípojné vozidlo. S přípojným vozíkem ostatně
obviněný vykonal podstatnou část jízd.
Pokud obviněný namítal, že jízdy motorovou travní sekačkou a traktůrkem
vykonal v souvislosti s obhospodařováním pozemků, nelze pominout, že k těmto
pozemkům jel po pozemní komunikaci v obci, jak je jasně patrno z plánku místa,
na němž je trasa jízd obviněného zachycena. Evidentně se jednalo o dopravní
cestu určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci, tedy o pozemní
komunikaci podle § 2 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích,
ve znění pozdějších předpisů. Přitom není rozhodné, o jakou kategorii pozemní
komunikace ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) až d) cit. zákona šlo. Případná
nepřesnost označení kategorie pozemní komunikace ve výroku o vině nemůže mít
vliv na jeho meritorní správnost. I když ujetá vzdálenost nebyla při
jednotlivých jízdách nijak velká, nelze pominout, že obviněný vykonal jízdy po
komunikaci vedoucí kolem obytných domů v obci. Podstatný význam má také četnost
vykonaných jízd, která ukazuje na to, že obviněný si počínal s vyšší mírou
rozhodnosti nerespektovat uložený zákaz řízení motorových vozidel. S ohledem na
to je namístě konstatovat, že výrok o vině obviněného nekoliduje se zásadou
subsidiarity trestní represe, jak je vyjádřena v ustanovení § 12 odst. 2 tr.
zákoníku, a že adekvátně vystihuje míru společenské škodlivosti posuzovaných
činů.
Právní posouzení skutků kvalifikovaných jako dva přečiny maření výkonu
úředního rozhodnutí podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je v souladu se
zákonem.
Ve vztahu k výroku o vině přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353
odst. 1 tr. zákoníku obviněný žádné konkrétní námitky neuplatnil. S paušálně
formulovanou výtkou, že „jednání popsané ve výrokové části rozsudku …
nenaplňuje znaky trestného činu“, se Nejvyšší soud nemohl vypořádat jinak než
také jen obecným konstatováním, že právní posouzení skutku uvedeného v bodě 13
výroku o vině podle citovaného ustanovení je správné, a odkazem na odůvodnění
rozhodnutí obou soudů.
V podaném dovolání se obviněný ohradil proti tomu, že soudy opřely svá
zjištění ohledně jízd obviněného motorovou travní sekačkou a motorovým
traktůrkem o kamerový záznam, který pořídil P. H. z okna domu, ve kterém bydlí
společně s L. J. a kolem kterého obviněný jezdil. Kamera snímala plot, vstupní
dveře na pozemek u domu, část pozemku před domem a komunikaci vedoucí kolem
domu. Z výpovědí svědků Ji. R., Ja. R. a L. J., jakož i z vysvětlení, které
podal P. H. a které bylo v hlavním líčení čteno postupem podle § 211 odst. 6
tr. ř., vyplynulo, že obviněný v době, kdy měl uložený trest zákazu činnosti,
řídil motorová vozidla v obci V. B. – J. prakticky stále. Kamerový záznam jeho
jízd byl pořízen proto, aby se stal podpůrným důkazem, který potvrzuje a
konkretizuje jízdy, jimiž obviněný páchal trestný čin, a který objasňuje
charakter řízených vozidel a dokresluje povahu cesty, po které vykonal
posuzované jízdy, z toho hlediska, že se jedná o pozemní komunikaci. Pořízení
kamerového záznamu tedy mělo legitimní opodstatnění a rozhodně nebylo žádným
nepřiměřeným zásahem do práva obviněného na nedotknutelnost soukromí, resp. do
jeho práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a na
ochranu jeho jména (čl. 7, čl. 10 Listiny základních práv a svobod), jak
ostatně vysvětlil Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného usnesení.
Obviněný část námitek zaměřil proti tomu, že mezi listinnými důkazy
byla petice občanů obce V. B. – J. Obsah petice se všeobecně týkal hrubého a
vulgárního chování obviněného vůči spoluobčanům. Petice byla adresována
„představitelům městského úřadu“ a byla dána na vědomí Probační a mediační
službě ve Žďáru nad Sázavou a Policii České republiky ve Velkém Meziříčí.
Nebyla tedy určena žádnému ze soudů a soudy na jejím podkladě neučinily žádná
skutková zjištění, která by byla relevantní z hlediska znaků přečinu maření
výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku, ani z hlediska znaků přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353
odst. 1 tr. zákoníku. Pokud byla petice založena do spisu a pokud jí byl v
hlavním líčení proveden důkaz, nemělo to žádný význam pro skutková zjištění
soudů a neznamenalo to namítaný rozpor s ustanovením § 2 odst. 4 tr. ř., podle
něhož orgány činné v trestním řízení nepřihlížejí k obsahu petic zasahujících
do plnění jejich povinností.
Rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou není rozhodnutím, které
by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo zamítnuto
odvolání obviněného, není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §
265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2016
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu