U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 7. listopadu 2012 v Brně dovolání obviněného J. B., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 8 To 87/2012, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 6 T 72/2011, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. o d m í t á .
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. 6 T 72/2011, uznal obviněného J. B. (dále jen „obviněný“) vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. ve formě účastenství jako pomocník a podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák. Podle § 37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu vzhledem k trestu uloženému rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 3 T 77/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 10 To 365/2011, neboť trest uložený tímto rozsudkem je trestem dostačujícím.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 8 To 87/2012, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného J. B. podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek v celém rozsahu ohledně obviněného J. B. a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. ve formě účastenství jako pomocník a podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. Podle § 37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu vzhledem k trestu uloženému rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2011, sp. zn. 3 T 77/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 10 To 365/2011.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že procesní postavení svědka je neslučitelné s jiným procesním postavením osoby v témže trestním řízení. Poukázal na to, že výpovědi svědků P. K. a J. G. jsou nevěrohodné a neexistují další důkazy prokazující jeho vinu. Uvedl, že žádný ze svědků jej nezná a neusvědčil ho z trestné činnosti. Namítl, že hodnocení důkazů soudy obou stupňů je nesprávné. Dále namítl extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 8 To 87/2012, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že se k dovolání obviněného J. B. nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením
skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádnou hmotně právní námitku vztahující se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatil pouze námitky skutkové a v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal ani tvrzený extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. B. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. listopadu 2012
Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek