7 Tdo 1169/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 10. 2007 o dovoláních
obviněných Bc. V. B. a L. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
23. 5. 2007, sp. zn. 7 To 148/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve
Frýdku - Místku pod sp. zn. 3 T 1/2007 takto :
Podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných Bc. V. B. a L. B.
odmítají.
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 9. 3. 2007, sp. zn. 3 T
1/2007, byli obvinění Bc. V. B. a L. B. uznáni vinnými pokusem trestného činu
úvěrového podvodu podle § 8 odst. l tr. zák., § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr.
zák. a odsouzeni obviněný Bc. V. B. podle § 250b odst. 4 tr. zák. k trestu
odnětí svobody na třicet měsíců, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, 2 tr.
zák. podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců při současném vyslovení
dohledu nad obviněným podle § 26a tr. zák. § 26b tr. zák., a obviněná L. B.
podle § 250b odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon
byl podle § 58 odst. l tr. zák., § 59 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na
zkušební dobu dvou let.
Jako pokus trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. l tr. zák., § 250b
odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. posoudil Okresní soud ve Frýdku - Místku skutek,
který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že oba obvinění dne 22. 9.
2005 ve F. – M. při sjednávání smlouvy o poskytnutí meziúvěru ke smlouvám o
stavebním spoření na částku v celkové výši 2 000 000 Kč s Č. s. s., a. s., v
úmyslu zvýšit svou bonitu a neoprávněně vylákat vyšší úvěr nepravdivě tvrdili,
že obviněný Bc. V. B. v posledních 12 měsících dosahoval průměrného čistého
měsíčního příjmu 13 327 Kč a že obviněná L. B. ve stejném období dosahovala
průměrného čistého měsíčního příjmu 12 632 Kč, což dokládali padělaným mzdovým
listem obviněného Bc. V. B. a padělanými výplatními lístky obviněné L. B.,
přestože ve skutečnosti hrubý měsíční příjem každého z nich činil jen 7 200 Kč,
což postačovalo k poskytnutí meziúvěru stavební spořitelnou jen do výše 500 000
Kč, avšak vylákat požadovaný meziúvěr se jim nepodařilo s ohledem na to, že
stavební spořitelna nepravdivé údaje odhalila, a nepodařilo se jim způsobit
škodu ve výši nejméně 1 500 000 Kč.
O odvoláních, která podali oba obvinění proti výroku o vině a trestu, bylo
rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 7 To
148/2007. Z podnětu odvolání obviněného Bc. V. B. byl rozsudek Okresního soudu
ve Frýdku - Místku podle § 258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve
výroku o trestu ohledně tohoto obviněného a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř.
bylo o trestu nově rozhodnuto tak, že obviněný Bc. V. B. byl podle § 250b odst.
4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle
§ 58 odst. l tr. zák., § 59 odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu
tří let. Jinak zůstal rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ohledně
obviněného Bc. V. B. nezměněn. Odvolání obviněné L. B. bylo podle § 256 tr. ř.
zamítnuto.
Oba obvinění podali prostřednictvím společného obhájce v zákonné lhůtě dovolání
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Obviněný Bc. V. B. napadl tento
rozsudek v rozsahu zahrnujícím to, že ohledně něho byl ponechán beze změny
výrok o vině, a v návaznosti na to napadl i výrok o trestu, který mu byl
uložen. Obviněná L. B. napadla výrok, jímž bylo zamítnuto její odvolání. Oba
obvinění odkázali na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř.
Namítli, že žádost o poskytnutí úvěru nepodávali s úmyslem poškodit stavební
spořitelnu a že jejich solventnost byla garantována zajišťovacími prostředky.
Tvrdili, že žádost o poskytnutí úvěru byla vzata zpět ještě před tím, než o ní
bylo rozhodnuto. Z toho dovozovali, že i kdyby se dopustili pokusu trestného
činu, jeho trestnost zanikla podle § 8 odst. 3 tr. zák. Obvinění se svými
dovoláními domáhali toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby
přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku - Místku věc v potřebném rozsahu znovu
projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.
Trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. l tr. zák. se dopustí mimo
jiné ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé údaje. Skutkový
stav, který zjistily soudy, tyto znaky evidentně naplňuje. Z tohoto hlediska je
po objektivní stránce rozhodné jen to, že obvinění v žádosti o tzv. meziúvěr,
který je ovšem třeba považovat za formu úvěru ve smyslu citovaného ustanovení,
uvedli výrazně nadsazené údaje o svých příjmech. Nepravdivé údaje se týkaly
základního kritéria, podle kterého stavební spořitelna posuzovala bonitu
obviněných jako svých klientů. Okolnost, že obvinění spojili uvedení
nepravdivých údajů s předložením fingovaných dokladů (padělaným mzdovým listem,
padělanými výplatními lístky), jasně svědčí o tom, že ze strany obviněných šlo
o záměrné uvedení nepravdivých údajů a že jejich cílem bylo dosáhnout úvěru ve
výši, jaká by vzhledem k jejich skutečným příjmům nepřicházela v úvahu. Znaky
trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. l tr. zák. tím obvinění
naplnili i po subjektivní stránce, tj. ve formě tzv. přímého úmyslu podle § 4
písm. a) tr. zák., jak konstatovaly oba soudy. Tento závěr není dotčen námitkou
týkající se solventnosti obviněných, a to s ohledem na zjištění soudů, že
obvinění neměli jiný zdroj prostředků než příjem, jehož výši nepravdivě
nadsadili. Totéž platí i o námitce týkající se zajišťovacích prostředků, neboť
o nich se mezi stavební spořitelnou a obviněnými nejednalo, nehledě na to, že
ani sami obvinění je nijak blíže nekonkretizovali. Z hlediska znaků trestného
činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. l tr. zák. nemá žádný význam otázka,
zda obvinění sledovali poškození stavební spořitelny, protože škoda mezi těmito
znaky nefiguruje. Otázka zániku trestnosti pokusu ve vztahu k ustanovení § 250b
odst. l tr. zák. ve skutečnosti vůbec nevyvstává, protože trestný čin podle
tohoto ustanovení již byl dokonán.
O pokus podle § 8 odst. l tr. zák. šlo ve vztahu k trestnému činu úvěrového
podvodu, pokud byl kvalifikován podle § 250b odst. 4 písm. b) tr. zák.
Způsobení značné škody tu je okolností, která podmiňuje použití vyšší trestní
sazby. Soudy za tuto škodu považovaly částku, která představuje rozdíl mezi
výší úvěru, o kterou obvinění prostřednictvím nepravdivých údajů o svých
příjmech usilovali, tj. 2 000 000 Kč, a částkou 500 000 Kč jako výší úvěru,
kterou maximálně mohli získat se zřetelem ke skutečné výši svých příjmů.
Neoprávněné získání takto zjištěné částky 1 500 000 Kč, ke kterému jednání
obviněných směřovalo, je evidentně zahrnuto i jejich zaviněním. Je jasné, že
obvinění chtěli získat úvěr ve výši, která výrazně přesahovala meze vyplývající
z jejich příjmů. Takto konstruovaná škoda na straně stavební spořitelny dosáhla
částky 1 500 000 Kč, což naplňuje zákonný znak, jímž je „značná škoda”. Protože
jde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, postačí k naplnění
znaků trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 4 písm. b) tr. zák.,
resp. jeho pokusu, nedbalostní zavinění, jak vyplývá z ustanovení § 6 písm. a)
tr. zák. Námitka obviněných, že žádost o úvěr nepodávali s úmyslem poškodit
stavební spořitelnu, je v očividném rozporu s okolnostmi posuzovaného činu, a
pokud jde o kvantifikaci škody jako škody značné, míjí se námitka obviněných se
zákonnými znaky charakterizujícími zavinění ve vztahu k okolnosti podmiňující
použití vyšší trestní sazby.
Námitka obviněné L. B., že žádala o úvěr ve výši 500 000 Kč, je v rozporu se
zjištěním soudů, podle něhož oba obvinění žádali o jeden úvěr a že výše úvěru
požadovaného obviněnými byla 2 000 000 Kč. Soudy opřely toto zjištění o
listinné důkazy opatřené od stavební spořitelny. Uvedenou námitkou se obviněná
mimo meze zákonného dovolacího důvodu snažila dosáhnout změny ve skutkových
zjištěních soudů.
Trestnost pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. l tr. zák., §
250b odst. 4 písm. b) tr. zák. nezanikla, a to vzhledem ke zjištění soudů, že
důvodem, pro který nebyl čin v této části dokonán, tj. důvodem, pro který
stavební spořitelna neposkytla požadovaný úvěr 2 000 000 Kč, byly výsledky
vlastního šetření stavební spořitelny. Podle těchto zjištění soudů si stavební
spořitelna sama svými prostředky ověřila nepravdivost údajů obviněných ohledně
výše jejich příjmů a na tomto podkladě jejich žádost zamítla. Tvrzení
obviněných, že žádost o úvěr vzali zpět, soudy se zřetelem na obsah listinných
důkazů pocházejících od stavební spořitelny neakceptovaly. Námitka obviněných o
zániku trestnosti pokusu se tak vztahuje k jiné verzi skutkového stavu, než
kterou soudy vzaly za podklad výroku o vině, a je mimo meze zákonného
dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud zjevně neopodstatněná dovolání obviněných podle § 265i odst. l
písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. l písm. a) tr. ř.
rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněných a
státního zástupce.
Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že se otázkou správnosti právního
posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr.
ř. zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy, a že nijak
nepřihlížel k námitkám, jimiž se obvinění snažili dosáhnout změny v hodnocení
důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových
zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sami
prosazovali. Tyto námitky neodpovídají zákonnému dovolacímu důvodu podle § 265b
odst. l písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné
nesprávné hmotně právní posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním
posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového
posouzení je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který
zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak
ho zjistil soud. V dovolání lze proto namítat, že skutkový stav, který zjistil
soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy
možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného
soudem. Mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. jsou
s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, které směřují proti tomu, jak
soud hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při
dokazování, v jakém rozsahu provedl dokazování apod. Dovolání je mimořádný
opravný prostředek, který je vázán na taxativně stanovené důvody, mezi nimiž
není žádný skutkový důvod, a který z tohoto hlediska nepřipouští, aby jeho
cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec