7 Tdo 1197/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. listopadu 2006 v neveřejném
zasedání o dovoláních obviněných Ing. M. F., roz. T., a S. T., proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 7 To 56/2006, který rozhodl
jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn.
33 T 5/2005, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. M. F., roz.
T., a S. T. o d m í t a j í .
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. 33 T 5/2005, byli
obvinění Ing. M. F., roz. T. (dále jen „obviněný Ing. M. F.‘‘), a obviněný S.
T. uznáni vinnými pod bodem 1. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4
tr. zák. jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák., a pod bodem 2.
trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. a), h) tr. zák. jako
spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný
Ing. M. F. odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 a § 29
odst. 1, 2 tr. zák. k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody na 23 roků.
Pro výkon trestu byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice
se zvýšenou ostrahou. Obviněný S. T. byl odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák.
za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 12 roků.
Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s
ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému S. T. uložen trest
vyhoštění na dobu neurčitou.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obvinění Ing. M. F. a S. T.
spáchali trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. jako
spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák. tak, že po předchozí dohodě obou
obviněných v úmyslu získat neoprávněně finanční prostředky z běžného devizového
účtu Z. M., předložil obviněný S. T. v této pobočce pracovnici L. Č. plnou moc,
kterou dostal od obviněného Ing. M. F. a o které věděl, že je padělaná, a za
použití této padělané plné moci dal bankovní příkazy k tomu, aby z běžného
devizového účtu Z. M., podle příkazu ze dne 18. 6. 2003 byla převedena na
osobní účet obviněného S. T. částka 90.000 USD a podle příkazu ze dne 26. 6.
2003 byla převedena na účet společnosti H., spol. s r. o., se kterým disponoval
pouze obviněný S. T., částka 710.000 USD; následně obviněný Ing. M. F. předal
obviněnému S. T. další padělanou plnou moc v ruském jazyce, kterou ten nechal
úředně přeložit do češtiny a předložil ji pracovnici L. Č. za účelem provedení
příkazu ze dne 4. 9. 2003 k převodu zůstatku z účtu Z. M. ve výši 101.860,46
USD na účet společnosti H., spol. s r. o., poté obviněný S. T. z tohoto účtu
postupně vybral všechny finanční prostředky, část z nich předal obviněnému Ing.
M. F. a oba je použili pro svoji osobní spotřebu a svoje podnikatelské
aktivity, čímž způsobili majiteli účtu Z. M. škodu ve výši 901.860,46 USD, tedy
25.019.560,- Kč.
Trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. a), h) tr. zák. obvinění
spáchali jako spolupachatelé podle § 9 odst. 2 tr. zák. tím, že dne 31. 3. 2004
společně, s úmyslem usmrtit Z. M., a jeho syna A. M., proto, aby tito
nezjistili a neoznámili, že z běžného účtu A. M. (správně Z. M.) byly bez jeho
vědomí převedeny všechny finanční prostředky na jiné účty za použití padělaných
plných mocí, společně oba poškozené krátce po 12:15 hod. naložili do vozidla
obviněného S. T. zn. Audi 6 na parkovišti v K. V., pod záminkou prohlídky
nemovitostí majitelů V. a V. S. je odvezli do osady K., součásti obce V., zde
vystoupili z vozidla a poté obviněný Ing. M. F. několika střelami z krátké
palné zbraně usmrtil poškozeného Z. M., který stál u vozidla zn. Audi 6, a
poškozeného A. M., sedícího na zadním sedadle vozidla a obviněný Ing. M. F. dne
16. 4. 2004 obě těla poškozených zahrabal do jámy, kterou na jeho žádost
vykopal V. L.
Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 7 To 56/2006,
o odvoláních obou obviněných a odvolání krajského státního zástupce v Plzni,
která podali proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 3. 2006, sp. zn.
33 T 5/2005, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu
odvolání krajského státního zástupce v Plzni podaného v neprospěch obviněného
S. T. částečně zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného S. T., a to ve
výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Podle § 259 odst. 3 tr.
ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněného S. T.
podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a § 29 odst. 2
tr. zák. k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody na 17 roků. Podle § 39a
odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice se
zvýšenou ostrahou. Dále podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných Ing. M.
F. a S. T. a odvolání krajského státního zástupce, které podal v neprospěch
obviněného Ing. M. F.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění prostřednictvím svých obhájců včas
dovolání.
Obviněný Ing. M. F. podal dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm.
g), l) tr. ř. V úvodu dovolání obviněný vyjmenoval celou řadu ustanovení
trestního řádu, která byla podle jeho názoru porušena v řízení před soudy obou
stupňů, což podle něj představuje porušení práva na spravedlivý proces.
Vytýkané procesní vady pak vedly k rozhodnutím soudů prvního i druhého stupně,
která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Současně uvedl, že ve věci učinil podnět k podání
stížnosti pro porušení zákona. Ve vztahu k výroku o vině trestným činem podvodu
podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. obviněný soudům vytýká, že vycházely z
pravdivosti těch částí výpovědi obviněného S. T., ve kterých jej usvědčoval.
Dovolatel obsáhle polemizuje s hodnocením výpovědi spoluobviněného S. T., které
provedly soudy obou stupňů a rozebírá a hodnotí další důkazy, které podle něj
tuto výpověď zpochybňují. Výpověď spoluobviněného S. T. je podle dovolatele
osamocená a v rozporu s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazů soudy
bylo podle dovolatele nesprávné, nelogické a flagrantním způsobem byla porušena
zásada in dubio pro reo. Obdobná je podle dovolatele i situace ve vztahu k
trestnému činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. a), h) tr. zák. Dovolatel
opakuje svoji obhajobu, podle které se v době vraždy zdržoval v restauraci „P.”
v K. V. a vypočítává důkazy, které tuto jeho obhajobu potvrzují. Vytýká soudům,
že nevyhověly celé řadě jeho důkazních návrhů, kdežto důkazním návrhům státního
zástupce bylo vždy vyhověno. Podle názoru dovolatele bylo závažným způsobem
porušeno ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Dále obviněný ze svého hlediska rozebírá
a hodnotí výpovědi některých svědků vyslechnutých ve věci. Vytýká rovněž, že z
žádného provedeného důkazu, a to ani z výpovědi obviněného S. T. nevyplývá, že
by právě dovolatel byl tím, kdo střílel na poškozené. Dále dovolatel poukazuje
na rozpornost výpovědí obviněného S. T. ohledně průběhu událostí dne 1. 4. 2004
a uvádí, že důkazně byla zcela nepochybně prokázána přítomnost obviněného S. T.
na místě činu, kdežto jeho přítomnost nebyla prokázána. Obviněný Ing. M. F.
dále odkazuje na námitky obsažené v jeho odvolání, které se týkají věrohodnosti
obviněného S. T. Obviněný Ing. M. F. označuje za nereálné líčení událostí na
místě činu obviněným S. T., které podle dovolatele odporuje znaleckým posudkům
z oboru balistiky a soudního lékařství. Polemizuje dále s hodnocením záznamů o
telekomunikačním provozu ze dne 31. 3. 2004 a poukazuje na vztah obviněného S.
T. k obci K., v níž dovolatel údajně nikdy nebyl. V závěru námitek obviněný
odkazuje na obsah závěrečné řeči svého obhájce, s tím, že nebyly provedeny jím
navrhované důkazy, které by prokázaly jeho nevinu, a to pokud jde o oba trestné
činy.
V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uvedl,
že odvolací soud mohl vytýkaná procesní pochybení napravit postupem podle § 258
odst. 1, § 259 odst. 1 tr. ř., což však neučinil a podané odvolání podle § 256
tr. ř. zamítl.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud po zrušení napadeného
rozhodnutí sám rozhodl tak, že se obviněný Ing. M. F. zprošťuje obžaloby,
přičemž neuvedl, podle kterého důvodu ustanovení § 226 tr. ř. by měl dovolací
soud rozhodnout.
Obviněný S. T. podal dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), d)
tr. ř. Vytýká vrchnímu soudu, že ignoroval důkazy svědčící o tom, že při výběru
prostředků z účtu poškozeného Z. M. nejednal v podvodném úmyslu a že při cestě
do K. nebyl srozuměn s jednáním, ke kterému tam dojde ze strany obviněného Ing.
M. F. Vrchní soud v Praze podle názoru obviněného provedl nesprávné hodnocení
důkazů a postupoval v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Obviněný poté zmínil
některé teoretické závěry týkající se úmyslného zavinění v případě trestného
činu podvodu a uvedl skutkovou verzi, podle které nevěděl o tom, že plné moci
jsou padělané, a že veškeré finanční operace prováděl v dobré víře a podle
pokynů obviněného Ing. M. F. Tvrdí, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by
věděl o tom, že plné moci jsou padělané. V této souvislosti mimořádně obsáhle
rozebírá a ze svého hlediska hodnotí důkazní situaci, polemizuje se závěry
soudů, podle kterých s penězi převedenými z účtu poškozeného začal prakticky
okamžitě financovat svůj nákladný způsob života, a namítá, že odpovědnost za
padělání plných mocí a výběry finančních prostředků nese výlučně spoluobviněný
Ing. M. F. Obviněný S. T. neměl ani žádný zájem na zavraždění poškozených.
Zdůraznil, že nestřílel v K. na Z. M. ani na A. M. a že se nepodílel ani na
zakopávání jejich mrtvol. Velmi obsáhle ze svého hlediska hodnotil výpověď
svědkyně JUDr. L. P. a jejích kontaktů se spoluobviněným Ing. M. F. a soudům v
této souvislosti vytýká porušení zásady bezprostřednosti. Na podkladě vlastního
hodnocení důkazů obviněný odmítá závěr odvolacího soudu, podle kterého se
přepravil z místa činu vlastním autem s obviněným Ing. M. F. a současně se
aktivně podílel na odstraňování stop krve z interiéru vozidla. Obviněný
poukazuje na výpověď svědka V. L., kterou označuje za klíčový důkaz svojí
neviny, neboť z ní vyplývá, že se dovolatel nijak nepodílel na zahrabávání
ostatků poškozených. Současně však obviněný S. T. dovozuje, že svědek V. L. je
v celé záležitosti zainteresován více, než je ochoten připustit. Dále obviněný
na základě vlastního hodnocení důkazů prezentuje svoji verzi důvodů, pro které
se dne 31. 3. 2004 zdržoval v obci K., a připomíná, že způsob jeho jednání
popsaný v napadeném rozsudku neodpovídá jeho poměrně vysoké inteligenci
zjištěné znaleckým posudkem. Obviněný dále namítl, že soud nerespektoval zásadu
in dubio pro reo, když na základě zjištěného skutkového stavu nebylo nade vši
pochybnost prokázáno naplnění skutkové podstaty trestného činu vraždy a naopak
podle jeho názoru existují jednoznačné důkazy, které jeho vinu vyvracejí.
Obviněný S. T. namítl v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d)
tr. ř., že dne 25. 10. 2005 došlo k výslechu svědkyně L. S., dříve Č., mimo
hlavní líčení bez jeho přítomnosti, aniž by s tímto postupem soudu vyslovil
souhlas. Jde při tom o důležitou svědkyni, které předkládal plné moci, na
jejichž základě došlo k převodu finančních prostředků z účtu Z. M. Pokud by byl
při jejím výslechu osobně přítomen, mohla by podle něj tato svědkyně vyvrátit
tvrzení soudu, že si zjišťoval, jakým způsobem lze i bez fyzické přítomnosti Z.
M. vytvořit podmínky pro dispozici s finančními prostředky uloženými na účtu.
Provedením výslechu mimo hlavní líčení došlo podle obviněného k obejití zákonné
úpravy a faktickému znemožnění jeho řádné obhajoby, když nic nebránilo tomu,
aby výslech byl proveden v hlavním líčení v jeho přítomnosti.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr.
ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a aby podle § 265l odst. 1
tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovoláním obviněných
poukázala na to, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží
k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném
právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V
rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost
skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6
tr. ř.), ani porušení jiných procesních předpisů. Zásah dovolacího soudu do
skutkových zjištění by podle jejího názoru přicházel v úvahu pouze v případě
extrémního rozporu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právním posouzením
věci. Konstatovala, že obě dovolání přes mimořádnou obsáhlost neobsahují
jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových okolností vylíčených v
tzv. skutkové větě rozsudku a zákonných znaků souzených trestných činů nebo
nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Obviněný Ing. M. F. dokonce v
úvodu svého dovolání výslovně prohlašuje, že nesprávnost rozhodnutí soudů obou
stupňů spočívá primárně na porušení jím uváděných ustanovení trestního řádu;
rovněž obviněný S. T. odvíjí svoje námitky od tvrzení obsaženého v úvodu
dovolání, podle kterého odvolací soud nesprávně hodnotil důkazy a postupoval v
rozporu se zásadou in dubio pro reo; ta je ovšem zásadou procesní, nikoli
zásadou trestního práva hmotného.
Podstata námitek uplatněných oběma obviněnými na základě dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že každý z dovolatelů na
podkladě vlastního hodnocení důkazů zcela odmítá tu část skutkových zjištění
uvedených v tzv. skutkové větě rozsudku, která se týká jeho účasti na spáchání
trestných činů. Pokud obviněný S. T. namítá absenci subjektivní stránky
trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., činí tak primárně opět
na základě skutkového tvrzení, že nevěděl o padělání plné moci, a odmítá tak tu
část skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě, podle kterých byl
trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. spáchán po předchozí dohodě
obou obviněných. Námitky obou dovolatelů tedy směřují výlučně do oblasti
skutkových zjištění a obsahově neodpovídají formálně deklarovanému důvodu
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatelé navíc ani neuplatňují
námitky, ze kterých by bylo možno dovodit existenci zmíněného extrémního
rozporu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci; těžiště jejich
námitek spočívá v tom, že se na podkladě vlastních, často velmi detailních
hodnotících úvah, domáhají toho, aby důkazy provedené ve věci byly hodnoceny
jiným způsobem.
Obviněný Ing. M. F. dovolání opřel též o ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr.
ř. Z poměrně stručné argumentace dovolatele lze dovodit, že okolnosti
zakládající uvedený dovolací důvod spatřuje v tom, že odvolací soud nereagoval
na procesní vady řízení před soudem prvního stupně. Dovolatel tedy brojí proti
kvalitě přezkumné činnosti odvolacího soudu a takové námitky obsahově
neodpovídají žádné z variant dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l)
tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila také k dalším námitkám
obviněného S. T., tak, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
je dán v případě, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v
hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Dopadá tedy na případy, kdy bylo
konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, aniž by
k tomu byly splněny podmínky stanovené trestním řádem. Ani tato část námitek
obviněného S. T. neodpovídá formálně deklarovanému dovolacímu důvodu. Pro
úplnost dodala, že postup podle ustanovení § 183a tr. ř. není podmíněn
souhlasem obviněného a že toto ustanovení v zásadě nepředpokládá účast
obviněného při provádění důkazu, když podle § 183a odst. 1 věty třetí tr. ř.
účast obviněného na takovém výslechu může být připuštěna zejména v případech,
kdy nemá obhájce, a jde-li o výslech svědka, který má právo odepřít výpověď; o
takovou situaci se ovšem v případě obviněného S. T. ani svědkyně L. S.
nejednalo. Výpověď této svědkyně navíc nelze považovat za důkaz tak zásadního
významu jak tvrdí dovolatel, když je nepochybná okolnost, že právě obviněný S.
T. vydával příkazy k operacím popsaným v tzv. skutkové větě rozsudku.
Nejvyšší státní zástupkyně uzavřela, že obě dovolání přes svoji obsáhlost
obsahují pouze námitky, které obsahově neodpovídají formálně deklarovaným
dovolacím důvodům. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky obě
dovolání odmítl podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně navrhla, aby dovolací
soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř. a podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s projednáním věci
v neveřejném zasedání i pro případ jiného než výše navrhovaného rozhodnutí.
K dovolání obviněného Ing. M. F.:
Obviněný Ing. M. F. opřel své dovolání o důvody dovolání podle § 265b odst. 1
písm. g) a l) tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází
Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím
řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného
práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým
zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl
dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde
o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2
odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování
skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká
především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví
(k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v
tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný
právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho
správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v
chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších
ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání,
že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě,
kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve
skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze podat,
jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného
prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až
g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové
rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v
písmenech a) až k).
Obviněný v dovolání stejně jako v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně
zaměřil své námitky proti údajně nesprávnému hodnocení provedených důkazů,
které podle obviněného vedlo k nesprávným skutkovým a právním závěrům. Obviněný
v dovolání výslovně namítá, že postup soudů byl v rozporu se základními
zásadami trestního řízení obsaženými v § 2 tr. ř. s tím, že hodnocení důkazů
bylo nelogické, nesprávné a v rozporu s obsahem provedených důkazů a dále, že
nebyly provedeny výslechy svědků, které navrhoval. Řízení tak podle obviněného
zůstalo neúplné a nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné
pochybnosti, a to pokud jde o oba trestné činy, jimiž byly uznán vinným.
Vrchní soud v Praze se v rámci své přezkumné povinnosti podle § 254 odst. 1 tr.
ř. vypořádal se všemi námitkami obviněného Ing. M. F., doplnil dokazování
výslechem svědkyně JUDr. L. P. a dospěl k závěru, že Krajský soud v Plzni
provedl dokazování způsobem a v rozsahu předpokládaném v § 2 odst. 5 tr. ř., že
dokazování nevykazuje takové vady, na něž by bylo nutno reagovat postupem podle
§ 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. zrušením rozsudku soudu prvního stupně. Za
nedůvodnou považoval námitku obou obviněných, že dokazování zůstalo neúplné,
protože nebylo vyhověno návrhům na jeho doplnění. Poukázal na to, že soud
prvního stupně akceptoval v rámci reálných možností návrhy obhajoby na doplnění
dokazování, přičemž tento soud na str. 8 – 9 odůvodnění svého rozsudku náležitě
odůvodnil, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů. Odvolací soud se
s tímto postupem ztotožnil a dodal, že z formulace ustanovení § 89 odst. 1 tr.
ř. o „nezbytném rozsahu dokazování“ je patrno, že hranice dokazování nejsou
bezbřehé. Vrchní soud zamítl návrhy obviněného Ing. M. F. na výslech svědků J.
a J., svědka M. i znalce, který měl potvrdit, že obviněný přišel dne 31. 3.
2004 domů sám a neprovedl ani důkaz lékařskou zprávou o aktuálním zdravotním
stavu obviněného. Přitom odůvodnil, proč doplnění dokazování nepovažuje za
nezbytné (č. l. 2919 spisu). Na druhé straně provedl ve veřejném zasedání
výslech svědkyně JUDr. L. P. Vrchní soud v Praze se vypořádal též s námitkami
obviněného Ing. M. F., které se týkaly výpovědi spoluobviněného S. T. V tomto
směru Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje na výstižné a podrobné odůvodnění
napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze na č. l. 2920 – 2930 spisu.
Dovolací námitky obviněného jsou založeny na zpochybnění správnosti zjištěného
skutkového stavu, přičemž obviněný ani nenamítá tzv. extrémní nesoulad mezi
vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů a Nejvyšší soud jej ve
věci ani neshledal. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá logická
návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými
zjištěními na jedné straně a právními závěry soudů na straně druhé.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že všechny námitky obviněného směřují k plnému
soudnímu přezkumu napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud k takovému přezkumu není
ze zákona oprávněn. V této souvislosti je nutno připomenout též judikaturu
Ústavního soudu České republiky, podle níž Nejvyšší soud jako soud dovolací už
samotným vymezením dovolacích důvodů v trestním řádu není povolán k plnému
přezkumu rozsudků nižších soudů činných v trestním řízení. Není tedy povolán k
dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu. Pokud by zákonodárce
zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu,
nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako
mimořádného opravného prostředku (§ 265a odst. 1 tr. ř.) ospravedlňuje
restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (srov. usnesení
Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/2003). Pokud jde o
námitku, že byla porušena zásada in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že
zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a
proto nenaplňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který
slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním
posouzení.
Obviněný Ing. M. F. podal dovolání, které se opírá také o důvod dovolání
uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který samostatně neodůvodnil s
poukazem na to, že tento důvod dovolání souvisí s důvodem dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto jsou oba důvody dovolání odůvodňovány
společně. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný tento důvod opírá o druhou
alternativu ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto
o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému
v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přičemž byl v řízení mu předcházejícím
dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho, co bylo zmíněno shora,
je zřejmé, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl
naplněn. Není proto naplněn ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l)
tr. ř., který ve zmíněné alternativě vymezené v dovolání obviněného
předpokládá, že v řízení, které předcházelo zamítnutí řádného opravného
prostředku obviněného, byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř.
K dovolání obviněného S. T.:
Obviněný S. T. dovolání opřel o důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm.
g) a d) tr. ř.
Námitky, které obviněný podřadil pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. svým obsahem tomuto důvodu dovolání neodpovídají, neboť jde o námitky
proti skutkovým zjištěním učiněným soudy, která se týkají jeho účasti na
spáchání trestných činů. Obviněný namítá též absenci subjektivní stránky
trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. primárně na základě
skutkového tvrzení, že nevěděl o padělání plné moci. Dále v dovolání
zpochybňuje tu část skutkových zjištění, podle nichž uvedený trestný čin
spáchal po předchozí dohodě se spoluobviněným Ing. M. F. Pokud jde o trestný
čin vraždy podle § 9 odst. 2, § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. obviněný
zpochybňuje výpověď svědkyně JUDr. L. P. i výpověď svědka V. L. a namítá
porušení zásady in dubio pro reo.
O podmínkách naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
platí vše, co bylo k tomuto důvodu dovolání vyloženo k dovolání obviněného Ing.
M. F. Nejvyšší soud znovu zdůrazňuje, že ze zákona není povolán provádět třetí
přezkum skutkového stavu, a nemohl se proto námitkami obviněného zabývat. Tyto
skutkové námitky nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
ani jiný důvod dovolání uvedený v § 265b tr. ř.
Obviněný opírá dovolání též o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr.
ř. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o
přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Z dikce
dovolacího důvodu je zcela zřejmé, že dopadá na případy, v nichž bylo konáno
hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, přestože mu
měla být účast umožněna. Obviněný spatřuje naplnění tohoto dovolacího důvodu v
tom, že dne 25. 10. 2005 byla mimo hlavní líčení v jeho nepřítomnosti
vyslechnuta svědkyně L. S., dříve Č., aniž by obviněný s postupem soudu
vyslovil souhlas. Obviněný to pokládá za porušení jeho základního práva,
protože se jedná o pracovnici Č. s., a. s., které předkládal plné moci, na
jejichž základě došlo k převodu finančních prostředků z účtu Z. M. Z obsahu
spisu (č. l. 2004) vyplývá, že svědkyně byla vyslechnuta mimo hlavní líčení za
přítomnosti obhájce obviněného S. T., ale i obhájce spoluobviněného, což
ostatně uvádí obviněný S. T., a proto nelze takový úkon trestního řízení podle
§ 183a tr. ř. podřadit pod důvod dovolání, který se týká výslovně nepřítomnosti
obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Námitka obviněného proto
nenaplňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Ing. M. F. nenaplňuje důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný důvod dovolání uvedený
v § 265b tr. ř., stejně tak není naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř. Proto dovolání obviněného Ing. M. F. odmítl podle § 265i odst.
1 písm. b) tr. ř.
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného S. T., když
shledal, že námitky tohoto obviněného proti skutkovým zjištěním nenaplňují
důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání
uvedený v § 265b tr. ř. a stejně tak není naplněn ani další dovolací důvod,
který se opírá o § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o
dovoláních obou obviněných v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r
odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2006
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek