7 Tdo 1204/2011-23
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. října 2011 o dovolání obviněného A. G. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 7 To 587/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 183/2010, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. 9. 2010, sp. zn. 1 T 183/2010, byl obviněný A. G. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výroku o vině. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 7 To 587/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 7 To 587/2010, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný namítl, že v řízení nebyl zjištěn skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a především vytkl, že neprovedly důkazy v jeho prospěch. Důkazy navržené obhajobou byly odmítnuty jako nedůvodné, byť mohly objasnit okolnosti spojené s podáním trestního oznámení. Obviněný se domnívá, že smyslem trestního oznámení bylo poškození jeho osoby ze strany navržených svědků, zejména svědka D. Obviněný je přesvědčen, že jedinými důkazy jsou výpověď poškozené R. V. a znalecký posudek MUDr. Růženy Hajnové, který však obviněný považuje za neobjektivní. Postupem soudů nižších stupňů bylo údajně porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Dodal, že jeho předchozí trestní stíhání nemůže mít vliv na
objektivní právní posouzení předmětné trestní věci. Obviněný dále namítl existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 7 To 587/2010, a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citované usnesení. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně neodpovídala zákonným znakům zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou podřaditelné námitky, které obviněný uplatnil proti skutkovým zjištěním soudů s odkazem na neúplnost provedeného dokazování. Pokud jde o namítaný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, nejvyšší státní zástupce uvedl, že žádné důkazy navrhované obviněným v jeho trestní věci nelze označit za důkazy opomenuté a dokazování za vadné. Mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy není žádný rozpor. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že dovolací námitky obviněného nenaplňují žádný z jím uplatněných dovolacích důvodů.
Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání konaném podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze zákonné formulace dovolacího důvodu vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutková zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Obviněný namítl, že soudy nižších stupňů neprovedly veškeré důkazy potřebné pro rozhodnutí, že výpověď poškozené, která je protichůdná s jeho vlastní výpovědí, není dostačujícím důkazem a že znalecký posudek vypracovaný MUDr. Růženou Hajnovou je neobjektivní. Takto koncipované námitky však nesměřují proti právnímu posouzení skutku, nýbrž ve skutečnosti směřují proti učiněným skutkovým zjištěním, k nimž dospěly soudy nižších stupňů, a jimiž je dovolací soud zásadně vázán.
V rámci řízení o dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů.
V řízení o dovolání lze do skutkových zjištění zasahovat jen ve zcela výjimečných případech. Těmito případy je zjevná existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením. Obviněný v dovolání namítl právě existenci tohoto extrémního nesouladu s tím, že postupy soudů obou stupňů byla údajně porušena jeho základní práva, konkrétně právo na spravedlivý proces. Nejvyšší soud shledal, že se v posuzované věci nejedná o případ, kdy jsou právní závěry soudů v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními. Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněného, hodnotily je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům, která neodporují zásadám formální logiky, přičemž i právní posouzení plně odpovídá skutkovému zjištění, tak jak je popsáno v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Navíc oba soudy své závěry dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodnily ve svých rozhodnutích. Za těchto okolností není dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn ani s odkazem na ústavněprávně garantované právo na spravedlivý proces, na jehož základě je možný výjimečný průlom do skutkových zjištění soudů nižších stupňů.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu dovolání je patrné, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Nejvyšší soud však neshledal v rámci řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., a proto není dán ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad podřaditelných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. již v řízení u soudu prvního stupně.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř. a neshledal z tohoto důvodu ani naplnění dovolacího důvodu podle § 265l odst. 1 písm. l) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2011
Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek