7 Tdo 1211/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. října 2006
o dovolání obviněné Z. N., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.
5. 2006, sp. zn. 2 To 20/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 5/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. 39 T 5/2002, byla
obviněná Z. N. uznána vinnou v bodech I 1, I 2, I 3, I 4, I 5, II 1, II 2, II
3, II 4, II 5, II 6, II 7, II 8, II 9, trestným činem podvodu podle § 250 odst.
1, 4 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a byla podle § 250 odst. 4 tr.
zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a za použití § 35 odst. 1 tr. zák.
odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla podle
§ 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1, § 50
odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních
společností a družstev a v zákazu provozování živnosti koupě zboží za účelem
jeho dalšího prodeje po dobu čtyř let. Dále byla tímto rozsudkem podle § 226
písm. c) tr. zák. zproštěna obžaloby pro skutky popsané v bodě III. a IV.
obžaloby, kterými měla spáchat společně s obviněným S. N., trestný čin
neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a
příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. Zároveň
bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o vině spoluobviněného S. N.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná Z. N. odvolání proti všem jeho výrokům.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 2 To 20/2006,
rozhodl zčásti znovu o vině obviněného S. N., a jeho trestu a odvolání obviněné
Z. N. zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 2 To
20/2006, podala obviněná Z. N. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající
se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla v něm, že
nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu podle § 250 odst. l,
4 tr. zák., protože podle ní nelze ze skutkových zjištění dovodit její úmysl
nezaplatit kupní cenu za zboží již v okamžiku jeho převzetí. Údajná trestná
činnost měla být spáchána v krátkém časovém období jednoho roku, přičemž přesné
hospodářské výsledky společností za uplynulý rok jí byly známy až zpětně při
zpracování daňového přiznání. Připustila, že společnosti hospodařily špatně,
když nevytvářely zisk, a nebyly tak schopny po určité období splácet své
závazky, avšak odmítla, že by tak jednala v úmyslu obohatit sebe nebo jiného, a
to ani v té míře, že by s takovým jednáním byla minimálně srozuměna. Vzhledem k
tomu, že obě společnosti odebíraly zboží na faktury, předpokládala, že zboží se
ziskem prodá a uhradí vzniklé závazky. Podle ní je tento způsob obchodování
běžný a není trestný s ohledem na absenci úmyslu obohatit sebe nebo jiného.
Podotkla, že přesné příčiny hospodářského stavu společností měl určit znalec ve
znaleckému posudku. Z jeho závěru podle obviněné vyplývá, že stav společnosti
A. N.&V., spol. s. r. o., byl zapříčiněn špatnou cenovou politikou a úhradami
závazků za společnost S. N. a případně i dalšími vlivy. Připomněla, že výsledky
společnosti S. N. nemohly být podrobeny znaleckému zkoumání, protože její
účetnictví nebylo k dispozici.
Obviněná proto navrhla, aby „Nejvyšší soud České republiky s ohledem na
dovolací důvod podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 2 To 20/2006, kterým bylo
zamítnuto její odvolání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. a poté ji zprostil
obžaloby v plném rozsahu”.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněná
opřela svoji právní námitku týkající se nedostatku jejího podvodného úmyslu z
části o jiné, než rozhodné skutkové okolnosti a z části o vlastní domněnky,
které však nejsou součástí skutkového stavu věci. Připomněla, že dovolací soud
je vázán skutkovými zjištěními učiněnými v řádně vedeném trestním řízení za
dodržení zásad formální logiky, a proto námitky uplatněné obviněnými v dovolání
neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. a) - 1)
tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně podotkla, že ze skutkových zjištění učiněných soudem
prvního stupně jednoznačně vyplývá, že finanční prostředky získané za prodej
zboží nebyly vloženy zpět do společností a že obviněná věděla o nepříznivých
hospodářských výsledcích obou společností a spoléhala na nejistou budoucí
událost ohledně dodatečného přísunu finančních prostředků prostřednictvím
úvěru, když z dalších okolností musela být srozuměna s tím, že jeho poskytnutí
je nereálné. Z těchto důvodů se nejvyšší státní zástupkyně plně ztotožnila se
závěry soudů obou stupňů ohledně podvodného úmyslného jednání obviněné
překračujícího obchodně právní dimenzi na úkor obchodních partnerů.
Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné odmítl podle
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je
uveden v § 265b tr. ř. a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném
zasedání.
Nejvyšší soud poznamenává, že obviněná se dovoláním domáhá, aby Nejvyšší soud
zrušil rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto její odvolání podle §
265r odst. 1 písm. c) tr. ř. a poté ji zprostil obžaloby v plném rozsahu,
protože je dán dovolací důvod podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. Tento návrh
je nesrozumitelný. Tvrzení, podle kterého bylo rozsudkem odvolacího soudu
zamítnuto její odvolání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. je nesprávné, když
z výroku odvolacího soudu je zřejmé, že její odvolání bylo zamítnuto podle §
256 tr. ř. Ustanovení § 265r tr. ř. je speciálním ustanovením, podle kterého se
postupuje v řízení u dovolacího soudu, a nikoli u odvolacího, konkrétně
upravuje konání veřejného a neveřejného zasedání Nejvyššího soudu. Dále
Nejvyšší soud upozorňuje, že § 265a tr. ř. vymezuje, proti kterým rozhodnutím a
za jakých podmínek je dovolání přípustné, zatímco v § 265b tr. ř. jsou vymezeny
důvody dovolání, za nichž lze dovolání podat. Podle názoru Nejvyššího soudu
obsah námitek odpovídá spíše dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., který obviněná také cituje v odůvodnění svého dovolání, a proto
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněná uplatnila dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a posuzoval, zda byl naplněn tento důvod dovolání.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které
se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve
věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných
skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového
zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením
§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje
hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k
nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí
přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu
prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke
zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který
může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nelze přitom opomenout fakt, že námitky uplatněné obviněnou v dovolání byly již
uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení, a zejména odvolací soud se
s nimi přesvědčivě vypořádal. Opakuje-li obviněná v dovolání v podstatě jen
námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení,
s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o
dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz
rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. BECK, svazek
17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněné Z.
N.
Nejvyšší soud připomíná, že ze skutkových zjištění uvedených v rozsudku soudu
prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu, je zřejmé, že obviněná
byla společnicí a jednatelkou společnosti A. N.&V., spol. s. r. o., a
odpovědnou zástupkyní podnikatele S. N., ve společnosti S. N. Obviněná věděla o
špatných hospodářských výsledcích obou společností, protože ji informovala
svědkyně J. M., když obviněná podepisovala každý měsíc přiznání k dani z
přidané hodnoty. Tato skutečnost vyplývá také z výpovědí svědků J. Š. a Ing. R.
F. Obviněná Z. N. společně s obviněným S. N. odebírali od poškozených zboží,
přičemž předstírali solventnost společností, přestože si byli vědomi, že
společnosti nejsou schopny dostát svým závazkům a že je nereálné, aby jim byl
poskytnut úvěr. Nejvyšší soud rovněž podotýká, že ze skutkových zjištění soudů
obou stupňů vyplývá, že peněžní prostředky za prodané zboží nebyly použity na
úhradu závazků společností, které se tak obohatily, a za této situace byly
obviněné vypláceny odměny, čímž byl naplněn i zákonný znak skutkové podstaty
trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., spočívající v obohacení sebe nebo
jiného.
Z těchto skutkových\'zjištění vyplývá, že obviněná naplnila jak objektivní tak
i subjektivní stránku trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák.
Nejvyšší soud shledal námitky obviněné týkající se údajné absence subjektivní
stránky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. nedůvodnými,
neboť napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami. Z těchto důvodů dovolání
obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně
neopodstatněné a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr.
ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. října 2006
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek