7 Tdo 1240/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. 10. 2006 dovolání
obviněného Ing. J. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2006,
sp. zn. 9 To 206/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod
sp. zn. 2 T 85/2005 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 9 To 206/2006.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2006, sp. zn. 9 To 206/2006, bylo
podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto odvolání obviněného Ing. J. V. proti
rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 2 T 85/2005.
Krajský soud v Brně takto rozhodl proto, že blanketárně podané odvolání
obviněný nezdůvodnil ve lhůtě stanovené podle § 251 odst. 1 tr. ř.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení
Krajského soudu v Brně. Výrok o odmítnutí odvolání napadl z důvodu uvedeného v
§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Vytkl, že pro odmítnutí odvolání nebyly splněny
procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Poukázal na to, že
Krajský soud v Brně k projednání odvolání původně nařídil na 18. 5. 2006
veřejné zasedání, které přeložil na 1. 6. 2006. Dále obviněný uvedl, že
vzhledem k dovolené svého obhájce požádal o odročení veřejného zasedání, na což
Krajský soud v Brně nereagoval a dne 1. 6. 2006 rozhodl v neveřejném zasedání o
odmítnutí odvolání. Obviněný vyjádřil názor, že pokud Krajský soud v Brně
dvakrát nařídil veřejné zasedání, nemohlo dojít k zákonnému odmítnutí odvolání
v neveřejném zasedání. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud
zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném
rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil úvahy Krajského
soudu v Brně v odůvodnění napadeného usnesení za nepřezkoumatelné a navrhl,
aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení, aby zrušil také další obsahově
navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném
rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i
předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči podal zvolený obhájce za obviněného
odvolání, které bylo obsahem jeho podání ze dne 15. 3. 2006. Odvolání bylo
podáno blankerátně a nebylo v něm uvedeno, v kterých výrocích je rozsudek
napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo předcházejícímu řízení. Takto
podané odvolání tedy nesplňovalo náležitosti stanovené v § 249 odst. 1 tr. ř.
Předseda senátu Okresního soudu v Třebíči proto podle § 251 odst. 1 tr. ř.
vyzval obhájce k odstranění těchto vad odvolání, stanovil mu lhůtu pěti dnů od
doručení výzvy a upozornil ho, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253
odst. 3 tr. ř. Výzva byla obhájci doručena dne 30. 3. 2006 tak, že příslušnou
zásilku převzal jeho zaměstnanec (koncipient).
Pětidenní lhůta stanovená podle § 251 odst. 1 tr. ř. uplynula dne 4. 4. 2006.
Obhájce odstranil vady odvolání podáním, které bylo odevzdáno v podatelně
Okresního soudu v Třebíči dne 5. 4. 2006. Poté Okresní soud v Třebíči předložil
věc Krajskému soudu v Brně k rozhodnutí o odvolání.
Krajský soud v Brně nařídil veřejné zasedání na 18. 5. 2006, avšak pak přeložil
termín veřejného zasedání na 1. 6. 2006. Podáním, které Krajskému soudu v Brně
došlo dne 25. 5. 2006, obhájce požádal o odročení veřejného zasedání z důvodu
zahraniční dovolené od 25. 5. do 4. 6. 2006. Veřejné zasedání dne 1. 6. 2006
bylo zahájeno, přičemž po zjištění, že se nedostavil obviněný a patrně ani
obhájce (v protokole je v kolonce „Obhájce“ uvedeno jméno obhájce bez dalšího
údaje o tom, zda je či není přítomen), vyhlásil předseda senátu Krajského soudu
v Brně usnesení, že „věc se k rozhodnutí překládá do neveřejného zasedání“.
Téhož dne bylo konáno neveřejné zasedání, v němž Krajský soud v Brně vydal
napadené usnesení.
Tím, že Krajský soud v Brně nařídil veřejné zasedání, byť přeložil jeho termín,
dal v podstatě najevo, že odvolání hodlá meritorně projednat. Přeložení věci k
rozhodnutí do neveřejného zasedání jako reakce na to, že se obhájce omluvil z
účasti ve veřejném zasedání a požádal o jeho odročení, vzbuzuje pochybnost z
toho hlediska, že Krajský soud v Brně se jen uchýlil k snadnému vyřízení věci
takovou formou jednání, při které k rozhodnutí nepotřeboval přítomnost
obviněného a obhájce.
Z odůvodnění napadeného usnesení nevyplývá žádné vysvětlení postupu
spočívajícího v tom, že bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, ačkoli původně
bylo nařízeno veřejné zasedání. Zároveň je nutno konstatovat, že podstatná část
odůvodnění napadeného usnesení vůbec neodpovídá skutečnému průběhu řízení, jak
je patrný z obsahu spisu. Krajský soud v Brně v odůvodnění napadeného usnesení
na adresu obviněného uvedl: „Přesto, že byl soudem vyzván k doplnění odvolání,
takto neučinil a proto v souladu s ust. § 251 odst. 2 tr. ř. mu byl ustanoven
obhájce k sepisu odvolání a tento obhájce byl taktéž řádně poučen o lhůtě, ve
které je třeba odůvodnění odvolání odeslat soudu, a následcích, které budou
plynout z nedodržení zákonné pětidenní lhůty.“ Z obsahu spisu, tak jak je v něm
zachycen průběh řízení, vůbec nevyplývá, že by obviněnému byl ustanoven obhájce
za účelem sepisu odvolání, resp. jeho odůvodnění či jiného doplnění. Obviněný
si již v přípravném řízení jako obhájce zvolil Mgr. K. N. Tento obhájce za
obviněného podal blanketární odvolání, tohoto obhájce předseda senátu Okresního
soudu v Třebíči vyzval k odstranění vad odvolání a tento obhájce učinil za
obviněného podání, jímž odvolání doplnil.
Ještě závažnější však je to, že obstát nemůže výrok napadeného usnesení.
Krajský soud v Brně odmítnutí odvolání odůvodnil pouze tím, že „lhůta k
odůvodnění odvolání nebyla dodržena“. K tomu je potřebné poznamenat, že podle §
253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti
obsahu odvolání. Z citovaného ustanovení je tedy zřejmé, že důvodem odmítnutí
jsou nedostatky v obsahu odvolání a nikoli nedodržení lhůty k odůvodnění
odvolání.
I když to v napadeném usnesení výslovně neuvedl, vycházel Krajský soud v Brně
patrně z názoru, že lhůta stanovená podle § 251 odst. 1 tr. ř. k odstranění vad
odvolání je propadnou lhůtou, po jejímž uplynutí je případné odstranění vad již
neúčinné. Tento právní názor byl také vyjádřen v rozhodnutí č. 59/2002 Sb.
rozh. tr. Senát Nejvyššího soudu se s ním neztotožňuje a považuje ho za
překonaný se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV.
ÚS 276/04.
Za podstatné pokládá Nejvyšší soud to, že Krajskému soudu v Brně byla věc
předložena k rozhodnutí za situace, kdy doplnění odvolání již bylo obsaženo ve
spise a kdy je tento soud měl k dispozici. Účelem ustanovení § 249 odst. 1 tr.
ř., § 251 odst. 1 tr. ř., § 253 odst. 3 tr. ř., pokud jde o lhůtu k odstranění
vad odvolání, je zabránit zbytečným průtahům v řízení o odvolání. Tento cíl je
sám o sobě opodstatněný, avšak jeho dosažení nesmí být popřením smyslu
odvolání, jímž je garantována dvojinstančnost řízení jako jeden z atributů
spravedlivého procesu. Požadavek rychlosti řízení i požadavek dvojinstančnosti
řízení jsou oba součástí práva na spravedlivý proces. V jejich vzájemném poměru
proto musí být rovnováha, což ve vztahu k posuzovanému případu znamená, že
požadavek na rychlost řízení nelze uplatňovat tak, aby tím byl popřen smysl
samotného institutu odvolání.
Právě takovým způsobem Krajský soud v Brně rozhodl, pokud odvolání obviněného
podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl bez meritorního přezkoumání rozsudku
Okresního soudu v Třebíči. Krajský soud v Brně tím obviněnému odňal právo na
přístup k druhé instanci, zbavil řízení charakteru řízení dvojinstančního a
zasáhl tak do práva obviněného na spravedlivý proces. Za stavu, kdy věc byla
Krajskému soudu v Brně předložena s doplněným odvoláním obviněného, kdy tento
soud nařídil veřejné zasedání a kdy obviněný mohl očekávat, že o jeho odvolání
bude meritorně rozhodnuto, byl postup Krajského soudu v Brně projevem čistého
formalismu, který s otázkou rychlosti řízení ve skutečnosti neměl nic
společného, neměl z tohoto hlediska žádný význam, znamenal jen snadnější způsob
vyřízení věci a dostal se do rozporu s jiným, a to velmi významným, kritériem
spravedlivého procesu.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že pro odmítnutí odvolání obviněného podle §
253 odst. 3 tr. ř. nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro
takové rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.
ř. Proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení, zrušil také
další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal
Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Brně o odvolání obviněného znovu rozhodne, přičemž v otázce
aplikace ustanovení § 253 odst. 3 tr. ř. se bude řídit právním názorem, který v
tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec