7 Tdo 1242/2012-52
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 7. listopadu 2012 v Brně dovolání obviněného F. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 2 To 61/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 77 T 3/2011, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. K. o d m í t á .
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 77 T 3/2011, uznal obviněného F. K. (dále jen „obviněný“) vinným pod bodem III. rozsudku přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
„dne 24. února 2010 v K. v dosud přesně neustanoveném bytě nacházejícím se na ulici Š. z pověření dosud neustanovené osoby jménem R. a pro tuto osobu, aniž byl držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky nebo s prekursory podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, od obviněného T. H. bez příslušného povolení převzal cca 1 kg hašiše nezjištěného obsahu THC, za což měl obviněnému T. H. předat částku 55.000,- Kč, k čemuž však nedošlo, protože z místa předání finanční hotovosti bez zaplacení ujel, přičemž hašiš je upravená pryskyřice z květů konopí obsahující cannabinoidy včetně 9 THC, který je principiální psychoaktivní složkou konopí a je koncetrován v pryskyřici, přičemž konopí a pryskyřice z konopí jsou uvedeny v příloze č. 3 - omamné látky zařazené do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách - zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a dronabinol (THC) je uveden v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách“.
Podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o souhrnném trestu za skutek pod bodem 1) rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. 6. 2011, sp. zn. 2 T 217/2010, a jemu předcházející výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 21 T 119/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl o zabrání věcí, a to: 8608,15 g pryskyřice z konopí neboli hašiše, uloženého v bezpečnostní obálce DEBASAFE č. ...., ...., ... a ORGATECH č. ...... včetně obalů - organech č. ..., které jsou uloženy ve skladu „A“ H. F.-M. pod č. ..., 0,32g tmavohnědé rostlinné hmoty obsahující THC uložené v bezpečnostní obálce ORGATECH č. ......, které jsou uloženy ve skladu „A“ H. F.-M. pod č. ..., náboje Remington ráže 222 RWS, zajištěného při prohlídce jiných prostor - osobního vozidla obviněného J. A. značky Mercedes 250D.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 2 To 61/2012, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů nesprávně kvalifikovaly jeho skutek, neboť provedenými důkazy nebylo dostatečně prokázáno, jakým způsobem mělo být s uvedeným hašišem naloženo. Poukázal na to, že žádný ze svědků nevypovídal proti němu a neodpovídá popis obviněného T. H. Uvedl, že další pochybení soudů obou stupňů spatřuje v nesprávném hodnocení důkazu odposlechem telekomunikačního provozu, protože z uvedených zpráv nevyplývá, že by měl zájem o odkoupení a následný prodej hašiše. Namítl, že nemůže obstát důkaz, že se jeho mobilní telefon nacházel v inkriminovanou dobu v blízkosti benzínové pumpy, kde mělo dojít k předání 1 kg hašiše. Poukázal na to, že jeho tehdejší obhájce JUDr. Lubomír Rokyta se nezúčastnil výslechu obviněného T. H., jehož výpověď byla stěžejní pro posouzení jeho viny, protože nebyl o tomto výslechu jakkoliv vyrozuměn. Dále uvedl, že důkazy svědčící proti němu jsou pouze nepřímé, v některém případě procesně nepřijatelné, a neprokazují bez důvodných pochybností jeho vinu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 2 To 61/2012, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že
přestože obviněný formálně napadá nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, jeho dovolací námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění. Takové námitky však nespadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále uvedl, že nebyl zjištěn extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a provedenými důkazy.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádnou hmotně právní námitku vztahující se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatil pouze námitky skutkové a v podstatě jen opakuje námitky z řízení o odvolání. Těmito námitkami obviněný napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného F. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř., a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. listopadu 2012
Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek