U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 22. ledna 2014 v neveřejném zasedání, o dovolání
obviněného S. W., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 12. 2012,
sp. zn. 9 To 632/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově
pod sp. zn. 9 T 121/2009, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. 9 T 121/2009,
byl obviněný S. W. uznán vinným trestným činem krádeže dle § 247 odst. 1, odst.
3 písm. b) tr. zákona a byl odsouzen podle § 247 odst. 3 tr. zákona k trestu
odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona
mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle
§ 59 odst. 2 tr. zákona mu byla uložena povinnost ve zkušební době nahradit
podle svých schopností a možností škodu způsobenou trestným činem. Podle § 53
odst. 1 tr. zákona mu byl dále uložen peněžitý trest ve výši 500.000,- Kč.
Podle § 54 odst. 3 tr. zákona mu byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve
stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti
měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku
poškozeného na náhradu škody.
Obviněný se trestného činu dopustil tím, že jako zaměstnanec společnosti Ideal
Automotive Bor, s. r. o., bez oprávnění k dispozici s kovovými obaly - paletami
a železným odpadem odcizil z areálu společnosti Ideal Automotive Bor, s. r. o.,
železné obaly - palety v počtu 338 ks a železný odpad o hmotnosti 11700 kg tím
způsobem, že v blíže nezjištěné době před 1. 7. 2008 požádal svého známého J.
K., aby zajistil odvoz kovových obalů a železného odpadu z areálu společnosti
Ideal Automotive Bor, s. r. o., když za tímto účelem mu zajistil 2 ks
návštěvních průkazů č. … a č. … opravňujících ke vstupu do areálu společnosti
Ideal Automotive Bor, s. r. o., kdy J. K., aniž by věděl, že obviněný není
oprávněn k dispozici s kovovými obaly - paletami a železným odpadem, pro
obviněného následně zajistil odvoz kovových obalů - palet a železného odpadu z
místa v areálu společnosti Ideal Automotive Bor, s. r. o., které obviněný
označil, a jejich prodej prostřednictvím J. H., OSVČ – výkup druhotných
surovin, když v době od 15. 7. 2008 do 13. 8. 2008 byl nejméně v devíti
případech uskutečněn prostřednictvím vozidel společnosti Cerva CZ, s. r. o.,
odvoz kovových obalů - palet a železného odpadu z areálu společnosti Ideal
Automotive Bor, s. r. o., do sběrny druhotných surovin a obviněný za prodané
kovové obaly a železný odpad obdržel dne 16. 7. 2008 částku 48.910,- Kč, dne
17. 7. 2008 částku 55.141,- Kč, dne 18. 7. 2008 částku 45.292,- Kč, dne 23. 7.
2008 částku 28.609,- Kč, dne 25. 7. 2008 částku 41.473,- Kč, dne 7. 8. 2008
částku 44.823,- Kč, dne 8. 8. 2008 částku 33.969,- Kč, dne 12. 8. 2008 částku
42.679,- Kč a dne 13. 8. 2008 částku 45.995,50 Kč, tedy celkem částku
386.891,50 Kč, kterou J. H. obviněnému vyúčtoval doklady vystavenými na jméno
S. W., a to doklady č. … ze dne 16. 7. 2008, č. … ze dne 17. 7. 2008, č. … ze
dne 18. 7. 2008, č. … ze dne 23. 7. 2008, č. … ze dne 25. 7. 2008, č. … ze dne
7. 8. 2008, č. … ze dne 8. 8. 2008, č. … ze dne 12. 8. 2008 a č. … ze dne 14.
8. 2008, které obviněnému předával spolu s finanční hotovostí na nich uvedenou
proti podpisu na dokladu J. K. vždy druhý den po odvozu kovových obalů a
železného odpadu v areálu společnosti Ideal Automotive Bor s. r. o., v jednom
případě došlo k předání finanční hotovosti a potvrzení dokladu obviněným v Baru
22 v P., na N. S. ..., a v posledním případě byla finanční hotovost vyplacena
J. K. v místě jeho bydliště bez potvrzení na příslušném dokladu, protože tento
nebyl ještě k dispozici, čímž obviněný poškozené společnosti Ideal Automotive
Bor s. r. o., způsobil na kovových obalech - paletách škodu nejméně 430.272,-
Kč a na železném odpadu škodu nejméně 76.050,- Kč, celkem tedy nejméně
506.332,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání. Krajský soud v Plzni rozsudkem
ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 9 To 632/2012 podle § 258 odst. 1 písm. e), odst.
2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně pouze ve výroku o uloženém peněžitém
trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil
podle § 53 odst. 1 tr. zákona peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč a podle § 54
odst. 3 tr. zákona mu pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě
vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání
opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.,
spojené s námitkami nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného
nesprávného hmotněprávního posouzení a dále uložení nepřípustného druhu trestu
nebo trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. S poukazem na svou účast na
amnestii prezidenta republiky obviněný uvedl, že jeho dovolání směřuje toliko
do adhezní části rozsudečného výroku a do výroku ohledně peněžitého trestu. V
úvodu pak zdůraznil, že trestní řízení je svázáno zásadou in dubio pro reo. V
této souvislosti poukázal na skutečnost, že svědek J. K. měl být jediným
svědkem, který prokazoval, že měl dávat pokyn k odvozu železného odpadu, pouze
on měl být přítomen podpisu faktur, pouze tento svědek mu měl předávat peníze.
Obviněný je přesvědčen, že rozhodnutí o jeho vině tak v podstatě stojí pouze a
jen na výpovědi uvedeného svědka. Pokud jde o škodu má obviněný za to, že
způsobená škoda nebyla poškozeným řádně doložena, natož aby byla nade vší
rozumnou pochybnost prokázána. Podle obviněného měl být poškozený s celým
nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný namítal, že
znalecký posudek Ing. Z. Vlasáka stanovil cenu jednotlivých obalů s využitím
informací od firmy Ideal Automotive Bor, s. r. o., tyto vstupní informace od
poškozeného však neprošly žádným faktickým přezkumem a podle obviněného je lze
označit za nepřezkoumatelné a zjevně nedostatečné. Pracovníci společnosti
Ideal Automotive Bor, s. r. o., sice škodu nějakým způsobem vyčíslili, avšak na
základě neprůhledných a nepřezkoumatelných údajů, když je po něm požadována
náhrada za veškeré obaly, které se v rozhodném období měly ztratit, aniž by
bylo prokázáno, že právě tyto obaly měly být odvezeny v rámci jeho trestné
činnosti. Pokud poškozený není schopen prokázat, který konkrétní obal a v který
den přesně ztratil, nemohl svůj nárok prokázat. Obviněný vyjádřil přesvědčení,
že za škodu způsobenou společnosti Ideal Automotive Bor, s. r. o., odpovídají i
další subjekty, a to minimálně bezpečnostní služba, která neplnila své
povinnosti. Pokud jde o výrok o uloženém peněžitém trestu, má obviněný za to,
že jemu uložený peněžitý trest je nezákonný. V trestním řízení nebylo podle něj
prokázáno, že by se obohatil. Ve věci nebyly podle něj detailně zjišťovány
potřebné informace z jeho majetkové sféry, což je podmínka k uložení
adekvátního trestu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a
přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
uvedla, že pokud jde o námitky směřující proti výroku o náhradě škody, je
přesvědčena, že se jedná o námitky, jimiž obviněný zpochybnil důkazní podklad
přisouzeného kvalifikovaného následku. Jeho dovolání tak po stránce věcné
směřuje proti výroku o vině, který však prostřednictvím svého mimořádného
opravného prostředku formálně nezpochybnil. Nepřípustnost jeho argumentace
proti výroku o vině je podle ní patrná i z jeho dalších výtek, kterými
formálně napadl adhézní výrok, jestliže poukázal na neschopnost poškozené
obchodní společnosti uvést, zda se odcizené obaly skutečně nacházely v jejím
areálu a specifikovat, kdy se který konkrétní obal ztratil. Do téže kategorie
nepřípustných dovolacích námitek konečně náleží i ta, která se zabývá otázkou
spoluodpovědnosti dalších subjektů na způsobení škody. Formální překážka
nepřípustnosti zpochybnění výroku o vině, který nebyl předmětným dovoláním
napaden, tak podle státní zástupkyně brání provedení dovolacího přezkumu
navazujícího výroku o náhradě škody. Základ adhezního rozhodování však za
podmínek § 228 odst. 1 tr. ř. spočívá ve výroku o vině trestným činem, kterým
byla způsobena škoda, který ale obviněný neučinil předmětem svého dovolání.
Pokud jde o zpochybněnou zákonnost uloženého peněžitého trestu, obviněný
namítal, že nebylo prokázáno, že by se obohatil. Opodstatněnosti jeho námitky
však nelze podle státní zástupkyně přisvědčit, pokud byl uznán vinným skutkem,
spočívajícím v odcizení kovových palet a železného odpadu z areálu poškozené
obchodní společnosti, a který formou nepřímého pachatelství spáchal
prostřednictvím (živého nástroje) J. K., od kterého také inkasoval veškeré
finanční prostředky získané prodejem odcizených komodit ve výkupu druhotných
surovin. Pokud jde o uložený peněžitý trest, obviněný namítá, že v důsledku
nedostatečného zjištění jeho majetkových poměrů bylo uložení takového druhu
trestu vyloučeno. Státní zástupkyně však poukázala na to, že soudy obou stupňů
neposuzovaly otázku dobytnosti uloženého trestu, ale v souladu s elementárními
poznatky o výdělku obviněného, jakož i o jeho vyživovací povinnosti (z
výpovědi obviněného) se zaměřily na posuzování otázky přiměřenosti ukládaného
peněžitého trestu. Podle osobních a majetkových poměrů obviněného pak dospěly k
závěru, že peněžitý trest ve výši 200.000,- Kč bude moci vykonat. Nepřípustnost
uloženého peněžitého trestu podle 54 odst. 1 tr. ř. tak podle státní zástupkyně
není dána.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §
265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud především shledal, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací
důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., neboť má za to, že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném
nesprávném hmotněprávním posouzení a dále, že mu byl uložen nepřípustný druh
trestu nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Odcitoval tak všechny
v těchto ustanoveních zákona alternativně uvedené případy relevantních
dovolacích vad, aniž by konkretizoval, kterou z nich shledává ve své trestní
věci. Obviněný dále uvedl, že jeho dovolání směřuje toliko proti výroku o
náhradě škody a výroku o uložení peněžitého trestu. Nejvyšší soud však shledal,
že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.,
protože jeho konkrétní námitky neodpovídají uplatněným důvodům dovolání a
nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního,
event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy
musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního
řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením
způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na
zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem
namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve
smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost
soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo
jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7
tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené
důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat
dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného
soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně
právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud považuje nejprve za nutné podotknout, že ačkoliv obviněný
rozsah dovolání výslovně vymezil tak, že jeho dovolání směřuje toliko proti
výroku o náhradě škody a výroku o uložení peněžitého trestu, hned v jeho úvodu
namítá, že výrok o jeho vině byl fakticky postaven pouze a jen na výpovědi
jediného svědka J. K. a obecně poukázal na procesní zásadu in dubio pro reo.
Takové námitky tak v rozporu s vymezením rozsahu dovolání směřují jednak i
proti výroku o vině, ale zejména je nutno považovat je za námitky skutkové,
které směřují evidentně proti rozsahu provedeného dokazování, proti způsobu
hodnocení důkazů provedeného soudy a na něm učiněným skutkovým zjištěním.
Takové námitky neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř.
Pokud jde o namítaný výrok o náhradě škody, obviněný spatřuje pochybení
soudů v tom, že podle něj nebyla způsobená škoda poškozeným řádně doložena, a
tedy nebyla nade vší pochybnost prokázána. Obviněný v této souvislosti
poukazuje na údajně nedostatečnou evidenci poškozené společnosti ohledně
kovových obalů, na neschopnost poškozené specifikovat, kdy se konkrétní obal
ztratil, a namítá spoluodpovědnost i dalších subjektů za ztrátu uvedených obalů
(konkrétně bezpečnostní služby), a tedy na způsobení škody ve výši 506.332,-
Kč. Zpochybňuje také závěry znaleckého posudku Ing. Z. Vlasáka s tím, že
vstupní údaje pro znalecký posudek považuje za nepřezkoumatelné a nedostatečné.
Také tyto obviněným uplatněné námitky je nutno považovat za námitky
skutkové, neboť jimi obviněný zpochybňuje skutková zjištění, ke kterým soudy
dospěly na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů. Za podklad
rozhodnutí o náhradě škody je nutno vzít skutková zjištění uvedená v rozhodnutí
soudu I. stupně ve výroku o vině (se kterými se odvolací soud plně ztotožnil),
že obviněný úmyslně poškodil společnost Ideal Automotive Bor, s. r. o.,
jednáním spočívajícím v odcizení kovových palet a železného odpadu z areálu
poškozené společnosti, ze které od J. K. obdržel finanční prostředky získané
prodejem uvedeného materiálu ve výkupu druhotných surovin. Tímto jednáním
způsobil poškozené společnosti škodu ve výši 506.332,- Kč. Poškozená společnost
se s nárokem na náhradu škody řádně připojila k trestnímu řízení a škoda byla
bez důvodných pochybností zjištěna znaleckým posudkem Ing. Z. Vlasáka, znalce v
oborech doprava, ekonomika, strojírenství (č. l. 53 a násl. tr. spisu). Protože
škoda nebyla dosud uhrazena a nebrání tomu žádná zákonná překážka, byla podle §
228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložena povinnost, aby poškozené společnosti
Ideal Automotive Bor, s. r. o. nahradil škodu ve výši 506.332,- Kč. Nejvyšší
soud se s tímto závěrem ztotožnil.
Obviněný v dovolání napadl také výrok o uloženém peněžitém trestu, když
namítá, že nebylo prokázáno, že by došlo k jakémukoli obohacení a k uložení
adekvátního trestu nebyly detailně zjištěny informace týkající se jeho
majetkové sféry. Tyto námitky obviněného je nutno rovněž považovat za námitky
skutkové a jako takové neodpovídající uplatněným dovolacím důvodům.
Ze skutkových zjištění soudů nepochybně vyplývá, že obviněný za odcizený,
odvezený a prodaný materiál (kovové palety a železný odpad) inkasoval od J. K.
finanční hotovost, a to částky uvedené ve skutkové větě výroku o vině
rozhodnutí nalézacího soudu. Obviněný tedy námitkou, že nebylo prokázáno
obohacení na jeho straně, zjevně popírá skutková zjištění soudů popsaná v tzv.
skutkové větě. Soudy se zabývaly rovněž otázkou výše peněžitého trestu,
přičemž při jejím stanovení vycházely ze samotné výpovědi obviněného (č. l.
517), když uváděl, že sumu, kterou měl obdržet za prodej kovového materiálu,
vydělá za dva měsíce. Poté upřesnil výši svého platu zhruba na 60.000,- Kč
měsíčně a uvedl, že má jednu vyživovací povinnost. Soudy tak s ohledem na právě
uvedené měly dostatečný podklad pro rozhodnutí o uložení peněžitého trestu.
Uvedená námitka obviněného se tak zjevně týká nepřiměřenosti uloženého
peněžitého trestu a nikoli uložení nepřípustného trestu a nespadá pod dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pod tu jeho část, v níž je
důvod dovolání vymezen jako jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. jiné
než právní posouzení skutku. Samotný výrok o trestu lze napadat zásadně jen
prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je
uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou
trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný uplatnil, avšak v daném případě to
nepřicházelo v úvahu, neboť mu byl uložen přípustný druh trestu a ve výměře
spadající do rámce zákonné výměry.
Ze shora citovaného je zřejmé, že námitky obviněného uplatněným dovolacím
důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. nedpovídají. Proto bylo
dovolání obviněného S. W. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden
v § 265b tr. ř. a podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2014
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš