7 Tdo 1247/2008-I
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 22. 10. 2008 dovolání obviněného J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2008, sp. zn. 5 To 118/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 300/2007 a rozhodl takto:
Podle § 265k odst. l tr. ř. se z r u š u j í rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2008, sp.zn. 5 To 118/2008, a rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 4. 2. 2008, sp. zn. 103 T 300/2007.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 2651 odst. l tr. ř. se Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 4. 2. 2008, sp. zn. 103 T 300/2007, byl obviněný J. K. v řízení proti uprchlému uznán vinným třemi trestnými činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. l tr. zák. uvedené v bodech 1 až 3. Pokud jde o trestné činy uvedené v bodech 1, 2, bylo podle § 37 tr. zák. upuštěno od uložení souhrnných trestů. Za trestný čin uvedený v bodě 3 byl obviněný podle § 213 odst. l tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
O odvoláních, která podali státní zástupce v neprospěch obviněného a za obviněného jeho obhájkyně, bylo rovněž v řízení proti uprchlému rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2008, sp. zn. 5 To 118/2008. Z podnětu odvolání státního zástupce byl podle § 258 odst. l písm. d), e) tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově uznán vinným třemi trestnými činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. l tr. zák. uvedenými v bodech 1 až 3 a odsouzen za trestný čin uvedený v bodě 1 podle § 247 odst. l tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na osm měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák., přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v trestním příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 3. 2005, sp. zn. 103 T 51/2005, a další obsahově navazující rozhodnutí, za trestný čin uvedený v bodě 2 podle § 247 odst. l tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na sedm měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. a dále podle § 57a tr. zák. k trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dvě léta, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 3. 2006, sp. zn. 103 T 71/2006, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 67 To 157/2006, a další obsahově navazující rozhodnutí, a za trestný čin uvedený v bodě 3 podle § 213 odst. l tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na pět měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle § 39a odst. 2 písm.c) tr. zák. Odvolání, které za obviněného podala obhájkyně, bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Podle zjištění obou soudů obviněný spáchal všechny tři trestné činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. l tr. zák. v podstatě tím, že na své nezletilé děti J. K. a P. K. řádně neplatil výživné podle zákona o rodině, a to ve výši 800 Kč měsíčně na nezletilého J. a ve výši 700 Kč měsíčně na nezletilou P., jak mu bylo uloženo rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 4. 1995, sp. zn. 32 Nc 46/95. Prvního trestného činu se podle bodu 1 napadeného rozsudku dopustil v době od 1. 3. 2003 do 15. 7. 2003 a způsobil tím dluh na výživném v celkové výši 6 878 Kč. Druhého trestného činu se podle bodu 2 napadeného rozsudku dopustil v době od 1. 1. 2005 do 23. 3. 2006 a způsobil tím dluh na výživném v celkové výši 19 500 Kč. Třetího trestného činu se podle bodu 3 napadeného rozsudku dopustil v době od 1. 8. 2006 do 28. 11. 2007 a způsobil tím dluh na výživném v celkové výši 23 500 Kč.
Pokud jde o výrok o vině, Krajský soud v Ostravě uznal obviněného vinným úmyslnými trestnými činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. l tr. zák., jak je zřejmé z tzv. právní věty výroku o vině v jeho rozsudku ve znění „úmyslně neplnil svou zákonnou povinnost vyživovat jiného”, zatímco Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově uznal obviněného vinným nedbalostními trestnými činy zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. l tr. zák., jak je patrno z tzv. právní věty výroku o vině v jeho rozsudku ve znění „neplnil, byť z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat jiného”.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Základní námitka obviněného proti tomu, že z jeho strany šlo o trestné činy, byla založena na tvrzení, podle něhož neplatil výživné proto, že mu to neumožňovaly jeho výdělkové a majetkové poměry. Kromě toho obviněný poukázal na to, že s dětmi se nijak nestýká, že děti ho ani za svého otce nepovažují, že na něj ve skutečnosti výživou ani nejsou odkázány, že jejich výživa je adekvátně zajištěna jinak a že jeho jednání nemělo žádný škodlivý následek. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby ho zprostil obžaloby.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství označila dovolání za důvodné v části, v níž obviněný namítl své nedostatečné výdělkové a majetkové poměry. Poukázala na to, že v provedených důkazech není žádný podklad ke zjištění, jaké byly tyto poměry obviněného v době spáchání činů, a že soudy se s touto otázkou vypořádaly tak, že se nepřípustně opíraly jen o určité fikce. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst.3,4 tr.ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Objektivně bylo zjištěno pouze to, že obviněný ve třech obdobích specifikovaných ve výroku o vině neplatil soudem stanovené výživné na dvě nezletilé děti v celkové výši 1 500 Kč měsíčně. Z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 4. 1995, sp. zn. 32 Nc 46/95, jímž bylo o výživném rozhodnuto, vyplývá, že výše výživného byla stanovena s ohledem na zjištění, že obviněný jako horník vydělával asi 10 000 Kč měsíčně.
Otázka, jak vysoké je výživné, jehož neplacením byl spáchán trestný čin, resp. otázka, zda obviněný s ohledem na své schopnosti, možnosti a majetkové poměry (a také s přihlédnutím k odůvodněným potřebám oprávněných osob) vůbec mohl výživné platit, je předběžnou otázkou, která je významná pro posouzení viny obviněného. Z ustanovení § 9 odst. l tr. ř. vyplývá, že soud, který v trestním řízení rozhoduje o vině obviněného trestným činem zanedbání povinné výživy, není vázán pravomocným rozsudkem soudu, který v občanském soudním řízení rozhodl o výši výživného. Soud rozhodující v trestním řízení posoudí uvedenou předběžnou otázku samostatně. Musí se při tom řídit hledisky stanovenými v § 96 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a na podkladě důkazů zjistit skutkové okolnosti, které těmto hlediskům odpovídají.
V posuzovaném případě bylo trestní stíhání obviněného vedeno jako řízení proti uprchlému. Obviněný nebyl ani jednou vyslechnut. O způsobu jeho života v době spáchání posuzovaných činů, zejména pak o zdrojích jeho příjmů, nebylo zjištěno nic jiného než to, že od 12. 3. 2003 do 25. 1. 2005 byl úřadem práce evidován jako uchazeč o zaměstnání, že šlo o tzv. sankční ukončení evidence a že nepobíral žádné sociální dávky. Tato zjištění v podstatě nelze nijak hodnotit z hledisek uvedených v § 96 odst. l zák. o rodině.
Toho si byly oba soudy patrně vědomy a proto nedostatek rozhodných zjištění nahradily úvahami, pro které však neměly žádný podklad. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově vycházel z úvahy, kterou sám výslovně označil za fikci, že když obviněný v občanském soudním řízení nepožádal o změnu výše výživného, jsou jeho poměry stejné jako v době, kdy bylo o výši výživného rozhodnuto. Tím však nelze nedostatek bližších a konkrétnějších zjištění nahradit, neboť je stejně dobře možné i to, že poměry obviněného se podstatně změnily a on na to z různých důvodů nereagoval návrhem na zahájení řízení směřujícího ke změně výše výživného.
Krajský soud v Ostravě nad rámec úvah Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ještě zdůraznil, že obviněný sám znemožnil zjištění svých poměrů pobytem na neznámém místě. Další úvahy Krajského soudu v Ostravě vedené v tom směru, že obviněný „neprojevil vážný zájem o zaměstnání, pokud ani nebyl evidován u úřadu práce, přičemž nečinil žádné kroky k tomu, aby alespoň po dobu, kdy se mu podaří opatřit zaměstnání, využil záchranné sociální sítě státu”, se s hledisky uvedenými v § 96 odst. l zák. o rodině obtížně srovnávají, protože chybí bližší zjištění, jaká konkrétní zaměstnání mohl obviněný prostřednictvím úřadu práce získat, jakých mohl v těchto zaměstnáních dosahovat výdělků, jak vysoké sociální dávky mohl při splnění stanovených podmínek pobírat apod. Chybí také zjištění, za jakých okolností a z jakých důvodů bylo ukončeno zaměstnání, v němž obviněný dosahoval příjmu umožňujícího platit stanovené výživné, a zda obviněný mohl v tomto zaměstnání pokračovat i v době posuzovaných činů.
Nedostatek naznačených zjištění, která byla významná z hlediska aplikace ustanovení § 96 odst. l zák. o rodině, nemohl být překlenut způsobem, k němuž se oba soudy uchýlily.
I když ostatní námitky obviněného byly zjevně neopodstatněné, nic to nemění na závěru, že při nedostatku potřebných zjištění podřaditelných pod hlediska uvedená v § 96 odst. l zák. o rodině je napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. To platí i ohledně rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, který je součástí řízení předcházejícího napadenému rozsudku. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil rozsudky obou soudů, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V rámci nového projednání věci Okresní soud v Karviné dostupnými důkazy zjistí skutkové okolnosti významné z hlediska ustanovení § 96 odst. l zák. o rodině, na podkladě těchto zjištění posoudí, zda vůbec, resp. v jaké výši obviněný mohl platit výživné, a v závislosti na tom znovu rozhodne o tom, zda a v jakém rozsahu je obviněný vinen.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 7 Tdo 1247/2008
Datum rozhodnutí: 22.10.2008
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
7 Tdo 1247/2008-II
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 10. 2008, konaném o dovolání obviněného J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2008, sp. zn. 5 To 118/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 300/2007, takto :
Podle § 2651 odst. 4 tr. ř. se obviněný J. K. bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř.
O d ů v o d n ě n í
Obviněný J. K. vykonává tři tresty odnětí svobody, které mu byly ve věci Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově sp. zn. 103 T 300/2007 uloženy rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2008, sp. zn. 5 To 118/2008. Tento rozsudek Krajského soudu v Ostravě a předcházející rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 4. 2. 2008, sp. zn. 103 T 300/2007, byly z podnětu dovolání obviněného zrušeny usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1247/2008-I, s tím, že Okresnímu soudu v Karviné – pobočka v Havířově bylo přikázáno nové projednání a rozhodnutí věci. Tím odpadl podklad pro další výkon uložených trestů. Za tohoto stavu bylo nutné, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 2651 odst. 4 tr. ř. o vazbě obviněného.
Nejvyšší soud shledal, že na straně obviněného je evidentně dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) tr. ř., a to alespoň do doby, než bude v hlavním líčení proveden důkaz jeho výslechem.
V původním řízení bylo trestní stíhání obviněného podstatně ztíženo tím, že se zdržoval na neznámých místech. Poté, co byl před zahájením trestního stíhání podroben úkonu podle § 158 odst. 3 písm. a) tr. ř., se obviněný stal nedostupným, neoznámil, kde se zdržuje, s orgány činnými v trestním řízení nijak nekomunikoval a po celou dobu setrvával mimo jejich dosah. Na adrese, kterou formálně vykázal jako své bydliště, se fakticky vůbec nezdržoval. Pátrání po jeho pobytu zůstalo bezvýsledné a nepodařilo se zadržet ho ani na podkladě příkazu k zatčení. Jeho trestní stíhání nakonec bylo v celém rozsahu provedeno jako řízení proti uprchlému. Teprve po právní moci odsuzujícího rozsudku byl obviněný zadržen a dodán do výkonu trestu odnětí svobody.
Obviněný je osobou bez stálého bydliště a jeho počínání v průběhu původního trestního stíhání svědčí o tom, že se před ním skrýval. Dosavadní výsledky trestního stíhání potvrdily, že obviněný dlouhodobě neplatil soudem stanovené výživné na dvě nezletilé děti. Z toho proti obviněnému vyplývá důvodné podezření ze spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. l tr. zák. Důvodná je i obava, že při pobytu na svobodě obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. Obviněný je stíhán pro trestný čin, na který je stanovena sazba odnětí svobody, jejíž horní hranice nepřevyšuje dva roky, což jinak vylučuje vazbu (§ 68 odst. 2 tr. ř.). V daném případě lze obviněného přesto do vazby vzít s ohledem na ustanovení § 68 odst. 3 písm. a) tr. ř., neboť obviněný se v původním řízení již skutečně skrýval. Okolnosti, které provázely původní řízení, zároveň ukazují i na to, že účelu vazby nelze dosáhnout jiným opatřením.
Proto Nejvyšší soud rozhodl, že obviněný se bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 22. října 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec