7 Tdo 1253/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. ledna 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. H., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 4 To 215/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 T 105/2006, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 3 T 105/2006, byl obviněný P. H. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněných nárocích na náhradu škody.
Odvolání obviněného proti rozsudku soudu I. stupně bylo zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř., a to usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. 4 To 215/2007.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) a l) tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tj. porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, obviněný spatřuje v tom, že nebyl přítomen veřejnému zasedání konaném u krajského soudu o jeho odvolání, protože o jeho konání se nedozvěděl, když předvolání k veřejnému zasedání nebylo doručeno jemu ale jeho matce V. H.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak obviněný spatřuje v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Nesplnění těchto procesních podmínek spočívá předně v nedoručení předvolání (vyrozumění) k veřejnému zasedání podle § 233 odst. 1 tr. ř. Dále obviněný odvolacímu soudu vytýká, že zamítl jeho odvolání podle § 256 tr. ř., aniž se vypořádal s jeho argumenty uvedenými v odvolání, zejména, že v přípravném řízení nebyla provedena rekognice i natura ani podle fotografií a ztotožněn byl až v řízení před soudem, kde jiná osoba k poznání nebyla přítomna. Odvolací soud tak měl pro podstatné vady řízení zrušit napadený rozsudek a nikoli odvolání jako nedůvodné zamítnout. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení krajského soudu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že podle dostupných materiálů byl obviněný k veřejnému zasedání předvolán, nedostavil se k němu ale předvolání nepřevzal obviněný ale jeho matka V. H., o čemž poštovní doručovatelka učinila poznámku na dodejce. S poukazem na § 233 odst. 1 tr. ř. dovodil, že o veřejném zasedání je třeba vyrozumět především obviněného a i když má obhájce, má právo být přítomen jednání soudu, protože je to základní předpoklad jeho obhajoby před soudem.
Oprávnění soudu rozhodovat v nepřítomnosti obviněného pouze v přítomnosti jeho obhájce, je podmíněno svobodným rozhodnutím obviněného, že se osobně jednání soudu zúčastnit nechce, popřípadě naplnění zákonné fikce doručení. Pokud ale obviněný nebyl předvolán k veřejnému zasedání, popřípadě vyrozuměn o jeho konání zákonným způsobem, což se v posuzované věci nestalo, nebyl odvolací soud oprávněn věc projednat a rozhodnout v jeho nepřítomnosti. Dovolací námitky obviněného proto státní zástupce považuje za důvodné a v důsledku této podstatné procesní vady je nutné provést veřejné zasedání znovu, při respektování práv zakotvených v čl.
38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina). Protože v dané věci je dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., je ve věci dán i druhý uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu a obsahově navazující rozhodnutí, jež zrušením pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Pokud obviněný již vykonává uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, navrhl rovněž, aby bylo podle § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodnuto o vazbě.
Nejvyšší soud předně zjistil, že obviněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil výslovně toliko v alternativě, že „nebyly splněny procesní podmínky“ stanovené zákonem pro zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. V daném případě bylo odvolání zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné, přičemž nesplnění procesních podmínek pro takovéto rozhodnutí obviněný spatřuje v tom, že mu nebylo doručeno předvolání k veřejnému zasedání a že se odvolací soud nevypořádal s jeho námitkami o neprovedení rekognice in natura ani podle fotografií.
V tom pak spatřuje podstatné vady řízení. Takovéto námitky ale důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve variantě uplatněné obviněným nejsou způsobilé naplnit. Procesními podmínkami ve smyslu tohoto důvodu dovolání je totiž pouze zamítnutí odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř., aniž bylo odvolání podáno opožděně, osobou neoprávněnou, nebo osobou která se odvolání výslovně vzdala nebo již předtím výslovně vzala zpět. Dále pod tyto procesní podmínky spadají případy odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr.
ř. pro nesplnění náležitostí odvolání. V obou případech tak jde pouze o situace, kdy odvolací soud zamítne (odmítne) odvolání, aniž napadené rozhodnutí soudu I. stupně meritorně přezkoumá. V této věci se ale o takovýto případ nejedná, protože odvolací soud zamítl odvolání obviněného po meritorním přezkumu podle § 254 odst. 1, 3 tr. ř. a důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tak ve věci nemůže být námitkami obviněného naplněn.
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou existence pouze důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tj. zda byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a zda tak nedošlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je totiž i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).
Obecné ustanovení § 234 odst. 1 tr. ř. přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje a nutnost jeho účasti lze proto posuzovat podle toho, zda byl soudem ve smyslu § 233 odst. 1 tr. ř. o veřejném zasedání pouze vyrozuměn, čímž dal soud najevo, že osobní účast obviněného nepovažuje za nutnou, anebo naopak jej k veřejnému zasedání předvolal jako osobu, jejíž účast při něm je nutná. Protože obviněný nebyl v dané době ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, nepřichází v úvahu použití § 263 odst. 4 tr. ř. o výslovném vzdání se účasti při veřejném zasedání. Obviněný přitom v dovolání střídavě namítá, že o jeho konání nebyl vyrozuměn nebo k němu nebyl předvolán, aniž rozlišuje zásadní rozdíly mezi těmito dvěma zákonnými pojmy.
Jak vyplývá z obsahu trestního spisu, obviněný byl na základě pokynu předsedy senátu o konání veřejného zasedání dne 17. 7. 2007 toliko vyrozuměn, a to na adresu, kterou pro účely doručování uvedl. Zásilka s vyrozuměním nebyla (v souladu s ustanovením § 64 odst. 1 tr. ř.) doručována do vlastních rukou a tak byla v místě doručování převzata matkou obviněného V. H. dne 18. 6. 2007, tj. jeden měsíc před konáním veřejného zasedání odvolacího soudu. Protože se obviněný k veřejnému zasedání dne 17. 7. 2007 nedostavil a přítomen byl toliko jeho obhájce, na základě rozhodnutí odvolacího soudu se veřejné zasedání konalo v nepřítomnosti obviněného a podané odvolání bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
Podle § 63 odst. 1 tr. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování fyzickým osobám přiměřeně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení. Podle § 63 odst. 2 tr. ř. je-li adresátem obviněný, doručuje se mu především na adresu, kterou za tím účelem uvedl /§ 55 odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Podle § 46 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. (Občanský soudní řád, dále jen o. s. ř.) písemnost, která není doručována do vlastních rukou, doručující orgán doručí vhodné fyzické osobě bydlící na témže místě, která adresáta zná a souhlasí s tím, že mu písemnost odevzdá; není-li možno ani takto doručit, písemnost se uloží.
Protože v daném případě nebyla písemnost uložena ale byla převzata matkou obviněného, je zřejmé, že souhlasila s tím, že mu písemnost odevzdá.
Podle § 46 odst. 6 o. s. ř. byla-li písemnost doručována na adresu, kterou fyzická osoba sdělila soudu jako místo, kam jí mají nebo mohou být doručovány písemnosti, je uložení písemnosti, kterou si adresát nevyzvedl do 3 dnů, neúčinné, jestliže fyzická osoba soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržovala v den, kdy nebyla zastižena a v době do 3 dnů od uložení.
Podle § 46 odst. 7 o. s. ř. ustanovení odst. 6 platí obdobně, byla-li písemnost doručena vhodné fyzické osobě bydlící na témže místě nebo v jeho okolí, která adresáta zná a souhlasila s tím, že mu písemnost odevzdá.
Obviněný v dovolání toliko namítá, že nebyl předvolán k veřejnému zasedání, resp. o jeho konání nebyl vyrozuměn, když nebylo doručeno jemu ale jeho matce, takže se o jeho konání nedozvěděl a nemohl být při něm přítomen, ačkoli na to měl právo. Vůbec ale nenamítá, že by se v místě doručování nezdržoval, a to nejen v den, kdy nebyl zastižen, ale ani v době následující, nepředložil o tom soudu žádné důkazy a tuto okolnost soudu neprokázal. Bylo-li tedy vyrozumění o konání veřejného zasedání doručováno obviněnému na jím uvedenou adresu pro účely doručování (§ 63 odst. 2 tr. ř.) a předmětná zásilka, v souladu se zákonem nebyla doručována do vlastních rukou (§ 64 odst. 1 tr. ř.), je doručení vyrozumění o konání veřejného zasedání obviněnému nutno považovat za řádné, byť předmětnou zásilku převzala v místě doručování jeho matka. Takovýto postup je v souladu s výše uvedenými ustanoveními zákonů, když neúčinnost doručení nenastala.
Ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tak porušena nebyla o proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Neztotožnil se přitom s návrhem státního zástupce uvedeným ve vyjádření k dovolání, když je zřejmé, že tento návrh na zrušení usnesení odvolacího soudu vycházel z předpokladu, že obviněný byl k veřejnému zasedání předvolán a toto předvolání převzala jeho matka. Jak ale bylo uvedeno výše, obviněný byl o konání veřejného zasedání pouze vyrozuměn.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš