7 Tdo 1263/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12.11.2008 o dovoláních
obviněných P. M. , R. L. , a L. L. , proti usnesení Krajského soudu v
Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 13 To
387/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20
T 44/2006 takto:
I.Dovolání obviněných P. M. a L. L. se podle § 265i odst. 1 písm. e) tr.
ř. o d m í t a j í .
II. Z podnětu dovolání obviněného R. L. se podle § 265k odst. 1. 2 tr. ř.
ohledně tohoto obviněného z r u š u j í
- usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6.
11. 2007, sp. zn. 13 To 387/2007, pokud jím zůstal v rozsudku Okresního soudu v
Pardubicích ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 20 T 44/2006, nedotčen výrok o vině
třemi případy pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1
písm. c) tr. zák., § 250b odst. 1 tr. zák. uvedenými v bodech 7, 9, 10 rozsudku
a výrok o trestu,
- rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 20 T
44/2006, ve výroku o vině třemi případy pomoci k trestnému činu úvěrového
podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250b odst. 1 tr. zák. uvedenými
v bodech 7, 9, 10 rozsudku a ve výroku o trestu.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části
obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Pardubicích přikazuje, aby věc
obviněného R. L. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 20 T
44/2006, byli uznáni vinnými obviněný P. M. třemi trestnými činy úvěrového
podvodu podle § 250b odst. l tr. zák. (body 11, 12, 13 rozsudku), třemi případy
pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. l písm. c) tr. zák.,
§ 250b odst. 1, 3 tr. zák. (body 8, 18, 20 rozsudku) a sedmnácti případy pomoci
k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. l písm. c) tr. zák., § 250b
odst. l tr. zák. (body 2/1, 2/2, 2/3, 9, 10, 17/A, 17/B, 17/E, 17/F, 17/G,
19/B, 19/C, 19/D, 19/E, 19/F, 23/A, 23/B rozsudku) a obvinění R. L. a L.
L. každý pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. l písm.
c) tr. zák., § 250b odst. 1, 3 tr. zák. (bod 8 rozsudku) a třemi případy pomoci
k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. l písm. c) tr. zák., § 250b
odst. l tr. zák. (body 7, 9, 10 rozsudku). Odsouzeni byli podle § 250b odst. 3
tr. zák., § 35 odst. l tr. zák. k úhrnným trestům odnětí svobody obviněný P.
M. na dvacet měsíců, obviněný R. L. na sedm měsíců a obviněná L. L. na
sedm měsíců s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl každému z nich podle § 58
odst. l tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst.
l tr. zák. u obviněného P. M. na tři roky, u obviněného R. L. na dva roky
a u obviněné L. L. na osmnáct měsíců, a podle § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr.
zák. k peněžitým trestům obviněný P. M. ve výši 50 000 Kč, obviněný R. L.
ve výši 15 000 Kč a obviněná L. L. ve výši 10 000 Kč s náhradními tresty
odnětí svobody stanovenými podle § 54 odst. 3 tr. zák. u obviněného P. M. na
čtyři měsíce, u obviněného R. L. na dva měsíce a u obviněné L. L. na dva
měsíce. Části obžaloby byli obvinění R. L. a L. L. podle § 226 písm. c)
tr. ř. zproštěni. Kromě toho bylo rozhodnuto ohledně dalších sedmi obviněných.
Podle zjištění specifikovaných v odsuzující části rozsudku spočívala trestná
činnost obviněného P. M. v podstatě v tom, že sám jako žadatel o úvěry u Č.
s. s. , a. s., u Č. s. , a. s., a u G. C. B. , a. s., k žádostem o úvěr
doložil nepravdivé doklady, a dále v tom, že pro jiné osoby jako žadatele o
úvěry u H. s. s. , a. s., u W. s. s. , a. s, a u R. s. s. , a. s.,
zajišťoval nepravdivá potvrzení a jiné nepravdivé doklady k žádostem o úvěr,
přičemž po uzavření úvěrových smluv tři žadatelé úvěr nespláceli a spořitelnám
tak v těchto případech vznikla škoda ve výši 291 718,90 Kč, ve výši 227 299,30
Kč a ve výši 210 703,40 Kč. Trestná činnost obviněných R. L. a L. L.
spočívala podle těchto zjištění v podstatě v tom, že obviněný R. L. žadatelům
o úvěr u W. s. s. , a. s., opatřoval nepravdivé doklady k žádostem o úvěr s
tím, že poskytnutý úvěr bude zaslán na jeho účet, z něhož bude jeho manželce
obviněné L. L. vyplacena provize, a obviněná L. L. jako obchodní zástupce
W. s. s. , a. s., doručovala do sídla spořitelny úvěrové složky se žádostmi
klientů a nepravdivými doklady za účelem uzavření úvěrových smluv, přičemž po
uzavření těchto smluv v jednom případě žadatelka úvěr nesplácela a spořitelně
tak vznikla škoda ve výši 291 718,90 Kč.
O odvoláních, která podali obvinění P. M. , R. L. a L. L. proti výroku,
jímž byli uznáni vinnými, a proti výroku o trestu, další dva obvinění a státní
zástupce ohledně jiné obviněné, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v
Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 13 To
387/2007, tak, že podle § 256 tr. ř. byla všechna odvolání zamítnuta.
Obvinění P. M. , R. L. a L. L. podali prostřednictvím obhájců v zákonné
lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v
Pardubicích. Každý z nich napadl jeho se týkající výrok o zamítnutí odvolání v
celém rozsahu.
Obviněný P. M. odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g)
tr. ř. Při vědomí toho, že tento dovolací důvod nezahrnuje námitky proti
skutkovým zjištěním soudů, obviněný uvedl, že nepožaduje revizi skutkových
zjištění soudů ani přezkum provedeného dokazování, ale namítá nesprávné právní
posouzení skutků. V mezích dovolacího důvodu obviněný konstatoval, že úvěry,
které sám jako žadatel získal, použil na stanovený účel a řádně splácel. V
dalším uvedl, že pokud byly z jeho strany poskytnuty půjčky, šlo o jeho
soukromou záležitost a o osobní půjčky. Poukázal na to, že sice vystavoval
rozpočty, ale šlo o dokumenty, které sloužily jen pro orientaci zákazníků a
nikoho k ničemu nezavazovaly. Ve vztahu k případům, kdy poskytl fakturu, uvedl,
že nešlo o získání majetkového prospěchu, ale o pomoc pramenící z dobrých
vztahů a o povolnost peněžních ústavů. Mimo meze dovolacího důvodu obviněný
vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak hodnotily
důkazy. Obviněný P. M. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně
něho zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové –
pobočka v Pardubicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout nebo
aby po zrušení napadeného usnesení sám ve věci rozhodl v intencích uplatněných
námitek.
Obviněný R. L. odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. e),
g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. e) tr. ř.
namítl nepřípustnost trestního stíhání z důvodu jeho promlčení, a to vzhledem k
době více než tří let, která uplynula od posledního skutku do zahájení jeho
trestního stíhání. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze
akceptovat jen povšechně učiněnou námitku, že z jeho strany nedošlo k naplnění
skutkové podstaty pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. l
písm. c) tr. zák., § 250b odst. l, resp. i odst. 3 tr. zák. Mimo rámec
dovolacího důvodu obviněný v dovolání obsáhle rozvinul polemiku s tím, jak
soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Obviněný R.
L. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené
usnesení a aby přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích nové projednání a
rozhodnutí věci.
Obviněná L. L. odkázala na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g)
tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu jen obecně vytkla, že z její strany
nedošlo k naplnění skutkové podstaty pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu
podle § 10 odst. l písm. c) tr. zák., § 250b odst. l, resp. i odst. 3 tr. zák.
Mimo meze dovolacího důvodu uplatnila rozsáhlé námitky proti tomu, jak soudy
hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění na jejich podkladě učinily. Obviněná
nastolila také otázku, zda její trestní stíhání nebylo promlčeno. Obviněná L.
L. se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud ohledně ní zrušil napadené
usnesení a aby přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích nové projednání a
rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných P. M. a L. L. jsou zjevně
neopodstatněná a že dovolání obviněného R. L. je zčásti důvodné, pokud se
opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. l písm. e) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné
právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, Nejvyšší
soud připomíná, že tomuto dovolacímu důvodu odpovídají jen takové námitky, v
nichž se tvrdí, že skutek, tak jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně,
nemá znaky trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným. Vyplývá to z toho,
že podle citovaného ustanovení se právním posouzením skutku rozumí jeho hmotně
právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně
právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav,
který zjistily soudy. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutkový
stav, který zjistily soudy, a nikoli skutkový stav, jehož zjištění se domáhá
dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, není
trestným činem vůbec nebo není trestným činem, za který ho považovaly soudy. Je
tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Dovolacím důvodem nejsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se
dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily
soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou
verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Mimo rámec dovolacího důvodu
tudíž jsou námitky proti tomu, jak soudy v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly
při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je
mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad
pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a
druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání
podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší
soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k
tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak
nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovému základu rozhodnutí. S ohledem
na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze
o dovolacím důvodu výjimečně uvažovat v případech, v nichž je extrémní rozpor
mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde
zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou
vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z
důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže
skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě
byla učiněna, apod. V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi
skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy rozhodně nejedná. Zjištění
soudů mají v provedených důkazech odpovídající obsahové zakotvení. Tato
zjištění jsou výsledkem takového hodnocení důkazů, které je logicky
akceptovatelné a které nijak nevybočuje z rámce volného hodnocení důkazů (§ 2
odst. 6 tr. ř.). Soudy své hodnotící úvahy ověřitelným, logickým a přehledným
způsobem vysvětlily.
To, že obvinění se s tímto hodnocením ani se skutkovými
zjištěními soudů nesmířili a že za nevěrohodné považují důkazy, z nichž soudy
ve svých zjištěních vycházely, není dovolacím důvodem.
Správnost právního posouzení skutků, jimiž byl uznán vinným obviněný P. M. ,
nemůže být v žádném případě dotčena okolnostmi namítanými v dovolání tohoto
obviněného. Bez významu je především to, že obviněný úvěry, které sám jako
žadatel získal, použil na stanovený účel a řádně splácel. Tyto okolnosti jsou z
hlediska naplnění zákonných znaků trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b
odst. l tr. zák. nerozhodné. Uvedeného trestného činu se totiž dopustí již ten,
kdo při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje.
Mezi zákonnými znaky tohoto trestného činu není použití prostředků v rozporu s
účelem úvěru (to je znakem trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst.
2 tr. zák.) ani způsobení škody (škoda je v závislosti na výši okolností
podmiňující použití vyšší trestní sazby). Pokud byly skutky obviněného P. M.
posouzeny jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. l
písm. c) tr. zák., § 250b odst. l, resp. i odst. 3 tr. zák., nic na správnosti
tohoto posouzení nemění to, že sám neměl z věci žádný prospěch, že v některých
případech vyplývalo jeho jednání z přátelských vztahů k žadatelům a že jeho
jednání bylo motivováno ochotou peněžních ústavů poskytovat co nejvíce úvěrů,
resp. jejich benevolencí při poskytování úvěrů. Akceptovat nelze ani námitku
týkající se rozpočtů ve stavebnictví. V této spojitosti je třeba poukázat na
zjištění, že rozpočet nikdy nebyl jediným dokladem, který obviněný zajistil
žadatelům o úvěr, neboť pro účely jednání o úvěru zároveň opatřoval i
nepravdivá potvrzení o příjmu žadatelů o úvěr, nepravdivá potvrzení o příjmu
ručitelů a další nepravdivé doklady jako faktury, pokladní příjmové doklady,
smlouvy o dílo, nájemní smlouvy a čestná prohlášení. Námitka, že obviněný byl
odsouzen pro poskytnutí osobních půjček, rovněž nemá místa. Ve všech případech,
jimiž byl obviněný P. M. uznán vinným, bylo zjištěno, že peníze byly
poskytnuty formou úvěrů na podkladě úvěrových smluv z prostředků peněžních
ústavů, a nikoli z prostředků v jeho vlastnictví.
S paušálními a blíže nekonkretizovanými námitkami obviněných R. L. a L. L.
, že nenaplnili znaky skutkové podstaty pomoci k trestnému činu úvěrového
podvodu podle § 10 odst. l písm. c) tr. zák., § 250b odst. l, resp. i odst. 3
tr. zák., se Nejvyšší soud nemohl vypořádat jinak než obecným konstatováním, že
skutková zjištění Okresního soudu v Pardubicích, která v napadeném usnesení
akceptoval i Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, zákonné
znaky pomoci k uvedenému trestnému činu naplňují, a to z důvodů, které ve svých
rozhodnutích přiměřeně rozvedly oba soudy. Nejvyšší soud znovu připomíná, že v
souladu s tím, jak je koncipován dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g)
tr. ř., ověřil správnost právního posouzení skutků, jimiž byli obvinění R. L.
a L. L. uznáni vinnými, ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou
obsahem výroku o vině, a že nijak nepřihlížel k námitkám, jimiž se obvinění
snažili tato skutková zjištění zvrátit.
Nejvyšší soud musel ovšem přisvědčit dovolání obviněného R. L. , pokud v rámci
dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. e) tr. ř. namítl, že jeho trestní
stíhání pro tři případy pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10
odst. l písm. c) tr. zák., § 250b odst. l tr. zák. uvedené v bodech 7, 9, 10
výroku o vině bylo nepřípustné v důsledku promlčení. Podle § 67 odst. l písm.
d) tr. zák. se na tyto případy vztahuje tříletá promlčecí doba. Obviněný
spáchal skutek uvedený v bodě 7 výroku o vině dne 5. 8. 2002, skutek uvedený v
bodě 9 výroku o vině dne 16. 8. 2002 (správně dne 6. 8. 2002) a skutek uvedený
v bodě 10 výroku o vině dne 26. 9. 2002. S ohledem na ustanovení § 67 odst. 3
písm. b) tr. zák. tříletá promlčecí doba uplynula dne 26. 9. 2005. Trestní
stíhání obviněného bylo podle § 160 odst. l tr. ř. zahájeno usnesením
policejního orgánu ze dne 11. 10. 2005, tedy po uplynutí promlčecí doby, takže
bylo nepřípustné ve smyslu § 11 odst. l písm. b) tr. ř. Nebylo však promlčeno
trestní stíhání obviněného R. L. pro pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu
podle § 10 odst. l písm. c) tr. zák., § 250b odst. l, 3 tr. zák., kterou
obviněný spáchal skutkem uvedeným v bodě 8 výroku o vině dne 12. 8. 2002. Podle
§ 67 odst. l písm. c) se na tento případ vztahuje pětiletá promlčecí doba,
která byla přerušena tím, že dne 11. 10. 2005 bylo pro uvedený skutek zahájeno
trestní stíhání obviněného usnesením policejního orgánu podle § 160 odst. l tr.
ř.
O problematice promlčení svého trestního stíhání se zmínila v dovolání také
obviněná L. L. , která byla stejně jako obviněný R. L. odsouzena v bodě 7
výroku o vině pro skutek spáchaný dne 5. 8. 2002, v bodě 8 výroku o vině pro
skutek spáchaný dne 12. 8. 2002, v bodě 9 výroku o vině pro skutek spáchaný dne
16. 8. 2002 (správně dne 6. 8. 2002) a v bodě 10 výroku o vině pro skutek
spáchaný dne 26. 9. 2002, přičemž její trestní stíhání bylo zahájeno dne 15. 9.
2005. Nejvyšší soud se nezabýval otázkou nepřípustnosti trestního stíhání
obviněné z důvodu promlčení trestního stíhání, nebot\' obviněná nepodala
dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. l písm. e) tr. ř.
Z důvodů, které jsou zřejmé z předchozích částí tohoto usnesení, Nejvyšší soud
podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl zjevně neopodstatněná dovolání
obviněných P. M. a L. L. a z podnětu dovolání obviněného R. L. podle §
265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil ohledně tohoto obviněného napadené usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích a jako součást
předcházejícího řízení i rozsudek Okresního soudu v Pardubicích v rozsahu
zahrnujícím výrok o vině tohoto obviněného třemi případy pomoci k trestnému
činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. l písm. c) tr. zák., § 250b odst. l tr.
zák. uvedenými v bodech 7, 9, 10 rozsudku a výrok o trestu, podle § 265k odst.
2 tr. ř. zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím
ztratila podklad, a podle § 2651 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v
Pardubicích, aby věc obviněného R. L. v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl. Okresní soud v Pardubicích ve věci obviněného R. L. zastaví jeho
trestní stíhání pro skutky uvedené v bodech 7, 9, 10 výroku o vině, pokud
případně nevyloučí uplynutí promlčecí doby zjištěním korespondujícím s
ustanovením § 67 odst. 3 písm. b) tr. zák., a rozhodne o trestu za pomoc k
trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. l písm. c) tr. zák., § 250b
odst. 1, 3 tr. zák. uvedenou v bodě 8 výroku o vině, který zůstal tímto
usnesením Nejvyššího soudu nedotčen.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec