7 Tdo 127/2022-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 3. 2022 o dovolání obviněného R. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 5 To 181/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 124/2020, takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2021, sp. zn. 5 To 181/2021.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2020, č. j. 3 T 124/2020-104, byl obviněný R. B. shledán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl za to odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 12 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce 3 roky.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu jednáním spočívajícím v tom, že ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 6 T 7/2003, který nabyl právní moci dne 11. 3. 2004, uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 roků, který s ohledem na předchozí jemu uložený trest zákazu téže činnosti a skutečnost, že od 18. 8. 2007 do 15. 11. 2007 a následně od 30. 4. 2008 do 28. 7. 2019 vykonával tresty odnětí svobody, kterážto doba se do doby výkonu trestu zákazu činnosti nezapočítává, trvá do 20. 3. 2023, přesto dne 22. 8. 2020 v době kolem 9:10 hod. v Ostravě-Vítkovicích, přinejmenším po ulici XY, bez závažného důvodu řídil ve směru k ulici XY motocykl tovární značky Suzuki GSX-R, RZ XY, přičemž před domem na ulici XY byl stavěn a kontrolován hlídkou Policie České republiky.
3. Tento rozsudek napadl obhájce obviněného odvoláním, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 6. 2021, č. j. 5 To 181/2021-136, podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), neboť odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odmítnuto, aniž pro to byly dány podmínky stanovené zákonem. Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí tak, že blanketní odvolání nebylo doplněno ve lhůtě pěti dnů od výzvy k doplnění, případně pak ani do okamžiku vydání rozhodnutí o odmítnutí odvolání. Jeho postup byl však nesprávný, jelikož dosud neuběhla řádná lhůta osmi dní k podání odvolání. Rozsudek soudu prvního stupně totiž nikdy nebyl doručen obhájci obviněného, přestože v době běhu lhůty k podání odvolání vznikly u obviněného důvody nutné obhajoby. Naznačeným postupem došlo k zásadnímu porušení ustanovení § 130 odst. 2 tr. ř. a v souladu s ustanovením § 248 odst. 2 tr. ř. obhájci obviněného dosud nepočala běžet lhůta k podání odvolání, tím spíše tedy nemohlo dojít k uplynutí dodatečné pětidenní lhůty k doplnění odvolání. Odvolací soud za dané situace nemohl přistoupit k odmítnutí odvolání pro neodstranění jeho vad.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.
6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že z odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu je patrno, že důvod nutné obhajoby skutečně vznikl v době doručení rozsudku soudu prvního stupně, a tedy trval i v době běhu odvolací lhůty. Pokud pak obhájci obviněného nebyl doručen rozsudek, lhůta k podání odvolání dosud nepočala běžet. Ve věci tak existuje dosud nepravomocný rozsudek soudu nalézacího společně s pravomocným usnesením soudu odvolacího. Na podkladě dostupných materiálů se tedy námitky obviněného jeví odpovídajícími uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 a dovolání jako důvodné.
7. Státní zástupce navrhl napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušit a soudu prvního stupně přikázat, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, totiž aby opis svého rozsudku doručil obhájci obviněného a poskytl mu relativně samostatnou lhůtu k podání odvolání.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§ 265c tr. ř.) následně shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.
10. Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve znění do 31. 12. 2021. S odkazem na něj bylo možné dovolání úspěšně podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obsahoval tedy dvě alternativy, přičemž obviněný zjevně namítal existenci první z nich, spočívající v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, dovolateli přístup k soudu druhého stupně ve skutečnosti odepřel a opravný prostředek (v daném případě odvolání) odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř.
11. K tomu je potřeba zmínit, že s účinností od 1. 1. 2022 je tento dovolací důvod (shodného obsahu) jako v přechozí době podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. označen písm. m) téhož ustanovení (přičemž v návaznosti na vložení nového dovolacího důvodu došlo i ke změně vymezení dovolacích důvodů v druhé jeho alternativě), což však na nyní projednávanou věc nemá žádný dopad.
12. Bez ohledu na popsaný posun v dikci zákona pak Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 [resp. podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022] odpovídají, přezkoumal proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. dovoláním napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že námitky jsou i důvodné.
13. Celou procesní situaci po rozhodnutí soudu prvního stupně lze v předmětné věci shrnout následovně. Rozsudek soudu prvního stupně ze dne 9. 12. 2020 byl obviněnému, který nebyl v předchozích fázích řízení zastoupen obhájcem, doručen do vlastních rukou dne 28. 1. 2021, a to u vazebního zasedání konaného v rámci jiného trestního řízení, vedeného proti obviněnému Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 6 T 11/2021. Vzetí obviněného do vazby v citované trestní věci bylo důvodem pro vznik nutné obhajoby v nyní projednávané věci, lhůta pro podání odvolání tak začala obviněnému běžet za vzniku důvodu nutné obhajoby. Okresní soud v Ostravě proto v nyní projednávané věci vyzval dne 29. 1. 2021 obviněného ke sdělení, zda si obhájce zvolí či zda mu má být ustanoven. Následně dne 5. 2. 2021 bylo zvoleným obhájcem Mgr. Ladislavem Bártou podáno odvolání a dne 11. 2. 2021 dodána plná moc (která byla datována dnem 10. 2. 2021, nicméně obviněný přípisem ze dne 7. 4. 2021 výslovně s tímto odvoláním vyslovil souhlas). Vzhledem k tomu, že odvolání bylo vyhotoveno jako blanketní, byl obhájce dne 24. 3. 2021 vyzván k odstranění jeho vad ve smyslu § 251 odst. 1 tr. ř., což se nestalo. Krajský soud v Ostravě následně rozhodl již výše zmíněným způsobem. Je dále nutné zdůraznit, že z připojeného spisového materiálu vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně nebyl obhájci obviněného doručen. K provedení takového úkonu směřoval jen alternativně vyslovený a nerealizovaný pokyn samosoudce ze dne 29. 1. 2021.
14. K předmětné problematice Nejvyšší soud uvádí, že povinnost doručit opis rozsudku obhájci obviněného (§ 130 odst. 1 tr. ř.) odvisí od okolností fakultativní či obligatorní obhajoby v dané věci. Jedná-li se o situaci nutné obhajoby a vznikl-li důvod nutné obhajoby ještě v době, kdy obviněnému běží lhůta k podání odvolání, je třeba obhájci obviněného rovněž opis rozsudku doručit a poskytnout mu relativně samostatnou lhůtu k podání odvolání. Povinnost doručit opis rozsudku obhájci naopak nevzniká v případě fakultativní obhajoby, a to konkrétně za situace, jestliže sdělení obviněného o tom, že si zvolil obhájce, došlo soudu až po vydání opatření k doručení opisu rozsudku předsedou senátu. Stejně tak není soud povinen doručit obhájci opis rozsudku (a spojit s tím běh lhůty pro podání odvolání), vznikl-li důvod nutné obhajoby až poté, co obviněnému uplynula lhůta k podání odvolání (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1-156. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1716; či také Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2017, s. 1033). Lze i připomenout, že podle § 248 odst. 2 tr. ř. jestliže se rozsudek doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
15. Z uvedeného plyne, že pokud vznikl důvod nutné obhajoby a z časového hlediska se tak stalo před či po započetí běhu lhůty obviněnému pro podání odvolání, avšak stále před jejím skončením, mají obecné soudy povinnost doručit opis rozsudku soudu prvního stupně i obhájci obviněného a poskytnout mu relativně samostatnou lhůtu k podání odvolání. Takto ovšem ve věci obviněného R. B. postupováno nebylo, neboť ač důvod nutné obhajoby vznikl při doručení opisu rozsudku obviněnému, jeho (následně zvolenému) obhájci doposud doručen nebyl. Lhůta k podání odvolání tedy obhájci ještě nezačala běžet, tudíž neuplynula, a proto ani nebylo namístě stanovit další lhůtu ve smyslu § 251 odst. 1 tr. ř. k odstranění vad podání a již vůbec nebylo možné blanketní odvolání odmítnout podle § 253 odst. 3 tr. ř., neboť stav nesplnění náležitostí obsahu odvolání je možné s konečnou platností vyslovit (mimo jiné) až po uplynutí lhůty k jeho podání.
16. Je tedy namístě ztotožnit se s námitkami obviněného, podle nichž odvolací soud nebyl oprávněn odmítnout jeho odvolání z důvodu absence obsahových náležitostí ve smyslu § 253 odst. 3 tr. ř., neboť obhájci obviněného ještě nepočala běžet lhůta pro podání odvolání.
17. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že soud druhého stupně rozhodl o odmítnutí řádného opravného prostředku, tj. odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tím bylo odmítavé usnesení soudu druhého stupně zatíženo vadou odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021 [případně podle dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022].
18. Nejvyšší soud na podkladě dovolání obviněného podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2021, č. j. 5 To 181/2021-136, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Konkrétně bude nezbytné, aby byl nejprve rozsudek soudu prvního stupně řádně doručen obhájci (což měl učinit již Okresní soudu v Ostravě, který to může vykonat na základě pokynu odvolacího soudu – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 5 Tdo 1128/2012), a teprve poté bude případně možné o odvolání rozhodnout. Lze doplnit, že krajský soud je vázán právním názorem vysloveným v kasačním rozhodnutí (§ 265s odst. 1 tr. ř.), přičemž v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§ 265s odst. 2 tr. ř.).
19. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
20. Nakonec Nejvyšší soud konstatuje, že podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě, přičemž se nepoužijí ustanovení o vazebním zasedání. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo ověřeno, že obviněný v současnosti sice vykonává trest odnětí svobody, nicméně uložený mu ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 11/2021, nikoliv tedy nyní zrušeným rozsudkem, Nejvyšší soud o vazbě obviněného nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 3. 2022
JUDr. Radek Doležel předseda senátu