7 Tdo 1270/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 10. 2006 o dovolání
obviněného T. I., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v
Pardubicích ze dne 3. 5. 2006, sp. zn. 14 To 105/2006, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 164/2004 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. I. o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 1 T
164/2004, byl obviněný T. I. uznán vinným trestným činem zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a
odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podmíněně
odložen na zkušební dobu dvou roků.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Havlíčkově Brodě skutek, který podle
jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný T. I. dne 13. 3. 2001 ze
S. r. N. nákladním automobilem řízeným P. Z. dovezl do Č. r. použitý osobní
automobil, který téhož dne v H. B. přihlásil na celním úřadu k celnímu řízení
na jméno Ing. M. K., na celním úřadu sám předložil nebo prostřednictvím
nezjištěných osob nechal předložit doklad o zakoupení vozidla datovaný dnem 6.
3. 2001 s uvedenou kupní cenou 16.000 DM, na základě tohoto dokladu bylo
stanoveno clo v nulové výši a daň z přidané hodnoty ve výši 62.274,- Kč, ve
skutečnosti však automobil pak zakoupil na jméno Ing. M. K. dne 12. 3. 2001
za celkovou částku 143.103,45 DM, kterou dne 12. 3. 2001 doplatil v hotovosti
za Ing. M. K., takže při předložení pravého dokladu o koupi automobilu, který
byl prodávajícím dne 12. 3. 2001 vystaven a předán obviněnému na částku
143.103,45 DM, by bylo stanoveno clo ve výši 432.153,- Kč a daň z přidané
hodnoty ve výši 651.060,- Kč. Podle těchto zjištění činila celková výše úniku
na clu a dani z přidané hodnoty částku 1.020.939,- Kč.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 3. 5. 2006, sp.
zn. 14 To 105/2006, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Výrok o zamítnutí
odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl nesprávné právní posouzení skutku. Namítl, že
soudy chybně posoudily otázku, kdo může být pachatelem trestného činu zkrácení
daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 tr. zák.
Vyjádřil názor, že nemohl být pachatelem tohoto trestného činu, protože nebyl
osobou zúčastněnou na celním řízení. Zjištění soudů, že se činu dopustil sám
nebo prostřednictvím jiných osob, označil za neurčité. Poukázal na to, že při
takovém zjištění bylo třeba, aby se soudy vypořádaly s otázkou, zda šlo o
spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. nebo o účastenství podle § 10
odst. 1 tr. zák. Vyloučil, že by mohl být pachatelem, a zdůraznil, že
nepodepsal jednotnou celní deklaraci. Uvedl, že pachatelem nemůže být nikdo
jiný než ten, kdo je povinen ze zákona platit clo, resp. daň, nebo ten, kdo je
k tomu zmocněn, nebo ten, kdo je faktickým předkladatelem, a v této
souvislosti konstatoval, že nebyl v postavení žádného z nich. Obviněný se
dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148
odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí mimo
jiné daň nebo clo, způsobí-li takovým činem značnou škodu.
Ze znění citovaného ustanovení vyplývá, že okruh osob, které mohou být
pachateli tohoto trestného činu, není nijak omezen, zejména ne jen na účastníky
daňového či celního řízení. Citované ustanovení je naopak koncipováno tak, že
pachatelem může být nejen subjekt daně či cla, ale kdokoli, kdo svým úmyslným
jednáním způsobí, že zákonná daň nebo clo nebyly jemu nebo jinému subjektu
vyměřeny buď vůbec, anebo nebyly vyměřeny v zákonné výši, a daň nebo clo tak
byly zkráceny ve větším rozsahu, resp. v rozsahu odpovídajícím značné škodě. Z
toho vyplývá, že u spolupachatelství (§ 9 odst. 2 tr. zák.) je nerozhodné, zda
subjektem daně či cla byli všichni spolupachatelé nebo jen někteří či některý z
nich, a dokonce je nerozhodné i to, zda subjektem daně či cla případně byla
osoba jiná než všichni spolupachatelé. Tento výklad ustanovení § 148 odst. 1
tr. zák. je v soudní praxi ustálený a konstantní (viz č. 25/1968 Sb. rozh. tr.).
Aplikují-li se tyto zásady na skutkový stav, který soudy zjistily v posuzované
věci, je evidentní, že obviněný se dopustil jednání, které znakům trestného
činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3
písm. c) tr. zák. odpovídalo. Spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. není
žádnou zvláštní formou trestného činu, takže ho nebylo třeba ve výroku o vině
vyjadřovat citací tohoto ustanovení ani uváděním nějakých bližších skutkových
okolností. Naproti tomu účastenství podle § 10 odst. 1 tr. zák. je zvláštní
formou trestného činu, neboť toto ustanovení rozšiřuje hranice trestní
odpovědnosti nad rámec znaků skutkové podstaty trestného činu. Účastenství je
proto třeba vždy výslovně vyjádřit ve výroku o vině i citací ustanovení § 10
odst. 1 tr. zák. Avšak v posuzovaném případě byl význam jednání obviněného z
hlediska následku, jímž bylo zkrácení cla a daně z přidané hodnoty v rozsahu
odpovídajícím značné škodě, tak dominantní, že je vyloučeno uvažovat o pouhém
účastenství podle § 10 odst. 1 tr. zák.
Vzhledem k pochybnostem o tom, zda obviněný podepsal a celnímu úřadu předložil
jednotnou celní deklaraci a zda sám předložil doklad o zakoupení vozidla
datovaný dnem 6. 3. 2001 s uvedenou kupní cenou 16.000 DM, která ve skutečnosti
byla jen zálohou na konečnou cenu 143.103,45 DM, je třeba otázku právního
posouzení skutku vztahovat k té alternativě skutkového stavu, která byla ve
výroku o vině vyjádřena tak, že obviněný uvedený doklad o zakoupení vozidla
„nechal předložit“ prostřednictvím nezjištěných osob. I toto zjištění je jasné
a z hlediska právního posouzení skutku dostatečně určité, zejména v kontextu
bližších okolností vyložených v odůvodnění rozhodnutí obou soudů.
Vozidlo bylo dovezeno pro Ing. M. K. S ním se obviněný dohodl, a to dokonce
formou písemné smlouvy, že vozidlo v cizině zajistí, koupí, doveze do Č. r.,
vyřídí celní a daňové formality a předá s registrační značkou Č. r.Obviněný měl
na podkladě uvedené smlouvy k dispozici částku 3.000.000,- Kč, která měla
pokrýt veškeré náklady s tím spojené. Za této situace soudy logicky dovodily,
že obviněný byl motivován k tomu, aby uvedené náklady byly co nejnižší, protože
tím se zvyšovala částka, kterou si mohl ponechat. Byl tedy motivován i k tomu,
aby clo a daň z přidané hodnoty byly co nejnižší a aby je minimalizoval i
jejich zkrácením.
Obviněný osobně vozidlo v cizině vyhledal a koupil. Při koupi vozidla obdržel
od prodejce nejen doklad o zaplacení zálohy, ale i doklad o zaplacení částky
zbývající do konečné kupní ceny. Obviněný tedy disponoval doklady prokazujícími
skutečnou kupní cenu vozidla. Pokud byl celnímu úřadu předložen pouze doklad o
zaplacení částky, která ve skutečnosti byla jen zálohou, a nikoli též doklad o
konečné kupní ceně, je to logicky vysvětlitelné jen zásahem obviněného, a to i
při té variantě skutkového stavu, která spočívá v tom, že sám obviněný v celním
řízení nevystupoval, neboť ta osoba, která v celním řízení fakticky
vystupovala, byla z hlediska předkládaných dokladů závislá na tom, jaké
doklady obdrží od obviněného. Tím, že obviněný této osobě předal doklad o
zaplacení částky, která ve skutečnosti byla jen zálohou, a nechal ji předložit
celnímu úřadu tento doklad, dopustil se jednání, které mělo pro zkrácení cla a
daně z přidané hodnoty rozhodující význam. Toto jednání je nutné považovat za
spolupachatelství (§ 9 odst. 2 tr. zák.), pokud také osoba vystupující před
celním úřadem jednala se znalostí všech podstatných skutkových okolností
zakládajících zkrácení cla a daně, jinak by šlo o pachatelství (§ 9 odst. 1 tr.
zák.) ve formě tzv. nepřímého pachatelství, při kterém pachatel jedná
prostřednictvím osoby, u které chybí zavinění, resp. která nezná skutečný stav
rozhodných okolností.
Nejvyšší soud tedy neměl žádný důvod k tomu, aby z podnětu dovolání
obviněného cokoli měnil na napadeném usnesení Krajského soudu v Hradci Králové
pobočka v Pardubicích, resp. na rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě,
který byl součástí řízení předcházejícího napadenému usnesení. Proto Nejvyšší
soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší
soud takto rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas
obviněného a státního zástupce.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec