7 Tdo 1272/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. října 2008 o dovolání obviněného O. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 55 To 261/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 168/2007, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. H. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 6 T 168/2007, byl obviněný O. H. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. ř. (správně má být tr. zák.) a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle § 180d tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 55 To 261/2008, zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. uznal obviněného O. H. vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a za tyto trestné činy odsoudil obviněného podle § 180d tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. obviněného zařadil pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 55 To 261/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný namítl nesprávné hmotně právní posouzení skutku, ke kterému soud prvního stupně údajně došel na základě nesprávných skutkových zjištění. Podle něj hodnotil důkazy v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., neboť se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a soudem prezentovaný způsob hodnocení důkazů je údajně nepřesvědčivý. Obviněný poukázal na rozpory ve výpovědích svědků, se kterými se soud prvního stupně podle něj nedostatečně vypořádal. Mimo jiné zpochybnil věrohodnost výpovědí svědků J. P. a M. H. a namítl, že nebyly provedeny veškeré důkazy, které byly navrhovány obhajobou.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 55 To 261/2008, jakož i rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 6 T 168/2007, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že obviněný svými námitkami nenaplnil uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť uvedl námitky, kterými napadá rozsah dokazování, způsob hodnocení důkazů, nevěrohodnost svědků a uplatňuje i další skutkové námitky. V posuzovaném případě se podle nejvyšší státní zástupkyně nejedná o extrémní nesoulad mezi skutkovými okolnostmi a právními závěry. Soudy obou stupňů podle ní hodnotily provedené důkazy zcela v souladu s principy formální logiky nejen jednotlivě, ale i ve vzájemné souvislosti. Obviněný O. H. tak nenamítl žádnou vadu, která by naplňovala dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jasně o tom svědčí dikce „… nebo jiném … hmotně právním posouzení“. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž dovolatel namítá nedostatečný rozsah dokazování, nebo se snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení vlastní verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Nejvyšší soud se na podkladě dovolání podaného s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zabývá správností právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti tomu, jak soudy v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze soudům obou stupňů vytkl způsob, jakým hodnotily provedené důkazy, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům obhajoby na provedení dalších důkazů apod., čímž napadl soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný se tedy dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazu byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán, neboť má za to, že se trestného činu nedopustil a že jeho vina nebyla dostatečně prokázána.
Dovolací soud je však vázán skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a námitky proti těmto skutkovým zjištěním nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky. Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné. Těmito námitkami obviněný nenaplnil ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. Proto dovolání obviněného O. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek