7 Tdo 1274/2012-24
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 7. 11. 2012 v Brně dovolání
nejvyššího státního zástupce, které podal ve prospěch i v neprospěch obviněného
L. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 9 To
416/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 3 T
155/2011, a rozhodl takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne
9. 11. 2011, sp. zn. 9 To 416/2011.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na
zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 7. 2011, sp. zn. 3 T 155/2011,
byl obviněný L. S. (dále jen: „obviněný“) uznán vinným přečinem opilství podle
§ 360 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku věta
za středníkem a za použití § 353 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v
trvání šesti měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti
měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí
věci, a to nože s černou rukojetí a čepelí délky 18 cm. Podle § 99 odst. 2
písm. b) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné ústavní protialkoholní
léčení.
Podle skutkových zjištění soudu obviněný spáchal uvedený přečin tím, že dne 30.
4. 2011 v době kolem 01:10 hod. v P. na V. v prostoru před restaurací N. H.
poté, co vědomě požil velké množství alkoholických nápojů, k jejichž požívání
měl podstatně sníženou schopnost ovládací s ohledem na jeho epilepsii a
závislost na alkoholu středně těžkého stupně, v kombinaci s léky na epilepsii v
době, kdy se nacházel na pomezí středního a těžkého stupně opilosti (v krvi měl
okolo 2,5 g/kg alkoholu v krvi) a kdy vlivem požitého alkoholu a léků byly jeho
schopnosti rozpoznávací i ovládací vymizelé, uchopil před nejméně třemi svými
kamarády poškozeného J. K., zezadu levou rukou za levé rameno a druhou ruku, ve
které držel nůž s černou rukojetí a čepelí o délce 18 cm, přiložil k jeho krku,
přičemž křičel, že všechny podřeže, takže v přítomných i s ohledem na jeho
dřívější opilecké agresivní chování vzbudil strach z užití nože a stupňování
násilí.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výroku o vině. Městský soud
v Praze rozsudkem ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 9 To 416/2011, k odvolání
obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního
stupně v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal
obviněného L. S. vinným tím, že dne 30. 4. 2011 v době kolem 01:10 hod. v P.,
na V., v prostoru před restaurací N. H., uchopil před nejméně třemi svými
kamarády poškozeného J. K., zezadu levou rukou za levé rameno a druhou ruku, ve
které držel nůž s černou rukojetí a čepelí o délce 18 cm, přiložil k jeho krku,
přičemž křičel, že všechny podřeže, takže v přítomných i s ohledem na dřívější
opilecké agresivní chování vzbudil strach z užití nože a stupňování násilí.
Skutek posoudil jako přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2
písm. c) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku.
Obviněného odsoudil podle § 353 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1
tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 81
odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon trestu podmíněně
odložil na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to nože s černou rukojetí a
čepelí o délce 18 cm. Podle § 99 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložil
obviněnému ochranné ústavní léčení protialkoholní.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že soud prvního stupně pochybil v
právní kvalifikaci skutku. Poukázal na to, že z obsahu znaleckého posudku z
odvětví psychiatrie a z výpovědi znalkyně MUDr. Jaroslavy Markové v hlavním
líčení zjistil, že rozpoznávací i ovládací schopnosti obviněného byly vymizelé
vlivem požitého alkoholu. Schopnosti obviněného odolat vzhledem k jeho
epileptické poruše požívání alkoholu byly podstatně sníženy a rozpoznávací
schopnosti byly zachovány. Obviněný byl v době spáchání trestné činnosti pod
vlivem alkoholu, kterým se přivedl do stavu při dolní hranici těžké ebriety
(opilosti). Podle odvolacího soudu obviněný sice formálně naplnil skutkovou
podstatu přečinu opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se požitím
návykové látky přivedl do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil činu jinak
trestného, avšak soud prvního stupně zcela pominul ustanovení § 360 odst. 2 tr.
zákoníku, podle něhož se ustanovení odst. 1 neužije, jestliže pachatel spáchal
trestný čin z nedbalosti, která spočívá v tom, že se přivedl do stavu
nepříčetnosti. Obviněný je dlouhodobým konzumentem alkoholických nápojů, byla u
něj zjištěna závislost na alkoholu, jeho schopnosti ovládat požití alkoholu
byly sice omezené, ne však zcela vymizelé. Obviněný vzhledem ke svým
zkušenostem s požíváním alkoholu měl a mohl vědět, že požitím většího množství
alkoholických nápojů se přivede do stavu, kdy nebude schopen své jednání
ovládat a rozpoznat jeho společenskou škodlivost a že se v takovém stavu může
dopustit jednání, které lze postihovat podle trestního zákoníku.
Podle názoru odvolacího soudu by použití ustanovení § 360 odst. 1 tr. zákoníku
přicházelo v úvahu např. tehdy, jestliže by se obviněný přivedl do stavu tzv.
patické opilosti, když by neměl žádné zkušenosti s požíváním alkoholických
nápojů a neznal jejich účinky na svůj organismus a opil by se pod vlivem nebo
za součinnosti jiných osob. Takové okolnosti však v případě obviněného nejsou
dány, protože sám vypověděl, že v inkriminovaný večer vypil větší množství
alkoholu než obvykle, takže se do stavu nepříčetnosti přivedl sám požíváním
alkoholických nápojů a trestné činy potom spáchal z nedbalosti, která spočívá v
tom, že se zaviněně přivedl do stavu nepříčetnosti.
Odvolací soud dále uvedl, že pochybení soudu prvního stupně spočívá v použití
nesprávné právní kvalifikace skutku, tedy v porušení trestního zákoníku, a
proto rozsudek soudu prvního stupně zrušil z důvodů uvedených v § 258 odst. 1
písm. d) tr. řádu. Poukázal na to, že na základě správných skutkových zjištění
soudu prvního stupně mohl sám ve věci rozhodnout. Obviněný tím, že na místě
veřejnosti přístupném, kterým je prostor před restaurací a za přítomnosti
nejméně pěti dalších osob napadl poškozeného J. K. tím, že mu ke krku přiložil
nůž, naplnil skutkovou podstatu přečinu výtržnictví dle § 358 odst.1 tr.
zákoníku. Tím, že poškozenému i dalším osobám vyhrožoval zabitím a v přítomných
vzbudil obavy, že vůči nim použije nůž, naplnil skutkovou podstatu přečinu
nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
Odvolací soud proto po zrušení napadeného rozsudku uznal obviněného L. S.
vinným těmito přečiny.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce
včas dovolání ve prospěch i v neprospěch obviněného L. S. z důvodu uvedeného v
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože napadený rozsudek spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku. Především poukázal na to, že z odůvodnění rozsudku
soudu druhého stupně vyplývá, že při akceptaci učiněných skutkových zjištění
shledal vadným právní posouzení jednání obviněného. Odvolací soud uvedl, že
obviněný svým jednáním sice formálně naplnil znaky skutkové podstaty přečinu
opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se požitím návykové látky
přivedl do stavu nepříčetnosti, avšak při právní kvalifikaci skutku pominul
ustanovení § 360 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož se ustanovení § 360 odst. 1
tr. zákoníku mimo jiné neužije, jestliže pachatel spáchal trestný čin z
nedbalosti, která spočívá v tom, že se přivedl do stavu nepříčetnosti. Aplikace
§ 360 odst. 1 tr. zákoníku by potom údajně připadala v úvahu v případě, kdyby
se obviněný přivedl do stavu tzv. patické opilosti bez předchozí zkušenosti s
požíváním alkoholu, což se však nestalo.
Nejvyšší státní zástupce nesouhlasil s právním názorem Městského soudu v Praze
podle něhož by údajně bylo možné jednání obviněného posoudit jako přečin
opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku v případě tzv. patické opilosti
vzniklé za situace, kdyby obviněný neměl předchozí zkušenosti s požíváním a s
účinky alkoholických nápojů. V takovém případě (tedy pokud by obviněný nemohl
stav patologické opilosti předvídat), by totiž jeho odpovědnost za trestný čin
byla pro nepříčetnost ve smyslu § 26 tr. zákoníku zcela vyloučena a k trestnímu
postihu by nedošlo. Zejména však nesouhlasil se závěrem, že se obviněný
dopustil jednání, na které je možné aplikovat § 360 odst. 2 tr. zákoníku,
vylučující právní kvalifikaci činu podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku. Podle
ustanovení § 360 odst. 2 tr. zákoníku se ustanovení odstavce 1, jakož i § 26
tr. zákoníku, neužije, přivedl-li se pachatel do stavu nepříčetnosti v úmyslu
spáchat trestný čin, nebo (na což Městský soud v Praze konkrétně poukázal)
spáchal trestný čin z nedbalosti, která spočívá v tom, že se přivedl do stavu
nepříčetnosti. U přečinu opilství podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku je trestnost
pachatele dána zaviněným uvedením se do stavu nepříčetnosti, a spácháním činu
jinak trestného (kvazideliktu) v této nepříčetnosti, tedy jednání, které má
jinak znaky trestného činu, které však neobsahuje zavinění a příčetnost. Pokud
je ovšem kvazidelikt kryt zaviněním, jedná se o některou z forem actio libera
in causa uvedených v § 360 odst. 2 tr. zákoníku.
Kulpózní actio libera in causa (o aplikaci actio libera in causa dolosa
Městský soud v Praze správně neuvažoval) lze charakterizovat jako úmyslné či
nedbalostní uvedení se do stavu nepříčetnosti sice bez úmyslu spáchat v tomto
stavu trestný čin, avšak s tím, že nepříčetný pachatel trestný čin spáchá a
odpovídá za něj, protože bez přiměřených důvodů spoléhal, že jej nespáchá
(vědomá nedbalost), nebo o tom, že jej spáchat může, vzhledem ke svým osobním
poměrům a okolnostem vědět měl a mohl (nevědomá nedbalost). Literatura jako
typické příklady uvádí jednání řidiče, který si je vědom, že bude řídit
vozidlo, přesto se požitím alkoholu uvede do stavu nepříčetnosti a následně při
řízení vozidla způsobí nehodu, jejímž následkem je ublížení na zdraví jiné
osobě; dalším příkladem je řezník, který se chystá usmrtit vepře, přičemž se
řezník požitím alkoholu uvede do stavu nepříčetnosti a poté jateční pistolí
zasáhne fyzickou osobu. Pachatel v těchto případech zásadně odpovídá pouze za
trestné činy spáchané v nedbalostní formě, a proto jej nelze shledat vinným
spácháním přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr.
zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, které vyžadují
úmyslné zavinění.
Nejvyšší státní zástupce proto souhlasil se soudem prvního stupně, který
jednání obviněného posoudil jako přečin opilství podle § 360 odst. 1 tr.
zákoníku. Obviněný se totiž vlivem užití velkého množství alkoholu, jenž
účinkoval společně s léky na epilepsii, (nejméně) z nedbalosti přivedl do stavu
nepříčetnosti a v tomto stavu se dopustil činu jinak trestného, kterým by,
pokud by nebyl nepříčetný, naplnil znaky jednak přečinu nebezpečného
vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a jednak přečinu
výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Aplikace § 360 odst. 2 tr.
zákoníku, resp. žádné v něm uvedené varianty, proto nepřichází v úvahu. Pokud
odvolací soud jednání obviněného přesto posoudil jiným způsobem, učinil
rozhodnutí, které spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku, čímž
došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr.
ř. za podmínky § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze
dne 9. 11. 2011, sp. zn. 9 To 416/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na
zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu, a aby poté podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal
Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal
podle § 265i odst. 3, 4 tř. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí,
proti nimž bylo dovolání podáno, jakož i řízení napadené části rozhodnutí
předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání je důvodné.
Podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku kdo se požitím nebo aplikací návykové látky
přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí činu
jinak trestného, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let;
dopustí-li se však činu jinak trestného, na který zákon stanoví trest mírnější,
bude potrestán tímto trestem mírnějším.
Podle § 360 odst. 2 tr. zákoníku se ustanovení § 360 odst. 1 tr. zákoníku,
jakož i § 26 tr. zákoníku neužije, přivedl-li se pachatel do stavu
nepříčetnosti v úmyslu spáchat trestný čin, nebo spáchal trestný čin z
nedbalosti, která spočívá v tom, že se přivedl do stavu nepříčetnosti.
Ustanovení § 360 odst. 2 tr. zákoníku vylučuje aplikaci § 360 odst. 1 tr.
zákoníku, který představuje tzv. privilegovanou trestnost, a i aplikaci § 26
tr. zákoníku, která má za následek beztrestnost v případech, které jsou
označovány jako actio libera in causa dolosa a actio libera in causa culposa.
Teorie rozlišuje tzv. dolózní actio libera in causa [doslova: „jednání (
úmyslné) svobodné ve své podstatě“]. Charakteristickým znakem je, že se
pachatel uvedl úmyslně vlivem návykové látky do stavu nepříčetnosti, aby v něm
spáchal trestný čin („opil se na kuráž“). Trestní odpovědnost se v takovém
případě posuzuje podle doby, kdy byl pachatel ještě příčetný a uváděl se
úmyslně do stavu nepříčetnosti. Odůvodněna je proto v takovém případě trestní
odpovědnost za úmyslný trestný čin podle obecných zásad. Tzv. kulpózní
(nedbalostní) actio libera in causa spočívá v tom, že pachatel spáchá trestný
čin z nedbalosti a jeho nedbalost zahrnuje spáchání trestného činu, jímž se
uvedl do stavu nepříčetnosti, ať již úmyslně nebo z nedbalosti. V tomto případě
je pachatel plně trestně odpovědný za spáchání trestného činu z nedbalosti.
Pachatel je však trestně odpovědný i v tom případě, ve kterém si přivodil stav
nepříčetnosti požitím alkoholického nápoje nebo aplikací jiné návykové látky,
při zavinění (úmyslném nebo nedbalostním), které zahrnuje pouze vyvolání si
stavu nepříčetnosti tímto způsobem, a spáchal-li potom v tomto stavu trestný
čin, tedy tzv. kvazidelikt. Ve vztahu k tomuto činu (kvazideliktu – jakoby
deliktu) však není dáno zavinění. V takovém případě je trestně odpovědný za
trestný čin opilství podle § 201a odst. 1 tr. zák., nyní opilství podle § 360
odst. 1 tr. zákoníku (srov. Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo
hmotné – I. obecná část. Praha: ASPI, a. s., 2007, s. 200-201).
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 9 To 416/2011, je
rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Městský soud v Praze
vzal za základ svého rozhodnutí skutková zjištění soudu prvního stupně, která
považoval za správná. Ten dospěl k závěru, že obviněný si přivodil požitím
alkoholických nápojů stav nepříčetnosti, v němž se dopustil dvou tzv.
kvazideliktů, které, pokud by byl příčetný, by bylo nutno kvalifikovat jako
přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin
výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud nesprávně vyložil
obsah ustanovení § 360 odst. 2 tr. zákoníku a učinil závěr, že není možno
aplikovat ustanovení § 360 odst. 1 tr. zákoníku. U trestného činu opilství
podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku je trestnost činu dána tehdy, jestliže se
pachatel, zaviněně uvede do stavu nepříčetnosti a ve stavu nepříčetnosti spáchá
čin jinak trestný, tj. čin, který má jinak znaky trestného činu, avšak není tu
zavinění a příčetnost pachatele činu.
Z učiněných skutkových zjištění vyplývá, že se obviněný vlivem požití
většího množství alkoholických nápojů společně s léky na epilepsii přivedl z
nedbalosti do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustil kvazideliktů. Za této
situace proto odpovídá jen za trestné činy spáchané z nedbalosti, a proto jej
nelze uznat vinným přečiny, které vyžadují úmyslné zavinění. Správná právní
kvalifikace skutku byla proto užita v rozsudku soudu prvního stupně. Pro
úplnost Nejvyšší soud dodává, že odvolací soud nesprávně argumentuje tzv.
patickou opilostí v souvislosti s aplikací § 360 odst. 1 tr. zákoníku. V
případě tzv. patické (patologické) opilosti, by byla trestní odpovědnost
obviněného zcela vyloučena vzhledem k nepříčetnosti podle § 26 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud z těchto důvodů přisvědčil dovolání nejvyššího státního zástupce,
že napadený rozsudek Městského soudu v Praze spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku. Dovolání shledal důvodným, a proto podle § 265k odst. 1 tr.
ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 9 To
416/2011, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také všechna další
rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. poté přikázal
Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Městský soud v Praze znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku soudu
prvního stupně. Je přitom podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem,
který vyslovil Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí a tím, že v novém řízení
nemůže podle § 265s odst. 2 tr. ř. dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch
obviněného, protože napadené rozhodnutí bylo zrušeno v důsledku dovolání
podaného i ve prospěch obviněného.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. listopadu 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek