Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud však shledal, že obviněná podala dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože její konkrétní námitky neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Obviněná namítala nedostatek subjektivní stránky trestného činu. Tuto svoji námitku však řádně neodůvodnila, resp. vytkla, že se závěry soudů opírají o vadně zjištěný skutkový stav. Názor obviněné o absenci zjištění subjektivní stránky trestného činu, která je sice v obecné rovině právním závěrem, však obviněná dovozuje výlučně z odlišných skutkových okolností, než vzaly za prokázané soudy prvního a druhého stupně. Krajský soud na straně 6 odůvodnění svého rozhodnutí na základě zjištěných okolností ohledně jejího zastupování obviněného S. při likvidaci pojistné události, včetně pravděpodobného vyhotovení kupní smlouvy obviněnou a jejího předložení i osvědčení nepravdivého tvrzení, že je majitelkou kamery poškozené při havárii, dospěl k správnému závěru, že obviněná jednala v úmyslu přímém dle § 4 písm. a) trestního zákona.
Rovněž námitka obviněné vztahující se k výši náhrady škody neobstojí jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná i zde v rozporu s popisem skutku namítá nesprávné zjištění jejího přispění na vylákání pojistného plnění, na základě neexistující nehody, pro spoluobviněného. Při rozhodování podle § 228 odst. 1 tr. ř. v případě, kdy byla škoda způsobena jednáním více spoluobviněných je nutno vycházet z ustanovení § 438 odst. 1 obč. z., které vyjadřuje zásadu solidární odpovědnosti škůdců v případech společně způsobené škody s cílem prohloubit odpovědnost za protiprávní jednání a důsledně zabezpečit ochranu poškozeného. Podle zjištění soudu přitom obviněná osobně převzala celou částku 212 143,- Kč.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., když obviněná neuplatnila jedinou námitku, která by odpovídala uplatněnému důvodu dovolání a v podstatě jen zopakovala námitky uplatněné již v řízení o odvolání. Přitom ani nenamítá, že by mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a následnými skutkovými zjištěními soudu I. stupně, existoval nějaký konkrétní rozpor.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš