7 Tdo 1298/2009-I.
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 11. 2009 o dovoláních
obviněného M. L. , a obviněného P. B. , proti usnesení Krajského soudu v
Praze ze dne 10. 6. 2009, sp.zn. 9 To 228/2009, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 5/2008 takto :
I.
Z podnětu dovolání obviněného M. L. se podle § 265k odst. 1,2 tr. ř. ohledně
tohoto obviněného zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2009,
sp. zn. 9 To 228/2009, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 3. 2009,
sp. zn. 1 T 5/2008.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části
obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 2651 odst. l tr. ř. se Okresnímu soudu v Kladně přikazuje, aby věc
obviněného M. L. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Dovolání obviněného P. B. se podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. o d m í t
á.
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 1 T 5/2008, byli
obvinění M. L. a P. B. uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. l, 3 písm. c) tr. zák.
Obviněný M. L. byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 2 tr.
zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle
§ 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, podle § 53 odst. l tr.
zák. k peněžitému trestu ve výměře 50 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody
stanoveným podle § 54 odst. 3 tr. zák. na dva měsíce a podle § 49 odst. l tr.
zák. k trestu zákazu činnosti na pět roků, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák.
byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3.
2008, sp. zn. 5 T 102/2004, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3.
3. 2009, sp. zn. 7 To 18/2009, které jsou i zněním rozsudku Obvodního soudu pro
Prahu 9 ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 2 T 26/2003, a další obsahově navazující
rozhodnutí. Obviněný P. B. byl odsouzen podle § 234 odst. 2 tr. zák., § 35
odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest roků, pro jehož
výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2007, sp. zn. 41 T 10/2006, ve znění
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. 2 To 83/2007, a
další obsahově navazující rozhodnutí.
Odvolání obviněných M. L. a P. B. byla usnesením Krajského soudu v Praze
ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 9 To 228/2009, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.
Obvinění M. L. a P. B. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě
dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze.
Obviněný M. L. napadl výrok o zamítnutí svého odvolání s odkazem na důvody
dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. b), g), l) tr. ř. Pod dovolací důvod
podle § 265b odst. l písm. b) tr. ř. zahrnul námitku, že ve věci rozhodl
vyloučený orgán, jímž byla předsedkyně senátu Okresního soudu v Kladně JUDr.
J. Ř. Ta byla podle obviněného vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení
ustanovením § 30 odst. 2 tr. ř., neboť usnesením ze dne 30. 3. 1998, sp. zn. 1
Nt 179/98, vzala obviněného do vazby v přípravném řízení ve věci Krajského
soudu v Praze sp. zn. 5 T 102/2004, tj. ve věci, v níž bylo rozhodnuto
rozsudkem, ve vztahu ke kterému byl obviněnému uložen souhrnný trest. Obviněný
poukázal na to, že vyloučení předsedkyně senátu Okresního soudu v Kladně
bezvýsledně namítl již v odvolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm.
g) tr. ř. obviněný spojil s námitkami směřujícími jednak proti závěru, že byl
spolupachatelem trestného činu, jednak proti tomu, jak byl stanoven a po právní
stránce posouzen rozsah zkrácených daní. Dovolací důvod podle § 265b odst. l
písm. l) tr. ř. obviněný vyvozoval z předcházejících dovolacích důvodů.
Obviněný M. L. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho
zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Kladně věc znovu
projednat a rozhodnout.
Obviněný P. B. napadl výrok o zamítnutí svého odvolání s odkazem na důvod
dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. b) tr. ř. Namítl, že ve věci rozhodl
vyloučený orgán. Za vyloučený orgán označil předsedkyni senátu Okresního soudu
v Kladně JUDr. J. Ř. , a to proto, že usnesením ze dne 30. 3. 1998, sp. zn. 1
Nt 179/1998, vzala do vazby obviněného M. L. v přípravném řízení ve věci
Krajského soudu v Praze sp. zn. 5 T 102/2004. Obviněný P. B. tedy uplatnil
totožnou námitku jako obviněný M. L. Dovoláním se obviněný P. B. domáhal
toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů a aby
přikázal Okresnímu soudu v Kladně nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. L. je důvodné, pokud se
opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. l písm. b), l) tr. ř., a že dovolání
obviněného P. B. je zjevně neopodstatněné.
K dovolání obviněného M. L.
Podle § 265b odst. l písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci
rozhodl vyloučený orgán, avšak tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost
byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před
rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Obviněný M. L. důvodně vytkl, že předsedkyně senátu Okresního soudu v Kladně
JUDr. J. Ř. byla vyloučeným orgánem ve smyslu citovaného ustanovení. Tato
soudkyně byla z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného M. L.
vyloučena ustanovením § 30 odst. 2 tr. ř. Podle tohoto ustanovení je po podání
obžaloby vyloučen soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení mimo
jiné rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba.
V trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 102/2004
rozhodovala JUDr. J. Ř. jako soudkyně Okresního soudu v Kladně v přípravném
řízení o vazbě obviněného M. L. Stalo se tak především usnesením ze dne 30.
3. 1998, sp. zn. 1 Nt 179/98. Tímto usnesením byl podle § 68 tr. ř. z důvodů
uvedených v § 67 písm. a), b) tr. ř. vzat do vazby mimo jiné právě obviněný M.
L. za situace, kdy byl stíhán pro pomoc k trestnému činu vraždy podle § 10
odst. l písm. c) tr. zák., § 219 odst. l tr. zák. Pro úplnost lze dodat, že
soudkyně Okresního soudu v Kladně JUDr. J. Ř. v průběhu přípravného řízení v
uvedené trestní věci rozhodovala o vazbě obviněného M. L. i dalšími
rozhodnutími, jimiž byla vazba obviněného prodlužována, a to usnesením ze dne
11. 9. 1998, sp. zn. 1 Nt 566/98, usnesením ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 1 Nt
569/98, a usnesením ze dne 11. 2. 1999, sp. zn. 1 Nt 601/99. Kromě toho
usnesením ze dne 20. 1. 1999, sp. zn. 1 Nt 1076/98, zamítla žádost obviněného
M. L. o propuštění z vazby a zároveň rozhodla, že se nepřijímá slib
obviněného podle § 73 odst. l písm. b) tr. ř. ani peněžitá záruka podle § 73a
odst. l tr. ř. Na obviněného M. L. byla poté, tj. po skončení přípravného
řízení, podána u Krajského soudu v Praze obžaloba pro pomoc k trestnému činu
vraždy podle § 10 odst. l písm. c) tr. zák., § 219 odst. l tr. zák. Na podkladě
této obžaloby bylo ve věci obviněného M. L. nakonec pravomocně rozhodnuto
rozsudkem Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 3. 3. 2009, sp.
zn. 7 To 18/2009, jímž byl obviněný M. L. po zrušení rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 5 T 102/2004, uznán vinným trestným činem
vydírání podle § 235 odst. l tr. zák a odsouzen za tento trestný čin a za
trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterým byl uznán
vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 2 T
26/2003, k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl
podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř roků při současném vyslovení dohledu
nad obviněným, k peněžitému trestu ve výši 50 000 Kč s náhradním trestem odnětí
svobody stanoveným na dva měsíce a k trestu zákazu činnosti na pět roků,
přičemž byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 a
další obsahově navazující rozhodnutí.
V projednávané věci, tj. ve věci Okresního soudu v Kladně sp. zn. 1 T 5/2008,
byl obviněnému M. L. podle § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest ve
vztahu k citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze. To znamená, že Okresní
soud v Kladně uložil obviněnému M. L. tento trest nejen za trestný čin,
kterým ho sám uznal vinným, ale i za trestný čin vydírání podle § 235 odst. l
tr. zák., jímž byl obviněný uznán vinným ve věci Krajského soudu v Praze sp.
zn. 5 T 102/2004, tedy ve věci, v které v přípravném řízení soudkyně Okresního
soudu v Kladně JUDr. J. Ř. rozhodovala o vazbě obviněného. Okresní soud v
Kladně ve věci 1 T 5/2008 tím pádem rozhodoval o trestu mimo jiné za skutek,
pro který byl obviněný v přípravném řízení ve vazbě, přičemž o jeho vazbě v
přípravném řízení rozhodovala soudkyně Okresního soudu v Kladně JUDr. J. Ř.
Nic na tom nemění okolnost, že tento skutek byl posuzován v přípravném řízení a
v obžalobě jako pomoc k trestnému činu vraždy podle § 10 odst. l písm. c) tr.
zák., § 219 odst. l tr. zák. a v pravomocném výroku o vině jako trestný čin
vydírání podle § 235 odst. l tr. zák. Za tohoto stavu nepřicházelo v úvahu, aby
ve věci Okresního soudu v Kladně sp. zn. 1 T 5/2008 rozhodovala soudkyně tohoto
soudu, která předtím rozhodovala o vazbě obviněného M. L. v přípravném řízení
ve věci Krajského soudu v Praze sp. zn. 5 T 102/2004.
Obviněný M. L. namítal vyloučení předsedkyně senátu Okresního soudu v Kladně
již v odvolání podaném proti rozsudku tohoto soudu ze dne 19. 3. 2009, sp. zn.
1 T 5/2008. Krajský soud v Praze v usnesení napadeném dovoláním obviněného M.
L. tuto námitku neakceptoval s odůvodněním, že v projednávané věci, kterou
byla míněna věc Okresního soudu v Kladně sp. zn. 1 T 5/2008, JUDr. J. Ř. v
přípravném řízení nerozhodovala a že o vazbě obviněného M. L. v přípravném
řízení rozhodovala „v jiném trestním řízení” (míněna věc Krajského soudu v
Praze sp. zn. 5 T 102/2004). Z tohoto odůvodnění je patrno, že Krajský soud v
Praze považoval řízení ve věci Okresního soudu v Kladně sp. zn. 1 T 5/2008 a
řízení ve věci Krajského soudu v Praze sp. zn. 5 T 102/2004 za dvě různé věci,
a nikoli za tutéž projednávanou věc ve smyslu § 30 odst. 2 tr. ř. Citovaný
právní názor Krajského soudu v Praze, vyjádřený v usnesení napadeném dovoláním
obviněného M. L. , je mylný.
Dikce ustanovení § 30 odst. 2 tr. ř., podle níž „po podání obžaloby je
vyloučen ... soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení ...
rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba”, znamená, že v
řízení po podání obžaloby na osobu, o jejíž vazbě soudce rozhodoval v
přípravném řízení, nemůže tento soudce rozhodovat ohledně takové osoby v žádném
stádiu jejího dalšího trestního řízení, tj. ani ve stádiu pouhého ukládání
trestu za situace, kdy o vině již bylo pravomocně rozhodnuto. Za uvedených
okolností je soudce vyloučen i z rozhodování o trestu. Jestliže rozhodování o
trestu má takovou podobu, že se obviněnému ukládá souhrnný trest podle § 35
odst. 2 tr. zák., který je trestem za dva nebo více sbíhajících se trestných
činů, pak je soudce podle § 30 odst. 2 tr. ř. vyloučen v důsledku toho, že v
přípravném řízení konaném samostatně o kterémkoli ze sbíhajících se trestných
činů rozhodoval o vazbě obviněného.
Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že soudkyně
Okresního soudu v Kladně JUDr. J. Ř. při rozhodování o souhrnném trestu
ukládaném obviněnému M. L. ve skutečnosti rozhodovala po podání obžaloby na
tohoto obviněného pro skutek, za který mu ukládala trest, ačkoli předtím v
přípravném řízení vedeném pro tento skutek rozhodovala o vazbě obviněného.
Jednalo se o obžalobu a přípravné řízení ve věci Krajského soudu v Praze sp.
zn. 5 T 102/2004 a tato věc byla věcí, v níž JUDr. J. Ř. jako předsedkyně
senátu Okresního soudu v Kladně rozhodovala posléze i rozsudkem ze dne 19. 3.
2009, sp. zn. 1 T 5/2008, konkrétně výrokem o uložení souhrnného trestu
obviněnému M. L. Z toho evidentně vyplývá její vyloučení podle § 30 odst. 2
tr. ř.
Tento závěr nelze považovat za projev pouhého formalismu. Rozsudkem Okresního
soudu v Kladně byl obviněnému M. L. uložen v rámci souhrnného trestu mimo
jiné nepodmíněný trest odnětí svobody na tři roky, a to za situace, kdy ve věci
Krajského soudu v Praze sp. zn. 5 T 102/2004 mu byl rozsudkem Vrchního soudu v
Praze uložen trest odnětí svobody na tři roky s podmíněným odkladem jeho výkonu
(§ 60a odst. 1 tr. zák.). Za tohoto stavu je třeba ve vztahu k rozhodování o
souhrnném trestu vyloučit jakékoli pochybnosti např. v tom směru, že obviněnému
byl souhrnný trest uložen nepodmíněně jen proto, aby tím byla pokryta vazba, do
které byl obviněný vzat a v které byl opakovaně ponecháván rozhodnutími
soudkyně Okresního soudu v Kladně JUDr. J. Ř. vydanými v přípravném řízení ve
věci Krajského soudu v Praze sp. zn. 5 T 102/2004.
Rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 1 T 5/2008, tedy
je rozhodnutím, jímž ve věci obviněného M. L. rozhodl vyloučený orgán ve
smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. b) tr. ř. Napadené usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 9 To 228/2009, pokud jím
bylo zamítnuto odvolání obviněného M. L. , je rozhodnutím, které je vadné ve
smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř., nebot\' bylo
rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení
předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst.
l písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného M. L. , podaného s odkazem
na ustanovení § 265b odst. l písm. b), l) tr. ř., zrušil ohledně tohoto
obviněného jak napadené usnesení Krajského soudu v Praze, tak rozsudek
Okresního soudu v Kladně jako součást řízení předcházejícího napadenému
usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, které tím
ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Kladně, aby věc obviněného M.
L. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Kladně znovu
rozhodne poté, co věc obviněného M. L. projedná v senátě, v němž nebude
vyloučený soudce, resp. soudkyně.
Nejvyšší soud se nezabýval dovoláním obviněného M. L. , pokud bylo podáno s
odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. l písm. g), l) tr. ř. Za situace,
kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v řízení u Okresního soudu v Kladně se na
rozhodování jako předsedkyně senátu podílela vyloučená soudkyně, to bylo
bezpředmětné. Účel dovolání a rozhodnutí o něm se v daném případě omezuje na
to, aby obviněnému bylo garantováno projednání a rozhodnutí věci senátem, v
němž nebude zasedat soudce, který je vyloučen z vykonávání úkonů trestního
řízení. Všechny námitky, které obviněný spojil s dovolacím důvodem podle § 265b
odst. l písm. g) tr. ř. a na něj navazujícím důvodem podle § 265b odst. l písm.
l) tr. ř., může uplatnit v dalším řízení před soudem prvního a případně i
druhého stupně a tyto soudy jsou povinny se s jeho námitkami vypořádat.
K dovolání obviněného P. B.
Ve vztahu k obviněnému P. B. nelze vyvozovat žádné závěry z toho, že
předsedkyně senátu Okresního soudu v Kladně JUDr. J. Ř. byla podle § 30
odst. 2 tr. ř. vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného
M. L. To, co bylo ohledně vyloučení této soudkyně uvedeno v předcházejících
částech tohoto usnesení, se obviněného P. B. nijak netýká. Jmenovaná
soudkyně byla podle § 30 odst. 2 tr. ř. vyloučena proto, že v přípravném řízení
ve věci Krajského soudu v Praze sp. zn. 5 T 102/2004 rozhodovala o vazbě
obviněného M. L. Tento důvod vyloučení se omezuje výlučně jen na osobu
obviněného M. L. a nemá žádný význam pro postavení obviněného P. B. Z
hlediska obviněného P. B. nebyla JUDr. J. Ř. vyloučena.
Důvod vyloučení soudce podle § 30 odst. 2 tr. ř. je koncipován tak, že se týká
jen toho soudce, který v přípravném řízení rozhodoval o vazbě osoby, na niž
byla poté podána obžaloba. Předpokladem vyloučení soudce tedy je totožnost
osoby, o jejíž vazbě rozhodoval v přípravném řízení, s osobou, na kterou byla
poté podána obžaloba. Tato podmínka evidentně není v případě obviněného P.
B. splněna. Obviněný P. B. jako osoba, na kterou byla podána obžaloba, není
osobou, o jejíž vazbě bylo rozhodováno v přípravném řízení ve věci Krajského
soudu v Praze sp. zn. 5 T 102/2004 (v této věci nebyl P. B. jako obviněný
vůbec stíhán).
Jen pro úplnost lze dodat, že obviněný P. B. namítanou okolnost, z níž v
dovolání vyvozoval vyloučení předsedkyně senátu Okresního soudu v Kladně JUDr.
J. Ř. , neuplatnil před rozhodnutím Krajského soudu v Praze jako soudu druhého
stupně. Přitom mu tato okolnost byla v původním řízení známa. Obviněný P. B.
a jeho obhájce byli přítomni ve veřejném zasedání před Krajským soudem v Praze,
v průběhu tohoto veřejného zasedání se uvedená okolnost stala předmětem jednání
z podnětu přednesu obhájce obviněného M. L. , avšak obviněný P. B. a jeho
obhájce v tomto ohledu nijak nereagovali. Již tím se obviněný P. B. zbavil
možnosti úspěšně namítat uvedenou okolnost v dovolání.
Proto Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného P. B. podle §
265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud neshledal důvodu k tomu, aby ohledně obviněného P. B. zrušil
napadené usnesení Krajského soudu v Praze a rozsudek Okresního soudu v Kladně z
podnětu dovolání obviněného M. L. v rámci tzv. beneficia cohaesionis, tj.
podle § 265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím ustanovení § 261 tr. ř.
Otázku vyloučení soudce podle § 30 odst. 2 tr. ř. z důvodu, že soudce v
přípravném řízení rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba,
je nutné zkoumat u každého z více obviněných samostatně. Důvod, z něhož
Nejvyšší soud rozhodl ve prospěch obviněného M. L. , se omezuje jen na osobu
tohoto obviněného a není proto důvodem, který by zároveň prospíval také
obviněnému P. B.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 7 Tdo 1298/2009
Datum rozhodnutí: 25.11.2009
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
7 Tdo 1298/2009-II
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 25. 11. 2009 mimo jiné
o dovolání obviněného M. L. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
10. 6. 2009, sp. zn. 9 To 228/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Kladně pod sp. zn. 1 T 5/2008, takto :
Podle § 2651 odst. 4 tr. ř. se obviněný M. L. nebere do vazby.
O d ů v o d n ě n í
Obviněný M. L. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem
Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 1 T 5/2008, ve spojení s
usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 9 To 228/2009.
Obě tato rozhodnutí byla ohledně obviněného M. L. usnesením Nejvyššího soudu
ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1298/2009-I, zrušena s tím, že Okresnímu
soudu v Kladně bylo přikázáno, aby věc obviněného M. L. v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl. U obviněného M. L. tak odpadl podklad pro další
výkon trestu odnětí svobody.
Za tohoto stavu bylo nutné, aby Nejvyšší soud podle § 2651 odst. 4 tr. ř.
rozhodl o vazbě obviněného M. L.
Nejvyšší soud shledal, že v nynějším stádiu řízení není na straně obviněného
M. L. dán žádný z důvodů vazby podle § 67 písm. a) až c) tr. ř., a proto
rozhodl, že obviněný se nebere do vazby.
Poučení : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 25. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec