7 Tdo 1300/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 11. 2003 o dovolání
obviněného I. P., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
8. 7. 2002, sp. zn. 4 To 482/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve
Strakonicích pod sp. zn. 1 T 152/2001 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. P. o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. 1 T
152/2001, byl obviněný I. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví
podle § 224 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na deset měsíců
podmíněně se zkušební dobou na jeden rok a k trestu zákazu činnosti na jeden
rok. Dále bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody
tak, že poškození byli podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Podkladem odsuzujícího výroku se v podstatě stalo zjištění, že obviněný dne
12. 1. 2001 kolem 10:00 hodin jako řidič osobního automobilu zn. Škoda Felicia
LX registrační značky STH 27-45 při jízdě po silnici II. třídy ve směru od obce
Š. na obec N., okr. S., přejel pomyslný střed vozovky do protisměru minimálně o
15 cm levým vnějším okrajem automobilu a v důsledku tohoto došlo ke střetu s
protijedoucím osobním automobilem zn. Škoda Favorit Forman registrační značky
STE 25-55, jehož řidič rovněž přejel pomyslný střed vozovky do protisměru
taktéž o 15 cm, přičemž při střetu utrpělo pět osob cestujících v obou
vozidlech různá zranění, z nichž některá byla těžká.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze
dne 8. 7. 2003, sp. zn. 4 To 482/2003, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako
nedůvodné.
Obviněný I. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích v rozsahu odpovídajícím
výroku o vině, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci
tohoto dovolacího důvodu namítl, že právní kvalifikace skutku, který jinak
označil za nesporný, je nesprávná. Poukázal na to, že soudy na jedné straně
samy označily řidiče automobilu zn. Škoda Favorit Forman za spoluodpovědného,
avšak odsoudily jen obviněného. Vyjádřil názor, že považuje za spravedlivé, aby
trestní odpovědnost nesl i řidič automobilu zn. Škoda Favorit Forman, a vytkl,
že jeho trestní stíhání nebylo ani zahájeno. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud
zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil
obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. se dopustí mimo
jiné ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví.
Při splnění dalších podmínek trestní odpovědnosti je předpokladem výroku o
vině tímto trestným činem zjištění, že mezi jednáním obviněného a následkem,
spočívajícím v těžké újmě na zdraví jiné osoby, je příčinná souvislost. Pokud z
hlediska vzniku uvedeného následku má příčinný význam i jednání jiné osoby než
obviněného, není to důvodem k tomu, aby obviněný nebyl uznán vinným, a to ani
za situace, kdy ona jiná osoby není odsouzena zároveň ve společném řízení,
resp. v samostatně vedeném řízení, a kdy dokonce proti ní ani není žádné
řízení zahájeno.
Nejvyšší soud si je vědom toho, že pokud je následek v příčinné souvislosti s
jednáním dvou osob, je stíhání a odsouzení jen jedné z nich vnímáno jako
nespravedlnost, avšak na druhé straně musí konstatovat, že jednou ze základních
zásad trestního řízení je obžalovací zásada, která znamená, že trestní stíhání
před soudy je možné jen na základě obžaloby nebo návrhu na potrestání, které
podává státní zástupce (§ 2 odst. 8 tr. ř.). Důsledkem obžalovací zásady je to,
že nikdo nemůže být soudem uznán vinným trestným činem a odsouzen, jestliže na
něj pro tento trestný čin, resp. pro skutek, v němž je trestný čin spatřován,
nebyla státním zástupcem podána obžaloba. Je třeba poznamenat, že mezi základní
zásady trestního řízení patří i zásada oficiality, která znamená, že státní
zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví, pokud zákon
nebo vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví
jinak (§ 2 odst. 3 tr. ř.), avšak případné nedodržení této zásady není trestním
řádem nijak sankcionováno, zejména ne tak, že by bylo vyloučeno stíhání a
odsouzení jednoho z pachatelů, jestliže nebyl stíhán a odsouzen také druhý
pachatel. To znamená, že na podkladě obžaloby, kterou státní zástupce podal na
obviněného I. P. jako řidiče automobilu zn. Škoda Felicia LX, nebylo možné
uznat vinným a odsoudit řidiče automobilu zn. Škoda Favorit Forman, který se na
vzniku dopravní nehody podle závěrů soudů spolupodílel z padesáti procent, a že
stíhání a odsouzení obviněného I. P. nebylo vyloučeno v důsledku nestíhání a
neodsouzení druhého účastníka dopravní nehody, který se na jejím vzniku
spolupodílel. Trestnost činu obviněného I. P. nebyla nijak dotčena tím, že na
vzniku následku se spolupodílelo jednání druhého účastníka dopravní nehody,
které rovněž mohlo být posouzeno jako trestný čin, třebaže druhý účastník nebyl
pro trestný čin stíhán ani odsouzen.
Pokud soudy konstatovaly, že na vzniku nehody a jejích následků se spolupodílel
z padesáti procent také řidič druhého vozidla, který porušil své povinnosti,
daly tomuto zjištění přiměřený průchod v právním posouzení zjištěného
skutkového stavu tím, že jednání obviněného I. P. nekvalifikovaly jako trestný
čin ublížení na zdraví též podle § 224 odst. 2 tr. zák., to znamená, že jako k
okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby nepřihlížely k tomu, že
jízdou, při které část vozidla obviněného zasahovala do levé poloviny vozovky v
rozporu s ustanovením § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., obviněný porušil
důležitou povinnost uloženou mu podle zákona.
Z toho, co bylo uvedeno v předchozích částech tohoto usnesení Nejvyššího soudu,
je zřejmé, že kritériem zákonnosti výroku o vině obviněného I. P. trestným
činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. není a ani nemůže být
okolnost, zda byl či nebyl stíhán a odsouzen také jiný řidič, který se na
vzniku dopravní nehody a jejích následcích spolupodílel. Je tedy zcela
evidentní, že námitkami uplatněnými v dovolání obviněný nemohl zvrátit výrok o
vině uvedeným trestným činem. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné
dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že obviněný v dovolání
uplatnil i další námitky, které byly mimo rámec zákonného dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jsou to jednak námitky, které se odvíjejí
od toho, že Okresní soud ve Strakonicích uznal obviněného vinným až poté, co
předchozí dva zprošťující rozsudky byly v odvolacím řízení zrušeny z podnětu
odvolání státního zástupce podaného vždy v neprospěch obviněného, a jednak
námitky, které zpochybňují správnost skutkových zjištění, jež se stala
podkladem výroku o vině, a to i přesto, že obviněný v jiné části dovolání
označil skutek za nesporný. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Otázka správnosti právního posouzení skutku nijak nesouvisí
s tím, zda výrok o vině byl učiněn rozsudkem, který byl v pořadí první, anebo
zda se tak stalo po zrušení jednoho či více zprošťujících rozsudků. Skutkové
námitky nelze prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu uplatňovat, protože předmětem právního
posouzení, které je možné napadat, je skutek zjištěný soudem. Právním
posouzením skutku je míněno jeho hmotně právní posouzení. Jde o tu část
rozhodovací činnosti soudu, při které soud skutková zjištění, která učinil,
podřazuje pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního
zákona. Pouze proti výsledku této části rozhodovací činnosti soudu je možné
brojit dovoláním. Námitky proti skutkovým zjištěním, proti hodnocení důkazů,
proti postupu při dokazování apod. však přípustné nejsou, neboť nespadají pod
žádný ze zákonných dovolacích důvodů, zejména ne pod dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K námitkám, které obsahově nenaplňovaly žádný
zákonný dovolací důvod, proto Nejvyšší soud nijak nepřihlížel.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec