Trestná činnost obviněných spočívala podle zjištění Vrchního soudu v Olomouci v
podstatě v tom, že
- obviněný R. Š. v době nejméně od 3. 1. 2000 pojal úmysl získat finanční
prostředky takovým způsobem, že mu pojišťovací ústavy jako osobě oprávněné
vyplatí pojistné plnění ze životních pojistek jiné osoby, která své smlouvy o
životním pojištění pro případ plnění uzavře v jeho prospěch, přičemž vznik
pojistné události hodlal zajistit tak, že po uzavření životních pojistek
dotyčnou osobu úmyslně usmrtí tak, aby její smrt navenek vyzněla jako nešťastná
náhoda či úraz,
- tento plán začal realizovat opatřením teoretických informací jednak o
offshore společnosti, offshore bankovnictví, převodu peněz do cizozemské banky
přes E-G. účet, krycích dokladech, nesnadno vystopovatelné krycí e-mailové
adrese a zemích tzv. daňového ráje, jednak o výrobě výbušnin,
- v posledním čtvrtletí roku 2000 za tímto účelem navázal bližší vztah s M. D.,
kterého i příležitostně zaměstnával, využívaje také jeho finanční tísně i
závislosti v důsledku dluhu ve výši asi 20 000 Kč, a pod lstivou legendou o
možnosti získání velkých výdělků, pokud bude vozit autem počítačové komponenty
do Ruska, ho přesvědčil k uzavření životních pojistek na dobu pěti let s tím,
že ve smlouvách uvede jako oprávněnou osobu pro případ vzniku pojistné události
jeho, tj. obviněného R. Š.,
- načež M. D. za pomoci a aktivní součinnosti obviněného R. Š., který mu
uzavírání smluv u pojišťovacích ústavů předjednal včetně stanovení pojistné
částky a osobně ho doprovázel při samotných jednáních v pojišťovnách, v pěti
případech skutečně uzavřel a v jednom případě se bezvýsledně pokusil uzavřít
smlouvu o dočasném životním pojištění,
- po předchozí dohodě a přípravě obou obviněných směřující k úmyslnému usmrcení
M. D., jež mělo vypadat jako nešťastná náhoda a mělo mít za následek pojistné
plnění z uzavřených smluv o jeho dočasném životním pojištění, oba obvinění
zakoupili koncem roku 2001 nákladní vozidlo zn. Avia se skříňovou nástavbou bez
technického průkazu se státní poznávací značkou SY 60-99,
- počátkem ledna 2002 pouze v souvislosti s plánovanou cestou do O. ve shora
uvedeném záměru, tj. usmrtit M. D., do skříňové nástavby nákladního vozidla zn.
Avia zabudovali kovovou postel s matrací a nainstalovali desetikilogramovou
kovovou tlakovou láhev propan-butanu včetně čtyř propan-butanových teplometů
zn. Meva Ardent, typ 2171, propojených v jeden komplet, jež upevnili na vnitřní
stěnu skříňové nástavby v rozporu s bezpečnostními předpisy, a to vyhláškou č.
48/1982 Sb., vyhláškou č. 21/1979 Sb., vyhláškou č. 301/2001 Sb., ČSN 06 1008,
ČSN 38 6425, ČSN 38 6460, a v rozporu s návodem k obsluze teplometu, čímž
vytvořili tzv. vyhrazené plynové zařízení,
- pod záminkou potřeby pomoci při naložení a převozu autozvedáku z blíže
nezjištěného autobazaru v O. do Č. T. dohodli s M. D. jízdu na 8. 1. 2002 po
půlnoci vozidlem zn. Avia z Č. T. do O.,
- dne 8. 1. 2002 kolem 00,30 hodin s ohledem na předem vytvořené a připravené
okolnosti byl M. D. nucen nastoupit do skříňové části vozidla zn. Avia, neboť
mu bylo obviněnými sděleno, že bude mít k dispozici teplomet kvůli zimě a také
postel, zatímco v kabině vozidla se nacházeli obviněný P. Š., který vozidlo
řídil bez příslušného řidičského oprávnění, a dále P. S. a R. S.,
- v průběhu jízdy došlo k tomu, že hořáky teplometu uvedeného do provozu v
uzavřeném skříňovém prostoru vozidla vyprodukovaly takovou koncentraci oxidu
uhelnatého, že v důsledku toho nastala u M. D. v době přibližně mezi 03,00 až
05,00 hodin dne 8. 1. 2002 akutní otrava oxidem uhelnatým se smrtelným
následkem,
- nález těla zemřelého M. D. ve skříňové části vozidla na čerpací stanici v
katastru obce L., okr. N. J., obviněný P. Š. oznámil nejdříve telefonicky
obviněnému R. Š. v 05,34 hodin a teprve v 05,47 hodin telefonicky přivolal
rychlou záchrannou službu, přičemž úmrtí M. D. prezentoval jako nešťastnou
náhodu,
- dne 10. 1. 2002 obviněný R. Š. zplnomocnil JUDr. A. K. jako právní zástupkyni
k jednání s pojišťovacími ústavy, opatřil si úmrtní list M. D., pojišťovnám
oznámil vznik pojistné události a zahájil jednání směřující k vyplacení
životních pojistek M. D. ve svůj prospěch, přičemž celková částka, kterou
obvinění mohli získat v důsledku pojistné události, činila nejméně 21 545 137
Kč, avšak s ohledem na zahájení trestního stíhání k plnění ze strany pojišťoven
nedošlo.
Obvinění R. Š. a P. Š. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání
proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Každý z obviněných podal dovolání v
rozsahu, který odpovídal jeho se týkajícímu výroku o vině a v důsledku toho i
výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Oba obvinění opřeli dovolání o důvod
uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkli nesprávné právní posouzení
skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení.
Obviněný R. Š. v dovolání namítl, že skutek je ve výroku o vině popsán tak, že
se v něm neobjevuje žádné jeho jednání ani jednání obviněného P. Š. jako
jednání, které by bylo možno označit za smrtící. Obviněný R. Š. v této
spojitosti vyjádřil názor, že ke smrtelnému následku vedlo jednání samotného
poškozeného M. D., který si pustil topení a nezajistil výměnu vzduchu nebo
přerušované topení apod. Podle obviněného R. Š. se ve skutkové části výroku o
vině ani netvrdí, že jeho jednáním nebo jednáním obviněného P. Š. byla
způsobena poškozenému smrt, případně že si smrt způsobil poškozený sám proto,
že byl jimi nějak uveden v omyl a že by šlo o tzv. nastraženou past. Obviněný
R. Š. zdůraznil, že poškozený byl informován o všech podstatných okolnostech, a
to od uzavření pojistných smluv až po nastoupení do vozidla, kde si zapnul
topení a snad usnul, zejména však o tom, že podobné topné zařízení produkuje
spaliny, které za určitých okolností mohou být životu nebezpečné, ačkoli při
správném použití toto topidlo nebezpečné není. Obviněný poukázal na to, že
poškozený byl vyučeným kominíkem, měl kvalifikační zkoušky a šlo o poznatky z
jeho oboru. Obviněný své námitky shrnul v závěr, že i podle skutkového zjištění
napadeného rozsudku byl smrtelný následek způsoben tím, že poškozený nesprávně
použil namontované topidlo, přičemž při nejzákladnější opatrnosti, např.
alespoň minimálním větrání, nemohlo k otravě dojít. Podle obviněného skutek,
tak jak byl zjištěn a popsán v napadeném rozsudku, netvoří podklad pro použitou
právní kvalifikaci, která tak byla aplikována v rozporu se zákonem. Obviněný
konstatoval, že Vrchní soud v Olomouci na rozdíl od Krajského soudu v Ostravě
vypustil z výroku o vině zjištění ohledně toho, že ve vozidle byl ještě druhý
zdroj oxidu uhelnatého, vytvořený zásahem do výfukového systému. K této změně
obviněný uvedl, že pokud k ní Vrchní soud v Olomouci v souladu s jeho
odvolacími námitkami přistoupil, nebyl již pro ponechání právní kvalifikace
skutkový podklad. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení obviněný spatřoval v
závěru Vrchního soudu v Olomouci, že při instalaci topení do skříňové nástavby
vozidla byly porušeny bezpečností předpisy, a namítl, že i kdyby tomu tak bylo,
nezpůsobilo by to smrt poškozeného ve smyslu trestního práva. V závěru dovolání
obviněný R. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního
soudu v Olomouci i rozsudek Krajského soudu v Ostravě a aby přikázal nové
projednání a rozhodnutí věci.
Obviněný P. Š. v dovolání namítl, že i když je skutek ve výroku popsán velmi
podrobně, nevystihuje tu hranici jeho jednání, která by byla způsobilá
neodvratně vést ke smrti poškozeného. Podle obviněného ke smrti poškozeného
nemohlo samostatně vést to, že instalované topení bylo naddimenzované a při
plném provozu nebezpečné, bez současného působení dalších okolností, které byly
nezávislé na vůli obviněných. Obviněný zdůraznil, že on sám topení nezapínal a
že bylo použito bez jakékoli jeho ingerence. Popřel, že by měl úmysl usmrtit
poškozeného, zejména pak ze zištného motivu, a připustil jen nedbalostní
zavinění ve smyslu znaků trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 tr. zák.
Za chybný označil také závěr o porušení bezpečnostních předpisů. Obviněný P. Š.
navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství označila dovolání
obviněných za zjevně neopodstatněná a navrhla jejich odmítnutí podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. Zdůraznila zejména to, že případná nedbalost
poškozeného neměla za následek přerušení příčinné souvislosti mezi jednáním
obviněných a smrtí poškozeného.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná.
Trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. se dopustí ten,
kdo jiného úmyslně usmrtí, spáchá-li uvedený čin mimo jiné v úmyslu získat
majetkový prospěch.
Z hlediska vzájemného vztahu výroku o vině obviněných tímto trestným činem a
podanými dovoláními je sporné jednak to, zda mezi jednáním obviněných a smrtí
poškozeného je příčinná souvislost, jednak to, zda smrtelný následek a zištnost
činu jsou zahrnuty úmyslným zaviněním i obviněného P. Š.
Posouzení otázky příčinné souvislosti mezi jednáním obviněných a smrtí
poškozeného je ovlivněno především tím, že v jednotlivých aktech postupného
jednání obviněných nemá žádný z těchto aktů sám o sobě způsobilost přivodit
smrtelný následek. Příčinný význam jednání obviněných pro smrtelný následek se
stává jasným teprve za situace, kdy jednotlivé akty jednání obviněných jsou
hodnoceny ve vzájemné souvislosti. V rámci tohoto nazírání získávají jednotlivé
dílčí akty jednání obviněných evidentní logickou posloupnost a návaznost a ve
svém souhrnu ukazují na to, že smrtelný následek z nich vyplynul. Zřejmá je
také gradace příčinného významu jednotlivých aktů jednání obviněných, která se
projevuje tím, že s každým dalším aktem tohoto jednání se snižovala možnost
poškozeného uniknout smrtelnému následku a naopak vzrůstala možnost skutečného
nástupu tohoto následku, a to až do stadia, kdy bylo prakticky jisté, že
nastane, a kdy naopak jeho nedostatek by byl spíše jen náhodou.
Poté, co obviněný R. Š. pojal úmysl získat od pojišťoven peníze formou jejich
pojistného plnění ze smluv o životním pojištění jiné osoby, bylo prvním reálným
krokem směřujícím k usmrcení poškozeného již to, že obviněný dosáhl toho, že
poškozený za jeho asistence tyto smlouvy uzavřel. Tím byla osoba poškozeného
jednoznačně identifikována zároveň jako předmět vražedného útoku. Nákup více
než dvacet let starého vozidla zn. Avia (rok výroby 1978) se skříňovou
nástavbou neměl pro obviněné, posuzováno z hlediska jejich běžné činnosti,
žádný význam, zvláště když nedisponovali platným technickým průkazem vozidla a
žádný z nich ani neměl odpovídající řidičské oprávnění. Odstranění tohoto
vozidla prakticky ihned, jakmile policie přestala považovat smrt poškozeného za
nešťastnou náhodu, způsobem, který znemožnil fyzické nalezení vozidla, svědčí o
tom, že jediným smyslem opatření vozidla bylo použít ho jako prostoru, v němž
bude poškozený usmrcen. Dalším krokem k tomuto cíli bylo vybavení skříňové
nástavby vozidla postelí s matrací a kompletem čtyř teplometů s
desetikilogramovou lahví propan-butanu. Jednalo se o nové teplomety, jejichž
instalace v podobě jednoho celku znamenala takovou intenzitu vyhřívání, která
byla výrazně nepřiměřená velikosti vyhřívaného prostoru skříňové nástavby
vozidla a značně převyšovala potřebu jeho běžného vyhřívání. Tím byl vytvořen
předpoklad, aby vyhřívání relativně malého prostoru skříňové nástavby vozidla
bylo spojeno se zvýšenou spotřebou propan-butanu a tvorbou oxidu uhelnatého. Podstatné je, že obvinění použili nové teplomety, které výrobce dodává s
návodem k použití, jehož obsahem mimo jiné je i výslovné upozornění, že je
zakázáno spát v místnostech, kde je v provozu teplomet a že při nedostatečném
větrání může dojít ke zvýšení koncentrace kysličníku uhelnatého a k otravě
spící osoby. V této souvislosti se současné umístění postele s matrací do
skříňové nástavby vozidla jeví jako evidentní projev záměru dosáhnout otravy
poškozeného. Ze strany obviněných pak následoval další krok, jímž byla výzva
adresovaná poškozenému, aby jel do O. Pro poškozeného bylo nesnadné tuto výzvu
odmítnout, zvláště když byla formulována jako žádost o pomoc při naložení a
přepravě těžkého nákladu a když byl na obviněného R. Š. svazujícím způsobem
odkázán jednak jako na svého věřitele a jednak jako na osobu, od které měl
příslib budoucího výnosného zaměstnání. Tím, že poškozený výzvu k účasti na
cestě do O. přijal, se obvinění k uskutečnění záměru usmrtit ho přiblížili
natolik, že zbýval již poslední krok, a to umístění poškozeného do skříňové
nástavby vozidla a spuštění teplometů. Tento krok obvinění učinili za
okolností, kdy pro relativně dlouhou cestu, a to nejen z hlediska zeměpisné
vzdálenosti, ale i z hlediska doby trvání, zvolili noční dobu a kdy zajistili
předchozí obsazení kabiny vozidla řidičem a dalšími dvěma osobami, tak aby
poškozenému nezbylo nic jiného než nastoupit do skříňové nástavby vozidla.
I
když nebylo zjištěno, že by v době nástupu poškozeného do vozidla obvinění nebo
některý z nich zapálil teplomety, bylo za dané situace prakticky jisté, že si
je zapálí sám poškozený. Tato jistota vyplývala z toho, že bylo chladno, byla
lednová noc a poškozený byl na možnost topení a spaní již předem výslovně
upozorněn. Poměry ve skříňové nástavbě vozidla, kde nebylo osvětlení, které by
mohla ovládat osoba tam se nacházející, žádná madla, žádná židle či stůl apod.,
zaručovaly to, že poškozený bude ležet a že usne, přičemž bude vystaven účinkům
zplodin topení, to znamená účinkům oxidu uhelnatého.
Z toho všeho je jasná příčinná souvislost mezi jednáním obviněných a smrtí
poškozeného. Pokud si topení ve skříňové nástavbě vozidla zapálil sám
poškozený, je vyloučeno považovat tuto okolnost za důvod, který by znamenal
absenci příčinné souvislosti mezi jednáním obviněných a smrtí poškozeného.
Příčinný vztah mezi dvěma jevy existuje za předpokladu, že bez jevu, který se
považuje za příčinu, by nenastal jev, který se považuje za následek. Lze sice
uvažovat o tom, že smrt poškozeného by nenastala, pokud by si nezapálil topení,
avšak nelze pominout, že řadou předcházejících aktů jednání obviněných byly
nastoleny takové okolnosti, které předurčovaly to, že poškozený si topení
zapálí, a vzhledem k nimž s tím obvinění také počítali a chtěli to. Skutečnost,
že si poškozený sám zapálil topení, proto za zjištěných okolností nezbavuje
jednání obviněných jeho příčinného významu ve vztahu ke smrti poškozeného. Je
možné konstatovat, že pokud se obviněný R. Š. v dovolání zmínil o nastražené
pasti, lze pro jasnou charakteristiku posuzované situace sotva najít
výstižnější výraz, byť obviněný popíral, že by o nastraženou past šlo. Příčinná
souvislost mezi jednáním obviněných a smrtí poškozeného spočívá v tom, že ho
postupně vlákali do situace, v níž bylo jisté, že si sám zapálí topení a ve
fyzickém smyslu spustí smrtící mechanismus. Možnosti poškozeného vyhnout se
smrtelnému následku byly velmi malé a prakticky nereálné, a to vzhledem k noční
době, chladu, nemožnosti ovládat osvětlení prostoru a přítomnosti postele jako
jediného vybavení skříňové nástavby vozidla. K tomu přistupuje také poznatek,
který soudy učinily na podkladě znaleckého posudku ústavu, a to N. Č. B.,
soudně lékařského oddělení, že totiž po určité době pobytu poškozeného v
prostředí, kde se vyskytoval oxid uhelnatý, došlo u něho ke stavu, kdy i když
si případně uvědomil nebezpečí, jež mu hrozí, nebyl již schopen reagovat např.
pootevřením okénka skříňové nástavby vozidla.
Výrok o vině obviněných trestným činem vraždy proto nemohl být v žádném případě
zvrácen námitkami napadajícími závěr Vrchního soudu v Olomouci o příčinné
souvislosti mezi jejich jednáním a smrtelným následkem.
Pro výrok o vině obviněných nemá žádný význam otázka, zda instalací teplometů
ve skříňové nástavbě vozidla porušili bezpečnostní předpisy. Z toho důvodu
Nejvyšší soud považuje za bezpředmětné zabývat se námitkami, které obvinění v
tomto ohledu uplatnili ve svých dovoláních. Nejvyšší soud pokládá v souvislosti
s instalací nových teplometů za podstatné to, že v prostoru skříňové nástavby
vozidla, kam instalovali čtyři teplomety spojené v jeden celek, nechali
přepravovat a během přepravy spát poškozeného, a to přes výslovné upozornění
výrobce teplometů, že osoba, která spí v místnosti, kde je teplomet v provozu,
je ohrožena otravou oxidem uhelnatým, a dokonce přes výslovný zákaz spaní v
takové místnosti.
I když iniciátorem trestného činu vraždy byl obviněný R. Š., byl tento trestný
čin spáchán za takové součinnosti obou obviněných, která odpovídá
spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Přinejmenším od doby opatření
vozidla zn. Avia oba obvinění postupovali způsobem, který jejich součinnost
charakterizuje jako společné jednání ve smyslu zákonných podmínek
spolupachatelství. Opatření uvedeného vozidla, jeho vybavení postelí a
teplomety, zorganizování noční cesty do O. za účasti dalších osob, průběh a
závěr této cesty a způsob odstranění vozidla po činu jsou okolnosti, které se
již svou povahou tak vymykají z rámce dosavadního obvyklého způsobu života
obviněných, že je jasné, že i obviněný P. Š. se v podstatě rovnocenným způsobem
podílel na provedení činu, věděl, co je jeho smyslem a k čemu směřuje, a s
úmyslem obviněného R. Š. usmrtit poškozeného se ztotožnil. O aktivní účasti
obviněného P. Š. v nejkoncentrovanější podobě svědčí jednak to, že během noční
cesty do O. učinil zastávku, při které se šel podívat do prostoru skříňové
nástavby vozidla, kde byl poškozený, až po pěti hodinách jízdy, jednak to, že
po nalezení nehybného těla poškozeného s použitím mobilního telefonu nejprve
kontaktoval obviněného R. Š. (v 05,34 hodin), poté čekal na jeho zpětné
zavolání (v 05,46 hodin) a teprve pak přivolal rychlou záchrannou službu (v
05,47 hodin). Se součinností obviněného P. Š. na spáchání činu posléze logicky
koresponduje i skutečnost, že po spáchání činu s obviněným R. Š. navštívil
JUDr. A. K., kterou obviněný R. Š. zplnomocnil k jednání s pojišťovnami ve věci
vyplacení pojistného plnění. Přítomnost obviněného P. Š. by tu neměla žádný
význam, pokud by neměl s věcí nic společného.
Součinnost obou obviněných byla tak těsná, dlouhodobá a provázená nápadnými
odchylkami od jejich obvyklé činnosti, že z toho logicky plyne i to, že
obviněný P. Š. věděl, že celá akce směřuje k usmrcení poškozeného a že jejím
konečným cílem je získání peněz z životního pojištění poškozeného. Tím je
odůvodněna jak právní kvalifikace skutku jako trestného činu vraždy podle § 219
odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. i u obviněného P. Š., tak právní kvalifikace
skutku jako pokusu trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 tr.
zák., § 250a odst. 2, 5 tr. zák. u obviněného R. Š., resp. jako pomoci k pokusu
trestného činu pojistného podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 8
odst. 1 tr. zák., § 250a odst. 2, 5 tr. zák. u obviněného P. Š., byť Vrchní
soud v Olomouci v odůvodnění svého rozsudku správně konstatoval, že i ve vztahu
k pokusu trestného činu pojistného podvodu šlo ze strany obviněného P. Š. o
spolupachatelství a nikoli o pomoc, protože i tento obviněný společným jednáním
s obviněným R. Š. úmyslně vyvolal pojistnou událost usmrcením poškozeného.
Vrchní soud v Olomouci však musel vzhledem k ustanovení § 259 odst. 4 tr. ř.
převzít nepřesnou právní kvalifikaci z rozsudku Krajského soudu v Ostravě,
protože naznačenou změnu, která je v neprospěch obviněného P. Š., nemohl
učinit z podnětu jeho odvolání.
Výrok o vině trestným činem vraždy ani výrok o vině pomocí k pokusu trestného
činu pojistného podvodu proto nemohl být v žádném případě zvrácen námitkami
obviněného P. Š. ohledně nedostatku úmyslného zavinění a zištného motivu činu.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněná dovolání obou
obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec