7 Tdo 1307/2011-20
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 10. 2011 o dovolání, které podal obviněný M. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 5 To 202/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 104 T 104/2010, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. 104 T 104/2010, byli uznáni vinnými obviněná Z. Č. trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a obviněný M. K. pomocí k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Odsouzeni byli podle § 148 odst. 3 tr. zák. obviněná Z. Č. k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců a obviněný M. K. k trestu odnětí svobody na dva roky s tím, že podle § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu odnětí svobody každému z nich podmíněně odložen a podle § 59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba u obviněné Z. Č. na dva roky a u obviněného M. K. na pět roků, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestům zákazu činnosti obviněná Z. Č. na čtyři roky a obviněný M. K. na šest roků. Výrokem podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
O odvoláních, která podali obviněný M. K. proti výroku o vině a trestu a státní zástupce v neprospěch obviněného M. K. proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 5 To 202/2011. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody ve vztahu k obviněnému M. K. a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný M. K. byl podle § 148 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na patnáct měsíců nepodmíněně a podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl zařazen do věznice s dozorem. Odvolání obviněného M. K. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Podle zjištění Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, s nimiž se ztotožnil také Krajský soud v Ostravě, spočíval skutek v podstatě v tom, že obvinění Z. Č. a M. K. v době od 1. 7. 2005 do konce roku 2006 v H., okr. Karviná, obviněná Z. Č. podnikající na základě živnostenského oprávnění v součinnosti s obviněným M. K., od kterého formálně převzala provoz dvou restaurací a který nadále rozhodoval o vedení těchto restaurací, zejména o objednávkách a platbách za zboží, měl přehled o příjmech a výdajích, vědomě předával účetní L. K. neúplné podklady pro zaúčtování za účelem plnění daňové povinnosti vyplývající z provozu restaurací, aniž do těchto podkladů byly zavedeny výdaje za nákup zboží a následné příjmy z prodeje zboží, přebíral od účetní zpracované doklady, asistoval tak obviněné Z. Č. při provozování její veškeré podnikatelské činnosti a ve společné snaze nedostát daňové povinnosti obviněné Z. Č. a takto získat neoprávněně majetkový prospěch obviněná Z. Č. postupně podala u Finančního úřadu v Havířově dne 31. 3. 2006 za rok 2005 a dne 2. 4. 2007 za rok 2006 přiznání k dani z příjmů fyzických osob a dne 1. 2. 2007 přiznání k dani z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí roku 2006, ve kterých záměrně nevykázala příjmy ve výši 738 405 Kč za období od července do prosince roku 2005 a ve výši 1 889 391 Kč za období od ledna do prosince roku 2006, což mělo za následek krácení daně z příjmů fyzických osob za rok 2005 o částku 179 956 Kč a za rok 2006 o částku 376 040 Kč a krácení daně z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí roku 2006 o částku 37 847 Kč, a dále obviněná Z. Č. vzhledem k obratu nesplnila povinnost nejpozději do 15. 12. 2005 podat přihlášku k registraci plátce daně z přidané hodnoty, toto učinila až dne 11. 10. 2006 a tím obvinění za období od 1. 2. 2006 do 10. 10. 2006 zkrátili daň z přidané hodnoty o částku 236 208 Kč, takže celkově způsobili státu zkrácením daní škodu ve výši 830 051 Kč. Ve výroku o vině byly specifikovány jednotlivé případy nákupu zboží, jehož prodejem byly dosaženy zatajené příjmy.
Obviněný M. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. S odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. napadl jak výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, tak výrok, jímž byl z podnětu odvolání státního zástupce změněn výrok o trestu. V mezích dovolacích důvodů namítl, že soudy „nesprávně …… právně posoudily jednání dovolatele, jež bylo předmětem soudního řízení na základě obžaloby“. Obviněný poukázal na to, že nebyl provozovatelem restaurací, nebyl plátcem daní a nezískal žádný prospěch. Mimo rámec dovolacích důvodů obviněný projevil nesouhlas se skutkovými zjištěnými soudů a s tím jak soudy hodnotily důkazy, a to ve vztahu k otázce, jakou roli vykonával při vedení provozu restaurací provozovaných obviněnou Z. Č. Obviněný M. K. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, aby ohledně něho zrušil také rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo z podstatné části podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvody, je zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů stanovených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí zákonný dovolací důvod jen formálně deklarovat. Uplatněné námitky musí zákonnému dovolacímu důvodu odpovídat svým obsahem.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho
hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Pomoci k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. se dopustil ten, kdo jinému poskytl pomoc mimo jiné k tomu, aby ve větším rozsahu zkrátil daň a aby způsobil takovým činem značnou škodu. Značnou škodou se podle § 89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč.
Skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově a z kterého v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Ostravě, evidentně odpovídá v případě obviněného M. K. znakům pomoci k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák, § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Na správnosti právního posouzení skutku nic nemění namítané okolnosti ohledně toho, že obviněný sám nebyl provozovatelem restaurací, nebyl zaměstnavatelem osob, které v restauracích pracovaly, nebyl plátcem daní a nezískal žádný prospěch. Zkrácením daně ve smyslu § 148 odst. 1 tr. zák. se rozumí jakékoli jednání, jehož důsledkem je to, že v rozporu se zákonem nebyla daň vyměřena vůbec nebo byla vyměřena v nižší částce, než odpovídalo zákonu. Přitom pachatelem tohoto jednání může být kdokoli, jehož jednání je v příčinné souvislosti se zkrácením daně, a není nutné, aby pachatel byl plátcem daně. Výrok o vině obviněného M. K. je proto plně slučitelný s tím, že formálně byla provozovatelkou restaurací obviněná Z. Č. jako osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění a že tato obviněná byla z hlediska právních předpisů plátcem daně z příjmů fyzických osob a plátcem daně z přidané hodnoty, zaměstnavatelem osob, které pracovaly v restauracích, a smluvní stranou při nákupu a prodeji zboží v rámci provozu restaurací. Správnost právního posouzení skutku vyplývá z faktického postavení obviněného při provozu restaurací, tak jak bylo zjištěno oběma soudy a popsáno ve skutkové části výroku o vině. Správnosti právního posouzení skutku se nijak nedotýká ani namítaná okolnost, že sám obviněný M. K. nezískal žádný prospěch. V tomto ohledu je podstatné, že prospěch není zákonným znakem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák. V posuzované věci bylo zkrácení daně z příjmů fyzických osob a daně z přidané hodnoty primárně zájmem obviněné Z. Č., která získala prospěch v té podobě, že dosáhla vyměření daní v nižších částkách, než odpovídalo zákonu. To soudy vyjádřily v právní kvalifikaci skutku tím, že jednání obviněného M. K. neposoudily jako spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., ale jako účastenství ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák.
V námitkách spadajících pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neměl Nejvyšší soud žádný podklad k tomu, aby právní posouzení skutku u obviněného M. K. považoval za nesprávné. Nejvyšší soud znovu připomíná, že v souladu s tím, jak je v zákoně vymezen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ověřil správnost právního posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožadoval obviněný prostřednictvím skutkových námitek odvíjejících se od tvrzení, že na provoz a řízení restaurací ani na manipulaci s podklady pro daňová přiznání neměl žádný vliv a že v těchto směrech nehrál žádnou roli.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají zřejmé obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byl objasněn způsob provozování obou restaurací. Základním důkazem v tomto ohledu byla výpověď svědkyně L. K., účetní, která popsala, jaké postavení fakticky měl obviněný M. S touto výpovědí korespondovaly i další důkazy, zejména výpověď svědkyně M.
Z., která byla zaměstnána jako servírka v jedné z restaurací, a výpověď svědka J. V., který do obou restaurací dodával nejvíce zboží. Z obsahu těchto důkazů jasně vyplynulo dominantní postavení obviněného, pokud jde o vedení provozu obou restaurací, a to včetně objednávek zboží, plateb za zboží, předkládání účetních dokladů ke zpracování L. K. atd. Na zjištěních, která soudy v uvedeném směru učinily na podkladě uvedených důkazů, není nic nelogického, zvláště uváží-li se, že obviněná Z. Č. jako formální provozovatelka restaurací neměla s tímto podnikáním žádné zkušenosti, byla bez jakékoli kvalifikace, neměla potřebnou odbornost a byla v podstatě odkázána na obviněného M.
K. jako dřívějšího provozovatele restaurací. Soudy zaznamenaly i výpovědi svědků D. V. a M. S., kteří shodně s obhajobou obviněného M. K. popsali jeho postavení v provozu restaurací jen jako občasnou a bezvýznamnou výpomoc. Rozpor těchto výpovědí v porovnání s ostatními důkazy soudy překlenuly přijatelným vysvětlením, proč považují tyto výpovědi za nevěrohodné. Zároveň Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově vysvětlil, že pro nadbytečnost zamítl návrhy obviněného na doplnění důkazů. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry.
Z hlediska respektování práva obviněného M. K. na spravedlivé řízení je podstatné, že skutková zjištění soudů mají potřebnou obsahovou vazbu na důkazy, že soudy přijatelně zdůvodnily, proč vyšly z usvědčujících důkazů a nepřihlížely k důkazům podporujícím obhajobu obviněného, a zejména že soudy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily své hodnotící úvahy. Lze jen dodat, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr.
ř. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů a že nepovažuje provedené důkazy za dostatečné, není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejících tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V této variantě je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vázán na některý z dalších dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v daném případě na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z uvedené vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Ze zmíněné vázanosti vyplývá také to, že pokud část uplatněných námitek svým obsahem nezakládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nezakládá dovolací důvod ani podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyššího soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2011
Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec