7 Tdo 1314/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. listopadu 2005 v neveřejném
zasedání v Brně o dovolání obviněného R. D., které podal proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 12 To 9/2005, v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 5/2004, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 1. 2005, sp. zn. 50 T
5/2004, byl obviněný R. D. uznán vinným trestnými činy padělání a pozměňování
peněz podle § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1 tr.
zák., kterých se podle skutkové věty tohoto rozsudku dopustil tím, že „dne 25.
10. 2003 ve večerních hodinách v M. před hernou G. získal nestandardní směnou
600 EURO za 15.000,-- Kč od neznámých osob celkem 30 ks bankovek nominální
hodnoty 500 Kč a z toho nejméně 17 ks padělků stejného sériového čísla a
nejpozději dne 26. 10. 2003 zjistil, že v rámci směny získal padělané bankovky,
přesto tohoto dne v době mezi 17.15 hodin až 18.50 hodin v M. v herně A.
postupně udal těchto 17 ks padělaných bankovek spolu se třemi pravými
bankovkami nominální hodnoty 500 Kč při hře na hracím automatu a po dosažení
výhry ve výši 10.000,-- Kč mu krupiér T. Š. na jeho žádost vyplatil tuto
částku, čímž způsobil škodu firmě B., s. r. o. se sídlem M., L., ve výši
8.500,-- Kč“. Za uvedené trestné činy byl obviněnému podle § 140 odst. 2 tr.
zák. za použití § 35 odst. 1 a § 40 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí
svobody ve výměře 2 (dvou) let, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59
odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláním obviněného a
odvoláním Krajského státního zástupce v Ústí nad Labem podaným v neprospěch
obviněného. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v
Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 12 To
9/2005, tak, že k odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle § 258
odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o podmíněném
odkladu výkonu uloženého trestu odnětí svobody, a poté za podmínek uvedených v
ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že uložený
úhrnný trest odnětí svobody ve výměře dvou let je trestem nepodmíněným, a pro
výkon tohoto trestu zařadil obviněného R. D. podle § 39a odst. 3 tr. ř. do
věznice s dohledem. Odvolání obviněného bylo odvolacím soudem zamítnuto podle §
256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., k němuž uvedl, že má za to, že
ustanovení § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. dopadá na situace, kdy pachatel
jedná ve spolupachatelství s další osobou či osobami (zpravidla padělateli), od
nichž padělané peníze opatřuje a již v tomto okamžiku ví, že se jedná o
padělky, které následně udá jako pravé, tzn. kdy si pachatel opatří padělané
peníze s úmyslem udat je jako pravé; obviněný ovšem získal úmysl udat padělané
peníze jako pravé až později po nákupu peněz. Obviněný dále poukázal na to, že
mu bylo padělanými penězi placeno jako pravými při směně peněz mimo banku či
směnárnu a že nešlo o situaci, kdy by je získal darem či nálezem, kterou soudní
praxe pod uvedené ustanovení trestního zákona zahrnuje. Obviněný je dále toho
názoru, že soudy, které neshledaly v jeho jednání naplnění znaků mírnějšího
ustanovení trestního zákona, tj. trestného činu udávání padělaných a
pozměněných peněz podle § 141 tr. zák., vycházely ze starší judikatury (R
29/1982, NS R 19/75), která je ovšem extenzivním výkladem ustanovení § 141 tr.
zák. odpovídajícím době svého vzniku, kdy neexistovala volná směnitelnost
koruny a stát se před nelegálními obchody s měnou chránil i podobným výkladem.
Obviněný zdůraznil, že nakoupil peníze jedné měny za jinou a že padělky mu bylo
placeno jako pravými, a proto podle něj není důvodu, aby se mu nedostalo
dobrodiní ustanovení § 141 tr. zák., které zákon poskytuje pachatelům, kteří
padělky přijali např. při nákupu v obchodě.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší
soud zrušil rozsudek soudu nalézacího i odvolacího a aby věc přikázal
nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Podáním doručeným Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 19. 5. 2005 obviněný na
základě výzvy tohoto soudu učiněné v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr.
ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§ 265r odst.
1 písm. c) tr. ř./.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
obviněného konstatoval, že námitkou obviněného, jež odpovídá jím deklarovanému
důvodu dovolání, se zabývaly soudy obou stupňů, které shodně dospěly k závěru,
že dosavadní soudní praxe je stále adekvátní protiprávnímu jednání, jež je v
této souvislosti pácháno. Stěžejní význam pro posouzení důvodnosti námitky
dovolatele má povaha právního úkonu, jímž padělané české peníze nabyl.
Nejednalo se o případ, kdy by mu bylo placeno padělanými penězi jako pravými,
nýbrž o pouliční směnu peněz různých měn, v jejímž rámci obdržel padělané české
bankovky. K obstarávání směny peněz různých měnových systémů jsou však
oprávněny pouze speciální subjekty - banky a směnárny, jež tuto činnost
vykonávají na základě živnostenského oprávnění. Pokud by tedy obviněný nabyl
padělky od banky či směnárny, mohlo by se na jeho jednání ustanovení § 141 tr.
zák. vztahovat. Protože v případě dovolatele směna peněz proběhla mimo legální
prostředí a mimo normální oběh peněz, nemohlo mu být padělky „placeno“ za cizí
měnu, kterou „prodával“ neznámým osobám před hernou, a tento znak skutkové
podstaty trestného činu udávání padělaných a pozměněných peněz podle § 141 tr.
zák. nemohl být pojmově naplněn; proto je třeba mít dovolatelem zpochybňované
právní posouzení skutku za správné.
Protože podle státního zástupce napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou
by bylo třeba odstranit cestou dovolání, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší
soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně
neopodstatněné, a to za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupce dále pro případ jiného nežli
navrhovaného rozhodnutí na základě § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil souhlas s
projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem
zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný
čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán
vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též
„jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky,
která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení
jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Obviněný ve svém dovolání namítá, že jeho jednání mělo být právně kvalifikováno
nikoli jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea
2 tr. zák., ale jako trestný čin udávání padělaných a pozměněných peněz podle §
141 tr. zák. (spáchaný v jednočinném souběhu s trestným činem podvodu podle §
250 odst. 1 tr. zák.), a to s ohledem na skutečnost, že mu padělanými penězi
bylo placeno jako pravými při směně peněz mimo banku či směnárnu. Dovolací soud
shledal tuto hmotně právní námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.
Podle § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. se trestného činu padělání a pozměňování
peněz dopustí ten, „kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé“.
Podle § 141 tr. zák. je trestný čin udávání padělaných a pozměněných peněz
spáchán tím, „kdo padělané nebo pozměněné peníze, jimiž mu bylo placeno jako
pravými, udá jako pravé“.
Pro rozlišení mezi trestnými činy podle § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. a § 141
tr. zák. je tedy podstatný způsob, jakým pachatel padělané či pozměněné peníze
nabyl, resp. skutečnost, zda pachateli bylo padělanými nebo pozměněnými penězi
placeno jako pravými, která je jedním ze zákonných znaků skutkové podstaty
trestného činu udávání padělaných a pozměněných peněz podle § 141 tr. zák.
Podle skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně získal obviněný nejméně 17 ks
padělků bankovek nominální hodnoty 500,- Kč, které posléze udal v herně A. v
M. při hře na hracím automatu, „ve večerních hodinách v M. před hernou G. …
nestandardní směnou 600 EURO za 15.000,-- Kč od neznámých osob“. Jak ovšem bylo
konstatováno již v rozhodnutích, která ve svém mimořádném opravném prostředku
zmiňuje obviněný, a to v rozhodnutích publikovaných pod č. R 19/1975 a R
29/1982 SbRt., ze slov „jimiž mu bylo placeno jako pravými“, která jsou použita
v ustanovení § 141 tr. zák., je zřejmé, že pachatel trestného činu udávání
padělaných a pozměněných peněz podle uvedeného zákonného ustanovení poskytl
tomu, kdo mu platil padělanými nebo pozměněnými penězi, protihodnotu a v
důsledku toho, že mu bylo zaplaceno takovými penězi, utrpěl hmotnou újmu;
peníze, jimiž mu bylo placeno, tedy musí vystupovat buď ve funkci oběživa, nebo
ve funkci platidla. Tento předpoklad ovšem není splněn v případě, kdy pachatel
nakoupí tuzemské peníze za měnu cizího státu od soukromé osoby, jako tomu bylo
v posuzovaném případě. Tak jako v době vzniku výše zmíněných judikátů, které
obviněný nesprávně považuje za zastaralé, tak i v době současné (a tedy i v
době spáchání posuzovaného trestného činu) směna české měny byla a je upravena
normami devizového práva (v současné době zejména devizovým zákonem č. 219/1995
Sb.), podle nichž vždy byly a jsou k obchodu s devizovými hodnotami a tedy i
ke směně cizí měny za měnu českou oprávněny toliko určité subjekty, a to
peněžní ústavy a další subjekty mající k takovéto činnosti oprávnění udělené
ústřední bankou státu. Podle § 1 písm. i) devizového zákona se za obchod s
devizovými hodnotami, kterými jsou mj. i peněžní prostředky v cizí měně /písm.
d)/ téhož zákona/, považuje i jejich směna. Podle § 1 písm. l) devizového
zákona je devizovým místem pouze banka s odpovídající bankovní licencí a osoby
s devizovou licencí, s koncesí pro směnárenskou činnost nebo osoby oprávněné
k provádění obchodu s devizovými hodnotami na základě principu jednotné
licence. Podle § 9 odst. 1 devizového zákona mohou obchody s devizovými
hodnotami (tj. i jejich směnu) provádět pouze devizová místa. To znamená, že na
území našeho státu fyzické osoby nesmějí provádět obchody s devizovými
hodnotami jinak než prostřednictvím těchto subjektů. Právě z tohoto důvodu
nelze padělané (pozměněné) tuzemské peníze, které obviněný získal při směně
peněz mimo banku či směnárnu, jak sám výslovně uvádí ve svém dovolání,
považovat za oběživo a tedy za peníze, jimiž mu bylo placeno jako pravými ve
smyslu § 141 tr. zák.
Námitkou, kterou obviněný uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku, se
v obdobné trestní věci taktéž zabýval Vrchní soud v Olomouci, který ve svém
rozsudku ze dne 18. 3. 1997, sp. zn. 1 To 8/97, uveřejněném v časopise Právní
rozhledy, vydavatelství C. H. Beck, č. sešitu 8/1997, výslovně konstatoval, že
„vystupují-li peníze jako konkrétní měna“ (v posuzovaném případě obviněného R.
D. EURO jako měna členských států Evropské unie tvořících tzv. eurozónu), „není
možno na ně hledět jako na druh zboží, jehož oběh má být zprostředkován mezi
jednotlivými účastníky trhu penězi jinými, v daném případě měnou jiného
(českého) státu“ a že tedy „cizí měna není zbožím, vůči němuž plní v tržním
vztahu české peníze funkci oběživa“.
S ohledem na shora uvedené lze tedy uzavřít, že obviněný byl správně uznán
vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea 2
tr. zák., neboť v jeho případě nebyl naplněn zákonný znak skutkové podstaty
trestného činu udávání padělaných a pozměněných peněz podle § 141 tr. zák.
spočívající v tom, že „pachateli“ tohoto trestného činu „bylo padělanými nebo
pozměněnými penězi placeno jako pravými“.
Dovolací soud v této souvislosti poznamenává, že s předmětnou námitkou
obviněného, kterou se tento domáhá právní kvalifikace svého jednání jako
trestného činu podle § 141 tr. zák., se již řádně vypořádaly soudy nižších
stupňů, když v odůvodnění svých meritorních rozhodnutí uvedly, že „znak“,
podle něhož bylo pachateli placeno padělanými nebo pozměněnými penězi jako
pravými, „představuje stav, kdy pachatel získá padělky jako protihodnotu za
prodanou věc, poskytnutou službu nebo jinou činnost, která se zpravidla
odměňuje“, že „soudní praxe (R 29/1982) za takovou službu či činnost nepokládá
směnu peněz od soukromé osoby“ (str. 7 rozsudku soudu prvního stupně) a že
„padělané peníze musí mít“ v případě trestného činu podle § 141 tr. zák.
„funkci oběživa nebo platidla. Tento předpoklad však není splněný v případě,
kdy naši občané za české peníze nakupují cizí peníze od soukromé osoby“ (str. 5
rozsudku soudu druhého stupně).
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti,
kdy Nejvyšší soud shledal, že soudy správně posoudily jednání obviněného jako
trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea 2 tr. zák.
a nikoli jako trestný čin udávání padělaných a pozměněných peněz podle § 141
tr. zák., dovolací soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Zjevná neopodstatněnost dovolání
obviněného vyplývá zejména ze skutečnosti, že obviněný přes dostatečné
odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně nadále setrvává na svém
právním posouzení skutku.
Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil
toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš