Nejvyšší soud Usnesení trestní

7 Tdo 1317/2010

ze dne 2011-02-15
ECLI:CZ:NS:2011:7.TDO.1317.2010.1

7 Tdo 1317/2010-I. -46

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. února 2011 ve veřejném

zasedání o dovolání nejvyšší státní zástupkyně, které podala v neprospěch

obviněného D. Ř. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2010,

sp. zn. 6 To 33/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u

Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 4/2009, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu

v Olomouci ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 6 To 33/2010, v celém rozsahu.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí

na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo

zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci p ř i k a z u

j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 32 T

4/2009, byl obviněný D. Ř. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování

peněz podle § 140 odst. 2 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zák. s

přihlédnutím k ustanovení § 143 tr. zák. a pokusem trestného činu podvodu podle

§ 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Za tyto trestné činny byl odsouzen

podle § 140 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu

odnětí svobody v trvání třinácti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2

písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1

tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu společnosti DONGHEE

Czech, s. r. o., IČ 277 93 117, se sídlem Český Těšín, Hlavní třída č. 28/2020,

v částce 314.640,- Kč.

Vrchní soud v Olomouci rozhodl o odvolání obviněného D. Ř. a státního

zástupce, která podali proti tomuto rozsudku, rozsudkem ze dne 27. 5. 2010, sp.

zn. 6 To 33/2010, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. zrušil z

podnětu odvolání státního zástupce a obviněného D. Ř. napadený rozsudek soudu

prvního stupně v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak,

že obviněného D. Ř. uznal vinným jednak zločinem neoprávněného opatření,

padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první,

odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s přihlédnutím k ustanovení § 238 tr. zákoníku a

jednak zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku

spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné

činy odsoudil obviněného podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst.

1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedm a půl roku. Podle

§ 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu odnětí

svobody do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl

obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to vlastní směnky údajného výstavce

společnosti DONGHEE Czech, s. r. o., IČ 277 93 117, se sídlem Český Těšín,

Hlavní třída 28/2020, v dvojjazyčném znění, a to v jazyce českém a anglickém,

na níž byl napodoben podpis jednatele společnosti T. Y. Y., občana Korejské

republiky, a opatřené jejím razítkem s číselným označením „2 v kolečku“,

přičemž tato směnka byla vyhotovena jako směnka bez protestu s údajným datem

vystavení „v České Těšíně 18. března 2008“, s datem splatnosti dne 18. prosince

2008 na řad obviněného D. Ř. označeného jeho rodným číslem, adresou trvalého

bydliště, která byla uložena v depozitáři Krajského státního zastupitelství v

Ostravě, kde je vedena pod sp. zn. 3 KZV 10/2009. Podle § 229 odst. 1 tr. ř.

odkázal poškozenou obchodní společnost DONGHEE Czech, s. r. o., IČ 277 93 117,

se sídlem Český Těšín, Hlavní třída 28/2020, s nárokem na náhradu škody na

řízení ve věcech občanskoprávních.

Podkladem výroku o vině se stalo zjištění, že obviněný D. Ř. (dále jen

„obviněný“) v době nejméně od 19. 12. 2008 do 16. 2. 2009 v Č. T. a jinde,

spolu s dalším nezjištěným pachatelem či dalšími nezjištěnými pachateli, se

záměrem vylákat 260.000.000,- Kč formou vymáhání fiktivního peněžitého plnění z

tzv. jistící směnky, která mu byla údajně předána v přesně nezjištěném dni

počátkem března 2008 v Č. T., ve Š. ul., ve vstupní chodbě domu č. …,

jednatelem společnosti DONGHEE Czech, s. r. o., T. Y. O., který měl před ním

směnku údajně osobně podepsat za výstavce směnky, za což mu měl předat peněžní

půjčku, částku 8.200.000 Euro v různých bankovkách uložených ve dvou kufrech s

kolečky, což v přepočtu mělo činit 206.066.000,- Kč,

proto nejprve v době do 19. 12. 2008 vyhotovil vlastní směnku údajného výstavce

společnosti DONGHEE Czech, s. r. o., IČ 277 93 117, se sídlem v Českém Těšíně,

Hlavní třída 28/2020, v dvojjazyčném znění, v jazyce českém a anglickém, na níž

byl napodoben podpis jednatele této společnosti T. Y. O., občana Korejské

republiky, a za nezjištěných okolností byla opatřena razítkem této společnosti

s číselným označením „2 v kolečku“, a tato směnka byla vyhotovena jako směnka

bez protestu s údajným datem vystavení „v Českém Těšíně 18. března 2008“ a s

datem splatnosti dne 18. prosince 2008 včetně vyznačení, že se jedná o směnku

na řad jeho osoby, označenou jeho rodným číslem a adresou trvalého bydliště,

poté dne 19. 12. 2008 takto vyhotovenou směnku uložil do bezpečnostní schránky,

zřízené téhož dne u České spořitelny, a. s., oblastní pobočky v Ostravě,

Ostrava, nám. Dr. E. Beneše č. 6,

tuto směnku poté vymáhal prostřednictvím svého právního zástupce, JUDr. Otto

Walacha, advokáta se sídlem advokátní kancelář Třinec, 1. máje 493, kterému

předložil fotokopii předmětné směnky a který v jeho zastoupení dne 28. 1. 2009

zaslal společnosti DONGHEE Czech, s. r. o., předžalobní upomínku, v níž ji

upozorňoval, že směnka splatná dne 18. 12. 2008 nebyla uhrazena a společnost

vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do 6. 2. 2009,

k dalšímu vymáhání směnky nedošlo pouze proto, že obviněný byl dne 16. 2. 2009

zadržen příslušníky Policie České republiky v Č. T. v hotelu P. při jednání se

zástupci společnosti DONGHEE Czech, s. r. o.

Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podala nejvyšší státní

zástupkyně v neprospěch obviněného D. Ř. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b

odst. 1 písm. g) tr. ř., a to proti výroku o vině zločinem neoprávněného

opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea

první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s přihlédnutím k § 238 tr. zákoníku.

Poukázala na to, že Krajský soud v Ostravě jako soud prvního stupně správně

posoudil jednání obviněného jako jednočinný souběh trestného činu padělání a

pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zák. s

přihlédnutím k § 143 tr. zák. a jako pokus trestného činu podvodu podle § 8

odst. 1 tr. zák. k § 250 odst. 1, 4 tr. zák., účinného v době spáchání činu i v

době vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně.

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací se zabýval mimo jiné i

časovou působností trestních zákonů podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009

Sb., ve znění pozdějších předpisů, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2010. Dospěl

přitom k závěru, že posouzení trestnosti činu je podle nového trestního

zákoníku pro obviněného příznivější, a proto jednání obviněného kvalifikoval

jednak jako zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního

prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s

přihlédnutím k ustanovení § 238 tr. zákoníku a jednak jako zločin podvodu podle

§ 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaný ve stadiu pokusu podle § 21

odst. 1 tr. zákoníku. V odůvodnění rozsudku uvedl, že aplikace ustanovení § 234

odst. 5 písm. b) tr. zákoníku by byla pro obviněného s ohledem na rozpětí

trestní sazby méně příznivá, neboť původní úprava v ustanovení § 140 tr. zák.

neobsahovala v žádné ze svých skutkových podstat zákonný znak „ve velkém

rozsahu“, ale obsahovala pouze znak „ve značném rozsahu“. Proto jednání

obviněného posoudil s přihlédnutím k ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku jako

zločin podle § 234 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, které obsahuje zákonný znak

„ve značném rozsahu.“ Na tento zločin stanoví trestní zákoník trest odnětí

svobody od pěti do deseti roků, zatímco trestní zákon účinný do 31. 12. 2009

stanovil trest odnětí svobody od deseti do patnácti roků v § 140 odst. 3 písm.

b) tr. zák., který obsahuje zákonný znak „spáchal-li takový čin ve značném

rozsahu“.

Nejvyšší státní zástupkyně nesouhlasila s takovou aplikací pravidel o

časové působnosti trestních zákonů. Uvedla, že podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku

se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán;

podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele

příznivější. Dále uvedla, že trestného činu padělání a pozměňování peněz podle

§ 140 odst. 2 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zák. s přihlédnutím k § 143

tr. zák. se dopustí ten, kdo padělá nebo pozmění tuzemský cenný papír v úmyslu

jej udat jako pravý a spáchal takový čin ve značném rozsahu. Za to bude

potrestán odnětím svobody na dobu deset až patnáct let.

Zločin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního

prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku

spáchá ten, kdo padělá nebo pozmění platební prostředek v úmyslu použít jej

jako pravý nebo platný a spáchá takový čin ve značném rozsahu. Za to bude

potrestán odnětím svobody na pět až deset let nebo propadnutím majetku. Zločinu

podle § 234 odst. 5 písm. b) tr. zákoníku se pachatel dopustí, spáchá-li čin

uvedený v odst. 3 ve velkém rozsahu. Za to bude potrestán odnětím svobody na

dobu osm až dvanáct let nebo propadnutím majetku. Značnou škodou ve smyslu § 89

odst. 11 tr. zák. se rozuměla škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč a

škodou velkého rozsahu škoda dosahující částky nejméně 5.000.000,- Kč. Tyto

hranice škod platily i pro vymezení značného a velkého rozsahu. V ustanovení §

138 odst. 1 tr. zákoníku zůstaly uvedené hranice nezměněny.

Nejvyšší státní zástupkyně dovodila, že pokud by odvolací soud podřadil

skutková zjištění pod nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb., ve znění zákona č.

306/2009 Sb., musel by učinit závěr, že obviněný svým jednáním naplnil znaky

zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku

podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 5 písm. b) tr. zákoníku, který je z

hlediska rozpětí trestní sazby i z jiných hledisek pro obviněného příznivější,

než posouzení podle dřívějšího trestního zákona. Poukázala na to, že nová

právní úprava podle § 234 tr. zákoníku nerozšiřuje podmínky trestnosti jednání

pachatele oproti úpravě § 140 tr. zák., ale pouze zpřesňuje jednotlivé znaky

kvalifikovaných skutkových podstat tohoto trestného činu.

Nejvyšší státní zástupkyně dovodila, že Vrchní soud v Olomouci měl po

zrušení rozsudku soudu prvního stupně postupovat podle § 259 odst. 3 tr. ř. a

nově uznat obviněného D. Ř. vinným jednak zločinem neoprávněného opatření,

padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první,

odst. 5 písm. g) tr. zákoníku s přihlédnutím k ustanovení § 238 tr. zákoníku a

zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaného ve

stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněnému by při takovém

právním posouzení skutku byl ukládán trest podle trestní sazby uvedené v § 234

odst. 5 tr. zákoníku.

Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud

České republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p

odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2010,

sp. zn. 6 To 33/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek

obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla

podkladu, a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu

soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Současně navrhla, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o dovolání v neveřejném

zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a souhlasila podle

§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro

případ jiného rozhodnutí.

Obviněný D. Ř. se k dovolání vyjádřil prostřednictvím své obhájkyně

tak, že navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. neodmítl dovolání obviněného

podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch

výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů,

uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.

Zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí i řízení mu předcházejícího se

posuzuje v řízení o dovolání podle skutkového i právního stavu platného v době,

kdy rozhodnutí bylo učiněno, popřípadě kdy bylo konáno řízení, jež mu

předcházelo (ex tunc). Zákon zde tzv. nova (nové skutečnosti a důkazy)

nepřipouští, protože ta by mohla být důvodem k obnově řízení.

Nejvyšší soud je v řízení o dovolání vázán důvody dovolání. Vymezení

dovolacího důvodu je podle § 265f odst. 1 tr. ř. obligatorní obsahovou

náležitostí dovolání, neboť limituje obsah a rozsah přezkumné činnosti

dovolacího soudu podle § 265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud vychází v souladu s

judikaturou Ústavního soudu z názoru, že výklad dovolacích důvodů musí

respektovat ústavní příkaz rovnosti účastníků řízení, zakotvený mimo jiné v

článku 96 odst. 1 Ústavy České republiky a článku 37 odst. 3 Listiny základních

práv a svobod s tím, že dovolací řízení se nenachází mimo ústavní rámec

pravidel spravedlivého procesu vymezeného Úmluvou o ochraně lidských práv a

základních svobod a Listinou základních práv a svobod, přičemž rozhodovací

praxe nesmí narušovat ústavní zásadu rovnosti účastníků řízení (srov. nález

Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04, týkající se rovnosti účastníků a práv

obviněného v trestním řízení).

Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozsudku shledal, že rozhodnutí

spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, pokud jde o zločin

neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234

odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s přihlédnutím k ustanovení

§ 238 tr. zákoníku. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona

účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen

tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. Judikatura vychází z toho, že

použití nového práva je třeba posuzovat jako celek tak, aby konečný výsledek

byl pro pachatele příznivější. Nutné je hodnotit starý a nový zákon jak z

hlediska ustanovení zvláštní části, tak i se zřetelem k ustanovení obecné části

trestního zákona. Přitom je rozhodný výsledek srovnání trestů, které by byly

při použití zákonů jako celků pachateli za konkrétních posuzovaných okolností

uloženy (srov. č. 11/1991 Sb. rozh. tr.).

Pokud jde o trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst.

2 alinea první, odst. 3 písm. b) tr. zák. s přihlédnutím k § 143 tr. zák.

účinného do 31. 12. 2009, stanovil trestní zákon pachateli trest odnětí svobody

od deseti do dvanácti let. Pokud jde o zločin neoprávněného opatření, padělání

a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 aliena první, odst. 5

písm. b) tr. zákoníku, který obsahuje znak, že pachatel spáchá tento zločin ve

velkém rozsahu, stanoví nový trestní zákoník na tento zločin trest odnětí

svobody od osmi do dvanácti let. Je tedy zřejmé, že nová úprava v trestním

zákoníku je pro pachatele jako celek příznivější, než úprava v trestním zákoně

č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek

Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 6 To 33/2010, v celém

rozsahu, protože trestné činy byly spáchány v jednočinném souběhu. Podle § 265k

odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí

obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla

podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. poté přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci,

aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odvolací soud proto

znovu rozhodne o odvolání obviněného a státního zástupce proti rozsudku

Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 32 T 4/2009. Přitom je

podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil

v tomto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení

opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. února 2011

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Soud: Nejvyšší soud

Důvod dovolání: 265b/1g

Spisová značka: 7 Tdo 1317/2010

Datum rozhodnutí: 15.02.2011

Typ rozhodnutí: USNESENÍ

Dotčené předpisy: § 67 tr. ř.

Kategorie rozhodnutí: D

7 Tdo 1317/2010-II. -49

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. února 2011 ve veřejném zasedání o

dovolání nejvyšší státní zástupkyně, které podala v neprospěch obviněného D. Ř.

proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 6 To

33/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského

soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 4/2009, t a k t o :

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný D. Ř. nebere do vazby.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 2. 2011, 7 Tdo

1317/2010-I., byl podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek

Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 6 To 33/2010 Podle § 265k

odst. 2 tr. ř. byla současně zrušena další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí

obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla

podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v

Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněný D. Ř. v současné době vykonává ve Vazební věznici v L. trest

odnětí svobody v trvání sedm a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice

s ostrahou, který mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.

5. 2010, sp. zn. 6 To 33/2010. V důsledku kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu

České republiky není výše uvedený rozsudek v právní moci a další výkon trestu

odnětí svobody je nepřípustný.

Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí

svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto

trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.

Při rozhodování o vazbě je vázán podmínkami uvedenými v § 68 tr. ř.

a důvody vazby podle § 67 písm. a) až c) tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že v

trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 4/2009 byl

obviněný vzat do vazby usnesením soudce Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 2.

2009, sp. zn. 0 Nt 3128/2009, podle § 68 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §

67 písm. a) a b) tr. ř. s tím, že vazba trvala od 16. 2. 2009 od 15.30 hod.

Vazební důvod podle § 67 písm. a) tr. ř. soud spatřoval v důvodné obavě, že

obviněný se při pobytu na svobodě bude skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu

stíhání. Soud zjistil, že obviněný je svobodný, není vázán na místo faktického

pobytu a pohybuje se po celém území České republiky. Navíc obviněnému hrozilo

uložení vysokého trestu. Důvod vazby podle § 67 písm. b) tr. ř. soud shledal v

obavě, že obviněný bude působit na dosud nevyslechnuté svědky. Usnesením

Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 0 Nt 4223/2009, byl

obviněný podle § 72 odst. 3 tr. ř. propuštěn z vazby na svobodu, když soud

přijal podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. jeho písemný slib. Podle § 73 odst. 1

písm. c) tr. ř. současně stanovil nad obviněným dohled probačního úředníka.

Rozhodnutí o vazbě učinil v době, kdy u obviněného byl dán důvod vazby jen

podle § 67 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud po slyšení obviněného ve veřejném zasedání neshledal u

obviněného důvody vazby podle § 67 písm. a) až c) tr. ř., a proto podle § 265l

odst. 4 tr. ř. rozhodl, že se obviněný D. Ř. nebere do vazby.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 15. února 2011

Předseda

senátu

JUDr. Jindřich Urbánek