7 Tdo 1323/2014-13
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 10. 2014 o dovolání obviněného J. A., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 11 To 186/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 3 T 291/2013 takto :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. A. odmítá .
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. 3 T 291/2013, byl obviněný J. A. uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Náchodě spočíval projednávaný skutek ve stručnosti v tom, že obviněný dne 22. 5. 2013 okolo 18:05 hod. ve V. P. na chodbě restaurace Sokolovna fyzicky napadl poškozeného J. L. Nejprve jej rukou udeřil zezadu do krku, a když se poškozený otočil, strčil do něj rukama tak, že poškozený upadl na schodiště vedoucí do prvního patra budovy. V důsledku tohoto utrpěl poškozený zlomeninu krčku pravé stehenní kosti s dobou léčení a předpokládanou pracovní neschopností v trvání nejméně jednoho roku. V době od 22. 5. 2013 do 14. 6. 2013 byl poškozený hospitalizován a ještě v době rozhodnutí soudu prvního stupně byl citelně omezen v obvyklém způsobu života, neboť nesměl zatěžovat pravou nohu, pohyboval se pomocí berlí nebo invalidního vozíku a bylo předpokládáno dlouhodobé omezení hybnosti pravé nohy.
Odvolání obviněného i poškozeného J. L. proti rozsudku soudu prvního stupně byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 11 To 186/2014, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce dovolání proti usnesení soudu druhého stupně, které opřel o důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dovolání obviněný zopakoval svou obhajobu, že se nedopustil jednání, za které byl odsouzen, a zpochybnil ve věci učiněná skutková zjištění. Soudu prvního stupně vytkl, že důkazy svědčící v jeho prospěch považoval za nevěrohodné. Poukázal na to, že je usvědčován především výpovědí svědka J. D., který je kamarádem poškozeného J. L., a že jeho výpověď, jakož i výpověď poškozeného jsou účelové. Následně zrekapituloval některé části vyjádření poškozeného z trestního oznámení, z vyjádření na Policii ČR a výpovědi učiněné před soudem prvního stupně stran jeho zdravotního stavu, vztahu ke svědkovi J. D., jakož i průběhu skutkového děje. Tyto porovnával s částmi svědeckých výpovědí ve věci vyslechnutých svědků a shledal v nich na základě vlastní interpretace rozpory, a to přestože soudy v těchto důkazech žádné rozpory neshledaly. Na základě vlastního způsobu hodnocení důkazů pak obviněný uzavřel obecně vzato, že usvědčující důkazy jsou nevěrohodné a naopak byly prokázány okolnosti, které svědčí o jeho nevině.
Závěrem tedy obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.
Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí
jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak skutek zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, s nímž se v napadeném usnesení ztotožnil také soud druhého stupně, nenaplňuje znaky zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by svým obsahem odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na skutkových námitkách, které se odvíjely od jeho obhajoby, podle které se žádného napadení poškozeného nedopustil. Tyto námitky jsou pro svou vyloženě skutkovou povahu mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Zcela shodné námitky vznesl obviněný v odvolání a spolehlivě se s nimi vypořádal již odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení. Lze konstatovat, že obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., ale jinak uplatnil námitky, které s ním obsahově nekorespondují a nejsou pod něj podřaditelné.
Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad především ve svědecké výpovědi poškozeného, který uvedl, že jej fyzicky napadl obviněný, jeho výpověď potvrdil svědek J. D. a nepřímo i další svědci V. Č., S. M. a důkazní situaci dokreslují i listinné důkazy, které především specifikují charakter zranění poškozeného. Soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2014
Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec Vypracoval: JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D.