7 Tdo 1330/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. prosince 2004 v neveřejném
zasedání v Brně o dovolání obviněného L. H., které podal proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2004, sp. zn. 11 To 200/2004, v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 220/2003, t a
k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 4 T 220/2003,
byl obviněný L. H. uznán vinným dvěma trestnými činy krádeže podle § 247 odst.
1 písm. e) tr. zák. (bod 1 a 2 výroku o vině) a trestným činem loupeže podle §
234 odst. 1 tr. zák. (bod 3 výroku o vině). Za tyto trestné činy byl podle §
234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému
trestu odnětí svobody ve výměře 36 (třicetišesti) měsíců, pro jehož výkon byl
podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláním obviněného
směřujícím proti bodu 3 výroku o vině, které bylo usnesením Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 21. 6. 2004, sp. zn. 11 To 200/2004, zamítnuto podle §
256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž z obsahu dovolání je
zřejmé, že obviněný jím napadá správnost právního posouzení skutku popsaného v
bodu 3 výroku o vině jako trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák.
Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že se odvolací soud
zcela nevypořádal s jeho obhajobou, že se trestného činu loupeže nedopustil a
že důkazy, které byly ve věci provedeny, nejsou takové, aby dovolovaly uznat
jej vinným. V této souvislosti obviněný poukázal na obsah závěrečného návrhu
svého obhájce učiněného v rámci hlavního líčení, které se konalo dne 17. 3.
2004, ve kterém bylo poukázáno zejména na rozpory ve výpovědích; obviněný se
nemůže ztotožnit s názorem soudů, že tyto rozpory nejsou natolik zásadního
charakteru, aby jej vyviňovaly. Obviněný je přesvědčen, že rozpor mezi výpovědí
poškozeného U. a jeho přítele O. není zanedbatelný, poukázal na to, že
poškozený celou záležitost i osobu, která jej měla napadnout, v trestním
oznámení popisoval jinak, že svědkyně L. Š. ml. ve své výpovědi ze dne 20. 1.
2003 popsala údajné napadení poškozeného u čerpací stanice A. v T. a že
peněženka mohla být poškozenému odcizena svědkem M. Š. a členy \"jeho rodiny\",
s tím, že vydání telefonní karty rozhodně není důkazem, který by jej
usvědčoval, a že pokud jsou sporná i další svědectví \"ze strany Š.\", mělo být
postupováno v souladu se zásadou v pochybnostech ve prospěch odsouzeného.
Protože má obviněný za to, že se s těmito námitkami jeho obhajoby nevypořádal
ani odvolací soud, navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a
přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Obviněný dále
vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1
písm. c) tr. ř./.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k
dovolání uvedla, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá požadavku na
kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu, neboť je
vybudována výhradně na zpochybnění rozhodných skutkových okolností a na základě
toho si klade otázku, zda bylo prokázáno, že dovolatel přisouzený skutek
spáchal. Takovýto způsob odůvodnění dovolání po své obsahové stránce neodpovídá
ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1
písm. a) ? l) tr. ř. Z těchto důvodů nelze skutkové argumenty obviněného
akceptovat. Pokud by obviněný uplatnil výhrady v souladu se zákonnými
podmínkami dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byly by
neodůvodněné, když nelze dospět k závěru, že mezi skutkovými zjištěními a
jejich následným hodnocením (kvalifikací) existuje extrémní nesoulad. V závěru
svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání
obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to za podmínek
uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, spočívá-li napadené
rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Na podkladě tohoto dovolacího důvodu je možné ve vztahu ke zjištěnému skutku
vytýkat výlučně vady hmotně právní (lze tedy namítat, že skutek zjištěný soudem
byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde,
nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným), nelze však
namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve
smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud v rámci
dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a
to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak
oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za
dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková
zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších
stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy,
nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že
obviněný uplatnil toliko námitky směřující proti tomu, jakým způsobem soudy
činné v jeho trestní věci hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění na základě
provedeného dokazování učinily, tzn. námitky skutkové směřující proti porušení
procesních ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. O takovéto námitky ovšem dovolání,
jak již bylo uvedeno, opírat nelze, neboť věcně neodpovídají ani obviněným
formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
ale ani jinému důvodu dovolání uvedenému v § 265b tr. ř.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání
je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a
hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v § 265b tr. ř. Omezení dovolání na
konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již
třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze
soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.
S ohledem na shora uvedené Nejvyššímu soudu nezbylo nic jiného, než dovolání
obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho
podkladě přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení podle §
265i odst. 3 tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §
265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil
toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš