7 Tdo 1330/2011-II.-451
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. července
2012 v Brně ve věci dovolání obviněného F. K., proti rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, který rozhodl jako soud
odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.
48 T 8/2008, takto:
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný F. K. b e r e d o v a z b y
z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To
107/2010, byl obviněný F. K. uznán vinným pod bodem 1) zločinem loupeže podle §
173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, pod body 3), 6), 7), 8), 11),
14a) zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku,
pod bodem 11) zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr.
zákoníku, pod body 2), 4), 5), 9), 10), 12) a 13) zločinem krádeže podle § 205
odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c)
tr. zákoníku, pod body 4), 5), 6), 8), 9), 10), 11b) a 12) přečinem poškozování
cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 1), 7), 8), 11), 25)
přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 alinea prvá tr.
zákoníku, pod bodem 14a) přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst.
1, odst. 3 tr. zákoníku a pod bodem 24) přečinem porušování domovní svobody
podle § 178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku za
použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku byl odsouzen za tyto trestné činy a trestné
činy, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §
56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Vrchní soud v Praze tímto rozsudkem rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229
odst. 1, 2 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody. Obviněný vykonává
trest odnětí svobody ve Věznici v Mírově.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 11. července 2012, sp.
zn. 7 Tdo 1330/2011, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil tento rozsudek Vrchního
soudu v Praze ohledně obviněného F. K., podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně
zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l
odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc obviněného F. K. (dále
jen: ,,obviněný“) v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odsuzující rozsudek, na jehož podkladě obviněný vykonává trest
odnětí svobody, není z tohoto důvodu pravomocný a další výkon trestu odnětí
svobody je nepřípustný. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném
trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání
výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním
zasedání (§ 73d až 73g) se v tomto případě neužijí.
Protože Nejvyšší soud České republiky zrušil k dovolání obviněného
výrok o trestu, který mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19.
11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, rozhodl současně o vazbě obviněného. Shledal
přitom, že i v tomto stadiu řízení trvají důvody vazby podle § 67 písm. a), c)
tr. ř., protože obviněnému hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody a je
též dána důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán.
Dosud zjištěné skutečnosti totiž nasvědčují tomu, že byly spáchány skutky, pro
které bylo zahájeno trestní stíhání, skutky mají všechny znaky trestných činů a
jsou zřejmé důvody k podezření, že obviněný F. K. tyto trestné činy spáchal,
přičemž vzhledem k osobě obviněného, který byl v minulosti opakovaně potrestán
pro majetkovou trestnou činnost, se zřetelem na povahu a závažnost trestné
činnosti, pro niž je stíhán, nelze v době rozhodování dosáhnout účelu vazby
jiným opatřením. Nejvyšší soud České republiky proto rozhodl, že se obviněný F.
K. podle § 265l odst. 4 tr. ř. bere do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm.
a), c) tr. ř.
Poučení:Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. července 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. c) tr.ř.
Spisová značka: 7 Tdo 1330/2011
Datum rozhodnutí: 11.07.2012
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Dotčené předpisy: § 67 písm. a), c) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: C
7 Tdo 1330/2011-VI.-455
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11.
července 2012 v Brně ve věci dovolání obviněného L. Č., proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, který
rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad
Labem pod sp. zn. 48 T 8/2008, takto:
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný L. Č. b e r e d o vazby z
důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř.
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To
107/2010, byl obviněný L. Č. uznán vinným pod bodem 24) rozsudku zločinem
loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 2 za
použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku byl odsouzen za tento zločin a za trestné
činy, ohledně nichž zůstal rozsudek prvního stupně nezměněn, k úhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1
písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Vrchní soud v
Praze rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. o nárocích
poškozených na náhradu škody. Obviněný Libor Český vykonává trest odnětí
svobody ve Věznici ve Valdicích.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 11. července 2012, sp.
zn. 7 Tdo 1330/2011, zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. tento rozsudek Vrchního
soudu v Praze ohledně obviněného L. Č., podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně
zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l
odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc obviněného L. Č. (dále
jen:,,obviněný“) v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudek, na jehož podkladě obviněný vykonává trest odnětí svobody,
není z tohoto důvodu pravomocný a další výkon trestu je nepřípustný. Podle §
265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu
původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší,
rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g) se v
tomto případě neužijí.
Protože Nejvyšší soud zrušil k dovolání obviněného výrok o trestu,
který mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp.
zn. 2 To 107/2010, rozhodl současně o vazbě obviněného. Shledal přitom, že i v
tomto stádiu řízení jsou dány důvody vazby podle § 67 písm. a), c) tr. ř.,
protože obviněnému hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody a je též dána
důvodná obava, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán,
neboť trestnou činnost spáchal ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu
trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za trestný čin loupeže. Dosud
zjištěné skutečnosti totiž nasvědčují tomu, že skutky, pro které bylo zahájeno
trestní stíhání, byly spáchány, mají všechny znaky trestných činů, jsou zřejmé
důvody k podezření, že obviněný tyto trestné činy spáchal, a s ohledem na osobu
obviněného, povahu a závažnost trestných činů, nelze dosáhnout účelu vazby
jiným opatřením. Nejvyšší soud České republiky proto rozhodl, že se obviněný
L. Č. podle § 265l odst. 4 tr. ř. bere do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm.
a), c) tr. ř.
Poučení:Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. července 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. c) tr.ř.
Spisová značka: 7 Tdo 1330/2011
Datum rozhodnutí: 11.07.2012
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Dotčené předpisy: § 67 písm. a), c) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: C
7 Tdo 1330/2011-III.-452
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11.
července 2012 v Brně ve věci dovolání obviněného J. W., roz. B., proti
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010,
který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí
nad Labem pod sp. zn. 48 T 8/2008, takto:
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. W., roz. B., bere do vazby z
důvodů uvedených v § 67 písm. a), c ) tr. ř.
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To
107/2010, byl obviněný J. W., roz. B., uznán vinným pod bodem 1) zločinem
loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, pod body 3), 6),
7), 8), 11), 14a) zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr.
zákoníku, pod bodem 11) zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm.
a), c) tr. zákoníku, pod body 2), 4), 5), 9), 10), 12) a 13) zločinem krádeže
podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku dílem ve stadiu
pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm.
a), c) tr. zákoníku, pod body 4), 5), 6), 8), 9), 10), 11b) a 12) přečinem
poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 1), 7), 8),
11), 25) přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 alinea
prvá tr. zákoníku, pod bodem 14a) přečinem porušování domovní svobody podle §
178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a pod bodem 24) rozsudku přečinem porušování
domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 3 tr.
zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku byl odsouzen za tyto trestné činy
a trestné činy, ohledně nichž zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně
nezměněn, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon
byl podle § 56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou
ostrahou. Vrchní soud v Praze rozhodl tímto rozsudkem podle § 228 odst. 1 tr.
ř., § 229 odst. 1, 2 tr. ř. o nárocích poškozených na náhradu škody. Obviněný
vykonává trest odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon
zabezpečovací detence v Brně.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 11. července 2012, sp. zn. 7 Tdo
1330/2011, podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze
ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, ohledně obviněného J. W., roz. B.,
podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou
část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu
v Praze, aby věc obviněného J. W., roz. B. (dále jen: ,,obviněný“), v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudek, na jehož podkladě obviněný vykonává trest odnětí svobody,
není z tohoto důvodu pravomocný a další výkon trestu je nepřípustný. Podle §
265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu
původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší,
rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g) se v
tomto případě neužijí.
Protože Nejvyšší soud České republiky zrušil k dovolání obviněného J.
W., roz. B. výrok o trestu, který mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v
Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, rozhodl současně o vazbě
obviněného. Dospěl přitom k závěru, že i v nynějším stádiu řízení trvají důvody
vazby podle § 67 písm. a), c) tr. ř., neboť obviněnému hrozí uložení vysokého
trestu a je též dána důvodná obava, že obviněný bude opakovat trestnou činnost,
pro niž je stíhán, neboť dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byly
spáchány skutky, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, skutky mají všechny
znaky trestných činů, jsou zřejmé důvody k podezření, že obviněný J. W., roz.
B. tyto trestné činy spáchal, přičemž vzhledem k osobě obviněného, který byl
opakovaně potrestán pro trestnou činnost, a to i jako zvlášť nebezpečný
recidivista podle § 41 odst. l tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, se zřetelem
na povahu a závažnost trestné činnosti, pro niž je stíhán, nelze v době
rozhodování dosáhnout účelu vazby jiným opatřením. Nejvyšší soud proto rozhodl,
že obviněný J. W., roz. B., se podle § 265l odst. 4 tr. ř. bere do vazby z
důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř.
Poučení:Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. července 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. c) tr.ř.
Spisová značka: 7 Tdo 1330/2011
Datum rozhodnutí: 11.07.2012
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Krádež, Loupež, Nedovolené ozbrojování, Neoprávněné držení platební karty, Neoprávněné užívání cizí věci, Podvod , Porušování domovní svobody, Poškození cizí věci, Vydírání
Dotčené předpisy: § 234 odst. 1 tr. zák., § 234 odst. 2 písm. a) tr. zák., § 234 odst. 3 tr. zák., § 235 odst. 1 tr. zák., § 235 odst. 2 písm. a) tr. zák., § 235 odst. 2 písm. c) tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 247 odst. 3 písm. a) tr. zák., § 247 odst. 3 písm. b) tr. zák., § 238 odst. 1 tr. zák., § 238 odst. 2 tr. zák., § 238 odst. 3 tr. zák., § 257 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 3 písm. b) tr. zák., § 249b tr. zák., § 249 odst. 1 tr. zák., § 185 odst. 1 tr. zák., § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák.
Kategorie rozhodnutí: C
Podána ústavní stížnost.
Výsledek US: odmítnuto
Datum rozhodnutí US: 10.1.2013
7 Tdo 1330/2011-I.-436
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 11. července
2012 v Brně dovolání obviněných F. K., J. W., roz. B., L. Š., O. K. a L. Č.,
proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To
107/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn.
48 T 8/2008, a rozhodl takto:
I.
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze
ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, ohledně obviněných F. K., J. W.,
roz. B., L. Š., O. K. a L. Č.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. za přiměřeného použití § 261 tr. ř. se
zrušují rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To
107/2010, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 2 To
107/2011, ohledně obviněného M. S.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na
zrušené části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby
věc obviněných F. K., J. W., roz. B., L. Š., M. S., O. K. a L. Č. v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II.
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obvinění F. K., J. W., roz. B., L. Š.,O.
K. a L. Č. berou do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 4. 6. 2010, sp. zn. 48 T
8/2008, uznal obviněného F. K. vinným pod body 1), 3), 6), 7), 8), 11), 14a)
rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3
tr. zák., pod bodem 11) rozsudku trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1,
odst. 2 písm. a), c) tr. zák., pod body 2), 4), 5), 9), 10), 12), 13), 15),
16), 17), 18), 19), 20), 21), 22), 23) a 26) rozsudku trestným činem krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. dílem ve stádiu
pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., pod body 24), 25), 28) a 29) rozsudku
trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák.,
dílem dokonaným, dílem ve stádiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák., pod bodem
14a) rozsudku trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1,
odst. 3 tr. zák., pod bodem 24) rozsudku trestným činem porušování domovní
svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák., pod body 2), 4), 5),
6), 8), 9), 10), 11b), 12), 15), 16), 17), 18), 19), 20), 21), 22), 23), 24),
26) a 28) rozsudku trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr.
zák., pod bodem 14b) rozsudku trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst.
3 písm. b) tr. zák., pod body 19) a 29) rozsudku trestným činem neoprávněného
držení platební karty podle § 249b tr. zák., pod body 1), 7), 8), 11) a 25)
rozsudku trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1
alinea 1 tr. zák. Podle § 234 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. odsoudil
obviněného F. K. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let. Podle
§ 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice
se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu uložil trest
propadnutí věci, a to černé kapesní svítilny značky Philips, dvou kusů
celokovových páčidel, jedno modré, druhé černé barvy a jednoho kusu zohýbaného
drátu.
Obviněného J. W., roz. B. uznal vinným pod body 1), 3), 6), 7), 8),
11), 14a) rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm.
a), odst. 3 tr. zák., pod bodem 11) rozsudku trestným činem vydírání podle §
235 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák., pod body 2), 4), 5), 9), 10), 12),
13), 15), 16), 17), 18), 19), 20), 21), 22), 23) a 26) rozsudku trestným činem
krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák., dílem ve
stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., pod body 24), 25), 28) a 29) rozsudku
trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák.,
dílem dokonaným, dílem ve stádiu přípravy podle § 7 odst. 1 tr. zák., pod bodem
14a) rozsudku trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1,
odst. 3 tr. zák., pod bodem 24) rozsudku trestným činem porušování domovní
svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák., pod body 2), 4), 5),
6), 8), 9), 10), 11b), 12), 15), 16), 17), 18), 19), 20), 21), 22), 23), 24),
26) a 28) rozsudku trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr.
zák., pod bodem 14b) rozsudku trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst.
3 písm. b) tr. zák., pod body 19) a 29) rozsudku trestným činem neoprávněného
držení platební karty podle § 249b tr. zák., pod body 1), 7), 8), 11) a 25)
rozsudku trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1
alinea 1 tr. zák. Podle § 234 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. odsoudil
obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Pro výkon
trestu zařadil obviněného do věznice se zvláštní ochranou podle zák. č.
137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním
řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů.
Obviněného L. Š. uznal vinným pod body 2), 4) a 5) rozsudku trestným činem
krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák., který
spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., pod
body 3), 6) a 7) rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2
písm. a), odst. 3 tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista
podle § 41 odst. 1 tr. zák., pod body 2), 4), 5) a 6) rozsudku trestným činem
poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Podle § 234 odst. 3 tr.
zák., § 35 odst. 1 tr. zák. a § 42 odst. 1 tr. zák. odsoudil obviněného k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let. Podle § 39a odst. 2 písm.
d) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou.
Obviněného O. K. uznal vinným pod bodem 1) rozsudku trestným činem loupeže
podle § 234 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. Podle § 234 odst. 3 tr. zák.
a § 35 odst. 1 tr. zák. jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
deseti let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon
trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu
uložil trest propadnutí věci, a to jednoho kusu radiostanice značky Cobra Micro
Talk s jedním kusem sluchátek celohlavových, jednoho kusu nástavce dalekohledu
na noční vidění s nápisem Night Super 3x78, výrobního čísla ....
Obviněného L. Č. uznal vinným pod bodem 24) rozsudku trestným činem loupeže
podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., který spáchal jako zvlášť
nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák., trestným činem porušování
domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák. a trestným činem
poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Podle § 234 odst. 2 tr.
zák., § 35 odst. 1 tr. zák. a § 42 odst. 1 tr. zák. odsoudil obviněného k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let. Podle § 39a odst. 2 písm.
d) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou.
Obviněného M. S. uznal vinným pod body 8), 11) a 14a) rozsudku trestným činem
loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., pod bodem 24)
rozsudku trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.,
pod body 12), 13), 15), 17), 18), 19), 20), 21), 22) a 23) trestným činem
krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. dílem ve
stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm.
a), b) tr. zák., pod body 8), 11), 12), 15), 17), 18), 19), 20), 21), 22), 23)
a 24) rozsudku trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr.
zák., pod bodem 11) rozsudku trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst.
2 písm. a), c) tr. zák., pod bodem 14a) rozsudku trestným činem porušování
domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 3 tr. zák., pod bodem 24) rozsudku
trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2, odst. 3
tr. zák., pod bodem 19) rozsudku trestným činem neoprávněného držení platební
karty podle § 249b tr. zák., pod bodem 27) rozsudku trestným činem krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., trestným činem poškozování cizí
věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., trestným činem nedovoleného ozbrojování
podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Podle § 234 odst. 2 tr. zák. a §
35 odst. 1 tr. zák. obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání osmi let. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. jej zařadil pro výkon
trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř.
vyslovil zabrání věci, a to 561 kusů náboje ráže 9mm Luger, zčásti továrně
vyrobených a zčásti přebíjených, které byly zajištěny při domovní prohlídce v
domě obviněného M. S.
Obviněného P. N. uznal vinným pod bodem 25) rozsudku trestným činem loupeže
podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. ve stádiu přípravy podle § 7
odst. 1 tr. zák. a pod bodem 28) rozsudku trestným činem loupeže podle § 234
odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Podle § 234 odst. 2 tr. zák. za použití § 35
odst. 1 tr. zák. jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti
let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil obviněného pro výkon trestu
do věznice s ostrahou.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodl o nárocích
poškozených na náhradu škody.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, podle
§ 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek a
podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že
obviněného F. K. uznal vinným pod body 1), 3), 6), 7), 8), 11), 14a) rozsudku
zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku,
pod bodem 11) rozsudku trestným činem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2
písm. a), c) tr. zákoníku, pod body 2), 4), 5), 9), 10), 12) a 13) rozsudku
trestným činem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr.
zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 4),
5), 6), 8), 9), 10), 11b) a 12) rozsudku trestným činem poškozování cizí věci
podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 1), 7), 8), 11) a 25) rozsudku
trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 alinea 1 tr.
zákoníku, pod bodem 14a) rozsudku trestným činem porušování domovní svobody
podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, pod bodem 24) rozsudku trestným
činem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr.
zákoníku. Podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil
obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let. Podle § 56
odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařadil obviněného do věznice se zvýšenou
ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest
propadnutí věci, a to černé kapesní svítilny značky Philips, dvou kusů
celokovových páčidel, jedno modré, druhé černé barvy a jednoho kusu zohýbaného
drátu.
Obviněného J. W., roz. B. uznal vinným pod body 1), 3), 6), 7), 8), 11), 14a)
rozsudku zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr.
zákoníku, pod bodem 11) rozsudku trestným činem vydírání podle § 175 odst. 1,
odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, pod body 2), 4), 5), 9), 10), 12) a 13)
rozsudku trestným činem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a),
c) tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pod
body 4), 5), 6), 8), 9), 10), 11b) a 12) rozsudku trestným činem poškozování
cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 1), 7), 8), 11) a 25)
rozsudku trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1
alinea 1 tr. zákoníku, pod bodem 14a) rozsudku trestným činem porušování
domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, pod bodem 24)
rozsudku trestným činem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst.
2, odst. 3 tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr.
zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi
let. Podle § 56 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon
trestu do věznice se zvýšenou ostrahou.
Obviněného L. Š. uznal vinným pod body 2), 4) a 5) rozsudku trestným činem
krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, pod
body 3), 6) a 7) rozsudku trestným činem loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2
písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a pod body 2), 4), 5) a 6) rozsudku trestným
činem poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 173 odst.
3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému
trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let. Podle § 56 odst. 1 písm. d) tr.
zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou.
Obviněného O. K. uznal vinným pod bodem 1) rozsudku zločinem loupeže podle §
173 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 3 tr.
zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Podle § 56
odst. 1 písm. d) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice se
zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému
trest propadnutí věci, a to jednoho kusu radiostanice značky Cobra Micro Talk s
jedním kusem celohlavových sluchátek, jednoho kusu nástavce dalekohledu na
noční vidění s nápisem Night N Super 3x78, výrobní číslo ....
Obviněného L. Č. uznal vinným pod bodem 24) rozsudku zločinem loupeže podle §
173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 2 tr. zákoníku a
§ 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody
v trvání jedenácti let. Podle § 56 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zařadil
obviněného pro výkon trestu do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodl o nárocích
poškozených na náhradu škody a se zbývajícími nároky na náhradu škody odkázal
poškozené na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 2 To 107/2010, podle
§ 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného M. S. podané proti všem výrokům
rozsudku soudu prvního stupně a odvolání obviněného P. N. podané proti výroku o
vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To
107/2010, podal obviněný F. K. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání
opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že
hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů je nesprávné. Nesouhlasí
především s tím, že výpověď obviněného J. W. byla hodnocena jako věrohodná, a
postrádá odůvodnění toho, jaká zjištění podporují a odůvodňují použitelnost
této výpovědi. Napadl znalecké posudky z odvětví psychiatrie a psychologie
týkající se obviněného J. W., důkazy výslechy jednotlivých policistů, zajištění
pachových stop, úřední záznamy Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu.
Odkázal na závěr psychologického posudku, podle něhož obecná hodnověrnost
obviněného J. W. je snížená. Dále namítl, že rozsudek odvolacího soudu není
podrobně odůvodněn a odvolací soud se pouze ztotožnil s rozsudkem soudu prvního
stupně. Proto nemá ani možnost vznést námitky proti důvodům, které vedly k
takovému rozhodnutí. Poukázal na to, že pokud jej odvolací soud neuznal vinným
skutky, u kterých nebyl podle svého vyjádření přítomen obviněný J. W. a pokud
existoval nedostatek nepřímých důkazů, potom by soud měl učinit stejný závěr
ohledně veškerých výpovědí obviněného J. W. Namítl, že v celém řízení nebyly
opatřeny důkazy k tomu, aby z nich mohl být učiněn bez jakýchkoliv pochybností
závěr o vině. Závěr o jeho vině nelze dovodit pouze na podkladě výpovědi
spoluobviněného J. W., zvlášť v situaci, když takový důkaz byl podle názoru
obviněného v průběhu řízení podstatným způsobem zpochybněn jinými provedenými
důkazy.
Obviněný F. K. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1
tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To
107/2010, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný F. K. učinil dne 23. 6. 2011 podání označené jako „Doplněné
dovolání“. Nejvyšší soud nepřihlížel k tomuto podání, protože nebylo učiněno
prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
Proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný J. W., roz.
B. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody
podle § 265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř. Namítl chybějící výrok o trestu u
obviněných M. S. a P. N. a domnívá se, že absence těchto výroků způsobuje
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu, a je proto podle jeho
názoru dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Dále namítl, že
došlo rozhodnutím odvolacího soudu k porušení zásady zákazu reformationis in
peius, protože odvolací soud jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, aniž
by se jakýmkoliv způsobem vypořádal s otázkou jeho zvláštní ochrany podle zák.
č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s
trestním řízením a o změně zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů.
Namítl, že odvolací soud se nevypořádal s námitkou, že bylo porušeno právo na
jeho obhajobu, protože soud prvního stupně zamítl jeho návrh na doplnění
dokazování, zejména výslechem svědkyně V. H. a její rodiny, a je proto dán
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Odvolací soud nepřezkoumal
jeho odvolání dostatečným způsobem a nevypořádal se s důvody odvolání a
neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku. Obviněný poukázal na
nedostatky v provedeném dokazování, na celý obsah spisu a průběh trestního
řízení. Závěry soudů obou stupňů o jeho vině považuje za nesprávné, protože
byly učiněny v rozporu se základními principy rozhodování orgánů činných v
trestním řízení. Dále namítl, že byl nezákonně držen ve vazbě a že na tuto
skutečnost soud několikrát výslovně upozornil.
Obviněný J. W., roz. B. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle
§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010,
sp. zn. 2 To 107/2010, stejně jako další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a
aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
Obviněný J. W., roz. B. učinil dne 30. 6. 2011 podání označené jako
„Replika k vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 2. 6. 2011 a
doplnění dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.“ a dne
21. 11. 2011 podání označené jako „Dodatek k dovolání“. Nejvyšší soud k těmto
podáním nepřihlížel, protože nebyla učiněna prostřednictvím obhájce (§ 265d
odst. 2 tr. ř.).
D. W., manželka obviněného J. W., roz. B., učinila dne 2. 1. 2012
podání označené jako „Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19.
11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010“. Nejvyšší soud nepřihlížel k tomuto podání,
protože nebylo podáno oprávněnou osobou (§ 265d odst. 1, 2 tr. ř.).
Obviněný L. Š. podal prostřednictvím svého obhájce včas dovolání proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, z dovolacích
důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), g), a k) tr. ř. Namítl, že se od sebe
liší rozsudek soudu druhého stupně, jak byl vyhlášen, od jeho písemného
vyhotovení, neboť při vyhlášení bylo uvedeno, že se rozsudek soudu prvního
stupně zrušuje ve všech výrocích, zatímco v písemném vyhotovení je uvedeno, že
byl zrušen pouze částečně. Podle obviněného skutková zjištění neodpovídají
provedeným důkazům, hmotně právní posouzení skutkového stavu je nesprávné a
není v souladu s příslušnými ustanoveními trestního zákona, resp. trestního
zákoníku. Obviněný především napadl nevěrohodnost výpovědí obviněného J. W., na
nichž se podle jeho názoru nezákonně podíleli policisté v součinnosti se
státním zastupitelstvím. Poukázal na to, že závěr nalézacího soudu v prvním
rozsudku ze dne 27. 5. 2009, že výpověď obviněného J. W. z přípravného řízení
je v celém rozsahu věrohodná, je v rozporu se závěrem téhož soudu v jeho dalším
rozsudku ze dne 4. 6. 2010, ve kterém tento soud u některých skutků neposoudil
jako věrohodnou změněnou výpověď obviněného J. W. učiněnou v hlavním líčení.
Namítl, že soud prvního stupně nesprávně hmotněprávně posoudil skutky pod body
3) a 6) rozsudku soudu prvního stupně týkající se jeho trestné činnosti, a
skutky pod body 2), 4), 5) a 7) rozsudku soudu prvního stupně týkající se
ostatních obviněných a je proto dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. Poukázal na to, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu a řádný
proces, protože odvolací soud nerozhodl o návrzích obviněných a jejich obhájců
na doplnění dokazování obsažených v odvoláních i podaných přímo u veřejného
zasedání. Namítl, že se odvolací soud nevypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí
se všemi námitkami obviněných, ale pouze formálně odkázal na skutková zjištění
soudu prvního stupně. Podle jeho názoru došlo v průběhu trestního řízení k
závažným porušením zákona ze strany orgánů činných v trestním řízení, které
zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces, a lze je podřadit pod dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Poukázal také na to, že bylo
porušeno ustanovení trestního řádu o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání,
které se konalo dne 27. 1. 2011 před odvolacím soudem o odvoláních
spoluobviněných M. S. a P. N., a je proto dán dovolací důvod podle § 265b odst.
1 písm. d) tr. ř. Dále namítl, že výrok rozsudku odvolacího soudu je neúplný,
neboť neobsahuje uvedení příslušných ustanovení trestního zákona, tedy tzv.
právní větu, což je v rozporu s ustanovením § 120 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr.
ř. Tím je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Obviněný L. Š. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1,
2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2
To 107/2010, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný O. K. podal prostřednictvím svého obhájce včas dovolání proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, opírající se
o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a l) tr. ř. Namítl, že jednou z
podmínek spravedlivého procesu je to, že obhájce JUDr. Jiří Nedvědický, který
jej obhajoval, nemůže ve stejném procesu být obhájcem spoluobviněného J. W.,
protože zájmy obviněných si odporují. Namítl, že jeho vina byla prokázána pouze
výpovědí obviněného J. W. Obviněný J. W. podle názoru obviněného O. K. nebyl
vůbec zastoupen obhájcem a nemohou být platné ani jeho výpovědi z přípravného
řízení. Odvolací soud se nevypořádal s touto námitkou.
Dále namítl, že je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.
ř., protože i když odvolací soud přezkoumal v řádném řízení rozhodnutí soudu
prvního stupně, neodstranil vadu spočívající v tom, že obhájce JUDr. Jiří
Nedvědický nebyl vyloučen podle § 37a odst. 2 tr. ř. z výkonu obhajoby
obviněného J. W. Poukázal na to, že námitku vyloučení obhájce JUDr. Jiřího
Nedvědického z výkonu obhajoby obviněného J. W. již uplatnil u soudů obou
stupňů a tyto se s ní v odůvodněních svých rozhodnutí nevypořádaly. Dále
namítl, že zatímco jemu byla ustanovena soudem obhájkyně JUDr. Milada
Nedvědická a poté ji jako substituent zastoupil její manžel JUDr. Jiří
Nedvědický při jeho prvním výslechu, byl později ustanoven JUDr. Jiří
Nedvědický jako obhájce spoluobviněnému J. W. Obviněný je tak přesvědčen, že
nebylo možné, aby jeho obhajobu a obhajobu spoluobviněného J. W. vykonávali
manželé JUDr. Milada Nedvědická a JUDr. Jiří Nedvědický, kteří mají společnou
advokátní kancelář, protože zájmy obou těchto obhájců si v této věci odporují.
Namítl, že byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. také
proto, že orgán činný v trestním řízení nesplnil svoji povinnost a neumožnil
obhájkyni JUDr. Miladě Nedvědické řádně vykonávat obhajobu, tj. nevyrozuměl ji
o tom, že se může zúčastnit výslechu obviněného J. W. Podle jeho názoru proto
nemohl soud prvního stupně opřít výrok o vině o tento důkaz - výpověď
obviněného J. W.
Poukázal na to, že bylo porušeno ustanovení trestního řádu o jeho přítomnosti
ve veřejném zasedání, které se konalo dne 27. 1. 2011 před Vrchním soudem v
Praze o odvoláních spoluobviněných M. S. a P. N. Namítl, že rozsudek odvolacího
soudu neodpovídá ustanovení § 120 tr. ř., protože pokud rozhoduje odvolací
soud, o vině, musí zároveň ve svém rozhodnutí uvést, na základě kterého z
podaných odvolání oprávněných osob došlo ke zrušení rozsudku soudu prvního
stupně a v jakém rozsahu. Napadený rozsudek odvolacího soudu je proto z tohoto
hlediska nepřezkoumatelný. Namítl, že soudy obou stupňů hodnotily chybně otázku
hodnověrnosti spoluobviněného J. W. a věrohodnosti jeho výpovědi, která byla v
celém průběhu trestního řízení zásadní.
Obviněný O. K. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil
podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 19.
11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010.
Obviněný L. Č. podal prostřednictvím svého obhájce včas dovolání proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, opírající se
o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), k) tr. ř. Dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spatřuje v tom, že z výroku rozsudku
odvolacího soudu nelze zjistit, jakými skutky byl uznán vinným, když obdobně
totéž platí i u ostatních obviněných. Namítl, že z rozsudku odvolacího soudu
nevyplývá, jaké trestné činy zůstaly nezměněny ve výroku o vině, jak je uvedeno
na str. 17 rozsudku odvolacího soudu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
d) tr. ř. spočívá v tom, že bylo porušeno ustanovení trestního řádu o jeho
přítomnosti ve veřejném zasedání Vrchního soudu v Praze, které se konalo dne
27. 1. 2011 o odvoláních spoluobviněných M. S. a P. N. K dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že rozsudek odvolacího soudu
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně
právním posouzení, protože podle jeho názoru se odvolací soud v odůvodnění
svého rozhodnutí nevypořádal s jeho námitkami a nebyla naplněna skutková
podstata zločinu loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Obviněný L. Č. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1,
2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2
To 107/2010 a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2010, sp.
zn. 48 T 8/2008, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v
Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný L. Č. učinil dne 21. 10. 2011 podání označené jako „Dodatek k
dovolání“. Nejvyšší soud k tomuto podání nepřihlížel, protože nebylo učiněno
prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovoláním obviněných F. K., J. W. a L.
Č. ze dne 2. 6. 2011 uvedl, že obviněný F. K. směřuje své námitky výhradně
proti správnosti hodnocení provedených důkazů a proti skutkovým závěrům soudů
obou stupňů. Je tedy zřejmé, že námitky vznesené obviněným v jeho dovolání
neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V případě
dovolání obviněného J. W. uvedl, že obviněný může napadnout dovoláním takové
rozhodnutí, jímž byl uznán vinným a uložen mu trest, tj. má právo napadnout
takový výrok rozhodnutí, který se ho bezprostředně dotýká. Námitka, že rozsudek
soudu druhého stupně neobsahuje výrok o trestu ohledně obviněných M. S. a P.
N., je proto nedůvodná. Uvedl, že nedošlo k porušení zákazu reformace in peius,
neboť odsuzující rozsudek soudu druhého stupně, který se týká obviněného J. W.
je mírnější než odsuzující rozsudek soudu prvního stupně. Dále uvedl, že
jestliže obviněný J. W. vytýká soudům nedostatky v procesu dokazování a různá
procesní pochybení, která podle obviněného znamenají nezákonnost jeho procesu,
takové důvody nemohou být podkladem pro dovolací důvody, které uplatnil.
K dovolání obviněného L. Č. uvedl, že obviněný může napadnout dovoláním jen
takové rozhodnutí, jímž byl uznán vinným a uložen mu trest, případně zamítnut
jeho řádný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí. Vrchní soud v Praze ve
veřejném zasedání dne 27. 1. 2011 nerozhodoval o jeho odvolání, a proto nebylo
porušeno ustanovení trestního řádu o jeho přítomnosti při veřejném zasedání a
nebyl proto ani naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Dále poukázal na to, že obviněný L. Č. namítl, že z napadeného rozsudku
odvolacího soudu není zcela zřejmé, které trestné činy a kterých obviněných
zůstaly v rozsudku soudu prvního stupně nedotčeny. Není zřejmý ani důvod, proč
odvolací soud rozhodoval o obviněných M. S. a P. N. samostatným usnesením a
nikoli společně se zbývajícími obviněnými jediným rozhodnutím.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm.
b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného F. K., protože bylo podáno z jiných
důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného J. W., neboť je zjevně
neopodstatněné. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2
tr. ř. zrušil z podnětu dovolání obviněného L. Č. rozsudek Vrchního soudu v
Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, jakož i všechna další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 2 To 107/2010, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř.
přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí ohledně
všech obviněných a přiměřeně rozhodl ve smyslu § 265l odst. 4 tr. ř. Nejvyšší
státní zástupce souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek
uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněných L. Š. a O. K. ze
dne 20. 6. 2011 uvedl, že je třeba přisvědčit námitce obviněného L. Š., že se
od sebe liší rozsudek soudu druhého stupně, jak byl vyhlášen a jak byl písemně
vyhotoven. Tuto vadu však není možné podřadit pod žádný ze zákonem stanovených
dovolacích důvodů. Nejvyšší státní zástupce neshledal vadnou právní kvalifikaci
skutků obviněného L. Š. pod body 2), 4) a 5) rozsudku soudu prvního stupně ve
spojení s rozsudkem soudu druhého stupně. Ve všech skutcích byl obviněný L. Š.
spolupachatelem obviněných F. K. a J. W., kteří násilně vnikali do
podnikatelských objektů a muselo mu být předem zřejmé, že při takovém jednání
dojde k poškození majetku. Jednání spoluobviněných v rámci výše uvedených
skutků, jimiž způsobili poškození cizí věci, tedy nelze považovat za exces z
dohody zahrnující spáchání trestného činu, za který by neměl obviněný L. Š.
nést odpovědnost.
Podle nejvyššího státního zástupce je nedůvodná i námitka obviněného L. Š., že
došlo k porušení ustanovení o jeho přítomnosti při veřejném zasedání, v němž
rozhodoval Vrchní soud v Praze o odvoláních spoluobviněných M. S. a P. N. V té
době již byl obviněný L. Š. pravomocně odsouzen a jakákoli jeho další účast na
veřejném zasedání o odvoláních, která se ho netýkala, byla proto vyloučena.
Námitka uplatněná obviněným L. Š. v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst.
1 písm. k) tr. ř., že v rozsudku soudu druhého stupně absentují tzv. právní
věty ohledně skutků pod body 14b) – 23) a 26) – 29) výroku o vině rozsudku
soudu prvního stupně, je částečně důvodná. V napadeném rozsudku chybí právní
věty k bodu 2) a 25) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, ohledně
ostatních bodů výroku o vině obviněný nesprávně namítá tuto skutečnost. Ostatní
námitky obviněného směřují proti správnosti hodnocení provedených důkazů a
proti skutkovým závěrům soudu a nelze je tedy podřadit pod žádný z dovolacích
důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se soud druhého stupně konkrétně nevyjádřil
k námitce obviněného O. K., že jeho i obviněného J. W., jejichž zájmy byly v
přímém rozporu, zastupoval během některých úkonů stejný obhájce JUDr. Jiří
Nedvědický. Soud druhého stupně pouze na str. 73 odůvodnění svého rozhodnutí
odkázal na své dřívější rozhodnutí ze dne 18. 11. 2009. Takový postup je
nepřípustný, odvolací soud se s touto námitkou obviněného měl náležitě
vypořádat. Trestní řád v úpravě této problematiky není zcela důsledný v tom, že
soudu ukládá střežit případy kolize obhajoby pouze u zvolených obhájců;
zákonodárce zřejmě předpokládal, že se soud vyvaruje toho, aby sám založil
ustanovením obhájce takovou kolizi. Na druhé straně zákon č. 85/1966 Sb., o
advokacii, ve znění pozdějších předpisů, v ustanovení § 19 odst. 1 písm. a),
b), c) ukládá advokátovi v případě kolize zájmů odmítnout poskytnutí právních
služeb. Toto ustanovení měli respektovat obhájci JUDr. Jiří Nedvědický a JUDr.
Milada Nedvědická, což se nestalo. Z formálního hlediska sice obviněný O. K.
obhájce měl, ale z pohledu materiálního zřejmě byl dán důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. c) tr. ř., a to i s ohledem na tvrzené nedostatky v činnosti
orgánů činných v trestním řízení, které bránily obhájcům účinně vykonávat
obhajobu (účastnit se jednotlivých úkonů). Dne 27. 1. 2011 byl obviněný O. K.
již pravomocně odsouzen a žádné další účasti na veřejném zasedání o odvoláních
jiných obviněných se tedy nemohl domáhat, a proto v případě obviněného O. K.
nebyl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k
odst. 1, 2 tr. ř. zrušil z podnětu dovolání obviněných L. Š. a O. K. rozsudek
Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, zrušil i
všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, především usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 2 To 107/2010, a aby
přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc obviněných L. Š. a O. K. v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud učinil takové
rozhodnutí ohledně všech obviněných a přiměřeně rozhodl ve smyslu § 265l odst.
4 tr. ř. Nejvyšší státní zástupce souhlasil s projednáním věci v neveřejném
zasedání za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud považuje za nutné uvést k nejčastěji uplatněnému důvodu dovolání,
že podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že
skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin,
třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní
kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek popsán ve skutkové větě výroku
rozsudku o vině. Z těchto skutečností vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže
odchýlit od skutkového zjištění, které bylo učiněno v předcházejících řízeních,
a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem
nahrazovat činnost nalézacího soudu. Takto zjištěným skutkovým stavem je
zásadně vázán (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS
449/03, IV. ÚS 60/06). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít
námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či
takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného
dokazování. Ke shora uvedenému je třeba uvést, že závěr obsažený ve výroku o
vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci
nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést
důkazy, tyto hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém
uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této
činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci
dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového
stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného
dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř.
Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti
dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi
provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem
prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen
soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout
přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu
č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na
přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a
úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není
oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle
zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov.
omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.).
Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného
přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání
jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí
dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5.
2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími
důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi
napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý
proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného
dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi
skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména
tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s
provedenými důkazy, jestliže skutková zjištění soudů z těchto důkazů
nevyplývají při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení,
jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na
jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, jestliže se jedná o případ tzv.
opomenutých důkazů, apod.
Vrchní soud v Praze při veřejném zasedání dne 19. 11. 2010 ve věci sp.
zn. 2 To 1077/2010 vyhlásil rozsudek, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2
tr. ř. se napadený rozsudek (rozumí se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 4. 6. 2010, sp. zn. 48 T 8/2008) zrušuje ve všech výrocích o vině,
trestu a náhradě škody týkající se obžalovaných F. K., J. W., O. K., L. Č. a L.
Š. Podle § 259 odst. 3 znovu rozhodl tak, že jsou vinni,…, přičemž výroky o
vině a trestech jsou uvedeny výše na str. 4 až 5 tohoto usnesení.
V adhezním řízení rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. že obvinění jsou povinni
rukou společnou a nerozdílnou zaplatit, a to
obvinění F. K., J. W. a O. K. společnosti Kooperativa Pojišťovna, a.
s., Vienna Insurance Group, Praha 1, Templová 747, částku 3.971.032 Kč,
společnosti G4S Cash Services (CZ) a. s., Praha 8, Na Košince 2257/9, částku
1.255.523 Kč,
obvinění F. K., J. W. a L. Š. společnosti Kooperativa Pojišťovna, a.
s., Vienna Insurance Group, Praha 1, Templová 747, částku 21.725 Kč,
společnosti PREFA Žatec, s. r. o., ul. Leoše Janáčka 1270, Žatec, částku 81.500
Kč, společnosti FOLLYX, spol. s. r. o., Žernosecká 10, 412 01 Litoměřice,
částku 2.401.536,80 Kč, A. N. částku 10.200 Kč, České pojišťovně, a. s.,
Spálená 75/16, 113 04 Praha 1, částku 754.450 Kč, VZP ČR se sídlem Praha 3,
Orlická 4/2020, 130 00, částku 9.342,28 Kč, R. Š. částku 1.861.500 Kč,
obvinění F. K., J. W. a M. S. společnosti Jatky Hradský, s. r. o.,
se sídlem Strakonice, Písecká 594, 386 01, částku 255.110,50 Kč, A. H. částku
134.627 Kč, Z. Š. částku 48.488,75 Kč, České pojišťovně, a. s., Spálená 75/16,
113 04 Praha 1, částku 322.398 Kč, V. D. částku 3.293.617 Kč, společnosti
Kostelecké uzeniny, a. s., Kostelec 60, částku 73.670 Kč, Společnosti
Hutchinson, s. r. o., Klostermannova 995/2, 337 01 Rokycany, částku 32.000 Kč,
společnosti KOVODRUŽSTVO, výrobní družstvo v Plzni, Plzeň, Rokycanská tř. 5,
částku 142.740 Kč, V. L., M. P. a K. Š. částku 69.200 Kč, společnosti
Kooperativa Pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, Praha 1, Templová 747,
částku 219.641 Kč, společnosti Povltavské mlékárny, a. s., Církvičská 240,
Sedlčany, 264 01, částku 195.152 Kč, společnosti MOTOCO, a. s., Křižíkova
734/1, 370 08 České Budějovice, částku 711.855,50 Kč, společnosti GAMEX CB, s.
r. o., Průmyslová 2, České Budějovice, částku 6.600 Kč, společnosti META Plzeň,
s. r. o., Plzeň, Hřbitovní 31, PSČ 312 00, částku 60.551,20 Kč, Ing. J. S.
částku 7.047,50 Kč; H. D. částku 500 Kč,
obvinění F. K., J. W., M. S. a L. Č. společnosti Uniqa Pojišťovna,
a. s., 160 12 Praha 6, Evropská 136, částku 37.100 Kč,
obvinění F. K. a J. W. společnosti Land – Produkt, a. s., Božice
čp. 385, 671 64, částku 30.000 Kč, společnosti Globus ČR, k. s., 196 00 Praha
9, Čakovice, Kostelecká 822/75, částku 164.941 Kč,
obviněný M. S. poškozenému A. V. částku 312.950 Kč,
obvinění F. K., J. W. a P. N. společnosti CS-BETON, s. r. o., Velké
Žernoseky 184, 412 01, částku 486.699 Kč, J. B. částku 22.700 Kč, J. K. částku
5.000 Kč, společnosti Kooperativa Pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group,
Praha 1, Templová 747, částku 15.000 Kč.
Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození společnost G4S Cash Services (CZ), a.
s., Praha 8, Kooperativa Pojišťovna, a. s., Vienna lnsurance Group, Praha 1,
PREFA Žatec, s. r. o., FOLLYX, spol. s. r. o., Hutchinson, s. r. o.,
KOVODRUŽSTVO, výrobní družstvo v Plzni, GAMEX CB, s. r. o., META Plzeň, s. r.
o., Uniqa Pojišťovna, a. s., CS-BETON, s. r. o., a poškození R. Š., Z. Š., V.
D., V. L., M. P., K. Š. a J. B. odkázáni se zbytky nároků na náhradu škody na
řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození F. T., Jihočeská drůbež Mirovice, a.
s., Zámostí 272, 398 06 Mirovice, a Česká pojišťovna, a. s., Spálená 75/16, 113
04 Praha 1, odkázáni s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Nejvyšší soud zjistil z protokolu o hlasování Vrchního soudu v Praze ze dne 19.
11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, že kromě uvedených výroků Vrchní soud v Praze
rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. se odvolání obžalovaných M. S. a P. N.
zamítají.
Z vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To
107/2010 (č. l. 10747 až 10826 spisu), vyplývá, že Vrchní soud v Praze jako
soud odvolací rozhodl o odvoláních obviněných F. K., J. W., L. Š., M. S., O.
K., L. Č. a P. N. takto: „Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. se
napadený rozsudek částečně zrušuje a podle § 259 odst. 3 tr. ř. se rozhoduje
tak, že obžalovaní F. K., J. W., L. Š., M. S., O. K., L. Č. a P. N. jsou vinni,
že…“. Z výroku učiněného podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. nelze
zjistit, na základě jakého podnětu (odvolání) a kterého obviněného nebo
obviněných, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a v jakém rozsahu.
Další výrok napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze se opírá o ustanovení §
259 odst. 3 tr. ř., podle něhož může odvolací soud rozhodnout ve věci sám
rozsudkem, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu,
který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů
provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může
odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v
odvolacím řízení a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné
důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo b) provedl důkazy, které nebyly
provedeny v hlavním líčení. Nejvyšší soud zjistil, že Vrchní soud v Praze jako
soud odvolací nepostupoval při veřejném zasedání dne 19. 11. 2010 podle § 259
odst. 3 písm. a) nebo b) tr. ř.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To
107/2010, ve znění, v němž byl rozsudek vyhotoven a doručen všem obviněným,
státnímu zástupci a poškozeným podali všichni obvinění kromě obviněného M. S. v
zákonné lhůtě prostřednictvím obhájců dovolání u příslušného soudu, která mají
obsahové náležitosti dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že obvinění opírají obsáhlá dovolání v podstatě
o tytéž námitky, které uplatňovali v odvoláních, která podali prostřednictvím
obhájců, ale i sami. Přitom všichni obvinění odvoláními napadli všechny výroky
odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 4. 6. 2010, sp. zn. 48 T 8/2008, je zřejmé, že jako soud
prvního stupně rozhodoval celkem o 29 skutcích, které spáchali obvinění,
přičemž jejich odvolání směřovala proti všem 29 skutkům, jimiž byli jednotliví
obvinění uznáni vinnými. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací však napadeným
rozsudkem nerozhodl o všech 29 skutcích, aniž by uvedl, jaké důvody jej k tomu
vedly, a aniž by učinil rozhodnutí o těchto skutcích odpovídající zákonu. To je
zřejmé již z výroku rozsudku o vině, v němž za bodem 14a) následují již jen
body 24) a 25) a body 26) až 29) chybí.
Obviněný P. N. byl uznán vinným skutkem pod bodem 25) rozsudku,
který spáchal s obviněnými F. K. a J. W., roz. B. V rozsudku však chybí výrok o
právním posouzení tohoto skutku (tzv. právní věta) a chybí také výrok o trestu.
Z rozsudku není ani patrno, jak bylo rozhodnuto o skutku pod bodem 28), kterým
byl obviněný P. N. uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně, přičemž podal
odvolání i proti výroku o vině skutkem pod bodem 28 rozsudku soudu prvního
stupně. Vrchní soud v Praze za této situace přesto rozhodl v adhezním řízení o
povinnosti obviněného P. N. k náhradě škody.
Odvolací soud postupoval obdobným způsobem ve věci obviněného M. S.,
který podle rozsudku spáchal skutky pod body 8), 11), 12), 13), 14a) a 24)
výroku o vině, avšak neuložil mu za ně žádný trest. Přesto rozhodl o povinnosti
tohoto obviněného k náhradě škody.
Výrok rozsudku odvolacího soudu o tom, že se rozsudek soudu prvního
stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušuje, je vadný
a nepřezkoumatelný. Z výroku nelze dovodit, na základě jakého odvolání, kterého
z obviněných, popř. více obviněných a v jakém rozsahu Vrchní soud v Praze
zrušil rozsudek soudu prvního stupně. Výrok o částečném zrušení rozsudku soudu
prvního stupně odvolací soud opřel o ustanovení § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř.,
tj. že v přezkoumávané části rozsudku bylo porušeno ustanovení trestního
zákona. Odvolací soud je shledal v porušení ustanovení § 2 odst. 1 tr. zákoníku
o časové působnosti trestních zákonů. Omezil se však jen na citaci uvedeného
ustanovení trestního zákoníku (srov. str. 74 rozsudku) a dále uvedl, že „vázán
ustanovením § 2 tr. zákoníku rozhodl tak…“, přičemž následuje právní
kvalifikace skutků spáchaných obviněnými F. K., J. W., L. Š., O. K. a L. Č.
Přitom nijak neodůvodnil, proč konkrétní skutky posoudil podle trestního
zákoníku (str. 76 rozsudku). Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozsudku
dále uvedl, že s poukazem na ustanovení § 2 tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2010
musel znovu rozhodnout o trestech ukládaných obžalovaným. Stojí za zmínku, že
Krajský soud v Ústí nad Labem zvažoval aplikaci ustanovení § 2 tr. zákoníku,
protože rozhodoval v době, kdy již byl trestní zákoník účinný. Dospěl přitom k
závěru, že trestní zákon účinný v době spáchání trestných činů obviněnými, je
příznivější než trestní zákoník, a proto posoudil trestnost činů obviněných
podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 (srov. str. 99 - 100 rozsudku
soudu prvního stupně).
Vadně formulovaný výrok napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, že
se podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně
zrušuje, aniž by bylo uvedeno, v jakém rozsahu a kterých obviněných se týká, se
projevil i ve výrocích o trestech uložených obviněným F. K., J. W., roz. B., L.
Š. a L. Č. Tito obvinění byli odsouzeni za zločin loupeže podle § 173 odst. 1,
odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., resp. obviněný L. Č. za zločin loupeže
podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a za trestné činy, ohledně
nichž byl napadený rozsudek nezměněn. Z takto formulovaného výroku rozsudku
však nelze zjistit, které trestné činy zůstaly v napadeném rozsudku soudu
prvního stupně tímto výrokem rozsudku odvolacího soudu nedotčeny. Pochybnosti z
tohoto důvodu vyvolávají i výroky o náhradě škody.
Nejvyšší soud zjistil, že Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se nevypořádal
se všemi námitkami obviněných, které uplatnili ve svých odvoláních, a pouze v
obecné poloze odůvodnil správnost výroků o vině a trestu. Vrchní soud v Praze
usnesením ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 2 To 107/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl
odvolání obžalovaných M. S. a P. N. jako nedůvodná. Toto usnesení nebylo
předmětem přezkumu v řízení o dovolání a nutnost jeho zrušení ohledně
obviněného M. S. vyplynula z důsledků beneficia cohaesionis.
Tyto podstatné vady rozsudku odvolacího soudu, především rozpor mezi zněním
výroku rozsudku, jak byl vyhlášen, a jeho vyhotovením, objektivně znemožňují
provedení přezkumu tohoto rozsudku z hlediska konkrétních dovolacích námitek
všech obviněných. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn.
2 To 107/2010, není způsobilý k plnému přezkumu v dovolacím řízení. Při něm
musí Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací přezkoumat z hlediska
uplatněných dovolacích důvodů, jakým způsobem se odvolací soud vypořádal s
námitkami obviněných, které uplatnili v odvoláních proti rozsudku soudu prvního
stupně. Ačkoliv vrchní soud jako soud odvolací v odůvodnění rozsudku, který byl
napaden dovoláními většiny obviněných, uvedl, že přezkoumal podle § 254 odst. 1
tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně, z odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v
Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, je zřejmé, že se omezil pouze
na konstatování, že vina všech obviněných byla na základě řádně provedených
důkazů bez pochybností prokázána. Rozsudek Vrchního soudu v Praze i řízení,
které mu předcházelo, trpí takovými vadami, které neumožňují dovolacímu soudu,
aby mohl přezkoumat i posoudit, jak se Vrchní soud v Praze vypořádal s
konkrétními odvolacími námitkami všech obviněných. Za této situace je proto
vyloučeno, aby dovolací soud přezkoumával námitky obviněných, kterými
odůvodnili konkrétní důvody dovolání, které však odvolací soud v souladu se
zákonem nepřezkoumal a s nimiž se nevypořádal, jak je zřejmé z odůvodnění
rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší soud je totiž při svém rozhodování v
dovolacím řízení vázán zákonem stanovenými důvody dovolání, jejich vymezením a
dále rozsahem přezkumné činnosti odvolacího soudu (srov. přiměřeně č. 20/2004
Sb. rozh. tr.).
Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že: „Ústavní právo na
spravedlivý proces zahrnuje i povinnost obecných soudů vypořádat se se vším, co
v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k
projednávané věci. Pokud soudy této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak
tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec
nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, má to za následek vadu
řízení, promítající se jako zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý
proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách a
do práva na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny.“ Ve
svém rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 521/05 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního
soudu, svazek 40, nález č. 70) pak Ústavní soud uvedl, že „právu na spravedlivý
proces“ odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v
tom rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým
způsobem vypořádat se všemi důkazy. Rovněž i s argumentačními tvrzeními
uplatněnými účastníky řízení, přičemž v opačném případě dochází k
ústavněprávnímu deficitu obdobnému kategorii neústavnosti v podobě tzv.
opomenutých důkazů (viz nález sp. zn. I. ÚS 113/02, Sbírka nálezů a usnesení
Ústavního soudu, svazek 27, nález č. 109).“ Nejvyšší soud při své rozhodovací
činnosti v řízení o dovolání podřazuje porušení práva na spravedlivý proces pod
důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této věci shledal, že
napadeným rozsudkem i řízením, které mu předcházelo, bylo porušeno právo
obviněných na spravedlivý proces. Vzhledem k tomu, že bylo porušeno právo na
spravedlivý proces, a to z důvodů, na něž Nejvyšší soud poukázal v příslušných
částech odůvodnění tohoto usnesení, nezabýval se dovolacími námitkami
obviněných.
Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu
v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, ohledně obviněných F. K.,
J. W., roz. B., L. Š., O. K. a L. Č. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. za přiměřeného
použití § 261 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11.
2010, sp. zn. 2 To 107/2010, a dále usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.
1. 2011, sp. zn. 2 To 107/2011, ohledně obviněného M. S. V § 265k odst. 2 věta
třetí tr. ř. je upraveno tzv. beneficium cohaesionis (dobrodiní souvislosti)
tak, že ustanovení § 261 tr. ř. se užije přiměřeně. Podle § 261 tr. ř. prospívá-
li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obžalovaného,
také dalšímu spoluobžalovanému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud
vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obžalovaného, kterému
prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby. Důvod, z něhož má
odvolací soud rozhodnout ve prospěch jiné osoby, musí být pro všechny zmíněné
osoby (spoluobžalovaného, zúčastněnou osobu nebo obžalovaného) společný a nesmí
jít o důvod, který je třeba u každé z těchto osob zkoumat individuálně, např.
otázku trestní odpovědnosti, formy zavinění, poměrů obžalovaného a možnosti
jeho nápravy (srov. č. 59/1977 Sb. rozh. tr.).
Obviněný M. S. nepodal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, ani proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 2 To 107/2010. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze
dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, byl obviněný M. S. uznán vinným skutky
pod body 8), 11), 12), 13), 14a) společně s obviněnými F. K. a J. W. a skutkem
pod bodem 24) společně s obviněnými F. K., J. W. a L. Č. Nejvyšší soud z tohoto
důvodu shledal, že jsou splněny podmínky aplikace ustanovení § 265k odst. 2 tr.
ř. za přiměřeného použití § 261 tr. ř., neboť důvod, který prospívá obviněným
F. K., J. W. a L. Č., prospívá i obviněnému M. S.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené
části obou rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu
v Praze, aby věc obviněných v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací proto znovu rozhodne o odvoláních všech
obviněných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2010,
sp. zn. 48 T 8/2008, a v souladu se zákonem se vypořádá se všemi námitkami
obviněných. Neopomene vyhotovit rozhodnutí v souladu s tím, jak bude vyhlášeno.
Nejvyšší soud rozhodl samostatným výrokem podle § 265l odst. 4 tr. ř. tak, že
se obvinění F. K., J. W., roz. B., L. Š., O. K. a L. Č. berou do vazby podle §
67 písm. a), c) tr. ř. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. platí, že jestliže se
vykonává na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a
Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g) se v tomto případě neužijí. Podle
§ 72a odst. 5 tr. ř. se doba trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto podle § 265l
odst. 4 tr. ř. posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení.
Shledal přitom u všech obviněných důvody tzv. útěkové a tzv. předstižné vazby,
protože obviněným hrozí uložení vysokých trestů odnětí svobody a je dána
důvodná obava, že budou opakovat trestnou činnost, pro kterou jsou stíháni.
Dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že obvinění spáchali skutky, pro
které jsou stíháni, tyto skutky mají všechny znaky trestných činů a jsou u
všech obviněných dány zřejmé důvody k podezření, že tyto trestné činy spáchali.
Všichni obvinění byli opakovaně potrestáni zejména pro majetkovou trestnou
činnost a ani opakované výkony nepodmíněných trestů nevedly k jejich trvalé
nápravě, o čemž svědčí skutečnost, že trestnou činnost většina z nich začala
páchat krátce poté, co byli podmíněně propuštěni z výkonu trestů odnětí
svobody. Přitom vzhledem k osobám obviněných, z nichž někteří byli zvlášť
nebezpečnými recidivisty podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, se
zřetelem na povahu a závažnost trestné činnosti, nebylo možno dosáhnout účelu
vazby jiným opatřením. Nedošlo tedy k podstatné změně okolností, za nichž byly
v dřívějších rozhodnutích u obviněných shledány důvody vazby.
Nejvyšší soud nerozhodoval o vazbě obviněného M. S., který v době rozhodování
nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, neboť na základě usnesení Okresního
soudu v Mostě ze dne 15. 5. 2012, sp. zn. 31 PP 73/2012, byl podmíněně
propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud rozhodl o dovoláních obviněných v neveřejném zasedání, které
konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by k tomu potřeboval
souhlas stran. Podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud může učinit v
neveřejném zasedání rozhodnutí o zrušení napadeného rozhodnutí (§ 265k) a
přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí (§ 265l odst. 1 a 2), je-li
zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. c) tr.ř.
Spisová značka: 7 Tdo 1330/2011
Datum rozhodnutí: 11.07.2012
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Dotčené předpisy: § 67 písm. a), c) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: C
7 Tdo 1330/2011-IV.-453
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11.
července 2012 v Brně ve věci dovolání obviněného L. Š. proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, který rozhodl jako
soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.
zn. 48 T 8/2008, takto:
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný L. Š. b e r e d o v a z b y
z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř.
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To
107/2010, byl obviněný L. Š. uznán vinným pod body 2), 4), 5) rozsudku zločinem
krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, pod
body 3), 6), 7) zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr.
zákoníku a pod body 2), 4), 5), 6), přečinem poškozování cizí věci podle § 228
odst. 1 tr. zákoníku. Podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1
tr. zákoníku byl odsouzen za tyto trestné činy a trestné činy, ohledně nichž
zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, k úhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1
písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Vrchní soud v
Praze rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. o nárocích
poškozených na náhradu škody. Obviněný vykonává trest odnětí svobody ve Věznici
v K.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 11. července 2012, sp.
zn. 7 Tdo 1330/2011, podle § 265k odst. l tr. ř. zrušil tento rozsudek Vrchního
soudu v Praze ohledně obviněného L. Š., podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně
zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l
odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc obviněného L. Š. (dále
jen: ,,obviněný“) v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odsuzující rozsudek, na jehož pokladě obviněný vykonává trest odnětí
svobody, není z tohoto důvodu pravomocný a další výkon trestu odnětí svobody je
nepřípustný. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest
odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o
tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§
73d až 73g) se v tomto případě neužijí.
Protože Nejvyšší soud zrušil k dovolání obviněného výrok o trestu,
který mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp.
zn. 2 To 107/2010, rozhodl současně o vazbě obviněného. Shledal přitom, že i v
tomto stádiu řízení trvají důvody vazby podle § 67 písm. a), c) tr. ř., protože
obviněnému hrozí uložení vysokého trestu a je též dána důvodná obava, že
obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, neboť dosud
zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byly spáchány skutky, pro které bylo
zahájeno trestní stíhání, skutky mají všechny znaky trestných činů a jsou
zřejmé důvody k podezření, že obviněný L. Š. tyto trestné činy spáchal, přičemž
vzhledem k osobě obviněného, který byl v minulosti opakovaně potrestán za
trestnou činnost, přičemž jeho jednání bylo před účinností trestního zákoníku
posuzováno jako jednání zvlášť nebezpečného recidivisty podle § 41 odst. 1 tr.
zák. Nelze přehlédnout, že obviněný podle obžaloby spáchal trestnou činnost ve
zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který mu
byl uložen za zvlášť závažný úmyslný trestný čin podle § 41 odst. 2 tr. zák.
účinného do 31. 12. 2009. Se zřetelem na povahu a závažnost trestné činnosti,
pro niž je obviněný stíhán, nelze v době rozhodování dosáhnout účelu vazby
jiným opatřením. Nejvyšší soud České republiky proto rozhodl, že obviněný L. Š.
se podle § 265l odst. 4 tr. ř. bere do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm.
a), c) tr. ř.
Poučení:Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. července 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. c) tr.ř.
Spisová značka: 7 Tdo 1330/2011
Datum rozhodnutí: 11.07.2012
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Dotčené předpisy: § 67 písm. a), c) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: C
7 Tdo 1330/2011-V.-454
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11.
července 2012 v Brně ve věci dovolání obviněného O. K. proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, který rozhodl jako
soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.
zn. 48 T 8/2008, takto:
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný O. K. b e r e d o v a z b y
z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř.
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 11. 2010, sp. zn. 2 To
107/2010, byl obviněný O. K. uznán vinným pod bodem 1) rozsudku zločinem
loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Vrchní soud v
Praze mu uložil podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku za tento zločin trest odnětí
svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 1 písm. d) tr.
zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a)
tr. zákoníku mu současně uložil trest propadnutí věci, a to 1 ks radiostanice
značky Cobra Micro Talk s 1 ks sluchátek celohlavových, 1 ks nástavce
dalekohledu na noční vidění s nápisem Night N Super 3x78. Podle § 228 odst. 1
tr. ř. a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu
škody. Obviněný O. K. vykonává trest odnětí svobody ve Věznici ve V.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 11. července 2012, sp.
zn. 7 Tdo 1330/2011, zrušil podle § 265k odst. l tr. ř. tento rozsudek Vrchního
soudu v Praze ohledně obviněného O. K., podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně
zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l
odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc obviněného O. K. (dále
jen:,,obviněný“) v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudek, na jehož podkladě obviněný vykonává trest odnětí svobody,
není z tohoto důvodu pravomocný a další výkon trestu je nepřípustný. Podle §
265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu
původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší,
rozhodne zároveň o vazbě. Ustanovení o vazebním zasedání (§ 73d až 73g) se v
tomto případě neužijí.
Protože Nejvyšší soud České republiky zrušil k dovolání obviněného
výrok o trestu, který mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19.
11. 2010, sp. zn. 2 To 107/2010, rozhodl současně o vazbě obviněného. Shledal
přitom, že i v tomto stadiu řízení jsou dány důvody vazby podle § 67 písm. a),
c) tr. ř., protože obviněnému hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody a je
též dána důvodná obava, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro niž je
stíhán. Dosud zjištěné skutečnosti totiž nasvědčují tomu, že byl spáchán
skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, skutek má všechny znaky
trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že obviněný O. K. trestný čin
spáchal, přičemž vzhledem k osobě obviněného, povaze a závažnosti trestného
činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování dosáhnout účelu vazby jiným
opatřením. Nejvyšší soud České republiky proto rozhodl, že se obviněný O. K.
podle § 265l odst. 4 tr. ř. bere do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a),
c) tr. ř.
Poučení:Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. července 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek