7 Tdo 1331/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 10. 2008 o dovolání obviněné MUDr. V. Š. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 5 To 272/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 112/2005, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné MUDr. V. Š. o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 7 T 112/2005, byla obviněná MUDr. V. Š. uznána vinnou trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. a za tento trestný čin byla odsouzena podle § 175 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl obviněné výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Odvolání obviněné proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 5 To 272/2006, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněná byla odsouzena pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák., který podle zjištění Městského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Brně, spočíval v tom, že obviněná MUDr. V. Š. dne 13. 9. 2004 u Městského soudu v Brně po řádném poučení o následcích křivé výpovědi jako svědkyně v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 156/2004 ve věci obžalovaného J. Š. stíhaného pro trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a posléze i pravomocně odsouzeného, vypověděla nepravdu o tom, že veškeré údajně odcizené věci, zejména dvě soupravy nádobí zn. Zepter, 2 ks notebooků zn. IBM a Acer, mobilní klimatizační jednotka zn. Hailer a jízdní horské kolo zn. Merida, se skutečně nacházely ve vykradeném bytě a byly objektem trestného činu krádeže, v úmyslu zabránit odsouzení obžalovaného J. Š., což, jak se později prokázalo provedeným dokazováním, se nezakládalo na pravdě, neboť obžalovaný J. Š. tyto věci nikdy nevlastnil a nemohly mu být při předmětné krádeži z bytu odcizeny.
Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť podle jejího názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněná především namítla, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, jímž byla uznána vinnou, protože její výpověď u hlavního líčení měla pouze okrajový význam a neměla podstatný význam pro rozhodnutí soudu o vině a trestu. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně podle jejího názoru plyne, že samosoudce vzal při rozhodování o její vině jako rozhodující jiné důkazy a dovodila, že závěr samosoudce uvedený na str. 7 rozsudku soudu prvního stupně o tom, že se dopustila trestného činu, je závěrem spekulativním, který navíc porušuje zásadu presumpce neviny. Podle
názoru obviněné jiné nesprávné hmotně právní posouzení spočívá v tom, že zjištěný skutkový děj je v extrémním nesouladu s objektivním dějem, a to proto, že soud prvního stupně se v její trestní věci opíral o odůvodnění jiného rozsudku, aniž by provedl důkazy. Dále obviněná namítla, že odvolací soud řádně nepřezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a tím porušil ustanovení § 254 tr. ř. a proto je dán dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 5 To 272/2006, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 7 T 112/2005, a to z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně. Obviněná současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněné uvedla, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky, kterými dovolatelka brojí proti rozsahu provedeného dokazování. Navíc tyto námitky jsou formulovány natolik komplikovaně a nejasně, že není zcela zřejmé, jaké vady dokazování dovolatelka vytýká a v čem spatřuje existenci tzv. extrémního rozporu mezi vykonanými důkazy a skutkovým stavem. Poukázala na to, že otázka, zda předmětné věci, které měly být odcizeny v bytě obviněného J. Š., se v jeho bytě skutečně nacházely, byla nepochybně předběžnou otázkou rozhodnou pro posouzení viny obviněné, a proto ve smyslu § 9 odst. 1 tr. ř. in fine nebyl Městský soud v Brně při rozhodování věci vedené pod sp. zn. 7 T 112/2005, vázán svým pravomocným rozhodnutím ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 156/2004. Ustanovení § 9 odst. 1 tr. ř. je ustanovením procesním nikoli hmotně právním. Dále uvedla, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitku, podle níž se nepravdivá výpověď dovolatelky ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 156/2004 netýkala okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí, jak to vyžaduje skutková podstata trestného činu podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. Tuto námitku však považuje za nedůvodnou, neboť otázka, zda se předmětné věci ve vykradeném bytě skutečně nacházely, měla podstatný a dokonce rozhodující význam pro rozhodnutí, zda obviněný J. Š. spáchal trestný čin pojistného podvodu ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 250a odst. 1, 3 tr. zák. Pokud dovolatelka o této okolnosti uváděla nepravdu, vypovídala nepravdu o okolnosti mající podstatný význam pro rozhodnutí soudu o vině. K naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. se nevyžaduje, aby nepravdivá výpověď měla za následek vydání nepravdivého rozhodnutí. Z hlediska trestní odpovědnosti obviněné je také bez významu, že Městský soud v Brně měl při rozhodování v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 156/2004 k dispozici i jiné důkazy, v jejichž světle výpovědi dovolatelky neuvěřil.
Vzhledem k tomu, že v řízení před soudem prvního stupně nebyl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyl důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V předmětné trestní věci odvolací soud zamítl odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. po meritorním rozhodnutí soudu prvního stupně. Obecné námitky týkající se nedostatečné kvality přezkumné činnosti odvolacího soudu, resp. nedůsledného plnění povinností stanovených v § 254 odst. 1 tr. ř., nelze uplatňovat v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto uplatněné dovolací námitky zčásti neodpovídají deklarovaným dovolacím důvodům a zčásti jde o námitky zjevně nedůvodné.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a souhlasila s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání obviněné ve svém celku je dovoláním zjevně neopodstatněným. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. kdo jako svědek nebo znalec před soudem, státním zástupcem nebo před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá obviněná. Pokud v dovolání vytýká „nesprávné právní posouzení skutku“, korespondují s tímto dovolacím důvodem jen takové námitky, jimiž obviněná tvrdí, že skutkový stav, který zjistil soud, nemá znaky trestného činu, jímž byla uznána vinnou. Jiným hmotně právním posouzením se rovněž rozumí aplikace právního předpisu z oblasti hmotného práva na skutkové zjištění soudu, které je významné pro rozhodnutí. Z toho je zřejmé, že dovolacím důvodem jsou jen právní námitky směřující proti tomu, jak byly předpisy hmotného práva aplikovány na skutkový stav, který zjistil soud. Dovolacím důvodem nejsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se obviněná snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sama prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.
Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku, resp. otázkou správnosti jiného hmotně právního posouzení, zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám vyjadřujícím nesouhlas dovolatele s tím, jak soudy v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Obviněná založila dovolání především na polemice se správností skutkových zjištění, která soudy učinily, a současně namítla, že zjištěný skutkový děj je v extrémním nesouladu s objektivním, tedy skutečným dějem. Rozhodně se nejedná o případ, že by mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nebyla žádná obsahová spojitost, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, že by tato zjištění byla pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování, apod. Mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy tedy není žádný extrémní rozpor, který by s ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces a ve smyslu judikatury Ústavního soudu mohl případně odůvodnit zásah do pravomocného rozhodnutí z podnětu skutkových námitek. Pod uplatněný dovolací důvod nelze subsumovat námitku obviněné, že byla údajně porušena zásada in dubio pro reo, neboť tato zásada je zásadou procesní a nikoliv hmotněprávní.
Právní námitkou je jen námitka obviněné, že její výpověď jako svědkyně učiněná před soudem v trestní věci jejího syna, obviněného J. Š., neměla podstatný význam pro rozhodnutí v uvedené trestní věci. Trestný čin podle § 175 odst. 2 tr. zák. je samostatnou skutkovou podstatou trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 tr. zák. Objektem tohoto trestného činu je zájem na správném zjištění skutkového stavu jako zákonného základu rozhodnutí soudů, státních zástupců nebo policejních orgánů, pokud konají přípravné řízení podle trestního řádu a obdobný zájem na správných zjištěních vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny. Jednání, kterým lze naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. musí mít aktivní formu, tj. úmyslné uvedení nepravdy. Křivá výpověď se musí týkat takové okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí. Tuto okolnost je nutno posuzovat ve vztahu ke konkrétnímu případu. Soudy obou stupňů se zabývaly tímto zákonným znakem trestného činu podle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zák. a zjistily, že výpověď obviněné MUDr. V. Š. měla podstatný význam pro rozhodnutí Městského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 156/2004 (srov. zejména č. l. 151 až 153 a č. l. 241 spisu). Právní kvalifikace skutku je správná.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tento důvod dovolání má dvě alternativy jeho naplnění. Ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. 1) tr. ř. ve znění zák. č. 200/2002 Sb., v níž je uvedena dikce ”aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí,” se na posuzovaný případ nevztahuje. Z dikce ”aniž byly splněny procesní podmínky … pro takové rozhodnutí” vyplývá, že k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku došlo z procesních důvodů. V případě odvolání to znamená jeho zamítnutí podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebo jeho odmítnutí podle § 253 odst. 3 tr. ř., tedy bez meritorního přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně. Jde o postup, jímž byl obviněnému odňat přístup k odvolací instanci. V posuzované věci však bylo odvolání obviněné zamítnuto podle § 256 tr. ř., tedy po meritorním přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem podle § 254 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky neshledal, že by v řízení, které předcházelo napadenému usnesení odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., v jehož rámci obviněná směšovala obě alternativy tohoto dovolacího důvodu, proto nebyl naplněn.
Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněné jako dovolání podané zjevně neopodstatněné. Rozhodnutí o dovolání učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek