7 Tdo 1345/2014-24
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 23. 10. 2014 dovolání obviněného J. L., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 7 To 111/2014, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 31/2012 a rozhodl takto: Podle § 265k odst. l tr. ř. se z r u š u j í rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 7 To 111/2014, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 2. 2014, sp. zn. 8 T 31/2012.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 2651 odst. l tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 2. 2014, sp. zn. 8 T 31/2012, byl obviněný J. L. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle § 58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 59 odst. l tr. zák. stanovena na jeden rok. Výrokem podle § 229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 7 To 111/2014. Podle § 258 odst. l písm. b) tr. ř. byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušen a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. l tr. zák. a odsouzen podle § 250a odst. l tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva měsíce, přičemž výkon trestu odnětí svobody byl podle § 58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 59 odst. l tr. zák. stanovena na jeden rok. Nově bylo rozhodnuto také o náhradě škody, a to výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř.
Jako trestný čin posoudil Městský soud v Praze skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 11. 6. 2009 oznámil telefonicky České pojišťovně, a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, pojistnou událost, ke které mělo dojít nárazem jeho vozidla zn. VW Passat registrační značky ...... do skály po vyjetí vozidla z cesty, v rámci likvidace pojistné události úmyslně uvedl nepravdivé údaje ohledně poškození levého předního blatníku, požádal o výplatu pojistného plnění za toto poškození, které ve skutečnosti vzniklo na vozidle již dne 14. 6. 2007 a bylo pojišťovnou zaplaceno v rámci likvidace předcházející pojistné události, a způsobil České pojišťovně, a.s., škodu ve výši 1 318 Kč, neboť pojišťovna toto pojistné plnění vyplatila.
Změna oproti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 záležela v tom, že zatímco Obvodní soud pro Prahu 1 považoval za škodu způsobenou nepravdivými údaji obviněného celé pojistné plnění ve výši 73 538 Kč, Městský soud v Praze pokládal za škodu jen částku 1 318 Kč jako pojistné plnění z titulu neopodstatněné náhrady za poškození levého předního blatníku vozidla.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Napadl výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Poukázal na to, že trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. l tr. zák. je úmyslným trestným činem, a namítl, že u něho chybí úmyslné zavinění. Uvedl, že ze skutkových okolností, jak je zjistily soudy, jeho úmysl nevyplývá, a že objektivně nemohl vnímat žádnou skutečnost, na základě které by mohl dovozovat, že byla vykázána a fakturována větší oprava, než jaké bylo poškození vozidla. Vytkl, že soudy se blíže nezabývaly otázkou, jak mohla nastat situace, která spočívala v identitě poškození levého předního blatníku podle fotodokumentace pojistných událostí v roce 2009 a v roce 2007. Tvrdil, že v době nehody dne 11. 6. 2009 nebyl na vozidle namontován levý přední blatník, u něhož byla konstatována shoda s blatníkem poškozeným v roce 2007. Vyjádřil názor, že tato shoda je vysvětlitelná jen tím, že k namontování tohoto blatníku došlo po přistavení vozidla do autoservisu. V návaznosti na to zdůraznil, že při opravě v roce 2007 nepřevzal od autoservisu žádné poškozené díly, takže ty zůstaly včetně levého předního blatníku v autoservisu. Připomněl, že fakturu autoservisu podepsal jako správnou, protože korespondovala se zápisem o poškození vozidla, který sepsal pracovník pojišťovny, a byla podložena výdejkou na náhradní díly. Další námitky, z nichž vyvozoval beztrestnost činu, zaměřil na materiální podmínku trestnosti, přičemž stupeň nebezpečnosti činu pro společnost označil za nepatrný vzhledem k výši škody 1 318 Kč a k absenci zištného motivu svého jednání. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství označila dovolání obviněného za důvodné, ztotožnila se s tím, že ze zjištěných okolností nelze dovodit úmysl obviněného, a navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. l tr. zák. (účinného do 31. 12. 2009) se dopustil mimo jiné ten, kdo při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje.
K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění (§ 3 odst. 3 tr. zák.). Zavinění vyjadřuje vnitřní psychický vztah pachatele k činu a je čistě subjektivní kategorií. Pokud pachatel popírá zavinění, lze ho dovodit i z jiných okolností, které jsou objektivně zjistitelné a které bez důvodných pochybností prokazují, co pachatel sledoval, zamýšlel, věděl apod.
Oba soudy shodně zjistily, že v rámci likvidace pojistné události obviněný uvedl nepravdivé údaje ohledně poškození levého předního blatníku. Obvodní soud pro Prahu 1 proto považoval celé pojistné plnění ve výši 73 538 Kč za škodu způsobenou trestným činem. Městský soud v Praze tento závěr korigoval tak, že škodou není celé pojistné plnění pojišťovny, nýbrž jen částka, jejímž vyplacením bylo odškodněno poškození levého předního blatníku, tj. částka 1 318 Kč.
Na neoprávněnost pojistného plnění za poškození levého předního blatníku soudy usoudily jednak z dokladů autoservisu, kterými byly faktura, výdejka náhradních dílů a zakázkový list, podle kterých autoservis použil při opravě neoriginální náhradní díl – levý přední blatník v ceně 1 318 Kč, a jednak ze znaleckých posudků, v nichž bylo nahlášené poškození vozidla obviněného při posuzované pojistné události ze dne 11. 6. 2009 porovnáno s poškozením téhož vozidla nahlášeným při dřívější pojistné události ze dne 14. 6. 2007 a v nichž byl učiněn závěr, že poškození levého předního blatníku vykazuje v obou případech shodu. Soudy však neučinily žádné zjištění ohledně otázky, zda nad rámec této shody nebyl levý přední blatník případně poškozen ještě i jinak (což by mohlo být důvodem opravy levého předního blatníku z titulu pojistné události dne 11. 6. 2009), a to vzhledem k mechanismu nehody, jejíž podstatou měl být náraz přední částí vozidla do skály.
K subjektivní stránce činu Obvodní soud pro Prahu 1 uvedl, že obviněný je provozovatelem taxislužby, z tohoto titulu jistě zná jednotlivé součásti svého motorového vozidla a musel tedy vědět, které součásti byly poškozeny při dopravní nehodě v roce 2009 a které byly na vozidle opravovány autoservisem, neboť tyto skutečnosti potvrdil svým podpisem na dokladech autoservisu. Námitky obviněného, podle nichž obviněný neměl možnost vizuální prohlídky vozidla po nehodě, neboť byla tma, cítil se vázán rozsahem poškození vozidla, které zjistil technik pojišťovny a pracovník servisu, necítil povinnost sledovat rozsah provedené opravy a porovnávat ho s rozsahem dřívějšího poškození, Obvodní soud pro Prahu 1 označil za irelevantní bez bližšího vysvětlení. Městský soud v Praze se s tím ztotožnil a dodal, že pokud obviněný v rámci likvidace pojistné události věděl, že součástí pojistného plnění bude i úhrada pojistného za opravy, které nebyly provedeny, případně byly provedeny, avšak šlo o opravy poškození, které nevzniklo při dané pojistné události, pak musí být srozuměn s tím, že za takové jednání ponese trestní odpovědnost.
Podle § 4 tr. zák. trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
Úvahy a závěry soudů nevyznívají vzhledem k okolnostem posuzovaného případu natolik přesvědčivě, aby bylo možno konstatovat zavinění obviněného v kterékoli z obou forem úmyslu.
Poškození levého předního blatníku s údajem „celková deformace“ a s vyznačením opravy výměnou bylo spolu s dalšími poškozeními uvedeno v „Zápise o poškození motorového vozidla“, který sepsal J. B., technik pojišťovny, při prohlídce vozidla dne 15. 6. 2009. V tomto zápise bylo v rubrice označené jako „Popis poškození“ uvedeno celkem 23 položek. Vyplněna byla také rubrika označená jako „Poškození nesouvisející s nehodovým dějem“, v které byly uvedeny 2 položky. Poškození levého předního blatníku bylo zachyceno i ve fotodokumentaci pořízené dne 15. 6. 2009. Podle výsledků dokazování se obviněný na sepsání zápisu nijak nepodílel.
Faktura autoservisu zněla na celkovou částku za opravu vozidla ve výši 78 537,60 Kč. Ve faktuře nebyly uvedeny jednotlivé dílčí položky, z nichž se skládala celá oprava, a bylo v ní jen povšechně uvedeno, jaké částky připadají v úhrnu na „mechanické a klempířské práce“, na „lakýrnické práce“, na „lakýrnický materiál“ a dále na „materiál podle výdejky č. 81“. Uvedená výdejka obsahovala 31 položek, mezi nimiž byl uveden i levý přední blatník s označením „neoriginál“. Obviněný podepsal fakturu spolu s výdejkou dne 8. 7. 2009 po provedení opravy vozidla. Téhož dne podepsal také zakázkový list, v němž byl levý přední blatník uveden jako jedna z položek celé opravy.
Z okolností vyplývajících z dosavadního řízení je patrno, že k nehodě došlo dne 11. 6. 2009 ve 21,41 hodin, že vozidlo bylo odtahovou službou krátce poté odtaženo do autoservisu, který provozoval P. V., a že dne 15. 6. 2009 tam technik pojišťovny J. B. sepsal „Zápis o poškození motorového vozidla“, přičemž tento zápis nepodepsal obviněný, nýbrž P. V. Přitom není z ničeho patrno, že by obviněný byl sepsání zápisu přítomen a že by mu byl obsah zápisu znám. Ve vztahu k pojišťovně obviněný podle výroku o vině jednal tak, že dne 11. 6. 2009 hodin „oznámil telefonicky ... vznik pojistné události ... nárazem do skály po vyjetí vozidla z cesty“. Obsahem tohoto oznámení ovšem nebyla žádná specifikace jednotlivých poškození vozidla, zejména ne poškození levého předního blatníku.
Rozsudky obou soudů zůstaly nejasné v otázce, co soudy považovaly za důvod shody poškození levého předního blatníku při pojistné události v roce 2007 a při pojistné události v roce 2009. Pokud by tato shoda měla být projevem toho, že při pojistné události v roce 2009 levý přední blatník nebyl poškozen, znamenalo by to, že v roce 2007 ve skutečnosti nebyl opraven a že obviněný dva roky používal vozidlo s poškozeným levým předním blatníkem. Přitom – jak je zřejmé z fotodokumentace – by šlo o poškození spočívající v očividné deformaci.
Takové zjištění však žádný ze soudů neučinil. Městský soud v Praze do svých úvah zahrnul alternativně také variantu týkající se úhrady pojistného „za opravy, které provedeny nebyly“. Tato myšlenka by byla ve vztahu k posuzované věci relevantní v případě, že by oprava levého předního blatníku v roce 2009 vůbec nebyla provedena. To by znamenalo, že faktura a výdejka, jimiž byla oprava spočívající ve výměně levého předního blatníku doložena, byly fingované. Avšak ani takové zjištění žádný ze soudů neučinil.
Soudy nezaujaly žádné stanovisko k vysvětlení, které v rámci své obhajoby předkládal obviněný. Podstatou tohoto vysvětlení bylo tvrzení, že příčinou uvažované shody je postup autoservisu, který mohl z předcházející opravy v roce 2007 disponovat původním levým předním blatníkem od poškozeného vozidla a v roce 2009 ho namontovat zpět na vozidlo. Problémem tohoto vysvětlení ovšem je jednak to, že k namontování původního poškozeného blatníku by muselo dojít před prohlídkou vozidla technikem pojišťovny a fotografováním vozidla dne 15.
6. 2009, a jednak to, z jakého důvodu by autoservis k takovému postupu přikročil a co by tím sledoval. V tomto ohledu chybí jakákoli zjištění soudů, na jejichž podkladě by bylo možné se s obhajobou obviněného vypořádat.
Ze samotné okolnosti, jaké doklady obviněný podepsal, lze obtížně dovozovat jeho úmysl. To se týká zejména faktury autoservisu. Faktura byla vystavena na celkovou částku 78 537,60 Kč. V tomto rámci byla částka 1 318 Kč jako cena levého předního blatníku prakticky nerozeznatelná, neboť byla skryta za údajem „materiál dle výdejky č. 81“ a byla zahrnuta do vykázané částky 50 450 Kč bez další specifikace. Na výdejce č. 81 byl levý přední blatník uveden spolu s dalšími 30 položkami. V podstatě totéž platí ohledně zakázkového listu. Obviněný podepsal uvedené doklady po provedení opravy, a pokud tak učinil podle svého tvrzení bez bližšího zkoumání jejich obsahu, lze to považovat za přijatelné vysvětlení, zvláště když fakturovaná částka jako celek nebyla nijak nápadná vzhledem k celkové povaze a rozsahu poškození vozidla a sama o sobě ze subjektivního hlediska obviněného nevyvolávala žádnou zvláštní potřebu přezkoumávat, z jakých dílčích položek se skládá. Podpis faktury a s ní spojených dalších dokladů lze stejně dobře interpretovat i tak, že obviněný tím akceptoval celkovou cenu opravy, aniž se blíže zajímal o další podrobnosti. Tento závěr ovšem platí s výhradou, že obviněnému nebyla neoprávněnost úhrady ceny levého předního blatníku případně známa z jiného důvodu, než byl samotný obsah podepisovaných písemností.
Za uvedeného stavu nelze skutek posoudit jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. l tr. zák. Napadený rozsudek je tím pádem rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., jak ho uplatnil obviněný.
Nejvyšší soud proto zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze, zrušil i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 1 znovu rozhodne poté, co odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu. Pokud Obvodní soud pro Prahu 1 zjistí skutkové okolnosti, z nichž by se dalo usuzovat na naplnění formálních znaků trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. l tr. zák., včetně úmyslného zavinění obviněného ve vztahu ke škodě, kterou představuje pojistné plnění ve výši 1 318 Kč za levý přední blatník vozidla, pak se musí vypořádat také s otázkou, zda v daném případě byla splněna materiální podmínka trestnosti činu, tj. vyšší než nepatrný stupeň nebezpečnosti pro společnost (§ 3 odst. 2 tr.
zák.). V tomto rámci musí Obvodní soud pro Prahu 1 zvážit též nepatrnou výši škody. Výše škody sice není zákonným znakem trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. l tr. zák., avšak při hodnocení stupně nebezpečnosti činu pro společnost je významnou okolností, kterou nelze pominout. Výše škody je v rámci ustanovení § 250a tr. zák. kvalifikační okolností, dosáhne-li alespoň hranice škody nikoli malé (§ 250a odst. 3 tr. zák.), což je škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč (§ 89 odst. 11 tr.
zák.). Obecně lze význam výše škody nedosahující této hranice charakterizovat tak, že čím je škoda nižší, tím závažnější musí být ostatní okolnosti, které v dané kauze spoluurčují stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (§ 3 odst. 4 tr. zák.), aby čin jako celek vykazoval takový stupeň nebezpečnosti pro společnost, který již splňuje materiální podmínku trestnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2014
Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec