7 Tdo 1351/2017-27
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 11. 2017 o dovolání
obviněného B. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2017, sp.
zn. 8 To 231/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp.
zn. 5 T 42/2015 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. S. odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 5 T 42/2015,
byl obviněný B. S. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm.
d) tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí
svobody na třicet měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo
rozhodnuto o náhradě škody způsobené trestným činem. Části obžaloby byl
obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn, na což navazoval výrok, jímž
bylo podle § 229 odst. 3 tr. ř. rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Odvolání obviněného, podané proti odsuzujícímu výroku o vině a v
důsledku toho i proti výroku o trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze
dne 27. 6. 2017, sp. zn. 8 To 231/2017, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na
důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vytkl, že Krajský
soud v Brně nesprávně ponechal beze změny výrok o vině zločinem podvodu podle §
209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Namítl, že nebyla naplněna subjektivní
stránka trestného činu, že není jasné, jak se měl obohatit, že odsuzující výrok
o vině je porušením zásady subsidiarity trestní represe a že se jedná o
obchodní spor právnických osob. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně
věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil
dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm.
e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale
obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku se dopustí
mimo jiné ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl,
způsobí-li takovým činem značnou škodu. Podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku se
značnou škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč. Z hlediska
subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin, přičemž ve vztahu ke způsobení
značné škody, která tu má povahu okolnosti podmiňující použití vyšší trestní
sazby, postačí nedbalost.
Jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku byl
posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Jihlavě spočíval v
podstatě v tom, že obviněný v postavení jednatele obchodní společnosti CATLEE,
s.r.o., se sídlem v Praze 9, Nepelova 952/6, v úmyslu získat neoprávněný
majetkový prospěch s přísliby brzkého uhrazení dosud nezaplaceného zboží z
jiných příjmů, např. z provozního úvěru, v době od 12. 7. 2012 do 8. 3. 2013
odebíral od tří jiných obchodních společností různé zboží a služby
specifikované ve výroku, za které neuhradil jejich cenu, a tím způsobil
poškozeným škodu v celkové výši 3 159 465 Kč.
Takto zjištěný skutek evidentně naplňuje zákonné znaky zločinu podvodu
podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, a to i co do subjektivní stránky.
Úmyslné zavinění obviněného vyplývá ze způsobu jeho jednání. Obviněný
poškozeným záměrně předstíral, že za odebírané zboží a služby jim bude
zaplaceno z příjmů, které obchodní společnost CATLEE, s.r.o., ve skutečnosti
neměla. O tom, že společnost byla ve velmi špatné hospodářské situaci, jasně
svědčí např. zjištění vyplývající z výpovědi svědkyně D. V., která pracovala
pro obchodní společnost CATLEE, s.r.o., a potvrdila, že když si jeden z
dodavatelů stěžoval na neplacení a pohrozil zastavením dodávek, sama si v zájmu
udržení dodávek půjčila od známého částku 260 000 Kč a předala ji v hotovosti
dodavateli. Obviněný byl jednatelem a tudíž mu náleželo obchodní vedení
společnosti. Z toho je jasné, že věděl o neschopnosti obchodní společnosti
CATLEE, s.r.o., dostát přijímaným závazkům. Přesto tyto závazky jménem obchodní
společnosti CATLEE, s.r.o., přijímal, přičemž před obchodními partnery tajil
špatnou hospodářskou situaci své společnosti a naopak je v rozporu s reálnými
možnostmi své společnosti ujišťoval, že jim bude zaplaceno ze zdrojů, které
jeho obchodní společnost ve skutečnosti neměla. Obviněný tak nutně jednal s
vědomím a se srozuměním, že tyto závazky nebudou splněny a obchodním partnerům
bude způsobena škoda. V tom spočívá jeho úmysl podle § 15 odst. 1 písm. b) tr.
zákoníku.
Jasným potvrzením úmyslu obviněného bylo vyústění jeho činnosti v převod
obchodního podílu na M. M., kterého soudy výstižně označily za tzv. bílého
koně. V kontextu s úvahami o úmyslném zavinění obviněného soudy poukázaly mimo
jiné na to, že obviněný obchodní partnery nijak neinformoval o svém záměru
ukončit podnikatelskou činnost a převést obchodní podíl. Proti tomu obviněný
namítal, že žádný právní předpis mu takovou informační povinnost neukládal. V
tom je třeba mu přisvědčit, nicméně zároveň je nutné konstatovat, že převod
obchodního podílu, který byl pro dodavatele překvapivý a o kterém předem
nevěděli, soudy hodnotily nikoli jako porušení nějaké právní povinnosti, nýbrž
jako projev úmyslu obviněného nezaplatit dodavatelům, zvláště když obviněný
převedl obchodní podíl na tzv. bílého koně.
Proti této charakteristice osoby M. M. se obviněný ohradil s námitkami, že M.
M., který mezitím zemřel, nebyl jako svědek vyslechnut. K tomu je třeba dodat,
že M. M. v přípravném řízení podal vysvětlení, o kterém byl pořízen úřední
záznam. Ten pak byl v hlavním líčení za souhlasu stran čten (§ 211 odst. 6 tr.
ř.), takže jím byl proveden důkaz. Z tohoto důkazu soudy zjistily, že M. M. byl
osobou s vzděláním, jímž bylo šest tříd základní školy, sám se o obchodní
společnost CATLEE, s.r.o., nezajímal, nic o ní nevěděl, nestaral se o ni a
neměl zájem v ní jakkoli působit, avšak smlouvu o převodu obchodního podílu
podepsal, protože mu za to byly slíbeny peníze, které nakonec stejně nedostal.
Evidentně se tedy jednalo o nastrčenou osobu, která formálně měla nést
odpovědnost za nesplněné závazky vzniklé z činnosti někoho jiného, v daném
případě z trestné činnosti obviněného. Označení osoby M. M. za tzv. bílého koně
je plně přiléhavé. Lze jen dodat, že za převedený obchodní podíl obviněný nic
neobdržel, což jen potvrzuje závěr, že jediným účelem převodu bylo to, aby se
obviněný zbavil odpovědnosti za způsobenou škodu. O tom, že obviněný jednal s
úmyslem nezaplatit za odebírané zboží a služby, názorně svědčí i jeho výslovné
vyjádření na adresu F. H., jednatele obchodní společnosti Kamila Chocolates,
s.r.o., která byla jednáním obviněného nejvíce poškozena (byla jí způsobena
škoda ve výši 3 011 765 Kč). Svědek F. H. potvrdil vyjádření obviněného v tom
smyslu, že od obviněného nic nedostane, protože obviněný veškeré peníze
„odklonil“.
Bez jakéhokoli opodstatnění jsou námitky, v nichž obviněný uváděl, že není
jasné, jak by se měl obohatit. Pokud je zákonným znakem trestného činu podvodu
podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku obohacení, je tento zákonný znak konstruován
alternativně tak, že jde o obohacení pachatele samotného nebo o obohacení
jiného, tj. osoby odlišné od pachatele. V posuzovaném případě byla jednáním
obviněného obohacena obchodní společnost CATLEE, s.r.o., za kterou obviněný
vystupoval, takže z jeho hlediska šlo o obohacení jiného. Pokud je v tzv.
právní větě výroku o vině uvedeno, že obviněný obohatil sebe, jde o nepřesnost,
která ale jinak nemá vliv na meritorní správnost právního posouzení skutku
podle ustanovení § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku.
Výrok o vině obviněného zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr.
zákoníku není porušením zásady subsidiarity trestní represe, není v rozporu s
pojetím trestní represe jako krajního prostředku ochrany dotčených zájmů
(ultima ratio) a nijak nekoliduje s ustanovením § 12 odst. 2 tr. zákoníku.
Posuzovaná věc má sice soukromoprávní základ v tom smyslu, že jednání
obviněného mělo navenek povahu právních úkonů v obchodních vztazích, avšak meze
soukromoprávních vztahů obviněný výrazně překročil tím, že do uvedených vztahů
za obchodní společnost CATLEE, s.r.o., vystupoval s podvodným úmyslem
neposkytnout dodavatelům platby za zboží a služby od nich odebrané. Tím se
jednání obviněného stalo kriminálním činem, na který již je třeba reagovat
prostředky trestní represe.
Rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ve výroku o vině obviněného zločinem podvodu
podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku není rozhodnutím, které by
spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byl uvedený výrok ponechán
nedotčen a jímž bylo odvolání obviněného zamítnuto, není rozhodnutím, které by
bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i
odst. 1
písm. e) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. listopadu 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu