7 Tdo 1358/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 11. 2007 o dovolání
obviněného M. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2007, sp.
zn. 7 To 276/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp.
zn. 17 T 186/2006 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 17 T 186/2006,
byl obviněný M. V. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2
tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl
podmíněn odložen na zkušební dobu dvaceti měsíců. Výrokem podle § 228 odst. 1
tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům rozsudku, bylo usnesením
Krajského soudu v Brně ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 7 To 276/2007, podle § 256
tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení
Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu.
Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že
skutek nebyl trestným činem pro nedostatek subjektivní stránky a že šlo o vztah
upravený občanským zákoníkem. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší
soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v
potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Jako trestný čin byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve
Znojmě, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Brně,
spočíval v podstatě v tom, že obviněný M. V. se počátkem srpna 2004 v P.,
dohodl s poškozeným F. M. na tom, že poškozený pro obviněného provede sklizeň
obilí z pole o výměře 19,7 ha za cenu 1.600,- Kč za hektar, avšak obviněný od
počátku věděl, že s ohledem na svou špatnou finanční situaci nebude schopen
poškozenému tuto práci uhradit, fakturu vystavenou dne 1. 10. 2004 na částku
37.509,- Kč poškozenému neuhradil, peníze získané projedem obilí použil na
úhradu svých dalších dluhů a tím způsobil poškozenému škodu v uvedené výši, z
níž v lednu 2006 zaplatil 4.000,- Kč.
Tento skutek evidentně vykazuje znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst.
1, 2 tr. zák., a to i po subjektivní stránce, kterou se obviněný snažil v
dovolání zpochybnit.
Soudy učinily ohledně finanční situace obviněného v době, kdy si s poškozeným
domluvil provedení prací při sklizni obilí, taková zjištění, která jsou
náležitým podkladem pro závěr o jeho zavinění ve formě tzv. nepřímého úmyslu
podle § 4 písm. b) tr. zák. Tato zjištění, podrobně rozvedená zejména v
odůvodnění rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, zřetelně ukazují na to, že v
uvedenou dobu obviněný nedisponoval finančními prostředky odpovídajícími ceně
prací, které si u poškozeného objednal, a že nemohl reálně očekávat ani výnosy,
které by mu umožnily uhradit cenu objednaných prací, a to vzhledem k akutní
potřebě uhradit jiné dluhy vzniklé v dřívější době. Zevrubným porovnáním dluhů
obviněného s očekávanými a dosaženými výnosy došly soudy k plně podloženému
závěru, že již v době, kdy si obviněný u poškozeného práce při sklizni obilí
sjednal, bylo jasné, že nebude schopen za tyto práce zaplatit. Od tohoto závěru
se odvíjel správný úsudek soudů, že pokud si obviněný i za tohoto stavu u
poškozeného uvedené práce objednal, byl při tom srozuměn s tím, že za práce
nezaplatí, tj. že se na jedné straně obohatí tím, že si je nechá provést bez
zaplacení, a na druhé straně o jejich hodnotu poškodí druhou stranu, které se
nedostane ekvivalentního protiplnění. Srozumění obviněného zahrnovalo i
okolnost, že poškozený se ocitl v omylu ohledně toho, že za svou práci dostane
zaplaceno, a to v důsledku jednání obviněného, který předstíral, že si práce
objednává za úplatu a přitom zamlčel skutečnosti, jež ho charakterizovaly jako
insolventního. Tím se posuzovaný skutek ocitl mimo meze pouhého
občanskoprávního či obchodněprávního vztahu mezi obviněným a poškozeným a nabyl
rysů kriminálního činu. V poměru mezi obviněným a poškozeným tudíž nejde jen o
nesplnění závazku ze soukromoprávního vztahu, nýbrž o škodu způsobenou trestným
činem. Tato povaha posuzovaného skutku se ostatně potvrdila i ve stadiu po jeho
spáchání, kdy obviněný ani dodatečně poškozenému cenu prací nezaplatil a kdy až
v lednu 2006, tj. po více než jednom roce, nahradil zlomek způsobené škody tím,
že poškozenému zaplatil částku 4.000,- Kč, přičemž jinak po celou dobu na
opakované urgence poškozeného reagoval pouze vyjádřením, že zaplatí, až bude
mít peníze.
Nejvyšší soud neměl důvodu k tomu aby z podnětu dovolání obviněného cokoli
měnil na výroku, jímž Krajský soud v Brně zamítl odvolání obviněného, a proto
zjevně neopodstatněné dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V
souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v
neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a
státního zástupce.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec