7 Tdo 1362/2014-19
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 10. 2014 o dovolání obviněného P. F., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 4 To 259/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 3 T 3/2014 t a k t o :
Podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. F. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 3 T 3/2014, byl obviněný P. F. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. l písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 27 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. l písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Jindřichově Hradci v podstatě v tom, že dne 20. 4. 2013 po domluvě s P. Č. v Ch. u T., okr. Jindřichův Hradec, poté, co P. Č. odcizila z vozidla své matky J. J. klíče, obviněný těmito klíči odemkl prodejnu J. – holandský nábytek a zde umístěný trezor, z něhož vzal 162 000 Kč, z nichž náleželo 100 000 Kč poškozené P. J. a 62 000 Kč poškozené J. J., a tohoto jednání se dopustil přesto, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 7. 2012, sp. zn. 2 T 43/2012, mu byl za přečin krádeže podle § 205 odst. l písm. b), odst. 2 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na jeden rok.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 4 To 259/2014, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. e), g), 1) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. e) tr. ř. obviněný namítl, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo nepřípustné pro překážku věci rozhodnuté. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. obviněný zahrnul námitky, podle nichž pokud měl mít klíče od trezoru, šlo o to, že ho dcera poškozené poslala, aby vyzvedl její peníze. Jinak ale uvedl, že na místě činu vůbec nebyl. Kromě toho poukázal na to, že Krajský soud v Českých Budějovicích konal veřejné zasedání, přestože obhájce požádal ze zdravotních důvodů o odročení a obviněný trval na jeho přítomnosti. Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. obviněný vyvozoval z předcházejících námitek. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že konkrétní námitky pojaté do dovolání mu odpovídají také svým obsahem. Jestliže je zákonný dovolací důvod jen formálně deklarován, přičemž konkrétní vznesené námitky s ním z hlediska svého obsahu nekorespondují, jde o dovolání podané ve skutečnosti z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
K důvodu dovolání podle 265b odst. l písm. e) tr. ř.
Podle § 265b odst. l písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.
O nepřípustné trestní stíhání se jedná v případech uvedených v § 11 odst. 1, 2, 5 tr. ř., § 1 l a tr. ř.
Obviněný namítl nepřípustnost trestního stíhání „pro překážku věci rozhodnuté“, aniž blíže a konkrétně uvedl, jaké rozhodnutí by mělo tuto překážku podle jeho názoru zakládat. Z obsahu spisu není patrno, že by ve věci obviněného P. F. bylo vydáno nějaké rozhodnutí, které by se dalo považovat za rozhodnutí vytvářející překážku věci rozhodnuté. Zejména tu není ohledně obviněného a ohledně skutku, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, žádný dřívější rozsudek či usnesení o zastavení trestního stíhání ve smyslu § 11 odst. l písm. f) tr. ř., rozhodnutí o schválení narovnání ve smyslu § 11 odst. l písm. g) tr. ř. či rozhodnut o postoupení věci ve smyslu § 11 odst. l písm. h) tr. ř., ale ani žádné jiné rozhodnutí, s nímž by byla spojena nepřípustnost trestního stíhání obviněného v posuzované věci.
Pokud obviněný měl případně na mysli usnesení policejního orgánu ze dne 18. 10. 2013, jímž byla věc podle § 159a odst. 2 tr. ř. ve spojení s ustanovením § 11 odst. l písm. i) tr. ř. odložena, nemá toto usnesení žádné účinky ve vztahu k obviněnému P. F., ale výlučně jen ve vztahu k P. Č. Citované usnesení – jak ostatně výslovně vyplývá z jeho obsahu – se týká pouze P. Č., k jejímuž trestnímu stíhání nedaly podle § 163 odst. l tr. ř. souhlas poškozené, z nichž J. J. je matkou a P. J. je sestrou P. Č. K trestnímu stíhání obviněného P. F. nebyl souhlas poškozených potřebný.
Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. e) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.
Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se míní jeho
hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Pokud se Nejvyšší soud z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku, činí tak zásadně ve vztahu k tornu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný neuplatnil v dovolání žádnou námitku v tom smyslu, že by skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Jindřichově Hradci a z kterého v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Českých Budějovicích, nenaplňoval zákonné znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. l písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.
Podané dovolání obviněný založil na námitkách, které byly v podstatě jen polemikou se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily usvědčující důkazy. Skutkové námitky však jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., neboť mu svým obsahem neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Jindřichově Hradci, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byla především usvědčující svědecká výpověď P. Č. v přípravném řízení. V této výpovědi svědkyně podrobně, konkrétně a přesvědčivě popsala odcizení peněz z trezoru v prodejně jako společnou akci s obviněným P. F., přičemž vysvětlila jejich součinnost a úlohu obviněného. V hlavním líčení svědkyně podstatně změnila svou výpověď, začala věc prezentovat jako své samostatné jednání, na kterém se obviněný P. F. nijak nepodílel, a změnu výpovědi se snažila vysvětlit nátlakem policie v přípravném řízení. Soudy se pečlivě zabývaly změnou usvědčující výpovědi svědkyně, a pokud došly k závěru, že původní výpověď svědkyně v přípravném řízení je věrohodná, a neuvěřily změněné výpovědi svědkyně v hlavním líčení, měly pro to dostatečně přesvědčivé důvody. Výslechem svědkyně E. M., která jako policistka vyslýchala svědkyni P. Č. v přípravném řízení, byly objasněny okolnosti tohoto výslechu s tím, že v postupu policie nebylo shledáno nic, co ukazovalo na možnost, že usvědčující výpověď svědkyně P. Č. byla nějak vynucená, ovlivněná, zkreslená či z jiného důvodu nepravdivá. Kromě toho usvědčující výpověď svědkyně P. Č. z přípravného řízení korespondovala s tím, že na klíči od trezoru byla nalezena stopa profilu DNA obviněného a že na dvířkách trezoru byla nalezena pachová stopa obviněného. Původní usvědčující výpověď svědkyně P. Č. tedy byla v souladu s tím, že i jiné důkazy významně podporovaly její tvrzení o společném jednání s obviněným P. F. Změna výpovědi svědkyně P. Č. v hlavním líčení se tak jeví jen jako snaha pomoci obviněnému s využitím okolnosti, že sama již nemůže být stíhána pro nedostatek souhlasu poškozených. Za tohoto stavu není nic nepřijatelného na tom, že soudy vzaly za podklad svých skutkových zjištění výpověď svědkyně v přípravném řízení. Jinak není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se tím pádem neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. nejsou ani námitky týkající se přítomnosti obhájce ve veřejném zasedání, v němž Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl napadeným usnesením. Tyto námitky nemají žádný vztah k právnímu posouzení skutku ani k jinému hmotně právnímu posouzení.
Pod dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. tedy obviněný v celém rozsahu zahrnul námitky, které tímto dovolacím důvodem nejsou.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. l písm. l tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tato varianta je konstruována tak, že dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. je vázán na některý z dalších dovolacích důvodů podle § 265b odst. l písm. a) až k) tr. ř., v dané věci na dovolací důvody podle § 265b odst. l písm. e), g) tr. ř.
Z uvedené vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. e) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř., a že pokud námitky obviněného nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř.
Obviněný v souvislosti s uplatněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. odkázal také na tu jeho variantu, která spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tato varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. se nedala v posuzované věci uplatnit, neboť se vztahuje jen na případy, kdy odvolání bylo zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů, tj. zamítnuto podle § 253 odst. l tr. ř. nebo odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř., a to bez meritorního přezkoumání rozsudku soudem druhého stupně. V posuzované věci bylo odvolání obviněného zamítnuto podle § 256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku odvolacím soudem, tedy nikoli z procesních důvodů.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2014
Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec