7 Tdo 1368/2021-590
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 1. 2022 o dovolání
obviněného P. Š., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody
ve Věznici Ostrov, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19.
10. 2021, sp. zn. 8 To 246/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 51/2019 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 7. 2021, č.
j. 4 T 51/2019-498, byl obviněný P. Š. uznán vinným zločinem vydírání podle §
175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a byl mu uložen podle § 175 odst. 2
tr. zákoníku trest odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle § 56
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst.
2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci – plynové pistole specifikované
ve výroku s náboji a obalem.
2. Jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku posoudil Okresní soud v Karlových Varech skutek, který podle jeho
zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 3. 7. 2019 v XY, XY ul.,
okr. Karlovy Vary, přišel k poškozenému T. K., udeřil ho pěstí do brady, začal
mu nadávat a požadovat po něm částku 3 000 Kč jako splacení dříve zapůjčené
částky s tím, že pokud mu peníze nedá, vytáhne pistoli a střelí ho do nohy,
poté ho donutil jít s ním do opuštěného domu na loučce na kopci nad poštou, zde
mu ukázal pistoli, kterou měl do té doby v kufříku, vyhrožoval, že mu prostřelí
koleno, že ho zbije, že zbije celou jeho rodinu, a že pokud mu toho dne nedá
peníze, bude mít peklo. V další části výroku o vině je popsáno, jak obviněný
přivolal vozidlo, jímž společně jeli na místo, kde měl mít poškozený uložené
zlato, jak se poškozenému během jízdy podařilo odeslat matce zprávu SMS, že byl
unesen, jak obviněný poškozenému stále nadával a vyhrožoval a jak nakonec došlo
k zásahu policie, při kterém byl obviněný zadržen.
3. O odvolání obviněného, podaném proti výroku o vině a trestu, bylo
rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2021, č. j. 8 To
246/2021-539. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek
nalézacího soudu zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu
a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že obviněnému byl uložen –
při nezměněných výrocích o vině a o trestu propadnutí věci – trest odnětí
svobody na tři roky a tři měsíce se zařazením do věznice s ostrahou.
4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni. Tento
rozsudek napadl proto, že jím zůstal beze změny výrok o vině, a v důsledku toho
napadl také výrok o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Namítl nesprávnost
skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině, neboť tato zjištění byla podle
jeho názoru učiněna na podkladě nevěrohodné svědecké výpovědi poškozeného. Ve
vztahu k samotnému právnímu posouzení skutku vytkl, že nešlo o kvalifikovanou
skutkovou podstatu a že soudy nevzaly ohled na „intenzitu …. útoku“. Obviněný
se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby
přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout.
5. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1,
odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle
§ 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2
tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř. a s obsahovými náležitostmi
podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
6. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021
bylo možno dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací
důvod je od 1. 1. 2022 obsažen v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr.
zákoníku. Zároveň je s účinností od 1. 1. 2022 v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
uveden nový důvod dovolání, který se vztahuje ke skutkovým zjištěním,
respektive k procesnímu postupu soudů. V době svého rozhodování tudíž musel
Nejvyšší soud i k tomuto novému dovolacímu důvodu přihlížet.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022
lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující
pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem
provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo
ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Jak
vidno, toto ustanovení reflektuje dlouhodobě ustálenou praxi Nejvyššího soudu
(opírající se o judikaturu Ústavního soudu), podle níž bylo nutné k dovolání
obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných
v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky
neodpovídaly žádnému ze zákonem vymezených dovolacích důvodů. Bylo to v
případech, kdy zásah Nejvyššího soudu odůvodňoval zjevný (extrémní) rozpor
(nesoulad) mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem procesně řádně opatřených
a provedených důkazů. V takových případech byl a je zásah Nejvyššího soudu
nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému základnímu právu
obviněného na spravedlivý proces (čl. 4, čl. 90 Ústavy). Podle judikatury
Ústavního soudu mohou nastat v zásadě tři skupiny vad důkazního řízení, jež
mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o
takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený
účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily,
nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec
nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah,
není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat
do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného
hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah
provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při
interpretaci výsledků důkazního řízení. Z logiky věci plyne, že i tyto
judikaturou vymezené vady se musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním
určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
8. Této judikatuře tedy odpovídá obsah nového dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Z jeho znění
plyne, že je koncipován (ve vztahu k opomenutým důkazům) poněkud úžeji, než jak
byly ve zmíněné judikatuře formulovány důvody zásahu Nejvyššího soudu na
základě dovolání obviněného. Tento rozdíl je ovšem nevýznamný a rozhodně
neznamená omezení dosahu judikatury Ústavního soudu, která vychází ze
základních práv obviněných zakotvených v Ústavě a v dalších dokumentech
zajišťujících ochranu základních práv a svobod. Jde předně o čl. 4 Ústavy České
republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.), podle něhož jsou základní práva a
svobody pod ochranou soudní moci, čl. 90 Ústavy, podle kterého jsou soudy
povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu
právům, přičemž jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy, a další
ustanovení poskytující ochranu základnímu právu obviněného na spravedlivé
řízení (čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech – č.
120/1976 Sb., čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod – č.
209/1992 Sb., čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod – č. 2/1993 Sb.).
9. Faktický význam citovaného nového dovolacího důvodu je tedy dán
především ve vztahu k rozhodování o dovoláních nejvyššího státního zástupce,
popřípadě příslušného orgánu Úřadu evropského veřejného žalobce [§ 265d odst. 1
písm. a), b) tr. ř.], kde dosud chyběl efektivní prostředek nápravy i zcela
excesivních a zjevně nespravedlivých soudních rozhodnutí učiněných ve prospěch
obviněného na základě shora uvedených vad řízení.
10. Těžiště dovolacích námitek obviněného spočívalo ve zpochybnění
hodnocení důkazů a skutkových zjištění soudů. Mezi skutkovými zjištěními
Okresního soudu v Karlových Varech, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil
Krajský soud v Plzni, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé však
není žádný, natož zjevný či extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů naopak
mají v provedených důkazech potřebnou oporu a logicky z nich vyplývají.
Základním usvědčujícím důkazem byla svědecká výpověď poškozeného. Poškozený v
postavení svědka vypovídal opakovaně, přičemž v jeho výpovědích vyvstaly
rozpory v podrobném popisu jednání obviněného a okolností, za nichž k němu
došlo. Toho si byly soudy vědomy, stejně jako skutečnosti, že poškozený byl v
minulosti vícekrát soudně trestán a že užívá drogy. Vzhledem k tomu soudy
hodnotily svědeckou výpověď poškozeného velmi obezřetně, přičemž vycházely také
ze závěrů znaleckého posudku z oboru školství a kultura – odvětví psychologie,
jímž byly objasněny jednak osobní vlastnosti poškozeného významné pro posouzení
věrohodnosti jeho tvrzení a jednak jeho způsobilost vnímat, uchovat v paměti a
reprodukovat prožité události. Soudy po zevrubném zhodnocení osoby poškozeného
a jeho výpovědi došly k přesvědčivému závěru, že jeho usvědčující výpověď je
věrohodná, což je v souladu také s tím, že pokud bylo možné ověřit dílčí
tvrzení poškozeného jinými důkazy, ukázala se jejich pravdivost. Např. svědek
D. J., který byl přítomen příchodu obviněného k poškozenému, v podstatě shodně
se svědeckou výpovědí poškozeného uvedl, že obviněný poškozeného udeřil do
obličeje. Pokud poškozený uvedl, že se mu během jízdy vozidlem, které si
přivolal obviněný, podařilo odeslat matce zprávu SMS se sdělením, že je unesen,
bylo to potvrzeno svědeckou výpovědí matky poškozeného a také obsahem odeslané
zprávy SMS. Svědecká výpověď poškozeného o tom, že obviněný mu vyhrožoval s
použitím pistole, byla nepřímo potvrzena tím, že pistole byla u obviněného při
jeho zadržení bezprostředně po činu skutečně nalezena.
11. Je třeba zdůraznit, že ani po 1. 1. 2022, kdy nabyla účinnosti
novela trestního řádu (zákonem č. 220/2021 Sb.), která zavedla výše zmíněný
nový dovolací důvod, se Nejvyšší soud jako soud dovolací nestává jakousi třetí
instancí plného skutkového přezkumu. To by bylo v rozporu s povahou dovolání
jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“,
což se projevuje mimo jiné i tím, že na rozdíl od odvolání není možné podat
dovolání z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého důvodu výslovně uvedeného v §
265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom konkrétní
uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu pouze za
předpokladu, že mu obsahově odpovídají. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů,
jak jsou v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. taxativně stanoveny, je zřejmé,
že dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad
pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a
druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem
řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby
jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával,
přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda
soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem,
nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z
mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy
srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v
úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala
podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by
přicházel v úvahu jen v případech uvedených ve zmíněné judikatuře ústavního
soudu a v citovaném ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném
od 1. 1. 2022. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem
provedených důkazů by mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění
soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce
opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů
při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Z výše uvedeného je
ovšem zřejmé, že o takový případ se v posuzované věci nejedná.
12. Pokud jde o obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní § 265b odst. 1 písm. h)
tr. ř.], z jeho znění (i v kontextu s ostatními dovolacími důvody) vyplývá, že
právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou
takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na
skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že
předmětem právního posouzení je skutek, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho
prezentuje dovolatel v jiné verzi, kterou se snaží prosadit. Směřuje-li
dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacím důvodem
podle citovaného ustanovení jsou zásadně jen takové námitky, v nichž se tvrdí,
že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž
byl obviněný uznán vinným.
13. Trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí
ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí,
aby něco konal, opominul nebo trpěl. Podle § 175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku
se skutek posoudí, jestliže pachatel spáchá takový čin se zbraní. Podle § 118
tr. zákoníku je trestný čin spáchán se zbraní, jestliže pachatel užije zbraně k
útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u
sebe, přičemž zbraní se tu rozumí cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu
důraznějším.
14. Při útoku, jímž se snažil poškozeného přinutit k zaplacení
požadované částky, obviněný použil funkční plynovou pistoli zn. EKOL P 29,
kterou měl s náboji nejprve uloženou v kufříku a kterou poškozenému ukázal v
situaci, kdy ho napadal mimo jiné výhrůžkami, že ho střelí do nohy, do hlavy a
prostřelí mu koleno. Tím obviněný výrazně zesílil intenzitu útoku a účinně
eliminoval případný odpor poškozeného, jemuž se pronášené výhrůžky jevily jako
reálné. Skutečnost, že obviněný na poškozeného nevystřelil, nijak nesnižuje
razanci provedeného útoku a sama o sobě ani ve spojení s dalšími okolnostmi
útoku nemůže odůvodnit závěr, že právní posouzení skutku podle § 175 odst. 2
písm. c) tr. zákoníku je nesprávné. V tomto směru jsou námitky obviněného
evidentně bez jakéhokoli opodstatnění. Právní posouzení skutku jako zločinu
vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku je v souladu se
zákonem.
15. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání
obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením
§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 1. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu