7 Tdo 1391/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 12. 2004 o
dovolání obviněného M. Z., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5.
2004, sp. zn. 13 To 68/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu
Praha-západ pod sp. zn. 1 T 60/2003 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. o d m í t á .
I.
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. 1 T
60/2003, byl obviněný M. Z. uznán vinným pokusem trestného činu podílnictví
podle § 8 odst. 1, § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Toho se podle zjištění okresního soudu dopustil obviněný tím, že v ranních
hodinách dne 6. 11. 2001 v obci J., se pokusil s obviněným J. Z. převézt do své
provozovny autoservisu motorové vozidlo zn. VW Passat, v hodnotě nejméně
150.000,- Kč, které odcizil obviněný J. Z.
Obviněnému M. Z. byl uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož
výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
Současně byl obviněný tímto rozsudkem podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn
obžaloby pro další skutek kvalifikovaný obžalobou jako trestné činy krádeže
podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst.
1 tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný M. Z. i okresní státní zástupce pro
Prahu-západ odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11.
5. 2004, sp. zn. 13 To 68/2004, shodně zamítnuta podle § 256 tr. ř. jako
nedůvodná.
II.
Toto usnesení bylo obviněnému i jeho obhájkyni doručeno dne 3. 8. 2004.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. B. M.
dovolání, které adresoval Okresnímu soudu Praha-západ a podal jej na poště dne
2. 10. 2004. V tomto podání namítl, že napadené rozhodnutí podle jeho názoru
spočívá na „nesprávném právním posouzení skutku a zejména nesprávném hmotně
právním posouzení skutkového děje“.
Okresnímu soudu vytýká, že jej opětovně uznal vinným, ačkoli měl k dispozici
stejné důkazy jako při předchozím rozhodnutí, kdy byly shledány
nedostatečnými. Nyní pouze jeho jednání překvalifikoval na pokus trestného činu
podílnictví. Podle názoru obviněného jde o snahu soudu jej za každou cenu
potrestat. V další části dovolání provádí obviněný podrobnou analýzu
provedených důkazů. Nesouhlasí s tím, že by nepřímé důkazy vedly k závěru, že
věděl, že předmětné vozidlo pochází z trestné činnosti. Dohoda mezi ním a
obviněným J. Z. podle jeho přesvědčení nebyla prokázána, takže závěr o své vině
považuje obviněný za pouhou spekulaci. Závěrem dovolání navrhoval, aby napadené
rozhodnutí bylo zrušeno.
Okresní soud vyzval obhájkyni obviněného JUDr. B. M. přípisem, který jí byl
doručen 1. 11. 2004, aby dovolání ve lhůtě dvou týdnů doplnila odkazem na
konkrétní zákonné ustanovení § 265b tr. ř. s upozorněním, že jinak bude
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítnuto.
Obhájkyně pak podáním adresovaným okresnímu soudu podaným na poštu dne 14. 11.
2004 doplnila dovolání tak, že jeho prostřednictvím napadá obviněný výrok o
vině i trestu, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této
souvislosti opakuje, že podle jeho přesvědčení nebyl v průběhu celého řízení
proveden důkaz, který by jej usvědčoval. I fakt, že spoluobviněný J. Z.
nevypovídal, byl podle mínění obviněného vykládán v jeho neprospěch.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila v souladu
s ust. § 265h odst. 2 tr. ř. V tomto vyjádření rozebrala postup obou soudů s
tím, že v něm nespatřuje žádné pochybení, a proto navrhuje dovolání odmítnout
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, zda dovolání je přípustné,
obsahuje všechny náležitosti, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a
na předepsaném místě.
V tomto směru shledal veškeré zákonné podmínky splněny. Nejvyšší soud přitom
řešil otázku, zda dovolání obviněného mělo všechny náležitosti, když v podání
obhájkyně obviněného ze dne 2. 10. 2004 nebyl uveden odkaz na zákonné ust. §
265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání
opírá. Tento odkaz doplnila obhájkyně k výzvě soudu až podáním ze dne 14. 11.
2004, tedy po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené § 265e odst. 1 tr. ř. V
rozhodovací praxi Nejvyššího soudu se v minulosti bylo možno setkat i s právním
názorem, že doplnění důvodu dovolání nelze vzhledem k ust. § 265f odst. 2 tr.
ř. činit po uplynutí zmíněné dvouměsíční lhůty. V současné době však, a to i
pod vlivem rozhodovací činnosti Ústavního soudu (viz např. IV. ÚS 134/03)
převládl právní názor, že i když původní včas podané dovolání neobsahovalo
výslovný odkaz na některé ze shora zmíněných zákonných ustanovení, doplní-li je
obhájce dodatečně ve lhůtě stanovené mu předsedou senátu soudu prvního stupně v
souladu s ust. § 265h odst. 1 tr. ř., nelze takové odvolání odmítat podle §
265i odst. 1 písm. d) tr. ř. s odkazem na § 265f odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud se poté zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněným lze
skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř.,
neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou
podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3
tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný
skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky
tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím
přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje
namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených
důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Námitky uplatněné v dovolání obviněného M. Z. však proti právnímu posouzení
skutku, tak jak byl soudy zjištěn, nesměřovaly. Obviněný svým dovoláním brojil
proti tomu, jak soudy hodnotily provedené důkazy a jaké skutkové závěry z nich
vyvodily. Dovoláním se domáhal odlišného hodnocení důkazů, a to zejména v tom
směru, že v inkriminované době nebyl s obviněným J. Z. v kontaktu a nevěděl, že
auto, které převáží, bylo odcizeno, takže se zjištěného skutku nedopustil. Na
podkladě těchto výhrad skutkového rázu pak následně dovozoval, že neměl být
uznán vinným pokusem trestného činu podílnictví podle § 8 odst. 1, § 251 odst.
1 písm. a) tr. zák. Tyto námitky obviněného však podle závěru Nejvyššího soudu
deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jiný dovolací
důvod nenaplňovaly.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. Z. odmítl podle § 265i odst. 1 písm.
b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak
v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr