7 Tdo 1410/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 12. 2004 o dovolání, které
podal obviněný M. H. T., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3.
2003, sp. zn. 7 To 80/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu
3 pod sp. zn. 14 T 71/2001, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 14 T
71/12001, byli obvinění M. H. T. a S. K. A. uznáni vinnými trestným činem
porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k
databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 121/2000 Sb. ve
spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a odsouzeni podle § 57 odst. 1, 2
tr. zák. k trestu vyhoštění na dobu sedmi roků a podle § 152 odst. 1 tr. zák.,
§ 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Dále bylo rozhodnuto o
nároku na náhradu škody, který uplatnila M. f. f. p. (IFPI ČR).
Podkladem odsuzujícího výroku se stalo zjištění, že oba obvinění od přesně
neurčené doby v roce 2000 do 16. 12. 2000 neoprávněně nabízeli, prodávali a
zajišťovali distribuci pirátských rozmnoženin CD a CD-R hudebních zvukových
nahrávek různých interpretů vyrobených metodou tzv. vypalování za použití
počítačové techniky, přičemž při zadržení dne 16. 12. 2000 u sebe měli 101 ks
takových nosičů na prodej, a činili tak v rozporu s autorským zákonem č.
121/2000 Sb. bez souhlasu oprávněných výrobců a distributorů, zejména
společností P. M., S. M./B., M., A., M., P. G, V., U. M., zastoupených v České
republice M. f. f. p. (IFPI ČR).
Odvolání, které podal obviněný M. H T., bylo usnesením Městského soudu v Praze
ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. 7 To 80/2003, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný M. H T. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti
usnesení Městského soudu v Praze, a to v rozsahu, v němž bylo zamítnuto jeho
odvolání. Dovolání podal s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm.
c), d), g), l) tr. ř. Důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
spatřoval v tom, že v hlavním líčení, v němž soud rozhodl odsuzujícím
rozsudkem, mu nebyl ustanoven obhájce, a poukázal na to, že je cizincem a nezná
dostatečně český jazyk. Důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
byl podle něho v tom, že soud v hlavním líčení rozhodl v nepřítomnosti
spoluobviněného S. K. A. Důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. spočíval podle obviněného v tom, že výslech spoluobviněného byl v
přípravném řízení proveden nepříslušným vyšetřovatelem a za účasti
nezpůsobilého tlumočníka, že soudy posoudily skutek jako trestný čin podle §
152 odst. 1 tr. zák. bez konkrétní časové a místní specifikace a jakýchkoli
přímých důkazů a že výši škody určily na základě odborného vyjádření IFPI ČR
jako subjektu, který v řízení vystupoval jako poškozený, a že o trestu bylo
rozhodnuto bez zhodnocení jeho osoby, jeho rodinných, majetkových a jiných
poměrů, bez znalosti jeho trestní minulosti v B. a bez přihlédnutí k vykonané
vazbě. Důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. záleží podle
obviněného v tom, že jeho odvolání proti rozsudku bylo zamítnuto, aniž byly
splněny zejména procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení
a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat
a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že pokud obviněný podal dovolání s odkazem na důvod
uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jde o dovolání podané ve skutečnosti
z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud podal dovolání s
odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. c), d), l) tr. ř., je jeho
dovolání zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný
neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
Citované ustanovení se vztahuje na případy, kdy napadené rozhodnutí vzešlo z
řízení, v němž obviněný neměl obhájce, ačkoli tu byl důvod nutné obhajoby podle
§ 36 tr. ř., a také na případy, kdy obviněný sice obhájce formálně měl, ale v
důsledku vadného postupu soudu mu bylo znemožněno zúčastnit se hlavního líčení
nebo veřejného zasedání, v němž bylo rozhodnuto.
V posuzované věci byl dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr.
ř. v době od 17. 12. 2000 do 29. 11. 2001, kdy byl obviněný ve vazbě. Po tuto
dobu obviněný měl ustanoveného obhájce, a to s výslovným odkazem na důvod
nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Ustanovení obhájce bylo
zrušeno dne 30. 4. 2002 a v dalším řízení obviněný již obhájce neměl. Neměl ho
tedy ani v hlavním líčení, v němž bylo rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem, a ve
veřejném zasedání, v němž bylo zamítnuto jeho odvolání. O žádnou vadu řízení
tím ovšem nejde, protože na straně obviněného nebyl dán žádný z důvodů nutné
obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) až c), odst. 2, 3 tr. ř. Obviněný v
dovolání ostatně ani neuvedl, podle kterého z těchto ustanovení zákona měl mít
obhájce, a bez jakéhokoli odkazu na některé z ustanovení, která upravují nutnou
obhajobu, pouze konstatoval, že je cizincem a nezná dostatečně český jazyk.
Tato okolnost sama o sobě není důvodem nutné obhajoby, ale vyžaduje, aby v
řízení byl přibrán tlumočník podle § 28 odst. 1 tr. ř., což se v dané věci
stalo.
I když to obviněný v dovolání výslovně neuvedl, měl patrně na mysli důvod nutné
obhajoby podle ustanovení § 36 odst. 2 tr. ř., podle něhož obviněný musí mýt
obhájce tehdy, považuje-li to soud za nutné, zejména proto, že vzhledem k
tělesným nebo duševním vadám obviněného má pochybnosti o jeho způsobilosti
náležitě se hájit.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že důvodem nutné obhajoby je pochybnost soudu
o tom, zda obviněný je způsobilý náležitě se hájit. Pokud v dané věci soudy
takovou pochybnost neměly a důvod nutné obhajoby proto neshledaly, nejde z
jejich strany o žádné pochybení. V osobě obviněného se nejedná o osobu, která
by byla postižena nějakou tělesnou nebo duševní vadou, a ani jinak u něho není
dáno nic, co by vzbuzovalo jakoukoli pochybnost o způsobilosti náležitě se
hájit. Obviněný již na podkladě toho, jak mu byl průběh řízení zprostředkován
tlumočníkem, evidentně chápal, co je mu kladeno za vinu, adekvátně se hájil,
odpovídajícím způsobem reagoval na průběh řízení, jeho změny a dílčí výsledky a
přiměřeně vystupoval v řízení svými přednesy a vyjádřeními. To vše platí i ve
vztahu k té části řízení, kdy obviněný již obhájce neměl, protože odpadl důvod
nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., tj. vazba obviněného.
Ze samotné skutečnosti, že obviněný je cizincem a nezná dostatečně český jazyk,
nelze bez dalšího vyvozovat důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 2 tr. ř.,
zvláště když obviněný pochází z B., tj. ze země, která kulturně, civilizačně,
způsobem života svých obyvatel i organizací celé společnosti vychází v podstatě
z obdobných principů jako Česká republika. Obviněný rozhodně nepochází z
prostředí, v němž by bylo nezávadným takové jednání, jaké mu bylo v České
republice kladeno za vinu, takže by nebyl schopen pochopit smysl obvinění a
přiměřeně se proti němu hájit. Určitá jazyková bariéra mezi obviněným na straně
jedné a soudy jako orgány činnými v trestním řízení na straně druhé tedy v
žádném případě neznamenala bariéru znemožňující obviněnému náležitou obhajobu a
byla snadno překonatelná již tím, že byl přibrán tlumočník.
Dovolání obviněného v části, v níž se opíralo o důvod uvedený v § 265b odst. 1
písm. c) tr. ř., je proto zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm.
e) tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena
ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Citované ustanovení se týká případů, kdy je v podmínkách trestního řízení
nesprávný postup soudu zásahem do ústavně garantovaného práva obviněného na to,
aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod).
Právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti však evidentně nebylo
dotčeno namítanou skutečností, že soud rozhodl v hlavním líčení v
nepřítomnosti spoluobviněného, zvláště když sám obviněný byl tomuto hlavnímu
líčení přítomen. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je
prostředkem ochrany práv toho obviněného, který podal dovolání, a není určen k
ochraně práv spoluobviněného, který není dovolatelem.
Obviněný v podaném dovolání spojoval nepřítomnost spoluobviněného S. K. A. v
hlavním líčení, které bezprostředně předcházelo vyhlášení odsuzujícího
rozsudku, s tím, že mu nemohl klást otázky a vyjádřit se k jeho výpovědi. K
tomu lze jen poznamenat, že soud v hlavním líčení provedl důkaz výpovědí
spoluobviněného tak, že ho osobně vyslechl již v hlavním líčení konaném dne
26. 11. 2001. Obviněný byl tomuto výslechu přítomen, mohl se k výpovědi
spoluobviněného vyjádřit, ale neměl žádné dotazy ani připomínky. Také obhájce
obviněného byl tomuto výslechu spoluobviněného přítomen a mohl mu klást otázky.
Dovolání obviněného v části, v níž se opíralo o důvod uvedený v § 265b odst. 1
písm. d) tr. ř., je proto zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm.
e) tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho
hmotně právní posouzení, to znamená podřazení skutkových zjištění soudu pod
ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Podstatné
je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V
rámci uvedeného dovolacího důvodu proto je možné namítat, že skutkový stav
zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán
vinným, ale není možné namítat, že skutkový stav byl zjištěn nesprávně, že
důkazy byly hodnoceny vadně, že soud při dokazování postupoval určitým způsobem
apod. Jinak řečeno, lze vytýkat jen p r á v n í vady ve vztahu ke kvalifikaci
skutkového stavu zjištěného soudem, avšak nelze vytýkat s k u t k o v é vady
s cílem dosáhnout změny skutkových zjištění soudu a teprve v návaznosti na to i
jiného právního posouzení.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by skutkový stav,
tak jak ho zjistily soudy, nenaplňoval některý ze zákonných znaků trestného
činu, kterým byl uznán vinným. Své dovolání v části, v níž se opíralo o odkaz
na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., založil na námitkách
proti tomu, jak byl proveden výslech spoluobviněného, jak byly zjištěny doba a
místo spáchání činu a na jakém podkladě byla zjištěna výše škody. Tyto námitky
mají s k u t k o v o u povahu a nespadají do rámce deklarovaného dovolacího
důvodu.
Stejný závěr je třeba učinit i ohledně těch námitek, které obviněný uplatnil
proti výroku o trestu. Výrok o trestu je možné zásadně napadat jen
prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je
uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu mimo zákonnou trestní
sazbu stanovenou na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Tento důvod
dovolání obviněný neuplatnil a jeho námitky proti výroku o trestu nespadají do
rámce dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný sice formálně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., avšak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují. V této části tedy
dovolání podal ve skutečnosti z jiného než ze zákonného dovolacího důvodu, jak
to předvídá ustanovení § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku mimo jiné
proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro
takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání
uvedený v písmenech a) až k), myšleno ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k)
tr. ř.
Ta část citovaného ustanovení, která je vyjádřena dikcí „aniž byly splněny
procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, se na posuzovaný
případ nevztahuje. Týká se totiž jen případů, v nichž bylo odvolání proti
rozsudku zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř., tj. proto, že bylo podáno
opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala
nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět,
nebo odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř., tj. proto, že nesplňuje náležitosti
obsahu odvolání. Pod uvažovanou část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
spadají tyto případy, v nichž bylo odvolání zamítnuto nebo odmítnuto z důvodů,
které mají povahu p r o c e s n í c h důvodů. Společným znakem těchto případů
je to, že o odvolání bylo rozhodnuto bez meritorního přezkoumání rozsudku
postupem podle § 254 odst. 1 tr. ř. Jestliže v některém z takových případů
rozhodne odvolací soud chybně, znamená to, že obviněnému odepřel přístup k
druhé (odvolací) instanci. O takový případ však v posuzované věci nejde,
protože odvolání obviněného nebylo zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř. ani
odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř., nýbrž bylo zamítnuto jako nedůvodné podle
§ 256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku podle § 254 odst. 1, 4 tr. ř.
Ta část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí
„byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až
k)“, je aplikovatelná pouze ve spojení s některým z důvodů dovolání podle §
265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předpokladem dovolacího důvodu podle
uvažované části ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy je to, že řízení
předcházející rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odvolání zamítnuto jako
nedůvodné podle § 256 tr. ř., je zatíženo vadou, která zakládá některý z
jiných dovolacích důvodů. Obviněný sice odkázal na dovolací důvody podle § 265b
odst. 1 písm. c), d), g) tr. ř., avšak žádný z nich nebyl ve smyslu uplatněných
námitek dán, a proto je jasné, že nepřichází v úvahu ani dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů, které jsou zřejmé z předchozích částí tohoto usnesení, Nejvyšší soud
podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl. Rozhodl
tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr.
ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec