U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 11. 2011 o dovolání
obviněného V. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2011,
sp. zn. 8 To 229/2011, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod
sp. zn. 21 T 114/2010 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. B. o d m í t á.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 21 T
114/2010, byl obviněný V. B. uznán vinným pokusem zločinu zabití podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku, § 141 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 141 odst. 1
tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na
šest let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do
věznice s dozorem, a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu
propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, přičemž byl zrušen výrok o trestu
v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 21 T
95/2010, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2011, sp.
zn. 7 To 525/2010, a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle § 229
odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
Skutek spočíval podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 9 v podstatě v
tom, že obviněný V. B. dne 11. 3. 2010 okolo 17,30 hodin v P., ve svém bytě v
reakci na předchozí jednání poškozeného J. K. popadl v kuchyni nůž s černou
rukojetí o celkové délce 31 cm, a to v úmyslu usmrtit poškozeného, na kterého
křičel, že ho zabije, nožem poškozeného opakovaně s velkou razancí bodal do
těla, tím mu způsobil bodné rány hrudníku vpravo pronikající v zadní čáře pažní
hrudní stěnou a osmým žebrem do dutiny hrudní a dolním lalokem pravé plíce a
bránicí do jater, bodné rány břicha pronikající nad pupkem shora dolů stěnou
břišní do břišní dutiny, bodnořezné rány pravého lokte a bodnořezné rány na
vnitřní straně levého kolene. Podle těchto zjištění u poškozeného došlo ke
krvácení a k vniknutí vzduchu do dutiny břišní, bylo nutné provést chirurgickou
revizi hrudní dutiny s ošetřením plíce, bránice a jater, rovněž revizi dutiny
břišní a bodnořezných ran lokte a kolene. Podle dalších zjištění Obvodního
soudu pro Prahu 9 byla bodná poranění hrudníku a břicha těžkými poraněními,
která by bez včasné odborné lékařské pomoci vedla ke smrti poškozeného.
Předchozí jednání poškozeného J. K. záleželo v tom, že krátce předtím na chodbě
domu sám neočekávaně napadl obviněného V. B. opakovanými údery tomfou do hlavy
v úmyslu potrestat ho tak za to, že svedl J. M., synovce poškozeného J. K., ke
společné souloži s manželkou obviněného V. B.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 8 To 229/2011,
podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti
usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem
na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že jednal v
nutné obraně a že jeho jednání proto nemělo být kvalifikováno jako trestný čin.
Vyjádřil názor, že soudy se s otázkou nutné obrany vypořádaly nesprávně, neboť
vycházely z toho, že v době jeho jednání již skončil útok poškozeného proti
tělesné integritě obviněného. Podle obviněného však nadále trval útok proti
nedotknutelnosti jeho obydlí, neboť poškozený se neoprávněně zdržoval v jeho
bytě, kde si navíc pohazoval nožem, a to u obviněného vyvolávalo obavu z
dalšího napadení. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil
rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9 věc v
potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podmínky nutné obrany jsou stanoveny v § 29 tr. zákoníku. Podle § 29
odst. 1 tr. zákoníku čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo
trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Podle §
29 odst. 2 tr. zákoníku nejde o nutnou obranu, byla – li obrana zcela zjevně
nepřiměřená způsobu útoku.
Pokud má být určité jednání posouzeno jako nutná obrana, musí tu být
především útok, který se obranou odvrací, a navíc obrana musí být mimo jiné v
časové korelaci s útokem. Nutná obrana je přípustná jen proti takovému útoku,
který trvá nebo přímo hrozí. Jestliže útok netrvá, zejména proto, že již
skončil, nemůže jít o nutnou obranu. To platí i pro případ, že útok nehrozí
přímo, tj. bezprostředně.
Při aplikaci těchto zásad na posuzovaný případ je zřejmé, že je
vyloučeno považovat jednání obviněného za nutnou obranu proti útoku, jemuž byl
předtím vystaven na chodbě v přízemí u vstupu do domu. Podle zjištění soudů byl
obviněný napaden poté, co vstoupil do domu na adrese svého bydliště. Při tomto
nenadálém a překvapivém útoku byl obviněný zraněn, celkově ochromen, sražen na
zem a kromě toho, že se snažil před údery krýt rukama, se nijak nebránil. V
tomto stádiu útok poškozeného proti tělesné integritě obviněného skončil a dále
již nepokračoval ani nehrozil. Poté následoval přesun účastníků incidentu,
jimiž byli obviněný V. B., poškozený J. K. a svědek J. M., po schodech z
přízemí do prvního poschodí k bytu obviněného a k jejich následnému vstupu do
bytu. Ze zjištění soudů je patrno, že poškozený pomáhal obviněnému jít, zejména
tím, že ho podpíral a vedl. Poškozený se ocitl v bytě obviněného v souvislosti
s tím, že tam obviněného dovedl, a vstoupil jen do chodby v bytě. Zjištění
soudů nezahrnují žádnou okolnost, z níž by se dalo usuzovat na to, že poškozený
vstoupil do bytu proti vůli obviněného, že obviněný nesouhlasil se vstupem
poškozeného do svého bytu, že by ho z bytu vykazoval nebo jinak dával najevo,
že si jeho přítomnost v bytě nepřeje. Poškozený jistě nebyl z hlediska
obviněného nějakou vítanou osobou, avšak za popsaných okolností nelze
přítomnost poškozeného v bytě obviněného interpretovat jako útok na
nedotknutelnost obydlí obviněného. Jednání obviněného, které spočívalo v tom,
že se odebral do kuchyně, vrátil se do chodby s nožem v ruce a pobodal
poškozeného, proto rozhodně není možné považovat za obranu proti útoku na
nedotknutelnost obydlí. Zbývá tudíž jen namítaná okolnost, že za přítomnosti v
bytě obviněného si poškozený pohazoval nožem. Podle zjištění soudů šlo o
zavírací nůž na dopisy, který byl při ohledání místa nalezen na podlaze v
neotevřeném stavu. Z toho soudy logicky vyvodily, že tímto nožem poškozený na
obviněného nijak neútočil a nijak ho neohrožoval. To má odpovídající oporu i v
tom, jak situaci popsal svědek J. M. Za tohoto stavu je vyloučeno pokládat
posuzované jednání obviněného za obranu proti nějakému dalšímu přímo hrozícímu
útoku proti životu nebo zdraví, tj. útoku, kterému by obviněný byl ze strany
poškozeného vystaven znovu poté, co skončil předcházející útok na chodbě v
přízemí u vstupu do domu. Posuzované jednání obviněného evidentně nemělo
charakter obrany, ale bylo vůči poškozenému aktem odplaty a potrestání za
předcházející napadení.
Soudy rozhodly správně, pokud jednání obviněného nepovažovaly za nutnou
obranu, tj. za okolnost, která vylučuje protiprávnost posuzovaného jednání.
Napadené usnesení Městského soudu v Praze tedy není rozhodnutím, které by
spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud neměl v dovolání obviněného žádný podklad k tomu, aby na
napadeném usnesení cokoli měnil, a proto zjevně neopodstatněné dovolání
obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2011
Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec