7 Tdo 1419/2010-19
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 30. března 2011 v neveřejném
zasedání o dovolání obviněného L. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze
dne 13. 7. 2010, sp. zn. 12 To 37/2010, který rozhodl jako soud odvolací v
trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 18/2007, t a k
t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. 12 To 37/2010, a rozsudek Městského soudu v
Praze ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 43 T 18/2007.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Městskému soudu v Praze p ř i k a z
u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 43 T 18/2007, byl
obviněný L. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem
podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, který spáchal tím, že v
období od 26. 10. 2000 do 24. 11. 2000 v Praze 3, Roháčova 1148/63, v sídle
společnosti OB Leasing, a. s. (dále jen: „OB Leasing, a. s.“), a jinde,
opakovaně vystupoval ve vztahu k dalším subjektům jako jednatel společnosti 3L
Trading, s. r. o., se sídlem ulice Míru 3 v Třinci (dále jen: „3L Trading, s.
r. o.“), ačkoliv byl již dne 26. 10. 2000 (správně má být dne 25. 10. 2000)
rozhodnutím jediného společníka odvolán z funkce jednatele, využil časového
zpoždění zápisu tohoto stavu v obchodním rejstříku, takže pokračoval v jednání
se zástupci společnosti OB Leasing, a. s., o tzv. zpětném leasingu strojů pro
dřevovýrobu, když v rámci těchto jednání předložil jako doklad o vlastnictví
strojů společnosti 3L Trading, s. r. o., kupní smlouvu o jejich koupi od
Moravskoslezských dřevařských závodů Šumperk, a. s., jejíž součástí byl seznam
strojů, který v době jednání již neodpovídal skutečnému stavu a obsahoval i
strojní zařízení v držení Moravských dřevařských závodů Revitex, s. r. o., z
titulu kupní smlouvy ze dne 4. 7. 2000, přesto uváděl celkovou hodnotu strojů
12.200.000,- Kč s tím, že přejdou do vlastnictví společnosti OB Leasing, a. s.,
podpisem kupní smlouvy dne 16. 11. 2000 a poté na základě leasingové smlouvy č.
… vystavil po vzájemném zápočtu pohledávek dne 24. 11. 2000 fakturu společnosti
OB Leasing, a. s., na zaplacení částky 6.965.537,- Kč společnosti 3L Trading,
s. r. o., na účet č. … vedený u ČSOB, a. s., pobočka Frýdek-Místek, kam bylo
požadované plnění skutečně poukázáno, přičemž se jednalo o jeho účet, nikoli o
účet společnosti 3L Trading, s. r. o., čímž způsobil společnosti OB Leasing, a.
s., škodu ve výši nejméně 6.965.537,-Kč. Za tento trestný čin byl odsouzen
podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu
odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let.
Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Vrchního soudu v Praze
ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. 12 To 37/2010, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné
zamítnuto.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého
obhájce včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s
tím, že skutek, který je popsán v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku
rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, není
trestným činem. Obviněný namítl, že odvolací soud akceptoval skutková zjištění
i právní závěry soudu prvního stupně, která byla zcela převzata z předchozích
odsuzujících rozhodnutí zrušených dovolacím soudem. Především poukázal na to,
že odvolací soud zcela pominul právní názor obsažený v usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 7 Tdo 276/2007. Podle názoru obviněného z
popsaného skutku nevyplývá, že škoda vznikla společnosti OB Leasing, a. s.
Jestliže tato společnost nabyla vlastnictví ke strojům, potom zaplacením kupní
ceny, ať již na účet společnosti 3L Trading, s. r. o., nebo na účet obviněného
jí nemohla vzniknout škoda. Obviněný poukázal na to, že Nejvyšší soud ve svém
kasačním usnesení podrobně vyložil, jakými hledisky mají být vedeny úvahy o
nabytí vlastnictví podle obchodního zákoníku, zejména vzhledem k ustanovení §
446 obch. zákoníku. Městský soud v Praze ani Vrchní soud v Praze se neodchýlily
od svých právních názorů obsažených v předcházejících rozhodnutích, které byly
dovolacím soudem označeny za nesprávné.
Vzhledem k nesprávnému právnímu posouzení skutku obviněný navrhl, aby napadená
rozhodnutí Vrchního soudu v Praze i Městského soudu v Praze byla zrušena.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství tak, že soud prvního stupně v podstatě splnil pokyny dovolacího
soudu k doplnění, resp. opakování některých důkazů, avšak nezabýval se právní
otázkou vlastnictví k předmětným strojům. V tomto směru neučinil žádné závěry
ani odvolací soud. Bez ohledu na právní názor Nejvyššího soudu setrvaly oba
soudy na svém dřívějším právním názoru, podle něhož otázka vlastnického práva
ke strojům je v podstatě irelevantní. V odůvodnění svého rozhodnutí při tom
nalézací soud uvedl některé okolnosti, které nevylučují nabytí vlastnického
práva ke strojům společností OB Leasing, a. s. Konstatoval, že většina strojů
(nikoli všechny) je v dispozici Moravských dřevařských závodů Revitex, s. r.
o., které ji získaly kupní smlouvou ze dne 4. 7. 2000 od společnosti 3L
Trading, s. r. o. (str. 8 rozsudku). Současně ovšem zmínil celkem shodné
výpovědi obviněného L. M. a svědka J. H., někdejšího zástupce společnosti
Revitex, s. r. o. (str. 3 – 4, 6 rozsudku soudu prvního stupně), podle nichž
obviněný jménem společnosti 3L Trading, s. r. o., odstoupil od kupní smlouvy.
Pokud by došlo platně k tomuto odstoupení od smlouvy a ještě před dalším
prodejem strojů společnosti OB Leasing, a. s., dne 16. 11. 2010, pak by k
tomuto datu společnost 3L Trading, s. r. o., byla vlastníkem strojů a pro
posouzení věci by již pozbývalo význam ustanovení § 446 obch. zákoníku, které
upravuje podmínky nabytí vlastnického práva koupí věci od nevlastníka. Ani
těmito otázkami se soudy nijak nezabývaly.
Státní zástupce dodal, že je nepochybné, že si obviněný počínal nekalým
způsobem a že z hlediska společnosti OB Leasing, a. s., bylo ekonomickým účelem
celé transakce získání finančních prostředků na podkladě zpětného leasingu,
nikoli samotné získání vlastnického práva ke strojům. Jestliže tato společnost
nabyla vlastnického práva ke strojům, jejichž tržní cena odpovídala alespoň
zaplacené kupní ceně 6.965.537,- Kč, pak jí zaplacením kupní ceny nevznikla
škoda v právním slova smyslu a tato společnost nemohla být subjektem poškozeným
trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., resp. zločinem podvodu
podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Připomněl, že vznik škody jinému
subjektu, a to společnosti 3L Trading, s. r. o., není zmíněna ve skutkové větě
rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Státní
zástupce uzavřel, že v důsledku okolnosti, že soudy obou stupňů neřešily jako
předběžnou otázku podle § 9 odst. 1 tr. ř. otázku vlastnictví předmětných
strojů, nelze na podkladě učiněných skutkových zjištění učinit spolehlivý závěr
o tom, že vznikla škoda společnosti OB Leasing, a. s., která je jedním z
obligatorních znaků trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., resp. § 209
tr. zákoníku.
Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle
§ 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 7.
2010, sp. zn. 12 To 37/2010, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu
přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně
navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a souhlasil podle § 265r odst. 1
písm. c) tr. ř. s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného
než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto
podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků
rozhodnutí proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v
dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a shledal, že
dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 7 Tdo
276/2007-I., bylo podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušeno usnesení Vrchního soudu v
Praze ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 12 To 75/2006, a rozsudek Městského soudu v
Praze ze dne 13. 7. 2006, sp. zn. 43 T 22/2005, podle § 265k odst. 2 tr. ř.
byla zrušena i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l
odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky přikázal Městskému soudu v Praze,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Přitom uvedl, že povinností soudu prvního stupně je zejména zabývat se
postupnými změnami vlastnických vztahů ke strojům pro dřevovýrobu a zjistit,
komu byla podvodným jednáním obviněného způsobena škoda velkého rozsahu, která
je zákonným znakem trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Soudu
prvního stupně uložil, aby vyslechl obviněného k tomu, jaké důvody vedly
společnost 3L Trading, s. r. o., jejímž byl jednatelem, aby v poměrně krátkých
časových intervalech činila opakovaně majetkové převody téhož majetku, přestože
podle zápisu v obchodním rejstříku byla předmětem činnosti společnosti mimo
jiné také koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej a též k tomu,
jaká byla ekonomická situace společnosti 3L Trading, s. r. o., před tím, než se
stal jejím jednatelem a dále v průběhu jeho krátkého působení v této funkci až
do 25. 10. 2000 kdy obviněný jako jediný společník podle § 132 odst. 1 obch.
zák. v působnosti valné hromady společnosti rozhodl sám o svém odvolání z
funkce jednatele společnosti. Dokazování měl tento soud zaměřit také na
zjištění, jakým způsobem a kdy společnost 3L Trading, s. r. o., zaplatila kupní
cenu za stroje pro dřevovýrobu prodávající společnosti Moravskoslezské
dřevařské závody, a. s., a zda stroje pro dřevovýrobu společnosti 3L Trading,
s. r. o., fakticky převzala či nikoliv.
Nejvyšší soud přikázal soudu prvního stupně, aby znovu provedl důkaz všemi
kupními smlouvami, které obviněný uzavřel jako jednatel společnosti 3L Trading,
s. r. o., a které předcházely kupní smlouvě ze dne 16. 11. 2000, a dostupnými
důkazy zjistit, v jaké ekonomické situaci se společnost 3L Trading, s. r. o.,
nacházela před tím, než se obviněný stal jejím jednatelem, v průběhu výkonu
funkce jejího jednatele společnosti a ke dni 25. 10. 2000. Soudu uložil provést
také důkaz přílohami ke kupní smlouvě uzavřené dne 4. 5. 2000 mezi společností
Moravskoslezské dřevařské závody Šumperk, a. s., a společností 3L Trading, s.
r. o., a ke kupní smlouvě uzavřené krátce na to dne 4. 7. 2000 mezi společností
3L Trading, s. r. o., a společností Moravské dřevařské závody Revitex, s. r. o.
Zjištění, zda jde o koupi a prodej týchž strojů pro dřevovýrobu a zda rozsah
prodávaného zboží je totožný v obou smlouvách či nikoliv, je významný z
hlediska další kupní smlouvy ze dne 16. 11. 2000, která byla následně uzavřena
mezi společností 3L Trading, s. r. o., a společností OB Leasing, a. s.
Povinností soudu prvního stupně bylo zjistit, zda tato smlouva byla platně
uzavřena či nikoliv. Přitom měl vzít zřetel k usnesení Ústavního soudu České
republiky ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 112/01, které bylo publikováno pod
č. 30/2001 Sb. nálezů a usnesení Ústavního soudu. Na obsah tohoto nálezu se
odvolává též rozhodnutí pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 13. 6.
2006, sp. zn. Pl. ÚS 75/04, kterým však nebylo rozhodnuto v meritu věci o
návrzích Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Břeclavi na zrušení
ustanovení § 446 obch. zákoníku.
Nejvyšší soud zdůraznil, že obchodní zákoník nepřevzal zásadu římského práva, z
níž vychází platný občanský zákoník, podle které nikdo nemůže na jiného převést
více práv, než má sám (nemo plus iuris ad alium transferre potest, quam ipse
habet). Ve vztazích upravených obchodním zákoníkem naopak platí, že nabytí
vlastnického práva od nevlastníka je zákonem připuštěno, protože podle názoru
zákonodárce převážil zájem na právní jistotě obchodníka, který nabyl zboží od
jiného obchodníka. Předpokladem nabytí vlastnického práva kupujícím je jen jeho
dobrá víra, která se zásadně předpokládá. Ústavní soud České republiky se ve
zmíněném usnesení vyjádřil k aplikaci § 446 obch. zákoníku – k dobré víře
kupujícího a k jejímu prokazování takto: „Ustanovení § 446 obchodního zákoníku
významným způsobem zasahuje do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek a
upřednostňuje před ním dobrou víru a jistotu účastníků obchodněprávních vztahů.
Lze je proto aplikovat pouze za přísného respektování ustanovení čl. 4 odst. 4
Listiny základních práv a svobod, neboť představuje zákonnou mez jednoho z
nejdůležitějších základních práv, a je tedy při jeho aplikaci nezbytné striktně
vyloučit jakékoli jeho zneužití k jiným účelům, než pro které bylo stanoveno. Z
tohoto důvodu je obzvláště nutné velmi přísně posuzovat otázku dobré víry
nabyvatele, zvláště v případech, kdy dochází k aplikaci ustanovení obchodního
zákoníku na základě dohody smluvních stran podle jeho § 262. Proto je vždy
nutné, aby v situacích, kdy existují o dobré víře sebemenší pochybnosti,
kupující prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se
přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné
věci a že tedy byl v této souvislosti skutečně v dobré víře. Důkazní břemeno
týkající se dobré víry kupujícího nese v těchto případech vždy on sám.
Nerespektování těchto zásad obecnými soudy při aplikaci ustanovení § 446
obchodního zákoníku by v konkrétních případech totiž mohlo vést k ochraně jeho
zneužívání k jiným účelům, než pro které bylo vytvořeno a tedy k
protiústavnosti takto vzniklých rozhodnutí.“ Přestože toto rozhodnutí bylo
vydáno v občanskoprávní věci, není pochyb, že jeho závěry lze vztáhnout i na
trestní věci, nehledě k tomu, že vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou
podle jeho nálezu ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. III. ÚS 561/04, závazná pro
všechny orgány a osoby.
Závěrem uvedl, že pokud soud prvního stupně po doplnění dokazování zjistí, že
předmětná smlouva ze dne 16. 11. 2000 byla platně uzavřena, učiní závěr o tom,
komu vznikla škoda velkého rozsahu. Zváží, zda poškozeným je společnost 3L
Trading, s. r. o., které nebyla v důsledku jednání obviněného zaplacena
společností OB Leasing, a. s., kupní cena či zda je poškozeným jiný subjekt v
případě, že by společnost OB Leasing, a. s., v dobré víře a za podmínek
ustanovení § 446 obch. zákoníku nabyla vlastnické právo ke strojům pro
dřevovýrobu. Vezme přitom zřetel na to, že odpovědnost toho, kdo prodal
neoprávněně cizí věc, vůči dosavadnímu vlastníkovi věci, nemůže být dotčena.
Soud prvního stupně samozřejmě na základě učiněných skutkových zjištění upraví
tzv. skutkovou i právní větu rozsudku.
Současně poukázal na to, že podle § 265s odst. 1 tr. ř. je Městský soud v Praze
při novém projednání a rozhodnutí věci je vázán právním názorem, který Nejvyšší
soud vyslovil v tomto rozhodnutí a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž
provedení Nejvyšší soud nařídil.
Právním názorem vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího
je v téže věci vázán nejen ten orgán činný v trestním řízení, jemuž byla věc
dovolacím soudem přikázána k novému projednání a rozhodnutí, nýbrž i sám
dovolací soud, tj. kterýkoliv další senát dovolacího soudu (bez ohledu na to,
zda v mezidobí došlo či nedošlo ke změně v jeho složení), pokud se tato věc
znovu stane předmětem řízení o dovolání srov. usnesení velkého senátu trestního
kolegia ze dne 11. 4. 2004, sp. zn. 15 Tdo 44/2004.
Nejvyšší soud po přezkoumání věci obviněného zjistil, že soudy obou stupňů se
důsledně neřídily právním názorem vysloveným ve výše uvedeném rozhodnutí
dovolacího soudu. Ani po doplnění dokazování neobjasnily otázku, zda a komu
vznikla škoda zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku.
Odvolací soud dospěl k závěru, že skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu
prvního stupně se stal a že jej spáchal obviněný. V odůvodnění napadeného
usnesení uvedl, že lze tedy souhlasit se závěrem, že škoda byla způsobena
společnosti OB Leasing, a. s., a to ve výši nejméně 6.965.537,- Kč. Nejvyšší
soud v usnesení ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 7 Tdo 276/2007, podrobně vyložil
otázky, na něž mělo být zaměřeno doplnění dokazování a připomenul ustanovení §
265s odst. 1 tr. ř. o vázanosti pokyny a právním názorem Nejvyššího soudu. Soud
prvního stupně však v odůvodnění rozsudku zmínil, že poškozenou společností je
společnost OB Leasing. a. s., avšak v rozporu s uloženým pokynem dovolacího
soudu, ale i ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř. neuvedl, jak k tomuto závěru
dospěl a jak se vypořádal s obhajobou obviněného, pokud jde o způsobení škody
trestným činem. Stejně postupoval odvolací soud, jehož stručné konstatování
uvedené shora, které se opírá o závěry soudu prvního stupně, nelze považovat za
přesvědčivé, zejména když obviněný v odvolání především namítal, že se soud
prvního stupně nezabýval výší škody a subjektem, kterému vznikla škoda.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný v dovolání důvodně namítl, že za
této situace rozhodnutí napadené dovolání spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku, a je proto naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto napadená rozhodnutí zrušil, zrušil i rozhodnutí na ně
obsahově navazující a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud důrazně upozorňuje, že při
novém projednání věci je podle § 265s odst. 1 tr. ř. Městský soud v Praze vázán
právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí. Soud prvního
stupně přistoupí k projednání a rozhodnutí věci s největším urychlením, neboť
průtahy v řízení jsou v rozporu s právem obviněného na spravedlivý proces.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek