7 Tdo 1432/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. 12. 2008 v neveřejném zasedání o
dovolání obviněného M. M. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13.
8. 2008, sp. zn. 3 To 75/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 4/2002 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. o d m í t
á .
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 49 T 4/2002,
byl obviněný M. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem loupeže
podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., trestným činem omezování osobní
svobody podle § 231 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem nedovoleného
ozbrojování podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 písm. b) tr. zák. Za
tyto trestné činy mu byl podle § 234 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1
tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců,
pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se
zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému společně a
nerozdílně s již pravomocně odsouzeným M. R., uložena povinnost zaplatit
poškozenému J. K. škodu ve výši 387.447,- Kč a poškozené J. V. škodu ve výši
13.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození J. K. a J. V. odkázáni
se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla Č. p., a. s., se sídlem ul. S., P., odkázána s
nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný spáchal trestné činy
tím, že
dne 21. 5. 2000 v době kolem 04:00 hodin, na hlavní silnici mezi obcemi H.-S. a
H. n. M. oblečeni v černých kombinézách s nápisem „POLICIE“, maskováni černými
kuklami a ozbrojeni střelnými zbraněmi, za použití násilí v úmyslu zmocnit se
cizí věci, poté, co poškozená J. V. pro poruchu vozidla toto zastavila při
kraji vozovky a poškozený J. K. z vozu vystoupil, přijeli pachatelé na místo
blíže nespecifikovaným vozem, vydávali se za příslušníky Policie, spoutali na
rukou poškozeného J. K. a jeho družku J. V., kterým navlékli na hlavu černé
kukly a následně je převezli nezjištěným osobním vozidlem do objektu domu J. O.
v S., okres N. J., přičemž jednak se zmocnili osobního vozidla tov. zn. Renault
Laguna 2.2 TDI, tmavozelené metalízy, v hodnotě 372.097,- Kč a dále finanční
částky ve výši 12.000,- Kč, autorádia zn. Sony typ XR C2300RDS s reprobednami v
hodnotě 8.659,- Kč, přenosného přehrávače minidisků zn. Sony v hodnotě 6.500,-
Kč, pěti minidisků v hodnotě 350,- Kč a fotopřístroje zn. Minolta v hodnotě
2.000,- Kč, a tímto svým protiprávním jednáním způsobili poškozenému J. K.
škodu v celkové výši 387.447,- Kč a J. V. ve výši 14.000,- Kč,
následně téhož dne v době od 04:00 do 12:00 hod. po násilném zadržení shora
uvedených poškozených a odcizení motorového vozidla a věcí z jejich majetku, v
úmyslu usnadnit si nakládání s těmito věcmi, ozbrojeni střelnými zbraněmi, bez
oprávnění bránili J. K. a jeho družce J. V. užívat osobní svobody tím, že oba
poškozené proti jejich vůli drželi spoutané kovovými pouty s nasazenými černými
kuklami na hlavě v nezjištěným osobním vozidle u objektu J. O. v S., okres N.
J., a posléze kolem poledne je převezli do O., do lokality B. L., kde je
vysadili a z místa odjeli,
dne 23. 5. 2000 v době kolem 02:00 hod. na hlavní silnici u obce Nový Jičín,
oblečeni v černých bundách s nápisem „POLICIE“, maskováni černými kuklami a
ozbrojeni střelnými zbraněmi, za použití násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci,
poté, co poškozený Ing. M. P. zastavil vozidlo na kraji vozovky v důsledku
defektu na levém předním kole a z tohoto vystoupil, opětovně přijeli pachatelé
na místo blíže nespecifikovaným vozidlem, vydávali se za příslušníky policie,
spoutali na rukou poškozeného Ing. M. P. kterému navlékli na hlavu černou kuklu
a následně jej převezli neznámým osobním motorovým vozidlem tov. zn. Audi A4 do
objektu domu J. O. v S., okres N. J., přičemž odcizili osobní motorové vozidlo
tov. zn. Audi A6, 2,8 vínové barvy, v hodnotě 1.009.587,- Kč a tímto svým
protiprávním jednáním způsobili firmě F., a. s., se sídlem P., ul. O., škodu ve
shora uvedené výši, když téhož dne výše specifikované vozidlo vyvezl do
zahraničí již pravomocně odsouzený L. B.,
následně téhož dne v době od 02:00 hod. do 16:00 hod. po násilném odcizení
shora uvedeného motorového vozidla, ozbrojeni střelnými zbraněmi, v úmyslu
usnadnit si nakládání s odcizeným vozidlem, bez oprávnění bránili Ing. M. P.
užívat osobní svobody tím, že poškozeného proti jeho vůli drželi spoutaného
kovovými pouty na rukou a s nasazenou černou kuklou na hlavě v osobním vozidle
v objektu domu J. O. v S., okres N. J., a posléze poškozeného převezli do H. n.
M., kde ho vysadili a z místa odjeli,
od přesně nezjištěné doby do 9. 6. 2000 v domě v obci Ž., okres N. J., který
dočasně užíval, bez řádného povolení a souhlasu příslušných úřadů hromadil a
přechovával ve větším rozsahu střelné zbraně, zbraně hromadně účinné, součástky
výbušnin a střelivo a to: samonabíjecí pistoli tuzemské výroby zn. ČZ vzor 52,
ráže 7,65 x 25, 100 ks nábojů zn. Sellier a Bellot ráže 38 Speial Wad Cutter,
143 ks nábojů zn. Sellier a Bellot ráže 9 mm Makaron, 25 ks nábojů zn. Sellier
a Bellot řáže 7,65 mm Browning, 25 ks nábojů zn. Cheddite ráže 12/70 ozn. Super
Trap 24, 222 ks nábojů 9 x 19, 20 ks nábojů zn. Sellier a Bellot ráže 9 mm
Browning Court, 6 ks nábojů ráže 7,65 mm Browning, 42 ks nábojů ráže 22 Long
Rifle, 2 ks univerzálních zapalovačů ručních granátů s časovým účinkem
jugoslávské výroby, 11 ks nábojů ráže 9 x 19, samopal něm. výroby zn. Heckel a
Koch model ENMP5K ráže 9 x 9, se zásobníkem a 15 ks nábojů, samopal chorvatské
výroby ERO ráže 9 x 19, výrobní číslo odstraněno, se zásobníkem a 32 ks nábojů,
zásobník s 15 ks nábojů, zásobník s 50 ks nábojů, 20 ks nábojů ráže 9 mm
Browning zn. Super, ozn. Gold Dot, 22 ks nábojů ráže 7,62 x 25 mm.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 3 To 75/2008,
bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Obviněný podal proti tomuto usnesení prostřednictvím své obhájkyně dovolání z
důvodu uvedeného v § 265 odst. 1 písm. g) tr. ř. [správně má být § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř.] s tím, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním
posouzení skutku. V dovolání především namítl, že soudy nesprávně zjistily
skutkový stav věci, protože z provedených důkazů vyvodily závěry, které nemají
oporu ve výsledcích dokazování. Podle obviněného nerespektovaly ani zásadu in
dubio pro reo a porušily ustanovení § 88 tr. ř., když jako důkaz použily
odposlechy z doby páchání trestné činnosti, pro kterou byl odsouzen. Pokud jde
o trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b),
odst. 3 písm. b) tr. zák. namítl, že skutečný důkaz o přechovávání, hromadění
nebo opatření samopalů a nábojnic chybí. Namítl také, že rozsudek není
odůvodněn v souladu s ustanovením § 125 tr. ř. zejména proto, že soud se v jeho
odůvodnění řádně nevypořádal s obhajobou. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby
dovolací soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci i rozsudek
Krajského soudu v Ostravě a sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla,
že dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. To
platí podle jejího názoru nejen o námitce provádění důkazů odposlechy, ale
námitce nedostatečného dokazování ohledně trestného činu nedovoleného
ozbrojování podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 tr. zák. V souvislosti
s námitkou v doplnění dovolání obviněného ze dne 4. 11. 2008 spočívající v
tvrzení, že nebylo spravedlivé uznat obviněného vinným ve smyslu § 185 odst. 3
písm. b) tr. zák. uvedla, že tuto námitku nelze podřadit pod důvod dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konstatovala, že obviněný ve svém
mimořádném opravném prostředku se soustředil na faktické zpochybňování procesu
hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž takové námitky nelze
podřadit pod žádný z dovolacích důvodů.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky
postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl z
odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.
Navrhla také, aby dovolací soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání konaném
za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a souhlasila s
projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí podle §
265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než
jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní
posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního
je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který
zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak
ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání
je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky
trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í
vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího
důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel
snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím
i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí
skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že
dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř.
hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při
provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na
provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený
k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby
skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí
instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení
skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního
a druhého stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva
na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen za předpokladu, že tu
je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O
takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec
žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu z
důkazů nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže
skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování apod.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný uplatnil z převážné části
skutkové námitky, jimiž se dovolací soud nemohl zabývat. Jde o námitky, jimiž
obviněný napadl způsob, jakým soudy obou stupňů hodnotily důkazy. Obviněný
rovněž vytkl soudům i rozsah dokazování, když uvedl, že neexistují důkazy,
které by prokazovaly jeho vinu. Těmito námitkami se obviněný snaží zvrátit
skutkový stav zjištěný soudem v napadeném rozsudku a prosazovat svoji verzi
skutku. Judikatura Nejvyššího soudu České republiky vychází z názoru, že důvod
dovolání podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami,
které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudu, se způsobem hodnocení
důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího
soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Je zřejmé,
že obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění, přičemž
teprve po změně skutkových zjištění by mělo dojít ke změně právního posouzení
skutku. Takové námitky však nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř., neboť obviněný
jimi napadá pouze správnost hodnocení důkazů a správnost a úplnost zjištění
skutkového stavu věci. Pod uplatněný důvod dovolání nelze zahrnout ani namítané
porušení zásady in dubio pro reo, neboť jde o zásadu procesněprávní a nejde o
hmotně právní námitku.
Pokud jde o námitku obviněného týkající se porušení ustanovení § 125 tr. ř. o
odůvodnění rozsudku Nejvyšší soud připomíná, že ani touto námitkou se nemohl
zabývat, neboť jde o námitku týkající se aplikace procesních předpisů a navíc
dovolání pouze proti důvodům rozhodnutí není podle § 265a odst. 4 tr. ř.
přípustné.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný opřel dovolání podané z důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. o námitky, které svým obsahem nenaplňují uplatněný
dovolací důvod ani jiný z důvodů dovolání uvedených v § 265b tr. ř. Proto
dovolání obviněného odmítl podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o
dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. prosince 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek