7 Tdo 1442/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2005 o
dovolání obviněného JUDr. J. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
23. 6. 2005, sp. zn. 7 To 122/2005, v trestní věci vedené u Městského soudu v
Brně pod sp. zn. 7 T 227/2002 t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 7 To 122/2005, a rozsudek Městského soudu v
Brně ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 7 T 227/2002.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 7 T 227/2002,
byl obviněný JUDr. J. S. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8
odst. 1, § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Podle skutkových zjištění městského soudu se jej dopustil tím, že v období od
3. 1. do 11. 3. 2002 nechal vyhotovit falzifikát kupní smlouvy na prodej zásob
uzavřené dne 27. 2. 1992 mezi státním podnikem D. z. J., zastoupeným Ing. J.
L., a společností F., zastoupenou Ing. J. K., tak, že v přesně nezjištěném dni
uvedeného období vyzval Ing. J. L., aby vyplnila vlastní rukou formulář kupní
smlouvy, jejíž obsah mu byl znám z fotokopie, a když mu tato vyhověla, následně
dne 11. 3. 2002 předložil tuto smlouvu opatřenou falešným razítkem firmy F. a
falešným podpisem Ing. J. K. k výzvě Krajskému soudu v Brně jako důkaz ve věci
vedené pod sp. zn. 28 Co 492/99, čímž dosáhl vynesení rozsudku v neprospěch
poškozeného Ing. J. K., který byl uznán povinným zaplatit státnímu podniku D.
J. částku 1.305.493,- Kč s příslušenstvím, celkem 3.162.635,- Kč, které dosud
poškozený nebyl povinen zaplatit.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon
byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu poskytování advokátních služeb v trvání pěti
roků.
Odvolání obviněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 7
To 122/2005, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím své
obhájkyně dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právními posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V úvodu odůvodnění dovolání obviněný namítl, že podle jeho názoru soud prvního
stupně rozhodl v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6
odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení
tohoto práva spatřuje obviněný v tom, že městský soud podle jeho přesvědčení
rozhodl v rozporu s provedeným dokazováním, zejména tím, že závěr o jeho vině
opřel o podle obviněného zcela nevěrohodnou výpověď svědkyně Ing. J. L.
Obviněný dále vyslovuje přesvědčení, že jestliže existoval falzifikát předmětné
kupní smlouvy již v době, kdy státní podnik D. z. J. ještě nezastupoval, nenese
za jeho vypracování odpovědnost. Poukazuje v této souvislosti na protokol o
ústním jednání konaném v roce 1998 před Městským soudem v Brně, z něhož
vyplývá, že originál kupní smlouvy byl předložen soudu jeho předchůdcem.
Dovolatel dále vyslovil názor, že nemohl uvést justiční orgán v omyl tím, že
předstíral existenci důkazu – originálu kupní smlouvy. Navíc ani nic
nepředstíral, neboť předmětnou smlouvu nalezl, jak tvrdí, v kanceláři
likvidátorky za její přítomnosti a za přítomnosti Ing. K., a zaslal ji soudu.
Obviněný dále soudům vytýká, že uvěřily výpovědi svědka Ing. J. K., neboť pokud
by tento potvrdil, že danou kupní smlouvu podepsal, musel by zaplatit celou
částku 1.305.493,- Kč. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku spatřuje
dovolatel i ve vyřešení platnosti kupní smlouvy, neboť podle ustanovení
občanského zákoníku není pro platnost kupní smlouvy o koupi a prodeji movitých
věcí vyžadována písemná forma. Obviněný se z tohoto důvodu domnívá, že pokud
Ing. J. K. převzal vydraženou prodejnu i se zásobami, mohlo by se u něj jednat
o bezdůvodné obohacení. Podle obviněného není Ing. J. K. poškozeným a
předložením kupní smlouvy nelze podle názoru obviněného naplnit skutkovou
podstatu trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. V této souvislosti by
podle dovolatele mělo být objasněno, zda firma F. uvedené věci převzala a zda
se tím bezdůvodně obohatila.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud po přezkoumání rozsudku
Městského soudu v Brně a usnesení Krajského soudu v Brně zrušil rozsudek
městského soudu a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř.
písemně vyjádřila.
Ve vyjádření uvedla, že dovolání obviněného je možno v zásadě označit za
opodstatněné, ovšem i z jiných důvodů, než kterými argumentuje dovolání. Podle
jejího názoru uplatněné námitky směřují především proti řízení před soudem
prvního stupně, proti způsobu hodnocení důkazů a zpochybňují správnost
skutkových zjištění učiněných soudy. Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena,
že rozhodnutí soudu druhého stupně je vadné v otázce právního posouzení skutku.
Pochybení spatřuje v tom, že nalézací soud označil za subjekt jednající v omylu
Krajský soud v Brně, jenž měl být uveden v omyl předložením zfalšované
smlouvy. Takový právní názor nepovažuje za akceptovatelný, neboť podle jejího
názoru soud nemůže vystupovat v postavení osoby, jež činí v omylu majetkovou
dispozici, kterou dochází ke škodě na cizím majetku a k obohacení jiné osoby.
Vydávání soudního rozhodnutí není podle nejvyšší státní zástupkyně majetkovou
dispozicí, přičemž má za to, že žalovaný jednáním obviněného v omyl uváděn
nebyl. Dále zdůraznila, že občanskoprávní řízení v souladu se zásadou
projednací umožňuje stranám účinně se bránit proti lživým tvrzením protistrany
či předkládání falešných listin. Zdůraznila, že soud má možnost provést i jiné
než stranami navržené důkazy, aby zjistil skutečný stav věci, o němž není
důvodných pochyb a na jehož základě teprve může rozhodnout o právním stavu
věci. Na tomto místě připomněla rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo
229/2004, které se zabývá právním posouzením v obdobné trestní věci. Svou
argumentaci uzavírá tak, že podle ní nelze skutek popsaný ve výroku rozsudku
Městského soudu v Brně posoudit jako trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák. a
pokud tak soud učinil, spočívá podle jejího přesvědčení takové rozhodnutí na
nesprávném právním posouzení skutku, které soud druhého stupně nenapravil.
Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu, jakož i
rozsudek městského soudu, a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné,
bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují
deklarovaný důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz
§ 265f odst. 1 tr. ř., § 265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které
obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný
skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky
tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím
přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje
namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených
důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Uvedené podmínky nesplňovala ta část námitek dovolatele, kterými zpochybňoval
věrohodnost výpovědí svědků Ing. J. L., JUDr. M. K. a Ing. J. K. Jako
irelevantní shledal Nejvyšší soud i námitky dovolatele ohledně doby, kdy došlo
k falšování kupní smlouvy. Z povahy těchto námitek dovolatele je totiž zřejmé,
že vytýkané vady mají povahu vad skutkových, nikoli právních. Uplatněním
námitek tohoto typu proto dovolatel vybočoval z rámce deklarovaného dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže Nejvyšší soud k nim při svém
rozhodování nepřihlížel (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp.
zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 65l/02, III. ÚS 282/03).
Naproti tomu jako relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu shledal
Nejvyšší soud námitku dovolatele zpochybňující závěr, že zjištěný skutek
naplňuje znaky skutkové podstaty pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst.
1 tr. zák., § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., opřenou o argumentaci
dovolatele, že nemohl uvést soud jako justiční orgán v omyl tím, že předstíral
existenci důkazu – originálu kupní smlouvy. Nejvyšší soud proto přezkoumal
podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení včetně řízení, které mu
předcházelo, a dospěl k závěru, že dovolání je částečně důvodné.
Podle závěrů nalézacího soudu spáchal obviněný JUDr. J. S. pokus trestného činu
podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák, § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., neboť se
dopustil pro společnost nebezpečného jednání, které bezprostředně směřovalo k
tomu, že ke škodě cizího majetku jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl a
způsobí takovým činem značnou škodu, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo.
V posuzovaném případě totiž dospěly nalézací soud, jakož i soud odvolací k
závěru, že osobou, která měla být uvedena v omyl, je Krajský soud v Brně,
kterému obviněný jako právní zástupce podniku D. z. J. v rámci občanského
soudního řízení předložil falzifikát kupní smlouvy, na základě níž byla
rozhodnutím tohoto soudu Ing. J. K. uložena povinnost zaplatit částku
3.162.635, Kč.
Obecně naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák.
nebrání skutečnost, že osoba, která byla pachatelem uvedena v omyl, byla
odlišná od osoby, k jejíž škodě pachatel sebe nebo jiného obohatil (k tomu viz
č. 5/2002-I. Sb. rozh. trest.). V tomto ohledu nelze proti závěrům soudů obou
stupňů nic namítat.
Následně je ovšem nutno vyřešit otázku, zda osobou která je uváděna v omyl,
může být soud. Zcela shodnou otázku již Nejvyšší soud řešil v usnesení sp. zn.
11 Tdo 229/2004 zmiňovaném ve vyjádření nejvyšší státní zástupkyně. Toto
rozhodnutí bylo vzhledem ke svému širokému dopadu na rozhodovací praxi navrženo
k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Trestní kolegium
Nejvyššího soudu je schválilo k publikaci na své poradě dne 8. 12. 2005. Senát
7 Tdo právní názor obsažený v citovaném rozhodnutí sdílí a na nyní posuzovaný
případ jej bezezbytku aplikoval.
Podle tohoto právního názoru je sporné občanskoprávní řízení ovládáno zásadou
projednací (§ 120 o. s. ř.), podle níž se výsledek důkazního řízení zásadně
odvíjí od iniciativy a aktivity účastníků. Současně s ní však platí zásada
zjišťování skutkového stavu bez důvodných pochybností (§ 120 odst. 3, § 132, §
153 odst. 1 o. s. ř.). Zásada projednací umožňuje žalovanému bránit se
nesprávným či nepravdivým tvrzením žalobce a vyvracet je, účastníci jsou
povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud pak rozhoduje, které z
navrhovaných důkazů provede. I ve sporných řízení však může soud ve smyslu §
120 odst. 3 o. s. ř. provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech,
kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení
najevo. Soud se tak nezbavuje povinnosti zjistit skutkový stav věci bez
důvodných pochybností (§ 153 odst. 1, § 132, § 120 odst. 3 o. s. ř.).
Podle § 101 odst. 1 o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou
účastníci povinni zejména:
a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, neobsahuje-li
všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné
vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení,
b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) a další procesní povinnosti
uložené jim zákonem nebo soudem,
c) dbát pokynů soudu.
Rozhodnutí ve věci je pak autoritativním skutkovým závěrem, který lze následně
změnit jen zákonem vymezenými procesními prostředky. V právní nauce je omyl
vykládán jako nevědomá shoda neshoda vůle a projevu. Za situace, kdy je soud
povinen zjišťovat skutkový stav bez důvodných pochybností a je tudíž místem
nalézání práva, uvedená zákonná úprava z povahy věci vylučuje možnost zařadit
obecný soud rozhodující v civilním řízení sporném mezi osoby, jež mohou být
uvedeny v omyl pachatelem trestného činu podvodu.
Přijetí opačného výkladu by mělo za následek podezření ze spáchání trestného
činu podvodu každým žalobcem, který by neunesl v rámci civilního řízení
sporného své důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, které by jinak bylo způsobilé
vést k rozhodnutí, kterým bylo žalovanému uloženo plnit žalobci.
Je rovněž třeba připomenout, že žádné ustanovení občanského soudního řádu
nestanoví sankci pro případ, že účastník řízení vypovídá nepravdivě. Ustanovení
§ 131 odst. 2 o. s. ř. pouze obecně uvádí, že účastníci mají při svém výslechu
před soudem vypovědět pravdu a nic nezamlčovat.
To však neznamená, že by se účastník občanskoprávního řízení nemohl svou
nepravdivou výpovědí, resp. předložením zfalšovaného dokumentu dopustit
trestného činu. S přihlédnutím ke konkrétnímu způsobu jednání a jeho
zamýšlenému či skutečně způsobenému následku by se mohlo jednat například o
trestný pomluvy podle § 206 tr. zák., křivého obvinění podle § 174 tr. zák.,
padělání a pozměňovaní veřejné listiny podle § 176 tr. zák., poškozování cizích
práv podle § 209 tr. zák. nebo poškozování věřitele podle § 256 tr. zák. či
zvýhodňování věřitele podle § 256a tr. zák.
Při respektování skutkových zjištění v posuzované věci a shora rozvedeného
právního názoru proto nelze jednání obviněného JUDr. J. S. posoudit jako
trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák.
IV.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení
Krajského soudu v Brně i rozsudek Městského soudu v Brně (§ 265k odst. 1 tr.
ř.). Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§
265k odst. 2 tr. ř.) a Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal rozhodl (§ 265l odst. 1 tr. ř.).
Při novém rozhodování bude tento soud vázán právním názorem, který v tomto
usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Na městském soudu
bude, aby za situace, kdy ze shora rozvedených důvodů nelze jednání obviněného
posoudit jako trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák., vážil, zda při
respektování totožnosti skutku tento nenese znaky skutkové podstaty jiného
trestného činu, eventuálně vážil, zda nepřichází v úvahu postup podle § 222
odst. 2 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že podle zjištění Nejvyššího soudu obviněný dosud nebyl dodán
do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v posuzované věci uložen,
nerozhodoval ve smyslu § 265l tr. ř. o vazbě obviněného.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr