7 Tdo 1443/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 12. 2004 o dovolání
obviněného F. T., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v
Liberci ze dne 13. 8. 2004, sp. zn. 31 To 264/2004, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 170/2004 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. T. o d m í t
á .
Obviněný F. T. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 13. 8.
2004, sp. zn. 31 To 264/2004, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho
odvolání proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 18. 6. 2004, sp.
zn. 2 T 170/2004. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím celému výroku o vině,
a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný se dovoláním
domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal
odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho
hmotně právní posouzení (viz dikci „jiné ... hmotně právní“). Podstatou hmotně
právního posouzení skutku je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení
hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Podstatné je, že
předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak ho zjistil soud. To znamená,
že v rámci uvedeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutkový stav
zjištěný soudem nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný
uznán vinným, ale není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním,
proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jak postupoval při dokazování, v jakém
rozsahu provedl dokazování apod. Jinak řečeno, přichází v úvahu vytýkat jen p
r á v n í vady ve vztahu ke kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem,
avšak nepřichází v úvahu vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout změny
ve skutkových zjištěních soudu a teprve v návaznosti na to i jiného právního
posouzení. Lze jen dodat, že skutkové námitky se týkají dodržení ustanovení § 2
odst. 5, 6 tr. ř., tj. ustanovení o postupu orgánů činných v trestním řízení
při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Jedná se o ustanovení
p r o c e s n í h o práva, zatímco uvažovaný dovolací důvod se týká
aplikace h m o t n é h o práva.
V posuzovaném případě byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §
247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. Takto byl posouzen skutek spočívající podle
zjištění Okresního soudu v České Lípě v podstatě v tom, že obviněný dne 21. 8.
2003 kolem 10:00 hodin v T. odcizil z neuzamčené kanceláře plastový kufřík s
různými věcmi v celkové hodnotě 8.030,- Kč ke škodě obchodní společnosti S. P.,
s. r. o., a klíče v hodnotě 95,- Kč ke škodě J. B., a tohoto skutku se
dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 28. 5.
2003, sp. zn. 5 T 188/2002, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst.
1 písm. a), e) tr. zák.
Dále byl obviněný uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr.
zák. a trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr.
zák. Takto byl posouzen skutek spočívající podle zjištění Okresního soudu v
České Lípě v podstatě v tom, že obviněný dne 25. 8. 2003 kolem 13:00 hodin v
obci O., v budově Č. p. pod pohrůžkou užití nože donutil K.větu S. k otevření
trezoru, ze kterého ke škodě Č. p., odcizil částku 131.495,70 Kč, přičemž na
místo činu přijel a z tohoto místa odjel osobním automobilem zn. Škoda
odcizeným J. J.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedená
skutková zjištění soudu nenaplňovala znaky trestných činů, jimiž byl uznán
vinným. Své dovolání založil v celém rozsahu na polemice se skutkovými
zjištěními soudu a s tím, jak soud hodnotil důkazy, o které opřel skutková
zjištění. Obviněný zejména namítal, že výpovědi svědků ho spolehlivě
neusvědčují. Výhrady měl také proti tomu, jak bylo postupováno při rekognici,
zejména že tento úkon byl s poznávajícími svědky proveden podle fotografií, a
vyjádřil názor, že jeho fotografie byla nápadně odlišná od použitých
fotografií ostatních osob. Obviněný tedy dovoláním nesledoval změnu právního
posouzení skutkového stavu zjištěného soudem, ale změnu ve skutkových
zjištěních samotných, a to především pokud jde o zjištění, že je osobou
totožnou s pachatelem posuzovaných činů. Tímto pojetím dovolání se obviněný
ocitl mimo meze zákonného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř.
Obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod, avšak uplatnil
námitky, které ho obsahově nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal
napadené usnesení a jako součást předcházejícího řízení i rozsudek z hledisek
stanovených v § 265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném
zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec