7 Tdo 1445/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 12. 2004 o
dovolání obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 7.
2004, sp. zn. 9 To 337/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově
pod sp. zn. 2 T 110/2003 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. o d m í t á .
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 10. 2. 2004, sp. zn. 2 T 110/2003,
byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1
písm. b), e) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238
odst. 1, 3 tr. zák.
Těchto trestných činů se podle zjištění okresního soudu dopustil obviněný tím,
že spolu s dalšími obviněnými D. M., M. K. H., M. S. a R. S. dne 3. 2. 2003 v
době kolem 05:00 hodin v H., po předchozí domluvě vytrhali dřevěné plaňky
oplocení u rodinného domu, poté vnikli na pozemek rodinného domu, kde za pomoci
přineseného krumpáče udělali otvor do bočních dveří garáže, ze které odcizili
kanystr s obsahem 22 litrů benzinu a 9 kg balení pracího prášku zn. TENZA, poté
pomocí krumpáče vypáčili plastové dveře vedoucí z terasy do kuchyně, kde
odcizili ozdobné naběračky a soupravu šesti kusů kuchyňských nožů, při
vyhledávání dalších věcí k odcizení byli vyrušeni majitelem domu V. M., z místa
utekli, uvedené věci vzali sebou, čímž majitelům V. a V. M. způsobili odcizením
věcí škodu ve výši nejméně 1.438,- Kč a poškozením oplocení a zařízení domu
způsobili další škodu ve výši 2.800,- Kč, přičemž tohoto jednání se obviněný J.
B. dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 26. 2.
2002, sp. zn. 19 T 6/2002, odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1
písm. e), odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců,
jehož výkon nastoupil dne 18. 10. 2003.
Obviněnému byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se
zařazením do věznice s ostrahou.
Odvolání obviněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 9
To 337/2004, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého
obhájce JUDr. J. K. dovolání, a to v rozsahu výroku o vině. Toto rozhodnutí
napadl z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má zato, že
spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo na jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný opakuje námitky uplatňované již v odvolání proti
rozsudku okresního soudu. Tvrdí, že v rodinném domě, do kterého podle zjištění
soudu spolu s dalšími obviněnými vnikl, nikdy nebyl a neví ani, kde se tento
dům nachází. Dále namítá, že ho někteří spoluobvinění nepravdivě označili za
spolupachatele v důsledku sporu, který s nimi měl ohledně prodeje auta. Podle
obviněného měly soudy vyjít z výpovědí spoluobviněných D. M. a M. K. H., kteří
jej za spolupachatele neoznačili.
Závěrem dovolání navrhoval, aby Nejvyšší soud usnesení krajského soudu zrušil
a krajskému soudu přikázal, aby věc v potřebné rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř.
písemně vyjádřila. Ve svém vyjádření poukazuje na to, že dovolání obviněného
sice bylo podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř., ve skutečnosti však obviněný jeho prostřednictvím napadá vadné
hodnocení provedených důkazů a z něho vycházející skutková zjištění. Takové
námitky však podle jejího názoru nenaplňují žádný z dovolacích důvodů podle §
265b odst. 1 tr. ř.
Proto navrhovala, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr.
ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, zda dovolání je přípustné,
bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatňované námitky lze skutečně považovat
za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění
námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou
přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný
skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky
tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím
přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje
namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených
důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Obviněný J. B. však ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení
skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatňované námitky oponovaly
výhradně tomu, jak soudy provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na
jejich podkladě vyvodily. Zpochybňoval jejich závěr, že byl v inkriminovanou
dobu na místě činu a dopustil se spolu s dalšími obviněnými zjištěného skutku.
Obviněný tedy sice formálně deklaroval dovolací důvod napadající právní
posouzení zjištěného skutku, ale svými konkrétními námitkami se domáhal změny
skutkových zjištění. Takovými námitkami obviněný deklarovaný ani jiný dovolací
důvod nenaplnil a Nejvyšší soud proto dovolání posoudil jako podané z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
IV.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. B. odmítl podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr