7 Tdo 1449/2010-I
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. 12. 2010 dovolání
obviněného J. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6. 2010, sp.
zn. 9 To 42/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 16 T 48/2008 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Praze
ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 9 To 42/2010, ve výroku o vině, ve výroku o trestu
a ve výroku o náhradě škody.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část
rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 2651 odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích
přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 10. 2009, sp. zn.
16 T 48/2008, byl obviněný J. P. uznán vinným v bodech 1 – 2 trestným činem
zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní
zákon, ve znění pozdějších předpisů) a v bodě 3 trestným činem zpronevěry podle
§ 248 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy a dále za trestný čin úvěrového
podvodu podle § 250b odst. 1, 5 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 17 T 7/2008,
ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2008, sp. zn. 6 To
64/2008, byl odsouzen podle § 248 odst. 4 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k
souhrnnému trestu odnětí svobody na šest let a šest měsíců, pro jehož výkon byl
podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle § 49 odst. 1
tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu
výkonu funkce statutárního orgánu v obchodní společnosti na osm let, přičemž
podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o dřívějším trestu uloženém ve
věci Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 17 T 7/2008 a další
obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle §
229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne
23. 6. 2010, sp. zn. 9 To 42/2010. Podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d), e) tr.
ř. byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušen. Ohledně skutku
uvedeného v bodech 1 – 2 bylo podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodnuto tak,
že obviněný byl uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm.
a) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č.
306/2009 Sb.) a odsouzen za tento zločin a dále za zločin úvěrového podvodu
podle § 211 odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 17 T 7/2008,
ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2010, sp. zn. 6 To
64/2008, podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k
souhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle § 56
odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a podle § 73 odst. 1, 2 tr.
zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce
statutárního orgánu v obchodních společnostech na osm let, přičemž podle § 43
odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o dřívějším trestu uloženém ve věci
Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 17 T 7/2008 a další obsahově
navazující rozhodnutí. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo nově rozhodnuto
také o náhradě škody. Ohledně skutku uvedeného v bodě 3 byla věc podle § 259
odst. 1 tr. ř. vrácena Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby ji znovu
projednal a rozhodl.
Jako zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku posoudil
Vrchní soud v Praze skutek, který podle jeho zjištění a předtím i podle
zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích spočíval v podstatě v tom, že
obviněný jako jediný jednatel obchodní společnosti BENEFIT STRAKONICE, s. r.
o., jednak podepsal v roce 2002 s Ing. P. Z. jako zástupcem objednatele D. J.
smlouvu o dílo na provedení stavby rodinného domu v Ú. a později i dodatek k
této smlouvě, na základě toho obdržel od Ing. P. Z. v době od května 2002 do
14. 12. 2004 ve formě patnácti hotovostních záloh postupně částku 1.540.000,-
Kč, avšak převzaté finanční prostředky, které měl použít na chod obchodní
společnosti, nenechal řádně zaúčtovat do účetnictví obchodní společnosti a
úmyslně je použil k jinému, blíže nezjištěnému účelu (bod 1), jednak v období
od 1. 1. 2002 do 14. 4. 2006 postupně čerpal finanční prostředky do výše
7.083.480,50 Kč z pěti bankovních účtů obchodní společnosti, u nichž měl
výhradní dispoziční právo, tyto prostředky nechal zaúčtovat do účetnictví
obchodní společnosti jako hotovostní vklad na pokladnu, aniž by je ve
skutečnosti do pokladny vložil, a částku 7.083.480,50 Kč použil k jinému, blíže
nezjištěnému účelu (bod 2), takže svým jednáním způsobil obchodní společnosti
BENEFIT STRAKONICE, s. r. o., škodu v celkové výši 8.623.480,50 Kč. Ke změně
právního posouzení skutku uvedeného v bodech 1 – 2 Vrchní soud v Praze
přistoupil s ohledem na zásadu, že trestnost činu se posuzuje podle pozdějšího
zákona, jestliže je to pro pachatele příznivější (§ 2 odst. 1 tr. zákoníku, §
16 odst. 1 tr. zák.). Jinak se Vrchní soud v Praze ztotožnil s tím, jak Krajský
soud v Českých Budějovicích hodnotil důkazy a jaká učinil skutková zjištění.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze. Tento rozsudek napadl ve výroku o vině zločinem
zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Odkázal na důvod
dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek, jímž byl
uznán vinným, nenaplňuje znaky uvedeného zločinu. Poukázal na to, že zákonným
znakem tohoto zločinu je mimo jiné to, že pachatel „si přisvojí“ cizí věc,
která mu byla svěřena, a vytkl, že tento zákonný znak nemohl být naplněn
zjištěním, které je uvedeno ve výroku o vině a podle kterého svěřené prostředky
„použil k blíže nezjištěnému účelu“. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze
nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil dovolání za důvodné
v tom směru, že ze skutkových zjištění rozvedených v odůvodnění rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích vyplývá možnost, že obviněný nepoužil
prostředky v rozporu s účelem, ke kterému mu byly svěřeny, a že šlo spíše jen o
to, že jejich použití nebylo odpovídajícím způsobem zachyceno v účetní evidenci
a spočívalo v jejich neracionálním a neefektivním vynakládání. Za tohoto stavu
státní zástupce vyjádřil názor, že výstižnější právní kvalifikace by spočívala
v posouzení skutku jako trestného činu porušení povinnosti při správě cizího
majetku nebo některého z tzv. úpadkových trestných činů. Státní zástupce
navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu
soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i
předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten,
kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena,
a způsobí tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Škodou velkého rozsahu se
podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku rozumí škoda dosahující nejméně částky
5.000.000,- Kč.
V poměru mezi napadeným rozsudkem a dovoláním je spornou právní otázkou to, zda
zákonný znak spočívající v tom, že pachatel „si přisvojí“ cizí svěřenou věc
nebo jinou majetkovou hodnotu, byl naplněn v případě závěru soudů, podle něhož
obviněný použil finanční prostředky obchodní společnosti, jejímž byl jediným
jednatelem (i jediným společníkem), k „blíže nezjištěnému účelu“.
Závěr soudů, že obviněný použil prostředky obchodní společnosti k „blíže
nezjištěnému účelu“, je výrazem takového výsledku dokazování, při kterém na
jedné straně bylo zjištěno, že uvedené prostředky se nenacházejí v majetkové
sféře obchodní společnosti, jejíž hospodaření skončilo vysokými nesplacenými
závazky (ve výši přes 20 milionů Kč) a prohlášením konkursu, avšak na druhé
straně se nepodařilo zjistit, jak obviněný ve skutečnosti s těmito prostředky
naložil. Podstatou důkazní situace bylo to, že obviněný tvrdil, že peníze
obchodní společnosti použil na úhradu jejího provozu, avšak nemohl to doložit
odpovídajícími prostředky účetní evidence. V odůvodnění rozsudku Krajského
soudu v Českých Budějovicích jsou rozvinuty úvahy, které rozhodně nevyznívají
tak, že by uvedená obhajoba byla vyvrácena.
Ve vztahu k bodu 1 výroku o vině Krajský soud v Českých Budějovicích na str. 15
– 16 odůvodnění svého rozsudku rozebral situaci týkající se záloh poskytnutých
na stavbu rodinného domu pro D. J. v Ú., přičemž s odkazem na výpověď svědka K.
S. připustil, že tyto zálohy, resp. alespoň jejich část, mohly být použity na
nákup materiálu. Krajský soud v Českých Budějovicích konstatoval, že pokud by
byla prokázána skutečnost tvrzená svědkem K. S. a finanční prostředky, byť
nezaúčtované, byly použity na chod obchodní společnosti, nemohlo by se jednat o
jejich zpronevěru. Na to navazuje úvaha, že z rámce trestného činu lze vyloučit
konkrétní částky za předpokladu, že jde o „prokazatelně uhrazené finanční
prostředky na zboží či služby“. Tato úvaha v podstatě znamená přenesení
důkazního břemene na obviněného, po němž se chce, aby prokázal, jak sporné
finanční prostředky použil, a to s tím důsledkem, že jinak se tyto prostředky
považují za prostředky, které si obviněný přisvojil. Tento postup se příčí
základním zásadám trestního řízení (§ 2 odst. 2 tr. ř.), z nichž naopak
vyplývá, že obhajoba obviněného musí být vyvrácena, že vina obviněného musí být
prokázána a že obviněný nemusí prokazovat svou nevinu.
Ve vztahu k bodu 2 výroku o vině Krajský soud v Českých Budějovicích na str. 17
– 18 svého rozsudku zasadil otázku použití sporných finančních prostředků
jednak do kontextu neschopnosti obviněného prokázat, jak s nimi naložil, a
jednak do kontextu celkového stylu hospodaření obviněného s prostředky obchodní
společnosti. V této spojitosti Krajský soud v Českých Budějovicích konstatoval,
že obviněný „s finančními prostředky společnosti … dlouhodobě hospodařil
způsobem, který neprospíval ekonomickému chodu společnosti“. To Krajský soud v
Českých Budějovicích dokumentoval na závratném růstu závazků obchodní
společnosti a na tom, že upřednostňovala jen některé věřitele. Nakonec Krajský
soud v Českých Budějovicích učinil závěr o „nedostatečném a neefektivním
způsobu a formě hospodaření s těmito finančními prostředky na straně
obviněného“. S těmito úvahami Krajského soudu v Českých Budějovicích je sotva
slučitelné naplnění znaků trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr.
zák, resp. zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku.
Uvedené úvahy naznačují spíše možnost spáchání jiného trestného činu.
Za tohoto stavu nelze naplnění zákonných znaků zločinu zpronevěry podle § 206
odst. 1, 5 písm. a) tr. zák. opírat o obecné a nejasné konstatování, že
obviněný použil finanční prostředky obchodní společnosti k blíže nezjištěnému
účelu.
Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze je v odsuzující části rozhodnutím,
které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Totéž platí i ohledně
předcházejícího rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil odsuzující část
napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, zrušil také všechna další obsahově
navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v
Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V napadeném rozsudku zůstal nedotčen jednak výrok, jímž byl zrušen rozsudek
Krajského soudu v Českých Budějovicích, a jednak výrok, jímž byla věc ohledně
skutku uvedeného v bodě 3 vrácena Krajskému soudu v Českých Budějovicích k
novému projednání a rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: 265b/1g
Spisová značka: 7 Tdo 1449/2010
Datum rozhodnutí: 15.12.2010
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Dotčené předpisy: § 67 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: D
7 Tdo 1449/2010-II
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, konaném dne 15. 12. 2010 o
dovolání obviněného J. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 6.
2010, sp. zn. 9 To 42/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 16 T 48/2008, t a k t o :
Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. P. nebere do vazby.
O d ů v o d n ě n í :
Obviněný J. P. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl ve věci Krajského
soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 16 T 48/2008 uložen rozsudkem Vrchního
soudu v Praze ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 9 To 42/2010.
Tento rozsudek byl z podnětu dovolání obviněného zrušen v odsuzující části, tj.
ve výroku o vině, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, s tím, že
Krajskému soudu v Českých Budějovicích bylo přikázáno nové projednání a
rozhodnutí věci. Ke zrušení došlo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 12.
2010, sp. zn. 7 Tdo 1449/2010-I. Tím odpadl podklad pro to, aby obviněný dále
vykonával trest odnětí svobody. Zároveň vyvstala nutnost rozhodnout podle §
2651 odst. 4 tr. ř. o vazbě obviněného.
Nejvyšší soud shledal, že v nynějším stadiu řízení není na straně obviněného
dán žádný z důvodů vazby podle § 67 písm. a) až c) tr. ř., a proto rozhodl, že
obviněný se nebere do vazby.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 15. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec