Judikát 7 Tdo 145/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:17.03.2026
Spisová značka:7 Tdo 145/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:7.TDO.145.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Krádež
Úmysl
Předběžné otázky
Důvody dovolání
Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1 písm. a) předpisu č. 40/2009 Sb. § 15 odst. 1 předpisu č. 40/2009 Sb. § 9 odst. 1 předpisu č. 141/1961 Sb. § 265b odst. 1 písm. g,h) předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD 7 Tdo 145/2026-674
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 3. 2026 o dovolání obviněného Branislava Kšiňana podaném proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2025, sp. zn. 3 To 111/2025, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 89/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Branislava Kšiňana odmítá. Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 4. 2025, č. j. 10 T 89/2022-537, byl obviněný Branislav Kšiňan (spolu s právnickou osobou KaMi, spol. s r. o., která dovolání nepodala) uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za který mu byl uložen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 18 měsíců a s povinností podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku ve zkušební době uhradit podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit (společně a nerozdílně s obviněnou právnickou osobou KaMi, spol. s r. o.) poškozenému M. P. majetkovou škodu ve výši 260 000 Kč.
2. Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 22. 10. 2025, č. j. 3 To 111/2025-575, o odvoláních obviněného Branislava Kšiňana i právnické osoby KaMi, spol. s r. o., podaných proti všem výrokům rozsudku Městského soudu v Brně. Podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který ho odsoudil podle § 205 odst. 1 tr.
zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 12 měsíců a s povinností podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku ve zkušební době nahradit podle svých sil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit (společně a nerozdílně s obviněnou právnickou osobou KaMi, spol. s r. o.) poškozenému majetkovou škodu ve výši 84 960 Kč. Výrokem podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený odkázán se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Podle skutkových zjištění uvedených ve výroku rozsudku Krajského soudu v Brně obviněný spáchal přečin krádeže v podstatě tím, že jako jednatel právnické osoby KaMi, spol. s r. o., jednající za tuto obchodní společnost v úmyslu získat majetkový prospěch v době od začátku měsíce listopadu 2019 do 18. 1. 2020 v Brně, XY XY, nechal neoprávněně prodat a odvézt zde uskladněné vraky vozidel ve výroku specifikované pod body a)-y), jež patřily poškozenému M.
P., který je zde měl na základě dohody o pronájmu části areálu uskladněny, a dále dne 23. 12. 2019 uzavřel s právnickou osobou Matthias Trading, s. r. o., kupní smlouvu o prodeji 144 tun šrotu včetně nespecifikovaných vraků vozidel za částku 150 000 Kč, čímž způsobil poškozenému M. P. odcizením vozidel specifikovaných pod body a)-y) výroku škodu ve výši 84 960 Kč.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním s poukazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že nebylo prokázáno, že by poškozený ve výroku označená vozidla do zmíněného areálu vůbec umístil, takže stěží mohla být odtud odvezena. Ze soupisu movitých věcí učiněného Exekutorským úřadem ve Znojmě ze dne 14. 5. 2019 vyplynulo, že se v areálu žádné z těchto 20 vozidel nenacházelo. Proto jsou skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Kromě toho z výpovědi samotného poškozeného M.
P. i svědků P. K. a P. A. vyplývá, že nejméně tři vozidla byla poškozenému při odvozu železného šrotu z areálu odevzdána [včetně vozidla ve výroku označeného pod písm. p)] a dalších sedm vozidel zůstalo v areálu a poškozený si je následně z areálu sám odvezl. Ve světle zásady in dubio pro reo je nutno uzavřít, že se jednalo o 10 vozidel, jež byla zároveň uvedena ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu. Kromě toho z žádného důkazu nevyplývá, komu mělo být prodáno zmiňovaných 20 kusů vozidel. Byl prokázán pouze odvoz a prodej kovového šrotu o celkové hmotnosti 144 tun, který nebyl vlastnictvím poškozeného.
V řízení mělo být zjištěno, kam tato vozidla obviněný odvezl, popř. jak s nimi naložil.
5. Obviněný dále poukázal na videozáznam pořízený při soupisu movitých věcí dne 14. 5. 2019, jehož obsah údajně odvolací soud zcela přehlížel a neučinil jej předmětem svého hodnocení a uvážení i přes to, že obviněný namítal opomenutí tohoto důkazu soudem prvního stupně. Přitom z něj vyplývají skutečnosti vyvracející vinu obviněného, konkrétně že tehdejší nájemník areálu Milíč Hašek informoval exekutora, že poškozenému v areálu nic nepatří.
6. Skutkové zjištění, že jakožto jednatel právnické osoby KaMi spol. s r. o., uzavřel s právnickou osobou Matthias Trading, s. r. o., kupní smlouvu na prodej 144 tun šrotu včetně nespecifikovaných vraků vozidel za částku 150 000 Kč, je podle obviněného v extrémním nesouladu s provedeným důkazem, konkrétně s výše uvedenou kupní smlouvou ze dne 23. 12. 2019. V té se totiž mluví o prodeji kovového odpadu včetně souboru neidentifikovatelných částí vraků motorových vozidel.
7. Dále obviněný namítl, že soudy neprovedly řádně důkaz obsahem „civilních“ spisů, čímž bylo porušeno jeho právo na obhajobu a právo na soudní ochranu zaručené Listinou základních práv a svobod. Jednotlivá civilní rozhodnutí měla být v souladu s § 213 odst. 1, 2 tr. ř. přečtena, avšak soud prvního stupně některé nepřečetl vůbec a některé přečetl jen částečně, a to i přes výslovný požadavek obhajoby na jejich celkové přečtení včetně odůvodnění. Žádný ze soudů pak nevzal v úvahu skutečnosti vyplývající z těchto důkazů, čímž mělo být porušeno ustanovení § 9 odst. 1 tr. ř. 8.
Ohledně subjektivní stránky činu obviněný uvedl, že se naprosto důvodně domníval, že žádný vrak v areálu nepatří poškozenému. To mělo být potvrzeno vydanými občanskoprávními rozsudky i výpověďmi svědků P. A. a P. K. Ti shodně vypověděli, že na pokyn obviněného nemanipulovali s vozidly označenými v předběžných opatřeních a nechali je v areálu. Skutková zjištění soudů ohledně subjektivní stránky trestného činu jsou podle obviněného v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
9. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a poté sám rozhodl o zproštění obžaloby, eventuálně aby zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně a přikázal mu věc znovu projednat a rozhodnout.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatel sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí alternativě, samotné námitky se však týkají hodnocení důkazů a samy o sobě nenaplňují žádný dovolací důvod. Na existenci extrémního rozporu usuzovat nelze. V případě námitky neprovedení důkazů obsahem civilních spisů, přečtením výpovědí svědků P. K. a P. A. a videozáznamem exekutora se nemůže jednat o tzv. opomenuté důkazy, jelikož odvolací soud se návrhem obviněného zabýval a vysvětlil, proč tyto důkazní návrhy odmítl.
Soudy v potřebném rozsahu provedly důkazy vztahující se k naplnění znaků objektivní a subjektivní stránky činu. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl, že závěry soudů ohledně naplnění těchto znaků jsou přesvědčivé. Odvolací soud důvodně přehodnotil závěry nalézacího soudu ve vztahu k výši způsobené škody, což našlo svůj odraz (mimo jiné) v mírnějším právním posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Tuto novou právní kvalifikaci skutku označil státní zástupce za správnou, včetně názoru odvolacího soudu o jednání obviněného přinejmenším v nepřímém úmyslu.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
11. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný replikou, ve které konstatoval, že státní zástupce se nedostatečně seznámil s napadenými rozhodnutími i se samotným dovoláním. Údajně dezinterpretoval a bagatelizoval některé jeho námitky. Obviněný zopakoval, že žádné z vozidel označených ve výroku o vině odvolacího soudu nikdy v areálu nebylo a logicky je tak ani nemohl z areálu odvézt. Zdůraznil, že poškozený si z areálu sám deset vozidel odvezl, a podle jeho přesvědčení existuje zásadní pochybnost, zda mezi nimi nebylo některé z těch 20 konkrétních vozidel uvedených ve výroku o vině. Soudy proto měly aplikovat zásadu in dubio pro reo. Dovolatel uzavřel, že státní zástupce se vyjadřoval k námitkám, které dovolatel ani neuplatnil, jeho vyjádření je proto bezpředmětné.
12. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř.
a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
14. Dovolatel se vymezil proti skutkovým zjištěním, že poškozený vozidla označená ve výroku o vině napadeného rozsudku pod písmeny a)-y) do areálu umístil, že se tam nacházela a že je obviněný následně z areálu nechal odvézt. Jde o rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu, avšak ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nejsou.
15. Obviněný sice formálně odkazoval na údajný extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy (první alternativu uplatněného dovolacího důvodu), skutečným obsahem jeho dovolání však byly námitky směřující do hodnocení důkazů soudy, a to především výpovědi poškozeného a některých svědků a soupisu movitých věcí učiněného Exekutorským úřadem ve Znojmě dne 14. 5. 2019. Tyto důkazy obviněný sám rozebíral a činil z nich vlastní skutkové závěry o tom, jaká vozidla byla v areálu poškozeným umístěna a následně obviněným odvezena. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ani žádný jiný dovolací důvod) však neumožňuje celkovou revizi hodnocení důkazů a skutkových zjištění, čímž se řízení o dovolání liší od řízení o odvolání. Dovolací soud není dalším (třetím) stupněm plného skutkového přezkumu. Uplatněné skutkové námitky (včetně námitky odvolávající se na zásadu in dubio pro reo) proto nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. Kromě toho lze nad rámec shora uvedeného dodat, že se všemi v dovolání uvedenými výhradami se soudy v předchozím řízení logicky a přesvědčivě vypořádaly, přičemž jejich postup nevybočil z rámce daného ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a odůvodnění jejich rozhodnutí nebudí v tomto směru pochybnosti. Soudy zejména dostatečně logicky odůvodnily, na základě jakých důkazů měly uvedená skutková zjištění za prokázaná. Vycházely ze svědecké výpovědi poškozeného a částečně i z výpovědí svědků Milíče Haška (bývalého jednatele společnosti KaMi, spol.
s r. o.), R. S., P. A. a P. K., kteří všichni shodně uvedli, že poškozený si v areálu uložil velké množství vozidel. Závěr, že se tam nacházelo i dvacet vozidel specifikovaných ve výroku o vině, byl učiněn zejména na podkladě svědecké výpovědi poškozeného, jehož tvrzení byla (až na detaily) konzistentní a logická, a dalších ve věci provedených důkazů, které byly s jeho výpovědí ve shodě. Tvrzení dovolatele, že z provedeného důkazu soupisem věcí movitých ze dne 14. 5. 2019 vyplývá opak (tedy že se tam ve výroku specifikovaná vozidla nenacházela), je zcela nesprávné a zjevně dezinterpretuje obsah tohoto důkazu.
Byť jsou jednotlivá vozidla v tomto soupise specifikována pouze obecně uvedením výrobní značky a barvy (např.
BMW 3, černé), obsah tohoto soupisu naopak potvrzuje tvrzení poškozeného, že taková vozidla do areálu umístil, jelikož tam byla následně exekutorem nalezena. Skutkové zjištění, že se předmětná vozidla v areálu nacházela a následně byla na pokyn obviněného z areálu odvážena, vyplývá i z dalších ve věci provedených důkazů, např. z úředních záznamů Policie České republiky z 15. 1. 2020 (č. l. 235) a z 28. 1. 2020 (č. l. 237). Je pravdou, že z policejních záznamů vyplývá, že v areálu bylo nalezeno jen několik vozidel označených ve výroku o vině, avšak to bylo z toho důvodu, že policie prováděla šetření na místě až v lednu 2020, přičemž vyklízení areálu v tu dobu probíhalo už několik týdnů, tudíž většina vozidel byla již dříve odvezena.
Kromě toho bylo z úředních záznamů policie zjištěno, že v areálu probíhalo vybrušování VIN kódů na vozidlech. Očividně to bylo činěno za tím účelem, aby nemohlo dojít k identifikaci vozidel a ta mohla být bez problémů vyvezena, aniž by je např. policejní hlídka vrátila zpět do areálu. To se následně i dělo, když areál opouštěly návěsy s vozidly s vybroušenými VIN kódy a policejní hlídka je po jejich kontrole a konstatování, že je není možné přesněji identifikovat, nechala odjet. Pokud dovolatel na základě vlastního hodnocení výpovědi poškozeného spekuloval nad tím, která vozidla si poškozený sám odvezl, je nutno upozornit na to, že argumenty dovolatele neodpovídají skutečnému obsahu tohoto důkazu.
Poškozený ve své výpovědi sice opravdu uvedl, že si některá vozidla sám odvezl, nicméně tak učinil až poté, co si je „odkoupil nazpět“ od jejich nového vlastníka, který je právě z areálu odtahoval. Taková okolnost však nemá na závěr o spáchání trestného činu ve vztahu k těmto vozidlům žádný vliv. Kromě toho si dovolatel zjevně protiřečil, když na jednu stranu tvrdil (a toto opakovaně zdůraznil v replice k vyjádření státního zástupce), že poškozený si žádná vozidla specifikovaná pod písm. a)-y) výroku o vině v areálu společnosti KaMi, spol.
s r. o., neuložil, a následně prosazoval takovou verzi skutkového děje, podle které si měl poškozený deset z dvaceti vozidel uvedených ve výčtu a)-y) výroku o vině z areálu odvézt. Nejvyšší soud tak uzavírá, že pokud byla podle soudů vina obviněného bez jakýchkoli pochybností prokázána výše uvedenými důkazy, nejde o závěr, který by v provedených důkazech neměl oporu a který by vykazoval prvky libovůle. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů.
17. Pokud dovolatel odkázal na údajný extrémní nesoulad ve vztahu ke skutkovému zjištění učiněnému na základě kupní smlouvy uzavřené s obchodní společností Matthias Trading, s. r. o., lze k této námitce jen ve stručnosti uvést, že ji pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě podřadit nelze, jelikož se netýká rozhodného skutkového zjištění. V novém řízení (po kasačním rozhodnutí krajského soudu) soud prvního stupně uzavřel, že se nepodařilo prokázat, že poškozenému patřilo celých 144 tun šrotu, který byl z areálu odvezen. Okolnosti zmiňované smlouvy nejsou ve vztahu k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže relevantní.
Toto zjištění obsažené ve skutkové větě tak pouze objasňuje, jak obviněný s odcizenými vozidly specifikovanými ve výroku o vině pod písmeny a)-y) naložil a komu je následně prodal. V odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů bylo řečeno, že nebylo prokázáno, že by poškozenému patřilo celých 144 tun šrotu. To však nevylučuje závěr, že dvacet vozidel specifikovaných ve výroku o vině bylo rovněž odvezeno společností Matthias Trading, s. r. o., spolu s dalším kovovým odpadem. Na správnost tohoto tvrzení poukazuje (kromě jiného) i fakt, že obchodní společnost Matthias Trading, s.
r. o., vozidla označená ve výroku o vině dále prodávala, na což správně poukázal i Městský soud v Brně v odůvodnění svého rozsudku [viz např. kupní smlouva ze dne 8. 1. 2020 mezi prodávajícím Matthias Trading, s. r. o., a kupujícím – v případu nefigurující třetí osobou, která od této společnosti kupovala vozidlo ve výroku označené pod písm. n)]. Je však nutno zdůraznit, že podmínkou trestní odpovědnosti obviněného za přečin krádeže není zjištění, kam vozidla označená ve výroku o vině odvezl, komu je prodal či jaký byl jejich další osud.
18. Z výše uvedeného plyne, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě námitky obviněného neodpovídají.
19. Je rovněž namístě zmínit, že v odvolání (podobně redundantním a nepřehledně koncipovaném jako dovolání) byly primárně namítány otázky vlastnictví předmětných odcizených vozidel a jejich umístění v areálu, nikoli jejich odvezení z areálu (to bylo namítnuto poměrně nejasně a pouze okrajově), takže to, co nyní dovolatel akcentuje jako těžiště námitek, je v dovolání namítáno poměrně nově.
20. Skutkové závěry soudů lze shrnout i tak, že podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně ve spojení se zjištěními Krajského soudu v Brně měl poškozený v předmětném areálu uskladněno přibližně 200 vozidel, resp. vraků, včetně 20 vozidel uvedených ve výroku napadeného rozsudku. Obviněnému to bylo známo. Vyplývá to zejména ze svědecké výpovědi poškozeného, z výpovědí svědků A. S. a dalších i z exekutorského soupisu ze dne 14. 5. 2019 (č. l. 175). Není podstatné, že v uvedeném soupisu je 200 položek, z nichž několik málo se netýká motorových vozidel, ale jde také o jeden vlek, zvedák a vyvažovačku kol. Jinak je v soupise uvedeno několik motocyklů a v naprosto převážné většině jde o automobily. Další zjištění spočívá v tom, že poškozenému byl po dlouhou dobu (několika let) znemožněn přístup do areálu a že vozidla byla v době před jejich odvozem zbavována identifikačních prvků. To vyplývá z výpovědi poškozeného, z videozáznamu a z úředního záznamu č. l.
235. Nesporné zjištění je, že od listopadu 2019 byla vozidla odvážena z areálu. Jednoznačné je i zjištění, že v listopadu 2019 proběhlo jednání, jehož se zúčastnili kromě obviněného a poškozeného také R. S. a svědci M. K. a P. A. a při němž se poškozený svých vozidel dožadoval a byl dokonce ochoten v té souvislosti zaplatit obviněnému, resp. obchodní společnosti KaMi, spol. s r.
o., jíž byl obviněný jednatelem, i určitou finanční částku (mělo jít o 420 000 Kč, přičemž hodnotu vozidel poškozený odhadoval na 1 500 000 Kč až 2 000 000 Kč; není zcela jasné, zda částka 420 000 Kč měla zahrnovat i doplacení dlužného nájemného). Nepochybné je rovněž to, že dne 14. 11. 2019 bylo vydáno první předběžné opatření týkající se zamezení nakládání se 14 vozidly poškozeného, z nichž 6 je uvedeno ve výroku napadeného rozsudku. K tomu je nutno dodat, že jen 3 z těchto 6 vozidel figurují mezi vozidly vrácenými do areálu za asistence policie dne 15.
1. 2020. Další skutkové zjištění spočívá v tom, že dnem 23. 12. 2019 je datována kupní smlouva, na základě které obchodní společnost obviněného zastoupená obviněným jako jednatelem prodala obchodní společnosti Matthias Trading, s. r. o., 144 tun kovového odpadu „včetně souboru neidentifikovatelných částí vraků motorových vozidel“ nacházejících se v předmětném areálu za 150 000 Kč (č. l. 171). Připojen je výpis z vážní knihy o odvozu automobilů, resp. vraků v lednu 2020 (č. l. 174).
21. Poškozený již v předchozí době kontroloval stav areálu a svých vozidel a poté, co měl informaci, že dochází k manipulaci s vozidly, se od počátku snažil řešit věc za asistence policie a najal si i soukromou agenturu, takže se mu mimo jiné podařilo do jisté míry monitorovat pohyb vozidel. Dosáhl toho, že část již odvážených vozidel byla vrácena do areálu, část si za přispění řidiče odtahové služby „odkoupil“ za situace, kdy vozidla byla již naložena na nákladním automobilu, a část vozidel si také odvezl z jiného místa, kam již byla přemístěna.
22. Je jasné, že obviněný vozidla (resp. vraky) prodal třetí osobě v podstatně větším množství, než je 20 vozidel specifikovaných ve výroku napadeného rozsudku. Ohledně části takto specifikovaných vozidel bylo v úředních záznamech policie zaznamenáno jejich vyvážení a vrácení do areálu, např. 8 předmětných vozidel dne 15. 1. 2020 (úřední záznam č. l. 235). Takto byla ale do areálu vrácena i odcizená vozidla ve výroku napadeného rozsudku neuvedená. Dne 21. 1. 2020 bylo při kontrole v areálu policií nalezeno 39 vozidel (č. l. 237), z toho 2 vozidla byla z oněch 8 vozidel již odcizených a vrácených do areálu. Poškozený při této kontrole uvedl, že část vozidel, konkrétně 7, si odkupoval již od společnosti Matthias Trading, s. r. o. (šlo tedy o vozidla již odcizená). Takto si odkoupil např. i vozidlo uvedené ve výroku rozsudku pod písm. p), přičemž jde o vozidlo neuvedené mezi vozidly vrácenými do areálu dne 15. 1. 2020.
23. Pokud tedy soudy dospěly k závěru, že v případě 20 předmětných vozidel se nejedná o vozidla, která by vůbec nebyla z areálu odvážena (nebo s nimi nebylo jinak manipulováno), nejde o zjevný rozpor s obsahem důkazů, neboť je jasné, že v areálu ještě po 18. 1. 2020 zůstala řada vozidel poškozeného, ta ale už předtím byla – přinejmenším zčásti [vozidla uvedená pod písm. k), s) vrácená do areálu za asistence policie dne 15. 1. 2020] z areálu odvážena. Navíc za odcizená je třeba považovat i vozidla obviněným přemísťovaná v rámci areálu a prodaná třetí osobě.
Z ničeho přitom nevyplývá, že by vozidla, jejichž ponechání v areálu poškozený dosáhl, nebyla součástí kupní smlouvy ze dne 23. 12. 2019.
24. Není proto namístě činit závěr, že pokud si poškozený následně nějaká vozidla z areálu odvezl, nelze je zahrnout mezi vozidla odcizená.
25. Skutkové zjištění, že obviněný nechal neoprávněně prodat a odvézt z areálu vraky předmětných vozidel, není ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
26. Pokud dovolatel argumentuje částí svědecké výpovědi poškozeného v hlavním líčení dne 26. 4. 2023 (č. l. 368), nejde o výpověď, která by mohla skutková zjištění soudů zvrátit. Poškozený zde pouze uvedl, že si část vozidel („asi 7“) zpětně odkoupil a že část vozidel zůstala v areálu po zásahu policie a on si je následně odvezl. To koresponduje se zmíněným úředním záznamem, že si 7 vozidel odkupoval již od společnosti Matthias Trading, s. r. o. Poškozený také ve výpovědi uvedl, že vozidla takto „zachránil“, čímž je evidentně míněno, že je získal zpět za asistence policie, resp. zpětným odkupem, a nikoli že je získal díky dobré vůli obviněného a jeho pomocníků, kteří by dali vozidla „stranou“ a vůbec s nimi nijak nenakládali.
To potvrzuje i úřední záznam o zásahu policie dne 15. 1. 2020 ve spojení s tím, že ještě dne 21. 1. 2020 byla v areálu vozidla vrácená tam po zásahu policie. V době spáchání skutku ostatně nebylo vydáno žádné předběžné opatření soudu, které by zamezovalo odvezení podstatné části předmětných vozidel (předběžné opatření ze dne 14. 11. 2019 se týkalo jen 6 z nich). Pokud dovolatel v této souvislosti poukazuje na výpovědi svědků P. K. a P. A., je nutno připomenout, že soudy v tomto směru z uvedených výpovědí evidentně nevycházely, neboť jde o osoby, které obviněnému s celou činností pomáhaly (byť jejich trestní odpovědnost nebyla dovozena).
27. V době uvedené ve výroku napadeného rozsudku tedy obviněný nejen že získal fyzickou kontrolu nad věcmi poškozeného (proti jeho vůli), ale také s těmito věcmi neoprávněně prostřednictvím své obchodní společnosti disponoval a fyzicky nakládal.
28. Soudy rozhodly o vině „minimalistickým způsobem“. Ani v původním odsuzujícím rozsudku (kde bylo ve výroku o vině zahrnuto více konkrétních vozidel) nebyla zahrnuta všechna vozidla identifikovaná poškozeným a již odvezená z areálu a případně zpětně získaná poškozeným (jde např. o vozidlo BMW 325 VIN: XY, rz XY) a hlavně ve výroku o vině nebyly žádným způsobem zahrnuty další odcizené vraky vozidel patřící poškozenému, jež tvořily podstatnou část třetí osobě prodaného a z areálu odvezeného majetku poškozeného.
29. Ve vztahu k druhé variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (procesní nepoužitelnost důkazů) obviněný žádné námitky neuplatnil.
30. Pokud obviněný nesouhlasil s neprovedením navrhovaného důkazu – videozáznamu pořízeného při soupisu movitých věcí dne 14. 5. 2019, tato námitka je podřaditelná pod třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (opomenuté důkazy), nelze jí však přiznat žádné opodstatnění.
Podle obviněného z tohoto důkazu vyplývaly skutečnosti vyvracející jeho vinu, konkrétně že svědek Milíč Haška při tomto soupisu tvrdil, že poškozený žádná vozidla v areálu nemá. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že zmíněným návrhem se krajský soud zabýval a vyjádřil se k němu. Nelze proto hovořit o důkazu opomenutém ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu. Odvolací soud poukázal na nadbytečnost tohoto důkazu i dalších důkazů navrhovaných obhajobou, jelikož ty všechny byly soudem prvního stupně již provedeny a hodnoceny.
Stejně tak odvolací soud se s nimi seznámil a při rozhodování se s nimi vypořádal. Nebylo proto důvodu tyto důkazy provádět znovu. Kromě toho odvolací soud zdůraznil, že obhajoba nenamítala, že by měly být zjištěny ještě nějaké nové skutečnosti, ale pouze se dožadoval jejich jiného hodnocení. Lze jen dodat, že z kontextu všech prokázaných okolností je jasné, že i pokud se svědek Milíč Haška na počátku exekutorského úkonu snažil tvrdit, že poškozený žádné věci v areálu nemá, jednalo se o nevěrohodné, důkazy vyvrácené tvrzení, které pro posouzení věci nemá žádný význam.
31. S velkou mírou benevolence bylo možné pod námitku tzv. opomenutých důkazů podřadit i výhradu dovolatele, v rámci které namítal mj. porušení jeho práva na soudní ochranu v důsledku postupu Městského soudu v Brně při provádění důkazů obsahem občanskoprávních spisů. Obviněný poukázal především na to, že nebylo respektováno ustanovení § 213 odst. 2 tr. ř., když soud některé listiny navrhované obhajobou a obsažené v uvedených spisech přečetl jen částečně a některé nepřečetl vůbec. Jde o námitku zjevně neopodstatněnou.
Je třeba připomenout, že trestní řád zásadně neurčuje žádná pravidla pro míru dokazování potřebného k objasnění té či oné významné skutkové okolnosti. Je tedy výhradně na soudu, aby v každé fázi procesu zvažoval, jaké důkazy je třeba provést a zda je nezbytné dosavadní důkazní stav ještě dále rozšiřovat či doplňovat. Platí, že účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Nejvyšší soud připomíná, že důkazy obsahem civilních spisů (tedy listinné důkazy) byly provedeny na pokyn kasačního soudu (až na spis Městského soudu v Brně sp. zn. 17 C 20/2020) již podruhé.
Zásadní ve věci je, že soud prvního stupně realizoval komplexní dokazování, náležitému objasnění věci věnoval patřičnou pozornost, a pokud odmítl některé listiny přečíst (případně přečetl jen jejich výrokovou část), měl pro to jasný důvod.
32. Námitky obviněného podřaditelné pod třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (opomenuté důkazy) jsou zjevně neopodstatněné.
33. Dovolatel rovněž namítl, že soudy měly při rozhodování přihlédnout k vydaným občanskoprávním rozhodnutím, tj. k usnesením o vydání předběžného opatření a k rozhodnutím, kterými se rozhodovalo o žalobách na vydání sporných vozidel, a že byly podle § 9 odst. 1 tr. ř. těmito rozhodnutími vázány.
Tato námitka vztahující se k řešení předběžných otázek zde směřuje k potvrzení obhajoby obviněného, že konkrétní vozidla poškozeného se v areálu nenacházela a že obviněný je neodcizil. Takovou argumentaci však nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. Navíc s argumentací obviněného není možné souhlasit. Podle § 9 odst. 1 tr. ř. platí, že orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou (např. v tomto případě posouzení vlastnického práva k vozidlům), samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného.
Podle § 9 odst. 2 tr. ř. orgány činné v trestním řízení nejsou oprávněny řešit samostatně předběžné otázky týkající se osobního stavu, o nichž se rozhoduje v řízení ve věcech občanskoprávních. Jestliže rozhodnutí o takové otázce nebylo ještě vydáno, vyčkají jeho vydání. Z těchto ustanovení vyplývá, že orgány činné v trestním řízení nemohou samostatně řešit otázky osobního stavu (například platnosti manželství, určení otcovství atd.), ale všechny ostatní otázky jsou oprávněny a povinny řešit samostatně, jde-li o otázky viny.
V otázce viny tedy nejsou vázány ani pravomocným rozhodnutím jiného orgánu, například soudu v občanskoprávním řízení. Za otázku viny je třeba považovat objasnění každého znaku trestného činu i každou jednotlivou podmínku nutnou pro závěr, zda se jedná o trestný čin. Otázka vlastnictví vozidel (tj. posouzení, zda u vozidel šlo o věc cizí) a jejich následný prodej a odvoz z areálu (tj. posouzení, zda si je obviněný přisvojil tím, že se jich zmocnil) jsou obligatorními znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže.
Tyto otázky si tak musely soudy v trestním řízení posoudit samostatně, neboť jde o posouzení viny obviněného. Toho si byly soudy očividně vědomy. Rozhodnutí vydaná v občanskoprávních řízeních přitom nepominuly, provedly jimi důkaz, zhodnotily je v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. a následně zdůvodnily, proč posoudily výše uvedené otázky (především vlastnictví vozidel, ale i skutkovou okolnost, zda se vozidla v areálu nacházela a zda je následně nechal obviněný v rámci jejich prodeje odvézt) odlišně.
Postup soudů tak lze označit za správný a respektující zákonné ustanovení § 9 odst. 1 tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
34. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
35. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jiná verze skutkového stavu, kterou se případně snaží prosadit dovolatel. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí o vině, pak dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
jsou pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolacím důvodem nejsou námitky, jimiž je nesprávnost právního posouzení skutku vyvozována z jiné verze skutkového stavu, než jak ho zjistily soudy.
36. Obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by vyznívala tak, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným. Z formulace jeho dovolací argumentace je zřejmé, že spojoval namítané nesprávné právní posouzení skutku spočívající v údajně nesprávném posouzení jeho zavinění se svou vlastní verzí skutkového stavu, tj. se skutkovou verzí odlišnou od skutkových zjištění soudů. Své námitky proti závěru soudů o úmyslném zavinění obviněný založil na nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů, konkrétně na tvrzení, že se domníval, že žádný vrak v areálu nepatří poškozenému.
Takto koncipované námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud tak jen pro úplnost dodává, že provedeným dokazováním byla výše uvedená obhajoba obviněného nade vší pochybnost vyvrácena. Soudy jednak poukázaly na výpověď svědka Milíče Haška, který popsal poměry ve společnosti KaMi, spol. s r. o., v době, kdy ji předával obviněnému, přičemž o tom, že poškozený má v areálu vozidla, která se budou v nejbližší době „vyklízet“, obviněného informoval. Kromě toho to bylo právě na žádost obviněného (resp. na žádost oprávněného – obchodní společnosti BIS, s.
r. o, které byl obviněný jednatelem), aby byl v rámci exekuce vedené na majetek poškozeného proveden soupis movitých věcí – vozidel v areálu obchodní společnosti KaMi, spol. s r. o., aby se z nich případně uspokojila pohledávka oprávněného. Poškozený se také i v době páchání posuzovaného skutku aktivně bral o svá vlastnická práva. Z toho lze jednoznačně dovodit, že obviněný věděl, že vozidla v areálu (alespoň jejich naprosto převážná část) patří poškozenému a že mu jejich odvozem způsobí škodu, a byl s tím přinejmenším srozuměn (jak uzavřel odvolací soud).
Závěr soudů, že obviněný jednal přinejmenším v nepřímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, je tak zcela opodstatněný (byť spíše by bylo možno uvažovat o úmyslu přímém).
37. Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je dílem zjevně neopodstatněné, dílem bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. 3. 2026 JUDr. Josef Mazákpředseda senátu