7 Tdo 1455/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 12. 2009 o dovolání
obviněného M. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2009,
sp. zn. 3 To 941/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod
sp. zn. 6 T 180/2001 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 6 T 180/2001,
byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2
tr. zák. s tím, že podle § 24 odst. l tr. zák. bylo upuštěno od potrestání.
Výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Ostravě skutek, který podle jeho
zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný M. H. v období od 30. 3. 1999
do 10. 5. 1999 v O. po předchozí vzájemné dohodě společně s obviněnými M. C. a
L. K., kteří již byli odsouzeni, jako společníci neexistující obchodní
společnosti M.-H.-E. s. r. o., se záměrem dosáhnout neoprávněného majetkového
prospěchu a nedostát svým slovním závazkům vylákali na základě smlouvy o dílo
uzavřené dne 30. 9. 1999 s J. Š., provozujícím podnikání v oboru autodopravy,
provedení 23 jízd nákladním automobilem, avšak jejich cenu v celkové částce 114
248,20 Kč mu neuhradili, a tím mu způsobili škodu v uvedené výši.
Odvolání obviněného M. H., podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo
usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 3 To 941/2008,
podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný M. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem
na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že pokud
obchodní společnost neexistovala, nemohl být jejím společníkem a nemohl
spoluvylákat plnění druhé strany. Poukázal na absolutní neplatnost všech
právních úkonů učiněných jménem neexistující obchodní společnosti a zdůraznil,
že sám smlouvu s poškozeným neuzavřel. Popřel také podvodný úmysl. Celkově
označil skutek za obchodněprávní vztah, který byl nepřípustně kriminalizován, a
z toho vyvozoval, že nešlo o trestný čin. Obviněný se dovoláním domáhal toho,
aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ho zprostil obžaloby nebo
přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí mimo jiné
ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho
v omyl, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Takovou škodou se
rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč (§ 89 odst. 11 tr. zák.).
Skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Ostravě a který v napadeném
usnesení akceptoval také Krajský soud v Ostravě, evidentně odpovídá zákonným
znakům uvedeného trestného činu.
Z tohoto hlediska je podstatné zjištění, že obviněný M. H. se spolu s ostatními
dvěma společníky zúčastnil jednání, při kterém byla poškozenému jako smluvní
strana prezentována obchodní společnost M.-H.-E. s. r. o., ačkoli tato
společnost nebyla zapsána do obchodního rejstříku a v důsledku toho nevznikla
(§ 62 odst. l obch. zák.). Zdání existence této obchodní společnosti jinak bylo
zesilováno ještě používáním hlavičkového papíru, razítka, smyšleného
identifikačního čísla apod. Sám obviněný M. H. podepisoval takto používané
listiny s tím, že se označoval jako „ředitel“ a používal titul „Ing.“. Z těchto
listin lze konkrétně připomenout zejména plnou moc ze dne 24. 3. 1999
vystavenou pro obviněného L. K. jako pověření k jednání v záležitosti odkoupení
dřevní hmoty, o jejíž přepravu posléze šlo. S okolností, že obchodní společnost
M.-H.-E. s. r. o, ve skutečnosti neexistovala, souviselo také to, že
nedisponovala žádnými finančními prostředky. Poškozený J. Š. tedy byl uveden v
omyl jak v otázce identity toho, s kým uzavírá smlouvu, tak v otázce
solventnosti druhé smluvní strany a jejího záměru zaplatit sjednanou cenu.
Trestní odpovědnost obviněného M. H. vyplývá z jeho faktické úlohy při jednání
s poškozeným. Obviněný M. H. svou účastí na tomto jednání přispíval k vyvolání
omylu na straně poškozeného a tím pádem i k tomu, že poškozený poskytl plnění
podle smlouvy v očekávání, že mu za něj bude zaplaceno. Za tohoto stavu nemá
žádný význam okolnost, že obviněný M. H. sám nepodepsal písemné vyhotovení
smlouvy a že ho podepsal obviněný L. K. To ostatně jen logicky navazovalo na
plnou moc, kterou obviněný M. H. vystavil obviněnému L. K ve věci jednání
týkajícího se nákupu dřeva, jehož přeprava pak byla uskutečněna na podkladě
smlouvy s poškozeným. Trestní odpovědnost obviněného M. H. není nijak dotčena
neplatností smlouvy uzavřené s poškozeným. Neplatnost právního úkonu tu vyplývá
primárně z toho, že obchodní společnost M.-H.-E., s. r. o, jako navenek
deklarovaný subjekt ve skutečnosti neexistovala. Neplatný právní úkon byl jen
prostředkem k tomu, aby na poškozeném bylo vylákáno plnění bez poskytnutí
protihodnoty. Přitom neplatnost vyplývala z důvodů stojících výlučně na straně
obviněného M. H. a jeho společníků. Podstatou věci tudíž nebyl skutečný
obchodněprávní vztah, nýbrž vyloženě kriminální čin, jemuž obviněný M. H. a
jeho společníci jen dodali vnější zdání obchodního vztahu. Výrok o vině
obviněného M. H. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. tedy
rozhodně není aktem, který by bezdůvodně kriminalizoval soukromoprávní vztah a
který by byl v rozporu s posláním trestního práva jako krajního prostředku
ochrany majetkových zájmů tam, kde ochrana prostřednictvím předpisů jiných
právních odvětví nepostačuje.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. H.
podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Nad rámec rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k
délce dovolacího řízení. Obviněný podal dovolání u Okresního soudu v Ostravě
dne 27. 5. 2009, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu až dne 3. 12. 2009.
Z toho je zřejmé, že k průtahům nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec