Nejvyšší soud Usnesení trestní

7 Tdo 1455/2009

ze dne 2009-12-17
ECLI:CZ:NS:2009:7.TDO.1455.2009.1

7 Tdo 1455/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 12. 2009 o dovolání

obviněného M. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2009,

sp. zn. 3 To 941/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod

sp. zn. 6 T 180/2001 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. o d m í t

á .

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 6 T 180/2001,

byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2

tr. zák. s tím, že podle § 24 odst. l tr. zák. bylo upuštěno od potrestání.

Výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Ostravě skutek, který podle jeho

zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný M. H. v období od 30. 3. 1999

do 10. 5. 1999 v O. po předchozí vzájemné dohodě společně s obviněnými M. C. a

L. K., kteří již byli odsouzeni, jako společníci neexistující obchodní

společnosti M.-H.-E. s. r. o., se záměrem dosáhnout neoprávněného majetkového

prospěchu a nedostát svým slovním závazkům vylákali na základě smlouvy o dílo

uzavřené dne 30. 9. 1999 s J. Š., provozujícím podnikání v oboru autodopravy,

provedení 23 jízd nákladním automobilem, avšak jejich cenu v celkové částce 114

248,20 Kč mu neuhradili, a tím mu způsobili škodu v uvedené výši.

Odvolání obviněného M. H., podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo

usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 3 To 941/2008,

podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný M. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti

usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem

na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že pokud

obchodní společnost neexistovala, nemohl být jejím společníkem a nemohl

spoluvylákat plnění druhé strany. Poukázal na absolutní neplatnost všech

právních úkonů učiněných jménem neexistující obchodní společnosti a zdůraznil,

že sám smlouvu s poškozeným neuzavřel. Popřel také podvodný úmysl. Celkově

označil skutek za obchodněprávní vztah, který byl nepřípustně kriminalizován, a

z toho vyvozoval, že nešlo o trestný čin. Obviněný se dovoláním domáhal toho,

aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby ho zprostil obžaloby nebo

přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí mimo jiné

ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho

v omyl, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Takovou škodou se

rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč (§ 89 odst. 11 tr. zák.).

Skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Ostravě a který v napadeném

usnesení akceptoval také Krajský soud v Ostravě, evidentně odpovídá zákonným

znakům uvedeného trestného činu.

Z tohoto hlediska je podstatné zjištění, že obviněný M. H. se spolu s ostatními

dvěma společníky zúčastnil jednání, při kterém byla poškozenému jako smluvní

strana prezentována obchodní společnost M.-H.-E. s. r. o., ačkoli tato

společnost nebyla zapsána do obchodního rejstříku a v důsledku toho nevznikla

(§ 62 odst. l obch. zák.). Zdání existence této obchodní společnosti jinak bylo

zesilováno ještě používáním hlavičkového papíru, razítka, smyšleného

identifikačního čísla apod. Sám obviněný M. H. podepisoval takto používané

listiny s tím, že se označoval jako „ředitel“ a používal titul „Ing.“. Z těchto

listin lze konkrétně připomenout zejména plnou moc ze dne 24. 3. 1999

vystavenou pro obviněného L. K. jako pověření k jednání v záležitosti odkoupení

dřevní hmoty, o jejíž přepravu posléze šlo. S okolností, že obchodní společnost

M.-H.-E. s. r. o, ve skutečnosti neexistovala, souviselo také to, že

nedisponovala žádnými finančními prostředky. Poškozený J. Š. tedy byl uveden v

omyl jak v otázce identity toho, s kým uzavírá smlouvu, tak v otázce

solventnosti druhé smluvní strany a jejího záměru zaplatit sjednanou cenu.

Trestní odpovědnost obviněného M. H. vyplývá z jeho faktické úlohy při jednání

s poškozeným. Obviněný M. H. svou účastí na tomto jednání přispíval k vyvolání

omylu na straně poškozeného a tím pádem i k tomu, že poškozený poskytl plnění

podle smlouvy v očekávání, že mu za něj bude zaplaceno. Za tohoto stavu nemá

žádný význam okolnost, že obviněný M. H. sám nepodepsal písemné vyhotovení

smlouvy a že ho podepsal obviněný L. K. To ostatně jen logicky navazovalo na

plnou moc, kterou obviněný M. H. vystavil obviněnému L. K ve věci jednání

týkajícího se nákupu dřeva, jehož přeprava pak byla uskutečněna na podkladě

smlouvy s poškozeným. Trestní odpovědnost obviněného M. H. není nijak dotčena

neplatností smlouvy uzavřené s poškozeným. Neplatnost právního úkonu tu vyplývá

primárně z toho, že obchodní společnost M.-H.-E., s. r. o, jako navenek

deklarovaný subjekt ve skutečnosti neexistovala. Neplatný právní úkon byl jen

prostředkem k tomu, aby na poškozeném bylo vylákáno plnění bez poskytnutí

protihodnoty. Přitom neplatnost vyplývala z důvodů stojících výlučně na straně

obviněného M. H. a jeho společníků. Podstatou věci tudíž nebyl skutečný

obchodněprávní vztah, nýbrž vyloženě kriminální čin, jemuž obviněný M. H. a

jeho společníci jen dodali vnější zdání obchodního vztahu. Výrok o vině

obviněného M. H. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. tedy

rozhodně není aktem, který by bezdůvodně kriminalizoval soukromoprávní vztah a

který by byl v rozporu s posláním trestního práva jako krajního prostředku

ochrany majetkových zájmů tam, kde ochrana prostřednictvím předpisů jiných

právních odvětví nepostačuje.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. H.

podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.

Nad rámec rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k

délce dovolacího řízení. Obviněný podal dovolání u Okresního soudu v Ostravě

dne 27. 5. 2009, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu až dne 3. 12. 2009.

Z toho je zřejmé, že k průtahům nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. prosince 2009

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec