7 Tdo 1463/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 12. 2004 o
dovolání obviněného Ing. M. O., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
25. 8. 2004, sp. zn. 5 To 59/2004, v trestní věci vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 63 T 14/03 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. O. o d m í
t á .
I.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 63 T 14/03, byl
obviněný Ing. M. O. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst.
1, 4 tr. zák.
Podle skutkových zjištění městského soudu se jej dopustil tím, že jako jednatel
I. C., s. r. o, odpovědný podle čl. 7 odst. 2 smlouvy o založení této
společnosti za její řádný chod, vedení a majetek, v důsledku čehož byl
oprávněn navenek za společnost jednat a měl samostatné dispoziční právo k
jejím účtům, zneužil těchto pravomocí k tomu, aby si přisvojil hotové peníze
vyinkasované z účtu společnosti, a to konkrétně tak, že prostřednictvím
platební karty v bankomatech na různých místech v P. ale i jinde, případně
přímo v pobočkách bank v P. vybral z účtu u KB, a. s., a z účtu vedeného u
ČSOB, a. s., v době od 17. 3. 1998 do 13. 7. 1998 po jednotlivých částkách
specifikovaných pod bodem 1 výroku nejméně 5.250.150,- Kč, přičemž všechny
takto získané hotovostní prostředky si ihned po výběru ponechal a dále s nimi
naložil nezjištěným způsobem, čímž společnosti I. C., s. r. o., způsobil škodu
ve výši nejméně 5.250.150,- Kč.
Dále jako jednatel X. ČR, s. r. o., odpovědný podle čl. 11 smlouvy o založení
společnosti za její řádný chod, vedení a majetek, v důsledku čehož byl
oprávněn navenek za společnost jednat a měl samostatné dispoziční právo k
jejím účtům, zneužil této pravomoci k tomu, aby si přisvojil hotové peníze
vyinkasované z účtu společnosti a to tak, že prostřednictvím platební karty v
bankomatech na různých místech v P., ale i jinde, případně přímo v pobočkách
bank v P. vybral v době od 20. 3. 1998 do 26. 8. 1998 postupně po
jednotlivých částkách specifikovaných pod bodem 2 výroku z účtu u ČSOB, a. s.,
a z účtu u BNP – D. b., a. s., celkem 4.932.000,- Kč, přičemž vybrané
hotovostní prostředky si ihned po výběru ponechal a dále s nimi naložil
nezjištěným způsobem, čímž společnosti X. ČR, s. r. o., způsobil škodu ve výši
4.932.000,- Kč, přičemž tak oběma spravovaným společnostem způsobil celkovou
škodu ve výši 10.182.150,- Kč.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon
byl zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému bylo dále uloženo, aby poškozené
společnosti OPM T. s. r. o, nahradil škodu ve výši 4.219.950,- Kč a společnosti
X. ČR, s. r. o., škodu ve výši 4.282.000,- Kč. Se zbytky uplatněných nároků
byly uvedené společnosti odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
Stejným rozsudkem byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby z
dílčích skutků trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák., jichž
se měl dopustit obdobně dalšími výběry hotovosti specifikovanými ve výroku.
Odvolání obviněného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 5
To 59/2004, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého
obhájce JUDr. I. A. dovolání, a to v rozsahu výroku o vině. Toto rozhodnutí
napadl z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
V úvodu dovolání obviněný namítá nesprávné právní posouzení spáchaného skutku,
je přesvědčen že jeho jednání, pokud by bylo trestné, mělo být kvalifikováno
jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255
tr. zák., popřípadě podle § 255a tr. zák. Obviněný dále tvrdí, že v rámci
dokazování jednoznačně vyšlo najevo, že nevznikla škoda, ale pohledávka za jeho
osobou, tak jak to má na mysli zejména zákon o účetnictví a další zákonné
předpisy.
Podle obviněného soud nezohlednil, že proti výběrům v rozhodné době, ale i
před tím, byly postaveny rovněž výdaje a ty i přes nekompletní účetnictví byly
zaúčtovány. Obviněný dále namítá, že soud vycházel pouze ze zjednodušené fikce
jeho postavení jako statutárního orgánu. Podle jeho přesvědčení mohlo být s
účetními doklady manipulováno, neboť byl ze své funkce odvolán a doklady
předány účetní firmě k rekonstrukci bez předávacího protokolu.
Dovolatel má rovněž za to, že se soudy obou stupňů dopustily chybného hmotně
právního posouzení skutku, pokud naplnění zákonných znaků trestného činu
zpronevěry spatřují v tom, že si přisvojil hotové peníze vybrané z účtu
společnosti. Podle názoru obviněného měly soudy řešit především otázku, zda
existovalo smluvní či zákonné určení při výběru hotových peněz z účtu
společnosti nebo zda existovalo omezení pro jaký účel mohl peníze vybrat. V
této souvislosti pak obviněný odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze, sp.
zn. 11 To 1/2002, podle kterého zjištění skutkového stavu vyžaduje, aby každá
okolnost důležitá pro rozhodnutí v případě skutkové podstaty trestného činu
zpronevěry byla vždy spolehlivě prokázána a nevzbuzovala důvodnou pochybnost.
Dále poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 564/2000, podle něhož v
případě naplnění objektivních znaků trestného činu zpronevěry nemůže být
ignorována zejména obchodně právní stránka věci. Podle dovolatele, pokud on
jako statutární zástupce předmětných společností peníze přijal, měly by být
tyto peníze až do jejich vyúčtování vedeny jako pohledávka za jeho osobou jako
statutárním orgánem.
Obviněný spatřuje rozpor v závěru soudu, který na jedné straně konstatuje, že
měl dispoziční právo k účtům a současně na druhé straně tvrdí, že obviněný
zneužil této pravomoci, když vybíral z účtu sumy uvedené v rozsudku. Podle
obviněného však soudy neuvedly jediný důkaz o tom, že si protiprávně přisvojil
jakékoliv finanční prostředky.
Dovolatel považuje za sporné, zda mu vůbec mohla být uložena povinnost k
náhradě škody, když na něj nebyla podána žádnou z oprávněných osob
občanskoprávní žaloba. Podle jeho přesvědčení vybrané peníze, k nimž měl
samostatné dispoziční právo, se po výběru staly jeho vlastnictvím a mohl je
použít v rámci svého oprávnění dané mu obchodním zákoníkem. Tím je podle něj
vyloučeno, aby se dopustil trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák.,
protože se nejednalo o peníze svěřené k bezprostřednímu nákupu individuálně
určené nebo konkretizované věci. V tomto ohledu odkazuje na usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. 5 Tdo 216/2003.
Obviněný vyjadřuje pochybnosti také ve vztahu k posouzení subjektivní stránky
spáchaného činu. Podle jeho názoru ze zjištění soudů nelze dovodit, že by se
zjištěného skutku dopustil úmyslně, přičemž závěr o takovém úmyslu nelze podle
jeho přesvědčení založit na tvrzení, že předmětné platby mohl provést nikoli
prostřednictvím karty, ale bankovním příkazem či formou osobního výběru
hotovosti. Odvolacímu soudu pak vytýká, že pochybení, která obviněný v postupu
a rozhodování městského soudu spatřuje, neodstranil.
V závěru dovolání navrhoval, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze
zrušil a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data neveřejného zasedání
Nejvyššího soudu podle § 265h odst. 2 tr. ř. nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné,
bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatňované námitky lze skutečně považovat
za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění
námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou
přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný
skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky
tohoto trestného činu, resp. žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom
skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat
nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani
neúplnost provedeného dokazování.
Při hodnocení námitek obviněného Nejvyšší soud dospěl k závěru, že část z nich
deklarovaný dovolací důvod nenaplňuje, neboť napadá způsob, jakým soudy
hodnotily provedené důkazy a oponuje skutkovým závěrům, které soudy z
provedených důkazů vyvodily. Jedná se zejména o námitku, že peníze v hotovosti
vybrané obviněným z účtů společností I. C., s. r. o., a X. ČR, s. r. o., použil
ve prospěch těchto společností, avšak účetní doklady o tom se podle jeho
tvrzení ztratily poté, co byl odvolán z funkce jednatele, takže podle něj
nelze vyloučit záměrnou manipulaci s těmito doklady. S touto částí obhajoby
obviněného se soudy vypořádaly v rámci hodnocení skutkových zjištění, která
nespadají pod právní posouzení skutku, které byl Nejvyšší soud v rámci
uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. oprávněn
přezkoumávat.
Pokud jde o další námitky obviněného Ing. M. O., které skutečně směřovaly proti
právnímu posouzení zjištěného skutku, Nejvyšší soud je neshledal opodstatněné.
Obviněný především namítal, že byl oprávněn k výběru hotovosti z účtů shora
uvedených společností, přičemž nebylo podle jeho přesvědčení prokázáno, že by
si vybranou hotovost, byť zčásti, úmyslně přisvojil. Proto podle jeho názoru
nemělo být jeho jednání posouzeno jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst.
1, 4 tr. zák., ale případně jako trestný čin porušování povinnosti při správě
cizího majetku podle § 255 nebo § 255a tr. zák.
Trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 4 tr. zák. se dopustí ten, kdo
si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena a způsobí tak na cizím majetku
škodu velkého rozsahu.
Trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku podle § 255
odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému způsobí nikoli malou škodu tím, že
poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo
spravovat cizí majetek.
Stejného trestného činu podle § 255a odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo
takové jednání spáchá z vědomé nedbalosti.
Ustanovení § 255 (resp. § 255a) tr. zák. je subsidiárním ustanovením ve vztahu
k ustanovení § 248 tr. zák., neboť zahrnuje případy, kdy osoba, které bylo
svěřeno opatrování nebo správa cizího majetku, způsobí na takovém majetku
škodu, avšak neprokáže se, že by si takový majetek přisvojila (blíže k tomu
viz č. 21/2002-I Sb. rozh. trest.). Jakkoli obviněný odmítal, že by si něco z
jemu svěřeného majetku uvedených společností přisvojil, městský i vrchní soud
učinily v tomto směru jednoznačný závěr, že si z jím vybrané hotovosti
ponechal pro sebe nejméně částku 10.182.150,- Kč, neboť tuto hotovost podle
jejich závěru ani neinvestoval ve prospěch uvedených společností, ani nevložil
do jejich pokladny. To již samo o sobě naplňuje znak skutkové podstaty
trestného činu zpronevěry spočívající v přisvojení si cizí věci. Za přisvojení
si cizí věci se přitom považuje naložení s věcí pachatelem, jakoby byl jejím
vlastníkem, v rozporu s účelem, ke kterému mu byla svěřena a to způsobem, který
maří základní účel svěření, znemožňuje navrátit věc původnímu určení, čímž
dochází k obohacení pachatele či jiné osoby. Tak tomu bylo v posuzovaném
případě, na čemž nic nemění, že nebylo přesně zjištěno, jak obviněný
zpronevěřenou hotovost použil. Podstatné je, že nejméně v rozsahu výběrů v
celkové výši 10.182.150,- Kč bylo prokázáno, že tato hotovost nebyla použita ve
prospěch shora jmenovaných společností a že ji obviněný v rozporu s jejím
určením a bez vědomí a souhlasu společníků použil pro své, byť přesně
nezjištěné, potřeby (obviněný nebyl schopen ani rámcově uvést, na co vybrané
peníze použil, přičemž nebyl zjištěn nárůst aktiv uvedených společností, který
by výběrům odpovídal).
Přitom městský soud oproti obžalobě tuto částku výrazně snížil ohledně těch
výběrů, u kterých nebylo možno jednoznačně vyvrátit, že je obviněný použil ke
koupi O. p. pro společnost I., s. r. o., resp. na přímé platby kartou, kde
podle závěru soudů nebylo vyvráceno, že šlo o úhradu nákladů souvisejících s
podnikáním uvedených společností (např. pracovní obědy).
Liché shledává Nejvyšší soud i námitky obviněného, že se jednání ke škodě
uvedených společností nedopustil úmyslně. Nejvyšší soud sdílí opačný závěr
městského soudu, vycházející ze zjištění, že obviněný osobně vybíral hotovost,
osobně s ní činil další transakce, ať již ve svůj prospěch či ve prospěch
společností, které spravoval, takže musel vědět, že výběrem peněz pro vlastní
potřeby nesouvisející s činností společností jim působí škodu a v jaké výši
(viz str. 21 odůvodnění rozsudku městského soudu).
Nelze rovněž akceptovat námitku obviněného, že jako jednatel měl oprávnění
disponovat s finančními prostředky společností podle svého uvážení. Vybírání
hotovosti z účtů společností a jejich užití pro vlastní potřeby nesouvisející s
činností společností bylo zjevným porušením povinností obviněného jako jejich
jednatele, tak jak pro obviněného vyplývaly z čl. 7 odst. 2 smlouvy o založení
společnosti I. C., resp. z čl. 11 smlouvy o založení společnosti X. ČR, neboť
vedlo ke způsobení škody společnostem ve zjištěné výši.
IV.
Lze proto shrnout, že dovolání obviněného Ing. M. O. shledal Nejvyšší soud
zjevně neopodstatněným, a jako takové je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v
neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr