7 Tdo 1466/2018-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. 12. 2018 o dovolání obviněné I. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 5 To 577/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 4 T 209/2014, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné I. H. odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 9. 8. 2017, č. j. 4 T 209/2014-1115, byla obviněná I. H. uznána vinnou zločiny zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva a půl roku se zařazením podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. Rozsudkem bylo také rozhodnuto o vině a trestu obviněné právnické osoby Lesstav, s. r. o., a dále o odkázání poškozených s nároky na náhradu škody na občanskoprávní řízení.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chomutově a obviněná I. H. Státní zástupkyně odvolání zaměřila pouze do výroku o trestu. Obviněná v původním odvolání ze dne 6. 10. 2017 podaném prostřednictvím obhájce pouze uvedla, že rozsudek napadá „v plném rozsahu“ (č. l. 1134). V odůvodnění odvolání zpracovaném dne 9. 11. 2017 týmž obhájcem, nazvaném „doplnění odvolání“, obviněná upřesnila, že rozsudek okresního soudu napadá „toliko co do výroku o trestu“ (č. l. 1156-1158). K tomu uvedla důvody vztahující se pouze k výroku o trestu, výslovně uznala, že naplnila skutkovou podstatu uvedených trestných činů, a navrhla, aby odvolací soud rozsudek ve výroku o trestu zrušil a uložil jí trest podmíněný. Ve veřejném zasedání konaném o odvolání uvedla, že na podaném odvolání trvá, a aniž by rozsah odvolání byl jakkoli změněn, bylo opět argumentováno pouze proti výroku o trestu.
O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 6. 2018, č. j. 5 To 577/2017-1244, tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a při nezměněných výrocích o vině, o trestu odnětí svobody a o náhradě škody znovu zařadil obviněnou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve znění zákona č. 58/2017 Sb. pro výkon uloženého trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podala obviněná dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. V místy obtížně srozumitelném podání obviněná nevznesla žádné konkrétní námitky týkající se důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z hlediska důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. vytkla, že v rozsudku odvolacího soudu chybí výrok o tom, jak bylo rozhodnuto o jejím odvolání. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. namítla, že odvolací soud nesplnil svou povinnost přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, ačkoli v poslední větě odvolání ze dne 6. 10. 2017 je uvedeno, že obviněná napadá rozsudek v plném rozsahu. Bylo tak podle obviněné porušeno její právo na spravedlivý proces. Tento dovolací důvod obviněná vztáhla k oběma předchozím. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudky obou soudů zrušil a přikázal (poněkud nelogicky, když navrhla zrušení i rozsudku soudu prvního stupně) Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyly vzneseny konkrétní námitky, proto se k němu ani nelze podrobněji vyjádřit. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., z obsahu podaného dovolání podle státního zástupce nevyplývá, ve které z jeho dvou alternativ a z jakých důvodů jej obviněná hodlala konkrétně uplatnit, ani tento dovolací důvod však naplněn nebyl.
K námitce, že odvolací soud neměl na základě odvolání obviněné ze dne 6. 10. 2017 omezit svůj přezkum na výrok o trestu, ale měl napadený rozsudek přezkoumat v celém rozsahu, státní zástupce připomněl, že v odvolání ze dne 6. 10. 2017 skutečně bylo uvedeno, že obviněná rozsudek napadá v plném rozsahu, avšak následujícím podáním ze dne 9. 11. 2017 doplnila, že předmětný rozsudek napadá pouze co do výroku o trestu, přičemž tomuto jejímu vymezení odpovídala i celková odvolací argumentace, stejně jako i závěrečný petit podaného odvolání. Nenastala tedy situace předvídaná ustanovením § 251 odst. 1 tr. ř., podle kterého by měly být odstraňovány vady odvolání. Podané odvolání totiž všechny náležitosti splňovalo a zcela jasně vymezilo rozsah přezkumu odvolacím soudem. Ostatně i u veřejného zasedání u Krajského soudu v Ústí nad Labem konaného dne 5. 6. 2018 státní zástupkyně ve své závěrečné řeči uvedla, že obě odvolání jsou podána do výroku o trestu, obviněná ani její obhájce proti tomu nic nenamítali, právě naopak, obhájce obviněné svou závěrečnou řeč zaměřil argumentačně také k výroku o trestu s tím, že obviněná si je vědoma svých skutků a jedná s poškozenými o náhradě škody. S odkazy na vybranou judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1290/2017, a ze dne 20. 7. 2017, sp. zn. 6 Tdo 725/2017) a literaturu (Šámal, P., a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2991) státní zástupce zdůraznil, že rozsah podaného odvolání může být měněn i po uplynutí lhůty k podání odvolání (č. 36/2004 Sb. rozh. tr.), přičemž odvolací soud je vázán vymezením rozsahu napadených výroků rozhodnutí a vytýkanými nedostatky, resp. vadami. Nepochybil tedy, když napadený rozsudek přezkoumal z podnětu obou podaných odvolání jen ve výroku o trestu.
Státní zástupce nepřisvědčil ani námitce obviněné, že když odvolací soud její odvolání samostatným výrokem nezamítl, jde o chybějící výrok ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Dovodil, že ke změně v zařazení obviněné pro výkon trestu odvolací soud přistoupil z podnětu obou podaných odvolání, zaměřených proti výroku o trestu. Výrok napadeného rozsudku tedy fakticky nelze považovat za neúplný, lze mu jen vytknout méně precizní vyjádření, že je fakticky učiněn z podnětu obou podaných odvolání. Závěrem státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§ 265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje – vzato s vyšší dávkou tolerance – náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k specifickému obsahu dovolání bylo sice obtížné určit, který výrok a v jakém rozsahu je napadán, nicméně Nejvyšší soud vycházel z toho, že obviněná napadá i výrok o trestu, respektive brojí i proti absenci výroku o zamítnutí odvolání ve vztahu k výroku o trestu. Výrok o trestu byl odvolacím soudem důvodně přezkoumán na základě podaných odvolání. Dovolání je tedy možno považovat za směřující proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Především je třeba uvést na pravou míru, že dovolání proti výroku o vině by v daném případě nebylo přípustné. Obviněná totiž odvolání podala pouze proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně. V tomto směru lze odkázat na výše uvedené, přičemž Nejvyšší soud se ztotožnil s vyjádřením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. V důsledku dispoziční zásady nemůže dojít v rámci odvolacího řízení k přezkoumání věci, aniž by byl podán opravný prostředek (zde odvolání) z vůle oprávněných osob. Bylo proto zcela na vůli obviněné, jak vymezí rozsah a důvody přezkumu odvolacího soudu, což zcela jednoznačně učinila svým podáním ze dne 9. 11. 2017 a poté i ve veřejném zasedání konaném o odvolání. Z projevu vůle obviněné přitom bez pochybností vyplynulo, že žádá o omezení rozsahu přezkumu odvolacím soudem. Jinak řečeno, obviněná zúžila rozsah podaného odvolání pouze na výrok o trestu, na čemž setrvala u veřejného zasedání.
Podle § 254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Nezamítne- li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle § 253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Jiné než odvoláním napadené výroky je odvolací soud povinen přezkoumat jen tehdy, jsou-li splněny podmínky uvedené v ustanoveních § 254 odst. 2, odst. 3 tr. ř. Jde o případy, kdy vytýkané vady mají svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přičemž se jedná o výrok, proti němuž odvolatel mohl podat odvolání a na který v odvolání napadený výrok navazuje (§ 254 odst. 2 tr. ř.). Dále v případě, že oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, je odvolací soud povinen přezkoumat v návaznosti na vytýkané vady vždy také výrok o trestu i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad (§ 254 odst. 3 tr. ř.).
Odvolací soud (správně) neshledal důvody k rozšíření rozsahu přezkumu podle § 254 odst. 2 tr. ř., což měl v odůvodnění svého rozsudku uvést. Nicméně z tohoto odůvodnění rozsah přezkumu jednoznačně vyplývá. Výslovně odvolací soud uvedl, že obě podaná odvolání jsou zaměřena výhradně do výroku o trestu a že přezkoumal jen ty oddělitelné výroky, proti nimž bylo odvolání podáno (odst. 14. a 16. napadeného rozsudku). Jestliže se ve druhé části odst. 15. odůvodnění vyjádřil i k výroku o vině, jde o úvahy nad rámec obligatorního přezkumu, které nemohou na nepřípustnosti dovolání proti výroku o vině nic změnit.
V případech, kdy dovolacímu řízení předcházelo řízení o odvolání, lze dovoláním rozhodnutí soudu druhého stupně napadnout jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn (a povinen) přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně, neboť jen v tomto rozsahu se jedná o rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni (viz rozhodnutí č. 20/2004 a č. 68/2013 Sb. rozh. tr.). Dovolání obviněné je tedy přípustné z hlediska výroku o trestu.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento důvod je sice v dovolání uplatněn, avšak bez uvedení jakékoli relevantní argumentace. Protože zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem, lze uzavřít, že ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., když obviněná k tomuto důvodu nevznesla žádné konkrétní námitky.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněná namítla, že v rozsudku odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí jejího odvolání. Tato námitka je zjevně neopodstatněná, neboť odvolací soud rozhoduje o odvolání obviněného jako celku, přičemž může tento řádný opravný prostředek buď zamítnout, anebo mu zcela nebo zčásti vyhovět. Jestliže vyhoví odvolání pouze částečně, ve zbytku ho již nezamítá. Podle § 256 odvolací soud postupuje jen tehdy, jestliže je odvolání nedůvodné v celém rozsahu (viz Šámal, P. a kol. : Trestní řád I, II, III., 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3049. ISBN 978-80-7400-465-0.). V daném případě odvolací soud rozhodl o částečné změně rozsudku z podnětu obou podaných odvolání, tj. částečně vyhověl i odvolání obviněné, což vyjádřil ve výroku podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř., jímž napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil. Lze souhlasit se státním zástupcem, že ve výroku mělo být výslovně vyjádřeno, že k částečnému zrušení rozsudku dochází z podnětu obou podaných odvolání, nejde však o tak zásadní vadu, která by vyžadovala kasační zásah Nejvyššího soudu. V části, v níž odvolání nebylo vyhověno, a napadený výrok o trestu zůstal nezrušen, nebylo třeba a nebylo ani možné odvolání obviněné (ale ani odvolání státní zástupkyně) zamítnout, takže v tomto směru, tedy co do zamítnutí nedůvodné části odvolání, nemůže jít o chybějící nebo neúplný výrok. Nic to samozřejmě nemění na tom, že odvolací soud přezkoumal celý výrok o trestu a řízení mu předcházející. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dovolání obviněné zjevně neopodstatněné.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněná uplatnila zjevně v návaznosti na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., tj. v alternativě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže je však dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. zjevně neopodstatněné a ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo podáno z jiného než zákonného důvodu, plyne z logiky věci, že stejné závěry platí i z hlediska důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Z důvodů uvedených v předchozích částech tohoto odůvodnění Nejvyšší soud dovolání obviněné I. H. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 12. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D. předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Josef Mazák