7 Tdo 1479/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 12. 2004 o
dovolání obviněného D. G. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24.
8. 2004, sp. zn. 61 To 313/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 4 pod sp. zn. 33 T 158/2003 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. G. o d m í t á .
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 33 T
158/2003, byl obviněný D. G. uznán vinným jednak trestným činem výtržnictví
podle § 202 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem poškozování a ohrožování
provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Uvedených trestných činů se podle zjištění obvodního soudu dopustil obviněný
tím, že dne 8. 11. 2003 v době kolem 00:10 hod. v v autobuse MHD linky fyzicky
napadl řidiče autobusu, poškozeného F. M., nar. 7. 11. 1951, udeřil jej
opakovaně pěstí do obličeje a když se řidič snažil přivolat pomoc přes nouzové
volání digitálního komunikačního terminálu, obžalovaný terminál úmyslně rozbil,
čímž poškozené organizaci autobusy, způsobil škodu ve výši nejméně 4.520,- Kč.
Obviněnému byl uložen úhrnný trest vyhoštění z území České republiky na dobu
sedmi let a dále mu byla uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozené
organizaci ve výši 4.520,- Kč. Poškozená organizace byla se zbytky nároku na
náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
K odvolání obviněného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 8. 2004, sp.
zn. 61 To 313/2004, zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř.
napadený rozsudek pouze ve výroku o uloženém trestu vyhoštění. Tímto rozsudkem
za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při
nezměněném výroku o vině trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr.
zák. a poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182
odst. 1 písm. a) tr. zák uložil úhrnný trest vyhoštění z území České republiky
na dobu tří let.
II.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého
obhájce Mgr. J. K. dovolání, a to v celém rozsahu. Toto rozhodnutí napadl z
důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má zato, že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
V úvodu dovolání obviněný poukazuje na okolnosti, za nichž došlo ke spáchání
skutku. V další části pak opakuje svou obhajobu, podle které existují rozpory
ve výpovědích poškozeného F. M. a svědka P. K. Podle obviněného výpověď
poškozeného není věrohodná, a proto se nemůže ztotožnit s jejím hodnocením
soudem prvního stupně. Dovolatel je přesvědčen, že soudy nedostatečně hodnotily
listinné důkazy, z nichž je patrno, že utrpěl těžkou frakturu nosu a četná
pohmoždění v oblasti obličeje a celé hlavy. Obviněný nesouhlasí s tím, že by
skutek, tak jak je popsán v rozsudku soudu prvního stupně, skutečně spáchal.
Obviněný dále opakuje, že byl po incidentu přepraven do nemocnice k lékařskému
ošetření a poukazuje na výpověď svědka M. K., který si u hlavního líčení
nevzpomněl na žádnou agresi obviněného vůči řidiči. Dovolatel zdůrazňuje, že
přistoupil k poškozenému jen proto, aby mu ukázal jím způsobená zranění, ten ho
však podle jeho tvrzení napadl slovně i fyzicky, takže byl nucen se jeho útoku
bránit. Obviněný dále zdůrazňuje, že soud prvního stupně neprovedl některé
důkazy, jež navrhoval.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek
Městského soudu v Praze zrušil v celém rozsahu a přikázal mu, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání do data neveřejného zasedání
Nejvyššího soudu podle § 265h odst. 2 tr. ř. nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné,
bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatňované námitky lze skutečně považovat
za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění
námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou
přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný
skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky
tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím
přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje
namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených
důvodů ani neúplnost provedeného dokazování.
Obviněný D. G. však ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení
skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatňované námitky oponovaly
výhradně tomu, jak soudy provedené důkazy hodnotily a jaké skutkové závěry na
jejich podkladě postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. vyvodily.
Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod napadající právní
posouzení zjištěného skutku, ale svými konkrétními námitkami se domáhal změny
skutkových zjištění. Takovými námitkami obviněný deklarovaný dovolací důvod
nenaplnil a Nejvyšší soud proto dovolání posoudil jako podané z jiného důvodu,
než jaký je uveden v § 265b tr. ř.
IV.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného D. G. odmítl podle § 265i odst. 1 písm.
b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak
v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr