7 Tdo 1479/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 12. 2009 o dovolání
obviněného J. B. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v
Liberci ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 31 To 293/2009, v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 34 T 278/2007 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. o d m í t
á .
Obviněný J. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 8.
2009, sp. zn. 31 To 293/2009, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho
odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 4. 2009, sp. zn.
34 T 278/2007. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání
uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného směřovaly v celém
rozsahu proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jak soudy hodnotily
důkazy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí
obou soudů a aby ho zprostil obžaloby nebo přikázal nové projednání a
rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Dovolání nelze opírat o jakékoli námitky proti pravomocnému soudnímu
rozhodnutí, ale jen o některý z důvodů, které jsou výslovně stanoveny v § 265b
odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se míní jeho
hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení
hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový
stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního
posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje
dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy,
nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze
tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutku zjištěného soudy. Mimo
rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. námitky proti tomu,
jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění učinily na podkladě důkazů,
jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že
nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný
opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných
rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého
stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s
odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou
správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému
stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k
námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
V dané věci byl obviněný odsouzen pro trestný čin pohlavního zneužívání podle §
242 odst. 1, 2 tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění
Okresního soudu v Liberci, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský
soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, spočíval v podstatě v tom, že
obviněný v období od roku 1999 do roku 2001 v místě svého bydliště v H. n. N.,
ul. R., okr. L., opakovaně několikrát týdně osahával na genitáliích a prsou
svou nezletilou dceru R., a zasouval jí prsty do pochvy.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená
skutková zjištění neodpovídala zákonným znakům trestného činu pohlavního
zneužívání podle § 242 odst. 1, 2 tr. zák. Pouze takto koncipované dovolání by
odpovídalo dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání na námitkách proti skutkovým zjištěním soudů a proti
tomu, že za podklad svých zjištění vzaly svědeckou výpověď poškozené, kterou
označil za nevěrohodnou. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo rámec
deklarovaného dovolacího důvodu.
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý
proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním
zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi
skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména
tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou souvislost s
důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z
logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů
jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato
zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v
Liberci, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ústí nad
Labem – pobočka v Liberci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé
rozhodně nejedná o žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají jasné
obsahové zakotvení ve svědecké výpovědi poškozené. Soudy si byly dobře vědomy
toho, že obviněný popíral spáchání skutku, že od skutku uplynula velmi dlouhá
doba (trestní stíhání obviněného bylo zahájeno až dne 3. 4. 2007) a že vztah
mezi obviněným a poškozenou jako vztah otce a dcery byl poznamenán rozvratem a
nakonec i rozvodem manželství rodičů poškozené. Soudy zaznamenaly, že poškozená
se v minulosti při různých příležitostech různým způsobem vyjadřovala k zásahům
směřujícím do její intimní sféry, a rovněž to, jak se vyjadřovala k osobám
svých rodičů, včetně toho, že by byla raději, kdyby se otec, tj. obviněný,
odstěhoval. Za této situace soudy hodnotily svědeckou výpověď poškozené velmi
obezřetně a pro její náležité zhodnocení si vytvořily potřebný podklad v
dalších důkazech, zejména ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie se zvláštní specializací na klinickou psychologii, a také ve
svědeckých výpovědích osob, s nimiž poškozená běžně přicházela do styku
(sestra, matka, babička, ředitel školy). Soudy na podkladě uvedených důkazů
dospěly k závěru, že poškozená je vybavena takovými schopnostmi a vlastnostmi,
které zaručují pravdivost jejích tvrzení. Zdůraznily také to, že pokud byla
tvrzení poškozené ověřitelná i jinými důkazy či objektivně zjištěnými
okolnostmi, ukázala se jako pravdivá. Pokud soudy považovaly svědeckou výpověď
poškozené za věrohodnou a vybudovaly na jejím základě svá skutková zjištění,
nelze než konstatovat, že tím nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů
podle § 2 odst. 6 tr. ř. a že se tím zejména nedopustily žádné deformace
důkazů. To, že obviněný nesouhlasí s naznačeným způsobem hodnocení důkazů oběma
soudy a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím
důvodem.
Obviněný zvláště zdůrazňoval to, že při gynekologické prohlídce poškozené v
roce 2002 byl u ní konstatován neporušený hymen. Toto zjištění obviněný
prezentoval jako důkaz toho, že se nemohl skutku dopustit. Je však třeba
připomenout, že obviněný nebyl uznán vinným tím, že by měl s poškozenou
pohlavní styk formou soulože. Jednání obviněného spočívalo podle zjištění soudů
především v ohmatávání poškozené na genitáliích a z hlediska této své povahy je
plně slučitelné se zjištěním o neporušeném hymenu. Pokud jednání obviněného
spočívalo také v zasouvání prstů do pochvy poškozené, nemuselo ani to nutně
vést k porušení hymenu. Žádný extrémní rozpor ve smyslu podmínek zásahu
Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně proto
nelze vyvozovat z okolnosti, že v roce 2002 byl u poškozené konstatován
neporušený hymen.
Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání
obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec