7 Tdo 1485/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. prosince 2009 v Brně v neveřejném
zasedání o dovolání obviněného Z. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze
dne 8. 7. 2009, sp. zn. 3 To 308/2009, který rozhodoval jako soud odvolací v
trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 21/2008, t
a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. 4. 2009, sp. zn. 30 T 21/2008,
byl obviněný Z. K. uznán vinným trestnými činy ad 1) týrání osoby žijící ve
společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.
zák., ad 2) týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák.
a ad 3) pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Za to byl
odsouzen podle § 242 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3,5
roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do
věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném
nároku poškozené na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání obviněný a jeho otec Z. K., oba proti
výroku o vině i trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 7. 2009, sp.
zn. 3 To 308/2009, podle § 256 tr. ř. obě odvolání jako nedůvodná zamítl.
Proti rozhodnutí soudu II. stupně podal obviněný řádně a včas dovolání
opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že
jeho manželství nebylo v poslední době šťastné, ale rozhodně nedocházelo k
jednání, které je mu kladeno za vinu. Citoval z výpovědí své manželky ohledně
napadení lahví od piva a útoku na dceru Ž., kdy měl dceru stáhnout za nohy ze
schodů dolů. Namítal, že takový úder do hlavy popisovaný jeho manželkou, musel
nutně zanechat následky, čímž se však soud I. stupně nezabýval a přiklonil se k
výpovědi manželky, že dceři nic nebylo. Pokud jde o výpověď dcery Ž., hovořila
o zneužívání a o tom, že měla dojet manželka A., která zazvonila. Obviněný
reagoval, že toto je naprostý nesmysl, neboť manželka A. měla klíče a neměla
tedy důvod zvonit. Uvedl, že navíc nikdy nebyl s dcerou sám, a i kdyby ji chtěl
nějak zneužít, neměl k tomu příležitost. Obviněný je přesvědčen, že dcera byla
ovlivněna manželkou, a stejně tak výpovědi poškozených J. a V. K. jsou podle
jeho názoru naučené. Ze znaleckého posudku také údajně vyplývá, že jeho
manželka byla osobou, která je schopna vyprovokovat a rozhodně se ho nebojí.
Tuto skutečnost údajně výslovně uvedla ve své výpovědi i svědkyně M. K.
Obviněný podotkl, že pokud by z něj měla manželka strach, jak ona tvrdí, proč
by se k němu na veřejnosti chovala takovým způsobem. Stejné je to podle
obviněného i s načasováním obvinění v době, kdy podal trestní oznámení na svého
tchána a podal návrh na rozvod. Manželka se mu pomstila tím, že podala
vykonstruované obvinění. Rozvod se obviněnému jevil jako jediná možnost, jak
zabránit dalšímu slovnímu napadání a ponižování ze strany manželky, která
dělala neustále ostudu na veřejnosti a iniciovala hádky. Tuto skutečnost
potvrdili údajně i svědci. Takto se podle obviněného nechová týraný člověk ke
svému tyranovi. Dále obsáhle popisoval rodinné, zejména finanční problémy a
hádky s manželkou. Uvedl, že když potřeboval někde vybít nahromaděnou energii,
obrátil svou pozornost vůči věcem, jako štípání dříví, prásknutí dveřmi, apod.
Uzavřel, že tedy manželku netýral a ani její syny a rozhodně nezneužíval svoji
dceru. Manželství bylo v hluboké krizi a hádky a slovní napadání byly na denním
pořádku, rozhodně však podle obviněného tento stav netrval tak dlouho, jak se
píše v napadených rozhodnutích. Na závěr uvedl, že i kdyby jeho jednání
vykazovalo znaky trestného činu, tak se mu uložený trest jeví jako nepřiměřený.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené
rozhodnutí a věc vrátil k novému rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání k
němu nevyjádřila.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního,
event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy
musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního
řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu
jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný
skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení”.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem
namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve
smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost
soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo
jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7
tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené
důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat
dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného
soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně
právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé
založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli
proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů
provedeného soudy, úplnosti dokazování a následně proti správnosti skutkového
stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud
navíc shledal, že obviněný v dovolání uplatnil shodné námitky, kterými se
zabýval již soud II. stupně v rámci řízení o odvolání (na č. l. 441 tr. spisu),
shodné námitky byly součástí rovněž celé jeho obhajoby a soud I. stupně se s
nimi rovněž náležitě vypořádal.
Obviněný svými námitkami, že se uvedeného jednání nedopustil, že obvinění vůči
němu je vykonstruované a výpovědi dětí byly naučené, nebo námitkami, že stav
netrval tak dlouho, jak je uvedeno v rozhodnutích soudů, pouze polemizuje se
způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními
obou soudů. Obviněný tak ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, jež
soudy učinily na základě provedeného dokazování a vychází z odlišného
skutkového základu, než který soudy zjistily a poté právně kvalifikovaly.
Obviněný v dovolání rozebírá výpovědi poškozených a svědků, provedené důkazy
pak hodnotí a vyvozuje z nich své vlastní závěry odlišné od závěrů soudů obou
stupňů. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za
další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené
rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v § 265b tr. ř.
uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního
posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu
dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou
považuje obviněný.
Obviněný dále uplatnil námitku proti výroku o trestu s tím, že se mu uložený
trest jeví jako nepřiměřený, čímž v podstatě vyjadřuje toliko svou
nespokojenost s výší uloženého trestu. Takové námitky však uplatněný důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rovněž nenaplňují. Samotný výrok
o trestu lze napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo
uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod
obviněný neuplatnil a v daném případě to nepřicházelo ani v úvahu, neboť
obviněnému byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce
zákonné trestní sazby.
Na základě shora uvedeného je zřejmé, že uplatněnými námitkami obviněný
nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy
nižších stupňů, ale domáhá se změny skutkových zjištění učiněných soudy,
opakovaně nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž
teprve sekundárně, v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění, by
pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými
námitkami však obviněný deklarovaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. zjevně nenaplnil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke
komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí, ale je na podkladě zákonného
zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně
vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových
zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Přitom Nejvyšší soud v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k
extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými
skutkovými zjištěními soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci
zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická
návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými
zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Takový
rozpor ostatně ani obviněný nenamítal.
Ze shora citovaného je zřejmé, že námitky obviněného uplatněný dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnily. Proto bylo dovolání obviněného
Z. K. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2009
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš