7 Tdo 1489/2017-34
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. 12. 2017 dovolání
obviněných O. B., a M. B, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4.
2017, sp. zn. 5 To 502/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi
pod sp. zn. 21 T 233/2013 a rozhodl t a k t o:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 5 To 502/2016, a rozsudek Okresního soudu v
Břeclavi ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 21 T 233/2013.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Břeclavi p ř i k a z
u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 21 T 233/2013,
byli obvinění O. B. a M. B. uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.
(zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, účinný do
31. 12. 2009). Obviněný O. B. byl odsouzen za tento trestný čin a dále za
trestné činy, jimiž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v
Břeclavi ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 3 T 97/2012, rozsudkem Okresního soudu v
Břeclavi ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 21 T 142/2012, a rozsudkem Okresního
soudu v Břeclavi ze dne 11. 2. 2016, sp. zn. 2 T 91/2015, podle § 250b odst. 4
tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva a půl
roku s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle § 58 odst. 1 tr. zák.
podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 59 odst. 1 tr. zák. stanovena na
tři léta, podle § 53 odst. 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 70
000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody stanoveným podle § 54 odst. 3 tr.
zák. na sedm měsíců a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k
trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel
na jeden rok, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byly zrušeny výroky o
trestech uložených ve věcech Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 3 T 97/2012,
sp. zn. 21 T 142/2012 a sp. zn. 2 T 91/2015 a další obsahově navazující
rozhodnutí. Obviněná M. B. byla odsouzena podle § 148 odst. 3 tr. zák. k trestu
odnětí svobody na dvanáct měsíců s tím, že výkon tohoto trestu byl podle § 58
odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 59 odst. 1 tr.
zák. stanovena na dvě léta.
Jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle
§ 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. posoudil Okresní soud v Břeclavi skutek,
který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obvinění jako jednatelé
obchodní společnosti Motor Cars Group, s. r. o., se sídlem v Břeclavi, v období
od III. čtvrtletí 2006 do IV. čtvrtletí 2007 v rámci daňových přiznání k dani z
přidané hodnoty snížili daňovou povinnost společnosti jednak tím, že nesplnili
povinnost přiznat daň na výstupu u pěti zdanitelných plnění specifikovaných ve
výroku o vině, a jednak tím, že neoprávněně uplatnili nárok na odpočet
daně v jednom případě specifikovaném ve
výroku o vině, čímž zkrátili daň z přidané hodnoty celkem o 167 037,06 Kč (bod
1 výroku o vině), a za období let 2006 a 2007 v rámci daňových přiznání k dani
z příjmů právnických osob, podaných dne 2. 7. 2007 a dne 30. 6. 2008, snížili
základ daně tím, že v případech specifikovaných ve výroku o vině do nákladů
vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů jednak
duplicitně zahrnuli výdaje na nákup pneumatik a neoprávněně zahrnuli výdaje na
nákup automobilů, čímž zkrátili daň z příjmů právnických osob za rok 2006 o
částku 129 840 Kč a za rok 2007 o částku 1 384 320 Kč (bod 2 výroku o vině).
Odvolání obviněných, podaná proti všem výrokům, byla usnesením
Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 5 To 502/2016, podle § 256
tr. ř. zamítnuta.
Obvinění podali prostřednictvím společného obhájce dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Brně. Každý z obviněných napadl jeho se týkající
výrok o zamítnutí odvolání, a to s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b
odst. 1 písm. a), d), e), g), h), k), l) tr. ř. Ve vztahu k dovolacím důvodům
podle § 265b odst. 1 písm. a), h), k) tr. ř. obvinění nic bližšího neuvedli.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obvinění uplatnili proti
postupu Krajského soudu v Brně, který o odvoláních rozhodl ve veřejném zasedání
konaném v jejich nepřítomnosti. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
e) tr. ř. obvinění namítli, že jejich trestní stíhání bylo podle § 11 odst. 1
písm. b) tr. ř. nepřípustné, protože bylo promlčeno. Pod dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obvinění zahrnuli námitky, podle nichž je výrok o
vině v rozporu se zásadou odpovědnosti za zavinění, dále námitky, jimiž
napadali konstrukci výroku o vině založenou na jejich spolupachatelství
vyvozovaném z toho, že byli jednateli, a konečně též námitky zpochybňující
dokonání trestného činu, přičemž vyjádřili názor, že popis skutku připouští
závěr, že šlo jen o pokus. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
obvinění vyvozovali z předcházejících dovolacích důvodů, zejména z dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění se dovoláními domáhali
toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby je zprostil obžaloby
nebo přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a
rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil dovolání za
zjevně neopodstatněná a navrhl, aby byla podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
odmítnuta.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání jsou důvodná v části, v níž se
opírají o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve
věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen,
ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
Obvinění neuvedli konkrétně nic, co by se obsahově vztahovalo k tomuto
dovolacímu důvodu.
Lze jen konstatovat, že Okresní soud v Břeclavi jako soud prvního
stupně a Krajský soud v Brně jako soud odvolací byly soudy věcně příslušnými.
Okresní soud v Břeclavi rozhodl v senátě složeném ze soudce jako předsedy
senátu a dvou přísedících. Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném ze tří
soudců. Oba soudy tak byly náležitě obsazeny.
Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. jsou dovolání obviněných
zjevně neopodstatněná.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla
porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném
zasedání.
Obvinění namítli, že Krajský soud v Brně postupoval nesprávně, pokud v
jejich nepřítomnosti konal veřejné zasedání, v němž rozhodl o odvoláních. V
této souvislosti obvinění poukázali na to, že se k soudu dostavili se
zpožděním, že se omluvili, že se výslovně nevzdali účasti u veřejného zasedání
a že byla porušena ustanovení § 263 tr. ř., čl. 38 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod. Námitky obviněných jsou evidentně bez opodstatnění.
Krajský soud v Brně neporušil žádné ustanovení trestního řádu týkající
se přítomnosti obviněného při veřejném zasedání. Trestní řád připouští, aby se
veřejné zasedání odvolacího soudu konalo v nepřítomnosti obviněného, přičemž
jedinou okolností, která takový postup vylučuje, je podle § 263 odst. 4 tr. ř.
to, že obviněný je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody. Toto
ustanovení stanoví, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve
výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen
tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání
vzdává. V posuzované věci nebyl žádný z obviněných ve vazbě ani ve výkonu
trestu odnětí svobody, takže o porušení ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. vůbec
nelze uvažovat. Jinak je třeba dodat, že důvod nepřítomnosti obviněného ani
okolnost, zda se obviněný omluvil, nemají podle trestního řádu žádný význam
jako podmínky pro konání veřejného zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti
obviněného.
Konáním veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněných Krajský soud v
Brně neporušil ani jejich ústavně garantované základní právo na projednání věci
ve vlastní přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Nepřítomnost obviněných při veřejném zasedání vyplývala podle jejich námitek z
toho, že se zpozdili s příchodem k soudu, což ukazuje spíše na to, že sami
náležitě nedbali na řádnou péči o svá procesní práva. Právo na projednání věci
ve vlastní přítomnosti ovšem neznamená, že obviněný musí být přítomen každému
úkonu v průběhu celého řízení a že jde o právo samoúčelné. Jeho smyslem je
zaručit obviněnému, aby mohl vystupovat před soudem, aby se mohl vyjádřit k
obvinění a k důkazům, aby mohl přednést své stanovisko ke skutkové a právní
stránce věci, aby mohl uplatnit návrhy směřující v jeho prospěch apod. Právo
obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je jedním z atributů
spravedlivého procesu.
V posuzované věci nešlo o to, že by obviněným byla vůbec odňata možnost
vystupovat před soudem, neboť byli přítomni v hlavním líčení, v němž jim bylo
umožněno vyjádřit se k obvinění, ke skutkové i právní stránce věci a k
prováděným důkazům, uplatnit vlastní důkazní i jiné návrhy atd. Ve stádiu
odvolacího řízení bylo obviněným totéž umožněno ve veřejném zasedání konaném
dne 23. 2. 2017, jemuž byli obvinění přítomni. V tomto veřejném zasedání byla
podána zpráva o stavu věci, obvinění měli možnost k věci se vyjádřit a uplatnit
své návrhy. Veřejné zasedání pak bylo odročeno na 12. 4. 2017 za účelem
vyhlášení rozhodnutí, o čemž byli obvinění na místě vyrozuměni. Ve veřejném
zasedání konaném dne 12. 4. 2017 bylo jen vyhlášeno napadené usnesení. V tomto
veřejném zasedání zejména nebyly prováděny žádné důkazy a byl mu přítomen
obhájce obviněných. Nepřítomností obviněných při veřejném zasedání konaném dne
12. 4. 2017 rozhodně nebyl dotčen celkový charakter procesu jako procesu
spravedlivého.
Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. jsou dovolání
obviněných zjevně neopodstatněná.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti
obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné.
Podle námitek obviněných došlo k promlčení jejich trestního stíhání
podle § 67 odst. 1 písm. c) tr. zák. dne 26. 1. 2013, kdy jim ještě nebylo
sděleno obvinění. Těmto námitkám nemohl Nejvyšší soud přisvědčit.
Trestní stíhání obviněných bylo zahájeno usnesením policejního orgánu
ze dne 19. 2. 2013, které bylo doručeno obviněnému O. B. dne 4. 3. 2013 a
obviněné M. B. dne 13. 3. 2013.
Pokud byl výrok o vině obviněných trestným činem zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst.
1, 3 písm. c) tr. zák. konstruován jako pokračující trestný čin, jehož poslední
útok byl spáchán dne 30. 6. 2008 podáním daňového přiznání k dani z příjmů
právnických osob za rok 2007, pak je jasné, že konec promlčecí doby vztahující
se k celému pokračujícímu trestnému činu připadal na 30. 6. 2013. Doručením
usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání obviněným ve dnech 4.
3. 2013 a 13. 3. 2013 bylo promlčení přerušeno podle § 67 odst. 3 písm. a) tr.
zák. a tím počala běžet nová promlčecí doba (§ 67 odst. 4 tr. zák.).
Námitky týkající se promlčení vyvozovali obvinění nikoli z toho, jakou
podobu má výrok o vině v pravomocném rozhodnutí, nýbrž ze své vlastní odlišné
verze, podle které k poslednímu přerušení běhu promlčecí doby došlo dne 25. 1.
2008 podáním daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za prosinec 2007. Tato
verze vycházela z jejich názoru, že pozdější útoky nebyly trestným činem.
Otázku promlčení trestního stíhání ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. e) tr. ř. je však třeba posuzovat podle podmínek promlčení
vztahujících se k trestnému činu, jak jím obvinění byli uznáni vinnými. Otázka,
zda všechny útoky, jimiž byli obvinění uznáni vinnými, naplňují znaky trestného
činu, je otázkou správnosti právního posouzení skutku a spadá pod dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jsou dovolání
obviněných zjevně neopodstatněná.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Výrok o vině obviněných je konstruován tak, že každému z nich je
přičítán celý rozsah zkrácení daně z přidané hodnoty a daně z příjmů
právnických osob. I když soudy výslovně neoznačily obviněné za spolupachatele,
je z uvedené konstrukce výroku o vině zřejmé, že je za spolupachatele
považovaly.
Podle § 9 odst. 2 tr. zák. byl-li trestný čin spáchán společným
jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin
spáchala sama (spolupachatelé).
Z citovaného ustanovení vyplývá, že podmínkou spolupachatelství je
společné jednání dvou nebo více osob a jejich úmysl k tomu směřující. Důsledkem
toho pak je, že každá ze společně jednajících osob odpovídá za celý rozsah
společného jednání a za celý následek, který ze společného jednání vzešel.
Skutková část výroku o vině je založena na tom, že v daňových
přiznáních obvinění neuváděli údaje odpovídající skutečnosti. Tato koncepce
výroku o vině je v rozporu se zjištěním soudů vyplývajícím zejména z odůvodnění
rozsudku, totiž že daňová přiznání za obchodní společnost Motor Cars Group, s.
r. o., podával daňový poradce. Za tohoto stavu mohlo relevantní jednání
obviněných spočívat nanejvýš jen v tom, že daňovému poradci, případně osobě
fakticky sestavující daňová přiznání, poskytovali podklady, které neodpovídaly
skutečnosti. Pak ovšem zůstalo neobjasněno, zda to byli skutečně obvinění, kdo
podklady k daňovým přiznáním poskytoval, v jakém rozsahu tak každý z nich činil
a zda tak činili společně. Zjištění soudů jsou v tomto ohledu nejistá, což je
patrno z některých výslovných formulací uvedených zejména v odůvodnění
rozsudku.
Např. na str. 10 rozsudku je konstatováno zjištění vyplývající z výpovědi
svědka R. T., daňového poradce, který podával daňová přiznání a který uvedl, že
daňová přiznání jím byla vyhotovena na základě „dokladů od společnosti Motor
Cars Group, s. r. o.“ Toto zjištění je nejasné v tom směru, zda to byli
skutečně obvinění, kdo svědkovi poskytoval podklady pro daňová přiznání, a zda
při tom postupovali společně či každý z nich samostatně. K účasti obviněných
svědek totiž podle výpovědi citované v odůvodnění rozsudku uvedl, že pokud byly
„nějaké nesrovnalosti“, řešil to s obviněnou M. B., a že pokud bylo „něco
závažnějšího“, řešil to s obviněným O. B.
Na str. 10 rozsudku je konstatováno zjištění vyplývající z výpovědi
svědkyně K. Z., která pracovala jako účetní pro daňovou kancelář R. T. a která
uvedla, že „faktury, pokladní doklady, inventury apod. jí nosila obviněná M.
B.“. Svědkyně se v tomto kontextu vůbec nezmínila o účasti obviněného O. B.
Na str. 11 rozsudku je konstatováno zjištění vyplývající z výpovědi
svědka M. O., který v obchodní společnosti Motor Cars Group, s. r. o., pracoval
jako prodejce autobazaru a který ohledně kupních smluv a předávacích protokolů
uvedl, že „jedno vyhotovení dával zákazníkům a druhé nechával na firmě“, a
dodal, že druhé vyhotovení si brala obviněná M. B. Ani tento svědek se nezmínil
o účasti obviněného O. B.
Na str. 13 rozsudku je v souvislosti s posuzováním otázky, zda
nesprávné daňové přiznání mohlo být důsledkem chyby na straně účetní, činěn
závěr, že „je nutno shledávat … vinu na straně společnosti Motor Cars Group, s.
r. o., nikoli na straně účetní, která … doklady zpracovávala“.
Významným důkazem ve věci byla zpráva Finančního úřadu v Břeclavi o
daňové kontrole. V této zprávě jsou podrobně rozvedeny konkrétní nesprávnosti v
daňových přiznáních, přičemž zpráva konstatuje, že se jedná o nesprávnosti na
straně „daňového subjektu“, jímž je obchodní společnost Motor Cars Group, s. r.
o. Ze zprávy o daňové kontrole nelze vyvodit nic bližšího o tom, která osoba
nebo které osoby jsou pachateli zkrácení daní, jaký je podíl jednotlivých osob,
zda tyto osoby jednaly společně apod.
Při nedostatku skutkových zjištění týkajících se konkrétního jednání
obviněných, které mělo vést ke zkrácení daní, navíc jako jednání společného, se
stal stěžejním argumentem odůvodnění odsuzujícího výroku odkaz na to, že
obvinění byli „statutárními zástupci“ obchodní společnosti Motor Cars Group, s.
r. o. (viz str. 8 rozsudku). Obvinění byli jednateli, tedy statutárními orgány
uvedené obchodní společnosti, avšak z toho bez dalšího ještě nevyplývá jejich
trestní odpovědnost za zkrácení daní, pokud není konkrétně zjištěno, jakého
úmyslného jednání, které bylo příčinnou zkrácení daní, se dopustili, a má-li
jít o spolupachatele, zda šlo o úmyslné společné jednání. V této spojitosti je
významné, že pokud nejde o úmyslné společné jednání, přichází v úvahu posoudit
jednání každé z jednajících osob samostatně s tím, že se každé z nich přičítá
jen ta část celkového následku, která je v příčinné souvislosti s jejím
jednáním.
Za popsaného stavu musel Nejvyšší soud přisvědčit námitkám obviněných
směřujícím proti závěru soudů o jejich pachatelství, které navíc bylo ve výroku
o vině konstruováno jako spolupachatelství.
Námitky obviněných týkající se otázky dokonání trestného činu nemají
opodstatnění. Jestliže je daň koncipována tak, že její subjekt je povinen si ji
v daňovém přiznání sám vypočítat a následně zaplatit, pak při splnění dalších
podmínek má jednání spočívající v podání nesprávného daňového přiznání povahu
dokonaného trestného činu, a nikoli jen pokusu. Dokonání trestného činu tu není
vázáno na rozhodnutí finančního úřadu ve formě platebního výměru, resp.
dodatečného platebního výměru.
Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání
obviněných důvodné v rozsahu, který byl vyložen v předcházející části tohoto
usnesení.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl
uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na
trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Obvinění neuvedli žádné konkrétní námitky spojené obsahově s tímto
dovolacím důvodem. Vzhledem k tomu, že výrok o vině musel být ohledně obou
obviněných zrušen v důsledku zrušení výroku o vině (§ 265k odst. 2 tr. ř.),
nepokládá Nejvyšší soud za nutné dále se uvedeným dovolacím důvodem zabývat.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v
rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu obvinění neuvedli žádné bližší
námitky v tom smyslu, který výrok podle jejich názoru v napadeném usnesení
chybí nebo je neúplný. Lze jen konstatovat, že pokud byla předmětem rozhodnutí
Krajského soudu v Brně odvolání obviněných a pokud Krajský soud v Brně
napadeným usnesením odvolání obviněných podle § 256 tr. ř. zamítl, pak tím
vyčerpal v celém rozsahu to, co bylo předmětem rozhodnutí. V napadeném usnesení
tudíž žádný výrok nechybí ani není neúplný.
Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. jsou dovolání
obviněných zjevně neopodstatněná.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v posuzované
věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v
řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v
písmenech a) až k).
V této alternativě je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.
ř. vázán na některý jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k)
tr. ř. Ve vztahu k posuzované věci z této vázanosti vyplývá, že pokud jsou
dovolání obviněných důvodná z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., pak jsou důvodná i z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Zjevná neopodstatněnost dovolání obviněných z hlediska dalších dovolacích
důvodů pak znamená jejich zjevnou neopodstatněnost i z hlediska dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem k podaným dovoláním
Vzhledem k důvodnosti dovolání obviněných z hlediska ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského
soudu v Brně, zrušil i rozsudek Okresního soudu v Břeclavi jako součást řízení
předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově
navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v
Břeclavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Okresní soud v Břeclavi odstraní vady vytknuté tímto usnesením
Nejvyššího soudu a znovu rozhodne o podané obžalobě.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu