7 Tdo 1494/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. prosince 2005 v neveřejném
zasedání v Brně o dovolání obviněného P. K., které podal proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 14. 6. 2005, sp. zn. 2
To 512/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn.
4 T 46/2005, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 4. 2005, sp. zn. 4 T 46/2005,
byl obviněný P. K. uznán vinným pod bodem 1 výroku o vině trestnými činy
výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 odst.
1 tr. zák., pod bodem 2 výroku o vině trestnými činy výtržnictví podle § 202
odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. a pod bodem
3 výroku o vině trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1
písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněnému podle § 222 odst. 1 tr.
zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody ve
výměře 2 (dvou) let, pro jehož výkon byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. b)
tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr.
zák. bylo dále obviněnému uloženo ochranné protialkoholní a protitoxikomanické
léčení ústavní formou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena
povinnost k náhradě škody vůči poškozené M. Ch. ve výši 73.080, Kč a vůči
poškozené V. z. p.ČR ve výši 8.863,- Kč a podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl
poškozený P. M. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které
bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 14. 6.
2005, sp. zn. 2 To 512/2005, zamítnuto podle § 256 tr. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu
uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku pod bodem 2 rozsudku.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že z
popisu skutku nelze dovodit úmysl způsobit jedním úderem do zátylku těžkou újmu
na zdraví a způsobit zranění, která jsou charakterizována jako komplikovaná a
na nichž se nejvýznamnější měrou podílel způsob pádu poškozené na chodník.
Podle obviněného měly orgány činné v trestním řízení předmětný skutek
kvalifikovat podle § 221 odst. 1, 2 tr. zák., když jeho jednání nebylo kryto
úmyslem způsobit těžkou újmu na zdraví, ale toliko újmu na zdraví prostou; v
opačném případě by byl použit jiný působ napadení, důraznější, opakovaný či
zesílený užitím zbraně či nástroje. Obviněný dále v této souvislosti poukázal
na to, že jeho jednání neslo prvky náhodnosti a nekontrolované agrese, a to bez
úmyslu způsobit vážnější újmu. Soudy obou stupňů úmysl způsobit těžkou újmu na
zdraví hodnotily jako úmysl nepřímý, když úder do zátylku měl být veden velkou
razancí, přestože stopy na zátylku nalezeny nebyly a znalec z oboru
zdravotnictví připustil, že jím v posudku popsaná verze je jednou z mnoha
možných, avšak jemu se jevící jako nejpravděpodobnější. Obviněný se domnívá, že
nebyl-li způsob úderu blíže specifikován, nelze dovodit, že útočník byl veden
úmyslem způsobit těžkou újmu na zdraví, a skutek popsaný pod bodem 2 výroku o
vině nelze subsumovat pod trestněprávní normu obsaženou v § 222 odst. 1 tr. zák.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší
soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek (správně usnesení)
odvolacího soudu zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu věc vrátil k
dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
konstatoval, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil
námitku, jež konvenuje deklarovanému dovolacímu důvodu, avšak jeho argumentaci
není možno přisvědčit. Problematikou subjektivního vztahu obviněného ke
způsobení těžké újmy na zdraví poškozené M. Ch. se podrobně zabývaly soudy obou
stupňů, neboť odvolání obviněného bylo postaveno rovněž na námitce týkající se
subjektivní stránky trestného činu podle § 222 odst. 1 tr. zák. Podle názoru
státního zástupce je třeba se závěry obou soudů vyslovit souhlas, neboť
obviněný se vědomě a cíleně přivedl do stavu ovlivnění psychotropními látkami a
alkoholem, byť měl dostatek zkušeností z následků užívání, resp. požívání
takových látek, a zcela bezdůvodně napadl ženu značně pokročilého věku, výrazně
subtilnější než on, a musel být nejméně srozuměn s tím, že silným úderem do
zátylku v situaci, kdy tato žena před ním chtěla uprchnout, jí udělí takový
pohybový impuls, který v součtu s jejím vlastním pohybem nutně takovou osobu
srazí na zem. Poškozená vzhledem ke svému věku nebyla schopna jakékoli účinné
obrany a nemohla ani eliminovat následky pádu na chodník. Na základě těchto
skutečností je zcela důvodný závěr, že subjektivní stránka trestného činu podle
§ 222 odst. 1 tr. zák. spočívala v eventuálním úmyslu /§ 4 písm. b) tr. zák./ a
že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Protože podle státního zástupce napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou,
kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, navrhl, aby Nejvyšší soud podané
dovolání odmítl podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně
neopodstatněné, a to za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm.
a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupce dále pro případ, že by
Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil souhlas s
rozhodnutím věci v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že
skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný
čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým
byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení
skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím
zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v
právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného
práva.
Protože námitky obviněného zpochybňující správnost právního závěru soudů
nižších stupňů o naplnění subjektivní stránky trestného činu ublížení na zdraví
podle § 222 odst. 1 tr. zák. uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. po obsahové stránce odpovídají, dovolací soud se těmito
námitkami zabýval a dospěl k závěru, že jsou zjevně neopodstatněné.
Obviněný je toho názoru, že jeho jednání popsané pod bodem 2 skutkové věty
výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně mělo být kvalifikováno jako trestný
čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 2 tr. zák. a nikoli podle § 222
odst. 1 tr. zák. z toho důvodu, že z popisu skutku nelze, jak se obviněný
domnívá, dovodit úmysl způsobit jedním úderem do zátylku těžkou újmu na zdraví,
a že jeho jednání nebylo kryto úmyslem způsobit těžkou újmu na zdraví, ale
maximálně újmu na zdraví prostou. Dovolací soud se s tímto názorem obviněného
neztotožňuje.
V bodě 2 skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je totiž
uvedeno, že obviněný „dne 25. 12. 2004 … fyzicky napadl poškozenou M. Ch., …,
která po úderu do zátylku upadla obličejem na chodník a utrpěla tak“ zranění
ve skutkové větě popsaná, a to mj. i zranění spočívající ve „zhmoždění mozkové
tkáně v ložisku velikosti 2 x 3 x 2 cm v pravostranných spodinových jádrech, …
kdy jako komplikace popsaných zranění se rozvinul hnisavý zánět levé plíce jako
následek ucpání dýchacích cest vdechnutým úlomkem zubní protézy s nutností
odstranění úlomku a následnou umělou plicní ventilací po provedené
tracheotomii, což si vyžádalo dobu léčení poškozené po dobu nejméně tří měsíců“
a které bylo soudy dříve činnými v této trestní věci posouzeno jako těžké
zranění odpovídající ustanovení § 89 odst. 7 písm. e) a ch) tr. zák., když
tímto došlo k poškození mozku poškozené jakožto důležitého orgánu a když toto
se projevilo jako delší dobu trvající porucha jejího zdraví. Ze způsobu, jakým
soud prvního stupně popsal napadení poškozené M. Ch. obviněným P. K., tzn. ze
skutečnosti, že obviněný napadl poškozenou, které bylo v době spáchání
trestného činu 70 let, tak silným úderem do zátylku, že poškozená upadla na
zem, jednoznačně vyplývá úmysl obviněného způsobit poškozené těžkou újmu na
zdraví, neboť i v případě, že by poškozená při pádu na zem neutrpěla žádné
zranění, mohlo „silným úderem … dojít k destrukci části krční páteře s
poraněním krční míchy“ (str. 7 rozsudku soudu prvního stupně); obviněný tedy
mohl poškozené způsobit těžkou újmu na zdraví již vlastním úderem do zátylku.
Nelze pochybovat o tom, že obviněný věděl, že v místě, kam udeřil poškozenou,
se nachází mícha jakožto důležitý orgán ve smyslu § 89 odst. 1 písm. e) tr.
zák., tedy orgán, při jehož porušení vzniká nebezpečí pro život nebo jiný
závažný déletrvající nebo trvalý následek na zdraví člověka. Dále s ohledem na
skutečnost, že obviněný napadl poškozenou poté, co si ji několik minut
prohlížel, a že při následném zadržení příslušníky Policie ČR „působil dojmem
…, že zcela přesně ví, s jakými osobami při zadržení hovoří, tedy policisty, a
proti jakým osobám vede své fyzické útoky“ (str. 6 usnesení soudu druhého
stupně), nelze pochybovat taktéž o tom, což již uvedly ve svých meritorních
rozhodnutích soudy obou stupňů, že si obviněný v okamžiku zahájení svého útoku
vůči poškozené „uvědomoval, že poškozená je osobou staršího věku, že mezi nimi
existují značné fyzické rozdíly“, a proto „musel být srozuměn i s tím, že svým
jednáním může způsobit i těžkou újmu na zdraví tak, jak k ní … došlo“ (str. 5 a
6 tamtéž), tj. že poškozená může v důsledku jeho úderu vedeného velkou razancí
upadnout na zem a způsobit si zhmoždění mozku. V této souvislosti dovolací soud
poukazuje na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní
lékařství, podle nichž „poškozené jednoznačně hrozil vznik rozsáhlejšího
zhmoždění mozkové tkáně, krvácení do měkkých plen mozkových a pod tvrdou plenu
mozkovou“, tzn. „zranění, která by poškozenou ohrožovala na životě ještě více,
než se ve skutečnosti stalo“ (str. 7 rozsudku soudu prvního stupně).
K námitce obviněného, že jeho jednání neslo prvky náhodnosti a nekontrolované
agrese, dovolací soud toliko poznamenává, že obviněný se do stavu
nekontrolované agrese přivedl sám, a to tím, že současně požil alkohol a
aplikoval pervitin, přestože z předchozí zkušenosti věděl, že je pod vlivem
těchto látek k podobnému agresivnímu jednání náchylný, a že tedy obviněný mohl
„předpokládat i v tomto případě, že by se mohl dopustit zcela neadekvátního
jednání, a to i fyzického napadení, při kterém by mohlo dojít i ke způsobení
závažné újmy na zdraví u jiné osoby“ (str. 6 usnesení soudu druhého stupně).
S ohledem na shora uvedené soudy dříve činné v posuzované trestní věci dospěly
ke správnému závěru, že obviněný věděl, že předmětným jednáním může způsobit
těžkou újmu na zdraví poškozené M. Ch., a pro případ, že tento následek
způsobí, byl s tím srozuměn /§ 4 písm. b) tr. zák./ a že tedy jednání
obviněného je třeba právně kvalifikovat jako trestný čin ublížení na zdraví
podle § 222 odst. 1 tr. zák.
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o
dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, kdy
dovolací soud dospěl k závěru, že jednáním obviněného bylo zahrnuto jeho
nepřímým úmyslem způsobit poškozené M. Ch. těžkou újmu na zdraví, Nejvyšší soud
dovolání obviněného opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Zjevná neopodstatněnost dovolání obviněného vyplývá ze skutečnosti, že námitkou
zpochybňující naplnění subjektivní stránky trestného činu se již zabývaly soudy
nižších stupňů a že obviněný i přes dostatečné odůvodnění jejich rozhodnutí
nadále setrvává na svém právním posouzení skutku.
Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil
toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš